21.01.2011 [16:06], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 86×, zobrazeno 12798×

10) Tohle se mohlo stát jen mně aneb Jak se plave v knihovně

Když jsem ten dům viděla poprvé, nebylo mi zrovna nejlíp, takže architektura byla to poslední, co mě zajímalo. Ale teď, když jsem se nervozitou div nevykláněla z okna auta, mi neunikl jediný detail. Ta stavba vypadala prostě úchvatně. Na rozdíl od mé skoro-tvrze by se tahle vila mohla ucházet o cenu v nějaké soutěži avantgardních návrhářů. Už na první pohled se držela nejnovějších trendů. Donedávna populární velká francouzská okna nahradila malá, spíš dekorativní. Solární panely na střeše mě utvrdily v tom, že pan doktor a jeho upíří rodina jsou nejspíš ekologové. Vzhledem k tomu, že na tomhle světě pravděpodobně budou věčně, mi jejich snaha o ochranu přírody připadla celkem pochopitelná.

„Žádné uvítací ceremonie?“ nadhodila jsem ironicky. Před hlavním vchodem nás nikdo nečekal.

„Svítí slunce, slečno Kriegová,“ vysvětloval mi Donovan a s milimetrovou přesností zastavil u prvního schodu.

„No a? Chcete mi tvrdit, že to je jako v těch filmech?“ Ta představa mě pobavila. „Kdyby vylezli ven, tak by při pohledu na nás hořeli láskou?“ Chechtala jsem se.

Donovan se jako obvykle nepřidal. Nahuel se alespoň usmál.

„Tak to není slečno. Slunce jim neublíží, ale odhalí jejich totožnost. Rozzáří se.“

Vykulila jsem oči.

„Jak rozzáří?“

„Když někoho z nich požádáte, jistě vám to rádi ukáží.“ Pak už vystoupil a šel nás ohlásit.

„A co my dva?“ ozval se najednou Nahuel. „Chceš pokračovat v naší malé hře?“

Jo, to byla zásadní otázka.

„Jestli ti to nevadí, tak bych ráda. Chci od něj mít pokoj.“

Vědoucně se usmál a já na něj měla chuť vypláznout jazyk.

„Samozřejmě. Ty vůbec nechceš, aby se k tobě přibližoval.“

Odvrátila jsem se k oknu. Nejen, že jsem byla naštvaná sama na sebe, protože jsem se na Edwarda nehorázně těšila, ale navíc to všem kolem mě bylo nejspíš úplně jasné.

„Ale neboj. Líbat už tě nebudu,“ ujistila jsem ho a mrkla na něj, abych odvedla pozornost. Usmál se.

Pak už se objevil Donovan a otevíral mi dveře. Vystoupila jsem a na moment nastavila obličej sluníčku a nechala se prohřát. Tohle počasí jsem milovala. Jenže déle už se to odkládat nedalo a tak jsem vystoupala pět schodů k pootevřeným dveřím. Asi bych si měla co nejdřív osvojit pár jogínských triků, abych příště dokázala ovládat své trapně bušící srdce.

„Vítejte, Bello. Jsme rádi, že jste se obrátili zrovna na nás. Doufám, že se tu budete cítit jako doma.“ Doktor Cullen stál v hale a s ním i zbytek jeho rodiny.

Přijala jsem nabízenou ruku a pokusila se o úsměv. Pak už naštěstí vešel i Nahuel a jeho paže mě objala kolem pasu.

Rozhlédla jsem se. Interiér domu působil stejně omračujícím dojmem jako to, co jsem viděla venku. Nejúžasnějším detailem, který mě téměř připravil o dech, byl ale Edward Cullen. Čekal pár metrů za doktorem, ruce založené na prsou a pohled na něj nepokazil ani fakt, že se strašně mračil. Jeho oči neomylně mířily k Nahuelově ruce. Neměla jsem ale čas hledat lopatu a začít si hloubit nějaký kryt, protože přišel čas seznámit se s ostatními.

„Ahoj, rád tě konečně poznávám,“ zvolal černovlasý obr, o kterém jsem už věděla, že se jmenuje Emmett. Zuřivě na mě mrkal a rádoby nenápadně škubal hlavou směrem k nádherné blondýně po svém boku. Málem jsem se rozesmála.

„Jo, taky jsem ráda. Edward mi o tobě i o tvé ženě hodně vyprávěl,“ reagovala jsem s potlačovaným smíchem a potřásla mu rukou.

„A tohle je moje Rose,“ prohlásil hrdě.

Blondýnka se na mě usmála a trochu bolestivě mi stiskla prsty.

„Ty si asi myslíš, Emmette, že jsem úplně blbá! Tu holku jsem z tebe cejtila!“

„A tohle je můj třetí sny, Jasper,“ zvolal honem doktor Cullen a ukázal na hezouna s blonďatými vlasy a hypnotickým úsměvem. Pozdravil mě lehkou úklonou a omluvil nepřítomnost své manželky Alice, která prý ještě dozařizuje naše pokoje.

„Přejete si bydlet se svým přítelem?“ zeptal se doktor a já se málem zakuckala.

„No… ne… díky, já…“ zoufale jsem se podívala na Nahuela. Zazubil se na mě a mlčel. Nechal mě v tom!

„Raději bych měla svůj vlastní, jestli to nevadí. Ale bylo by skvělý, kdyby Nahuel mohl bydlet hned vedle.“ Střelila jsem očima k Edwardovi. Jeho výraz se nijak nezměnil.

Nevím, jak to můj doprovod mohl dopustit, ale za pár chvil jsem se s ním ocitla sama. Ostatní využili chvilkového polojasna a odešli buď pro naše zavazadla nebo urovnávat manželské spory.

„Toho kluka je mi líto,“ řekl, a k mému překvapení to znělo úplně upřímně a soucitně. „Byli jste si blízcí?“

Můj mozek okamžitě odhodil nepodstatné rozpaky a vrátit se k truchlení. Ta tíseň z Jimmyho smrti mě neopouštěla ani na chvíli, ale občas se mi ji dařilo vytěsnit. Teď se mi do očí tlačily slzy.

„Jo. Když máš na světě jen tři lidi, tak jsou ti blízcí všichni,“ odpověděla jsem a pak se k němu otočila skoro zády a předstírala prohlídku modernistických plastik rozestavěných po obvodu místnosti.

Nic neříkal. Pak stál najednou až u mě a pohladil mě po zádech. Skoro jsem se zajíkla. Podívala jsem se na něj a naskytl se mi vzácný pohled. Edward nevypadal ani naštvaně, ani výsměšně. V tu chvíli mi připadalo, že je mezi námi intimnější spojení, než když mě líbal.

Jenže pak se vrátili ostatní, s Nahuelem v čele.

„A někteří jsou ti ještě bližší,“ zasyčel Edward a zmizel.

+++++

Zabydlování proběhlo na můj vkus až příliš rychle. Ne, že bych se nějak vyžívala v přerovnávání prádla, ale po seznámení s Alicí a bleskovém průzkumu mé ložnice a přilehlé koupelny, jsem najednou neměla co dělat. Proto jsem se rozhodla, že si vezmu k srdci uvítací větu doktora Cullena, a budu se tam chovat jako doma. Vydala jsem se na průzkum. Nejdřív jsem nakoukla do vedlejšího pokoje k Nahuelovi a zjistila, že po té probdělé noci se na všechno vykašlal a šel si lehnout. Potichu jsem odešla a začala hledat kuchyni. Doufala jsem, že se na nás stihli aspoň trochu připravit a najdu tam něco k jídlu.

Našla jsem tam Donovana. Rozzářeného a spokojeného, jak pobíhal tam a zpátky a něco úžasně voňavého cmudil na kamnech. Ujistil mě, že oběd dostanu do půl hodiny a vyhnal mě.

Ocitla jsem se zpátky v hale. Bezradně jsem se rozhlížela. Samozřejmě, že jsem byla Cullenovým vděčná, ale nečekaně jsem přišlo o dům i o práci, a připadala si šíleně zbytečná. Nakonec jsem zaslechla nějaké hlasy a rozhodla se je následovat. Vedly mě někam do suterénu. Nalézala jsem se v prostorách, které mi ze všeho nejvíc připomínaly tajnou špionážní základnu z akčních filmů. Menší sál, po obvodu pokrytý plazmovými obrazovkami, snímajícími dění na různých místech Seattlu. Uprostřed stůl s několika supermoderními počítači a pak několik technických zařízení, která jsem ani nedokázala identifikovat.

„Pojď dál, Bello,“ volala na mě Alice. Stála tam se svým manželem, Emmettem a doktorem. „Právě probíráme detaily dnešní akce.“

Ta věta mi vlila do žil příval adrenalinu. Akce! Jo! To je přesně to, co potřebuju!

„Půjdu s vámi, ano?“ loudila jsem jako pětileté děcko. „Pár fotek se vám určitě bude hodit!“

Podívali se na mě jako na blázna.

„Ty máš teď jedinej úkol, zlato, sedět tady a neumřít,“ uzemnil mé nadšení její manžel. Několikrát jsem polkla, abych se vzteky nerozbrečela.

„A co mám jako dělat?“ zavrčela jsem. „Vyšívat?“

Smáli se. Hlavně, že jsem je pobavila!

„Já vím, že to pro tebe není snadný, ale nějakou chvíli to budeš muset vydržet, než toho bastarda dostaneme,“ chlácholila mě Alice.

„Tak moment! Vy chcete jít na Dagrosse beze mě?! To mýho kamaráda zabil, jasný?!“

Dívali se po sobě a mně bylo na první pohled jasný, co si mysleli. Zvedla jsem ruce, na znamení porážky.

„Fajn. Nenechte se rušit. Tak mu aspoň vyřiďte, že pozdravuju,“ dodala jsem sarkasticky a vydala se ke dveřím.

„Máme docela velkou knihovnu, Bello. Rovně a pak doprava!“ volala za mnou se smíchem Alice. Chtěla jsem se jí zeptat, kde najdu sirky, ale nakonec jsem se jen kousla do rtu a odešla.

+++++

Supěla jsem! Zuřila! Celý život jsem se o sebe dokázala postarat sama! A najednou se mnou jednali, jako bych byla nesvéprávná! Kdo dostal za mříže všechny ty hajzlíky? Kdo dokázal, že se lidi nebojí v noci chodit venčit psa? Já!

Proud mých lítostivých myšlenek rázně přerušilo otevření dveří v chodbě přede mnou. Vyšel z nich Edward, kolem beder přepásaný osuškou. Měl mokré vlasy. A vsadila bych se, že ta místnost nebyla knihovna.

„A…hoj, hledám něco na čtení,“ vysoukala jsem ze sebe a doufala, že nevypadám tak hloupě, jak se cítím.

Tvářil se stejně překvapeně jako já, ale velmi rychle zase našel ten výraz, který měl nejspíš nacvičený speciálně pro mě. Hněv spojený s přezíravostí. Naštvala jsem se. Zase.

„To nemáš v pokoji koupelnu, nebo co?!“ houkla jsem. Víc jsem neřekla, protože mi došel vzduch. Blížil se ke mně a vypadal… hrozivě. Donutila jsem se přestat zírat na jeho hrudník, protože jinak vážně hrozilo, že mi vzplane koberec od nohama.

„Samozřejmě, že mám,“ odpověděl a k tomu zlobnému pohledu přidal ironický úsměv. „Ale nemám tam bazén.“

Přikývla jsem. Když se mu budu dívat jen na vlasy, tak možná neztratím schopnost komunikovat.

„Jistě, bazén. To mě nenapadlo.“

Zastavil se těsně u mě a zkoumavě mě sledoval. Tak širokou škálu červené, jaká se mi objevila ve tvářích, asi nikdy neviděl.

„Mohla bys mi odpovědět na jednu otázku?“ řekl a zase si založil ruce na prsou. Neprozřetelně jsem se tím směrem podívala.

„Už se mě ptáš nebo přijde nějaká další?“ hlesla jsem a pracně se očima vydrápala k bronzovým vlasům.“

Zafuněl.

„Jak je možný, že jsem z tebe toho chlapa předtím necejtil?“

Moje nohy samy od sebe začaly couvat a mozek se vznášel v podivném narůžovělém oparu.

„Nerozumím otázce,“ kuňkla jsem.

Udělal krok dopředu a byl zase stejně blízko jako před chvílí.

„Máme velmi dobrý čich. Všimla sis, co říkala Rose? Snadno tě na svém muži identifikovala, i když se div nevykoupal ve vodě po holení. Jak je možný, že jsem z tebe nikdy dřív necítil Nahuela?!“

Vyděšeně jsem se mu podívala do očí. Nenapadlo mě vůbec nic, co bych na to mohla říct.

„Protože jestli jste spolu, tak jak tvrdíte, musela bys bejt jeho pachem úplně nasáklá!“ Pak se naklonil až ke mně, takže jsem cítila jeho dech. Podlamovaly se mi nohy. „A věř mi, že kdybys byla se mnou, nedalo by se o tom pochybovat.“

Jenom nepřestat dýchat. Dýchat a srdce snad bude tlouct samo. Do této chvíle to přece vždycky zvládlo, tak proč ne teď? Jen dýchat…

Zavřela jsem oči. Měla jsem strach, že pokud se na něj budu dívat ještě chvíli, udělám něco, co nepůjde vzít zpátky. To se mohlo stát jen mě! Potkat Edwarda zabaleného do ručníku!

„To je jak v nějakým pitomým filmu,“ povzdychla jsem si. Ani jsem netušila, že nahlas.

Chvíli bylo ticho. Pak se mi nečekaně na rameni ocitla vlhká osušku prosycená jeho vůní. Vyděšeně jsem otevřela oči. Veškerou svou silou jsem se přinutila dívat se mu do obličeje. Nikam jinam.

„Máš pravdu. Děsný klišé. Ale když nemáme hosty, tak se s ručníkem neobtěžuju,“ prohlásil, otočil se a odcházel. Jen lidskou rychlostí. A do obličeje mu v tu chvíli už ani trochu vidět nebylo.

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

26)  nikolka (21.01.2011 17:55)

moment, jeden maličký moment.... najprv sa musím pozbierať spod stola,
čakala som všetko možné ale toto nie!!! rozhodne...
on bol bez ručníka???
len aby som neprestala dýchať...

24)  Janeba (21.01.2011 17:41)

Karolko, tak ráda bych udržela svůj pohled ve výši vlasů a obličeje, ... když ale ono mi to vůbec nejde!! Jsem moc ráda, že je Edward tak všímavý a má bod, jen si říkám, že se u toho musel skvěle bavit! Potvůrka Alice! Karolko, Ty kouzelná příběhářko, další fantastická kapitolka, u které jsem si báječně odpočinula a naladila se na nadcházející víkend!
Děkuji!!

23)  milica (21.01.2011 17:39)

Je, Karolko, normálně je mi Edwarda občas líto, malej jak žárlí, ale na druhou stranu, dobře mu tak. Hrál si na neodolatelného a teď to má
Jinak krása, ty emoce Zoom když se k ní přiblíží .
Netrpělivě budu vyhlížet další kapitolku

22)  Twilly (21.01.2011 17:36)

Hanetko, tebe miluju taky

21)  Ewik (21.01.2011 17:36)

Áááááááááááááááá, to bylo...
Bylo to úžasný!

19)  Texie (21.01.2011 17:26)

A promiň, byla jsem tak rozohněná, že jsem zapomněla na to nejpodstatnější:
Díky, díky, díky za další úžasnou kapitolu!

18)  Texie (21.01.2011 17:25)

A co takhle se hezky rozmáchnout a nabrat ho botou přeně tam, co jí nyní vystavuje na odiv? Blbec. Nafoukanej, egoistickej blbec.
Při představě že se takhle chová k holce jenom proto, že ona někoho má...
Prosím prosím, vlej Běluš do žil trochu odolnosti vůči Edímu, protože pokud ji takhle bude buzerovat ještě chvíli, tak mě z toho asi šlehne.

17)  Lenka326 (21.01.2011 17:25)

Díky Karolko, další skvělá dávka .
Bella v tom pěkně lítá a Edward taky. Ta chvilka, kdy se jí snažil utěšit kvůji Jimmymu, byla tak milá, na chvíli zapomněl na svou masku, to se mi moc líbilo. I když jinak se zmítá od žárlivosti k pochybám, jak to vlastně s těmi dvěma je... No a ta scéna s ručníkem... uááá
To si máme teda užít.. první setkání je zatím bez ztrát na životech, uvidíme, co bude dál

Líbí se mi Culleni s řídícím střediskem na ochranu bezpečnosti , jen by mě zajímalo, jestli jsou ochránci všeobecného pořádku nebo jdou konkrétně proti Dagrossovi. Z nějakého konkrétního důvodu? Pomsta? nebo prostě jen proto, že je zrůda???

Moc se těším na další pokračování, miluju tuhle povídku

16)  Yasmini (21.01.2011 17:21)

Uááááááá. Tentokrát tu fotku musí mít!!! A žádné výmluvy.

Právě jsem strávila patnáct minut svého života hledáním toho pozadí na googlu. A hádejte co jsem našla. Kuloví
Je to dokonalé, miluju ty tvoje dechberoucí scény.

Y.

15)  blotik (21.01.2011 17:21)

To je perfektní. Já nemám slov. Jak ty to dokážeš všechno skvěle popsat.
Ehm, upravila jsem si fasádu, kdy bude další dílek?

14)  Hanetka (21.01.2011 17:13)

Nesnáším tě,
ty arogantní výkvěte všech chlapů,
nesnáším tě,
a přesto všechno nevím, jestli chápu
proč z myšlenek tě vyhnat neumím,
proč v noci jsi to ty, o kterém sním.

Nenávidím,
když za pravdu ti musím dávat,
nenávidím,
když nechám sebou takhle mávat,
když moje srdce sprintuje a skáče,
a moje duše tajně vzteky pláče.

Teď už vím,
že pod kůží tě zarytého dávno mám,
dobře vím,
že jiný jsi než všichni ti, co kolem znám,
a ačkoliv se bráním, dobře vím,
že zabiju tě, nebo možná... políbím.

Edit: Poslední slovo by mohlo být taky znásilním... vyber si, které chceš.

13)  Amisha (21.01.2011 17:08)

Šmankote Alice!
Miláčku co ti na to říct? Z mého skandování víš jak jsem to prožívala ale tedy ten konec!!!
Já ho miluju.(Edwarda)

12)  Carlie (21.01.2011 17:07)

Hm , takže po přehlídce ženských zbraní zde máme k pokochání arzenál těch mužských . On se nezmění, co? To si ten ručník neumí jít pověsit sám?
Ale zpět k začátku.
Příjezd a kousavý humor , atmosféra hustá, jako by někdo pustil hrnečku vař...
A tato scéna byla pro mě vyjádřením všeho, co na tom miluji, ve zkratce popsán jejich složitý vztah : "V tu chvíli mi připadalo, že je mezi námi intimnější spojení, než když mě líbal.
Jenže pak se vrátili ostatní, s Nahuelem v čele.
„A někteří jsou ti ještě bližší,“ zasyčel Edward a zmizel."
A opět smršť Karolka, která bere všechny bránice , co jí stojí v cestě! A to jen tak jako by mimochodem, tu utrousíme vtípek, tu, tu... : vyšívání , ať pozdravují , Alicina poznámka o knihovně , Bellina myšlenka na sirky , "Už se mě ptáš nebo přijde nějaká další?"
A závěr, no... co dodat...
Na začátku, když s ní mluvil o Jimmym, projevil se jeho charakter, skutečný zájem, empatie, správně poskládané hodnoty... , ale teď se chopil žezla opět jeho temperament... , chlap na zabití
P. S.: Jo, Karoli, teď jsi stoprocentně odsoudila kožené kalhoty k pádu do propadliště dějin , po nich už ani mol nevzdechne Když jsi nám nabídla, jak to říct... chybí mi jinotaje , řekněme... holou pravdu?
Díky, Karolko, jízda
EDIT: no nesedí ta písnička na něj? I když s věrností je na tom určitě líp : http://www.youtube.com/watch?v=ucDXofDO9e8

EDIT 2: Ještě bych zapomněla, tohle byla totálně hot věta! „A věř mi, že kdybys byla se mnou, nedalo by se o tom pochybovat.“ Vrrr

11)  Lucie (21.01.2011 17:05)

To mám teď správně fungovat?! A jak?! Už nejsem schopná žádné rozumné reakce- rozhodně ne po tomhle!!

10)  Bosorka (21.01.2011 16:54)

Mimo mísu
Lilith - ano a totéž platí i o úsporných žárovkách . Strašně jsem se bavila při sledován Krotitelů duchů - ten ekolog byl přesný!

9)  Bosorka (21.01.2011 16:51)

Hele tobě nestačilo, že jsme tu všichni (teda všechny) slintaly nad oblečeným pozadím Edwarda Cullena? Jak tohle dostanu z hlavy? Jak ty to děláš, že mě natolik vtáhneš do děje, že jsem se musela též soustředit na ty běžné dýchací pohyby?! Ty jednou napíšeš NEDÝCHAT a pak budeme ve zprávách, jako nenadálá serie úmrtí před počítačem!
Ta scéna s nasáknutím pachem - vau jsem se opotila až...no prostě jsem se opotila Ehm kdy že jsi četla Bratrstvo?

8)  Twilly (21.01.2011 16:49)

Ďábelská Hnědooká BESTIE!!!!!

Tohle bylo za CO??? Vždyť já tady málem utonula ve víru vášní, krucinál

Tak blízko a bez ručníku???

Hele, nevíš náhodou, jak se dýchá??? Kdo jsem??? Jak se jmenuju??? Co tady dělám???? Já mám z toho pohledu do "fantazie bez ručníku" amnesii.... totální amebický mozeček a srdíčko, které právě hrá partii sqashe o moje sternum, drahoušku. Tohle mi ješte bude trvat hodně dlouho až se mi přestanou klepat ruce.

ááááááááááá


dobře... už budu (možná ??) dobrá, Donovan je samozřejmě DONOVAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAN a pomalu se k jeho kvalitám přidává v mých očích taky Nahuel.... jsou to zlatíčka, oba kluci ušatý

promiň, že tenhle koment nemá ani hlavu ani patu, ale skus si ten svůj driják nezávazně přečíst a pak buď moudrá

7)  Lilith (21.01.2011 16:43)

Solární panely nejsou zrovna ekologické. Při jejich výrobě se používá dost těžká chemie, která ničí životní prostředí víc jak neekologické elektrárny.

«   1 2 3 4 5   »