22.09.2025 [20:28], Ignis120, Povídky na pokračování, komentováno 0×, zobrazeno 425×

Bella má nečekanou návštěvu v podobě Jacoba po své noční nehodě. Zjistí, co se vůbec stalo a jak ji to změní život.

Nečekejte hned akci, je to zatím rozjezd.

1.Kapitola

„Bello?“ Zeptal se Jacob. Jak se, ale mohl zeptat, když v mé ložnici nebyl? Popadala mě panika, že jsem se zbláznila.

„Jacobe okamžitě za ní vyraž!!“ Rozkázal pro mě neznámý hlas. Zněl však velice autoritavně. Skoro jsem se před ním chtěla přikrčit. Co se to semnou dělo?

Najednou jsem zas nic neslyšela, ale cítila jsem jak ležím na zemi. Opět jsem se podívala do zrcadla a už jsem tam neviděla obrovského vlka, ale jen sebe na zemi avšak zcela nahou! Sakra! Vždyť jsem měla na sobě pyžamo. Pak jsem se rozhlédla a viděla jsem cáry látky. Co to? V tom se však někdo mihl v okně. Až vystrašeně jsem se schoulila do klubíčka.

„Bello…“ Byl to Jacobův hlas a tak jsem zvedla hlavu. Opravdu stál před oknem, ale jak mohl vyskočit do patra? Něco tu bylo špatně a nejenom semnou.

V tom udělal pár kroků k posteli a popadl deku, kterou mě přikryl. Až teď mi došlo, že jsem nahá, ale nějak mi to bylo jedno. Chtěla jsem odpovědi, protože pokud nejsou odpovědi opravdu jsem se ze zlomeného srdce zbláznila!

„Jak..?“ Začala jsem koktat otázku, ale hlas mě zradil.

„Bello, je toho hodně, co ti musím povědět. Jen mi věř, že ti nechci ublížit. Ano?“ Začal pomalu ke mně natahovat ruce a já nechápala proč bych se ho měla bát. Byl to můj přítel. Ano, sice po odchodu Edwarda jsem na něj moc milá nebyla, ale nikdy jsem se ho nebála ani nebyla na něj naštvaná. To naopak já bych ho měla žádat o odpuštění jak jsem se k němu teď chovala.

„Nebojím se tě.“ Dostala jsem konečně ze sebe. Přestala jsem se klepat a konečně jsem se posadila a zabalila se do deky.

„Dobře. Nevím jak, ale to asi nezjistíme. Ve zkratce. Pamatuješ na ten příběh, co jsem ti jednou vyprávěl v La Push?“ Začal Jacob a posadil se na postel. ¨

Moje hlava pomalu procházela mé návštěvy této pláže než se mi vybavila úplně první návštěva, kde jsem z Jacoba vytáhla příběh o studených.

„Myslíš ten o studených?“ Díra v hrudi zabolela. Bylo to k NĚMU až moc blízko.

„Ano. Bylo v něm, ale něco víc.“ Procedil skrz zuby Jack. Dál jsem dumala, co v tom bylo než mi to došlo.

„Vlci…“ Vydechla jsem.

„Ano, naše rezervace má zajímavý gen v DNA, co nás přemění ve vlky, když se objeví v okolí studení. Jen nechápu, jak ten gen můžeš mít i ty.“ Začal si třít kořen nosu, jak uvažoval.

„Tím mi chceš říct, že ty ten gen máš?“ Nějak mi nedocházelo, co se tady děje.

„Ano, já ho mám a i ty. To co se ti teď stalo byla první proměna. A ty hlasy v hlavě byla smečka. Nechci tě však zahltit. Bylo by však dobré kdybys navštívila ráno rezervaci. Nechci tě brát teď aby Charlie nešílel, co s tebou je.“ Můj mozek začínal pracovat a zpracovávat informace.

„Počkej… Jako, že i já se… že se měním…“ Koktala jsem a najednou jsem chodila po pokoji v zabalená v dece.

„Ano. Nevím jak, ale ano měníš se ve vlka.“ Zastavila jsem v půlce kroku.

„Neohrozím tátů?“ Začala mě popadat panika. Vždyť jsem postava z legend! Sice jiná než jakou jsem chtěla být, ale jsem!

„Ne Bello, my lidi chráníme. Chráníme je před upíry. Jen je toho hodně co vědět, ale po první přeměně je toho hodně. Proto chci počkat s více informacemi do rána. Plus bys měla poznat Alfu své smečky. Ten je i nejlepší na vysvětlování, protože už vše zná. Já sám jsem ve smečce druhý den. Kdybys nebyla moje kamarádka, tak by mě Sam, náš Alfa, nepustil. Ty však nikoho jiného z rezervace neznáš a tak mě musil pustit.“ Já se asi fakt zbláznila! Říkala jsem si v duchu.

„Jacku, počkej. Nechápu ani slovo.“ Sedla jsem si vedle něj na postel a složila tvář do dlaní. Díra v hrudi bolela, bylo mi vedro a točila se mi hlava.

„Tak polopatě. Edward..“ bum rána do díry, „byl upír a díky němu jsi se začala měnit. Jsi teď jeho nepřítelem.“ Mnou začali otřásat vzlyky. Bylo brzy na jeho jméno. Jacob jako kdyby mu to došlo mě objal a snažil se ukonejšit.

„Promiň já jsem vůl.“ Začal se omlouvat, ale já jen kroutila hlavou. On za to nemůže. To já jsem byla tak bláhová, že jsem si dovolila myslet jak mě tenhle noční anděl miluje.

„To je… to je dobrý.“ Koktala jsem mezi vzlyky. Když v tom najednou se mi zvedl žaludek a já sprintovala k záchodu. Celý obsah žaludku šel ven. Jacob běžel za mnou. Když jsem spláchla a vypláchla si pusu otočila jsem se na Jacka.

„Charlie.“ Vydechla jsem. Měl přece ložnici vedle mě. Musel vše slyšet a jak vysvětlit přítomnost Jacka.

„Má noční službu.“ Vyčetl z mích očí strach a tak uvedl proč se neschovává.

„Tak proč nemůžeme jít teď?“ Nechápavě jsem svraštila obočí.

„Protože tě za hodinu přijde zkontrolovat. V té svojí bublině sis toho nevšimla, ale co tři hodiny tě kontroluje. Má o tebe hrozný strach.“ Píchlo mě u srdce. Nechtěla jsem aby trpěl pohledem i strachem o mě.

„Aha. Jo a to pokaždé budu zvracet?“ Zeptala jsem se, protože opět mě začal bolet žaludek.

„No zvracení vůbec k přeměně nepatři.“ No bomba! Tak nejdřív se začnu měnit a teď ještě budu nějaká anomálie. Sakra, co to semnou je?

„Super. Zkusím se natáhnout a usnout na chvilku. Ráno prosím přijeď s tím, že mě chceš vyzvednou k doktorovi, že ti řekl aby si mě přivezl taky, když máme podobné symptomy.“ Namáhala jsem přetížený mozek abych vymyslela výmluvu jak se dostat do La Push.

„Dobře. Chceš abych tu zůstal?“ Bylo na něm vidět, že on tu chtěl být. Byl to pravý přítel.

„Děkuju Jacobe. A promiň, co jsi musel vidět.“ Omluvila jsem se mu za moje zombií stav.

„Neomlouvej se.“ Přitáhl si mě do náruče a pomohl mi se vrátit do postele. Vůbec mi nedošlo, že stále mám na sobě jen onu deku.

„Počkáš chvilku na chodbě? Chci se obléct.“ Poprosila jsem ho. Jen přikývl a vrátil se na chodbu. Já se zatím vydala ke skříní a hledala nějaké dlouhé triko a kraťasy. Naštěstí jsem ještě jedny měla, tak jsem si oddychla. Po převlečení jsem ještě vyhodila ty cáry oblečení do koše a vyzvala Jacka aby vešel. Došli jsme k posteli a on si mě stočil kolem boku, jako vždy když tu byl na návštěvě.

„Jak to utajím před Charliem?“ Začala jsem se strachovat.

„No Sam přednese starším návrh, že ho informují, protože už tu pro tebe ve Forks není bezpečno. Smečka má teritorium jen v La Push. Když však Charlieho nezasvětíme, tak nevím, jak mu vysvětlit, že musíš pobývat tam.“

„No tak uvidíme, co přinese ráno. Hlavně se schovej před Charliem.“ Vzpomněla jsem si, že mě má zkontrolovat.

„Neboj schovám. Teď zkus spát. Ráno bude hodně informací. Brou Bello.“ Tak asi JEHO plán na normální život nevyšel….

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře