21.01.2011 [16:06], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 86×, zobrazeno 12798×

10) Tohle se mohlo stát jen mně aneb Jak se plave v knihovně

Když jsem ten dům viděla poprvé, nebylo mi zrovna nejlíp, takže architektura byla to poslední, co mě zajímalo. Ale teď, když jsem se nervozitou div nevykláněla z okna auta, mi neunikl jediný detail. Ta stavba vypadala prostě úchvatně. Na rozdíl od mé skoro-tvrze by se tahle vila mohla ucházet o cenu v nějaké soutěži avantgardních návrhářů. Už na první pohled se držela nejnovějších trendů. Donedávna populární velká francouzská okna nahradila malá, spíš dekorativní. Solární panely na střeše mě utvrdily v tom, že pan doktor a jeho upíří rodina jsou nejspíš ekologové. Vzhledem k tomu, že na tomhle světě pravděpodobně budou věčně, mi jejich snaha o ochranu přírody připadla celkem pochopitelná.

„Žádné uvítací ceremonie?“ nadhodila jsem ironicky. Před hlavním vchodem nás nikdo nečekal.

„Svítí slunce, slečno Kriegová,“ vysvětloval mi Donovan a s milimetrovou přesností zastavil u prvního schodu.

„No a? Chcete mi tvrdit, že to je jako v těch filmech?“ Ta představa mě pobavila. „Kdyby vylezli ven, tak by při pohledu na nás hořeli láskou?“ Chechtala jsem se.

Donovan se jako obvykle nepřidal. Nahuel se alespoň usmál.

„Tak to není slečno. Slunce jim neublíží, ale odhalí jejich totožnost. Rozzáří se.“

Vykulila jsem oči.

„Jak rozzáří?“

„Když někoho z nich požádáte, jistě vám to rádi ukáží.“ Pak už vystoupil a šel nás ohlásit.

„A co my dva?“ ozval se najednou Nahuel. „Chceš pokračovat v naší malé hře?“

Jo, to byla zásadní otázka.

„Jestli ti to nevadí, tak bych ráda. Chci od něj mít pokoj.“

Vědoucně se usmál a já na něj měla chuť vypláznout jazyk.

„Samozřejmě. Ty vůbec nechceš, aby se k tobě přibližoval.“

Odvrátila jsem se k oknu. Nejen, že jsem byla naštvaná sama na sebe, protože jsem se na Edwarda nehorázně těšila, ale navíc to všem kolem mě bylo nejspíš úplně jasné.

„Ale neboj. Líbat už tě nebudu,“ ujistila jsem ho a mrkla na něj, abych odvedla pozornost. Usmál se.

Pak už se objevil Donovan a otevíral mi dveře. Vystoupila jsem a na moment nastavila obličej sluníčku a nechala se prohřát. Tohle počasí jsem milovala. Jenže déle už se to odkládat nedalo a tak jsem vystoupala pět schodů k pootevřeným dveřím. Asi bych si měla co nejdřív osvojit pár jogínských triků, abych příště dokázala ovládat své trapně bušící srdce.

„Vítejte, Bello. Jsme rádi, že jste se obrátili zrovna na nás. Doufám, že se tu budete cítit jako doma.“ Doktor Cullen stál v hale a s ním i zbytek jeho rodiny.

Přijala jsem nabízenou ruku a pokusila se o úsměv. Pak už naštěstí vešel i Nahuel a jeho paže mě objala kolem pasu.

Rozhlédla jsem se. Interiér domu působil stejně omračujícím dojmem jako to, co jsem viděla venku. Nejúžasnějším detailem, který mě téměř připravil o dech, byl ale Edward Cullen. Čekal pár metrů za doktorem, ruce založené na prsou a pohled na něj nepokazil ani fakt, že se strašně mračil. Jeho oči neomylně mířily k Nahuelově ruce. Neměla jsem ale čas hledat lopatu a začít si hloubit nějaký kryt, protože přišel čas seznámit se s ostatními.

„Ahoj, rád tě konečně poznávám,“ zvolal černovlasý obr, o kterém jsem už věděla, že se jmenuje Emmett. Zuřivě na mě mrkal a rádoby nenápadně škubal hlavou směrem k nádherné blondýně po svém boku. Málem jsem se rozesmála.

„Jo, taky jsem ráda. Edward mi o tobě i o tvé ženě hodně vyprávěl,“ reagovala jsem s potlačovaným smíchem a potřásla mu rukou.

„A tohle je moje Rose,“ prohlásil hrdě.

Blondýnka se na mě usmála a trochu bolestivě mi stiskla prsty.

„Ty si asi myslíš, Emmette, že jsem úplně blbá! Tu holku jsem z tebe cejtila!“

„A tohle je můj třetí sny, Jasper,“ zvolal honem doktor Cullen a ukázal na hezouna s blonďatými vlasy a hypnotickým úsměvem. Pozdravil mě lehkou úklonou a omluvil nepřítomnost své manželky Alice, která prý ještě dozařizuje naše pokoje.

„Přejete si bydlet se svým přítelem?“ zeptal se doktor a já se málem zakuckala.

„No… ne… díky, já…“ zoufale jsem se podívala na Nahuela. Zazubil se na mě a mlčel. Nechal mě v tom!

„Raději bych měla svůj vlastní, jestli to nevadí. Ale bylo by skvělý, kdyby Nahuel mohl bydlet hned vedle.“ Střelila jsem očima k Edwardovi. Jeho výraz se nijak nezměnil.

Nevím, jak to můj doprovod mohl dopustit, ale za pár chvil jsem se s ním ocitla sama. Ostatní využili chvilkového polojasna a odešli buď pro naše zavazadla nebo urovnávat manželské spory.

„Toho kluka je mi líto,“ řekl, a k mému překvapení to znělo úplně upřímně a soucitně. „Byli jste si blízcí?“

Můj mozek okamžitě odhodil nepodstatné rozpaky a vrátit se k truchlení. Ta tíseň z Jimmyho smrti mě neopouštěla ani na chvíli, ale občas se mi ji dařilo vytěsnit. Teď se mi do očí tlačily slzy.

„Jo. Když máš na světě jen tři lidi, tak jsou ti blízcí všichni,“ odpověděla jsem a pak se k němu otočila skoro zády a předstírala prohlídku modernistických plastik rozestavěných po obvodu místnosti.

Nic neříkal. Pak stál najednou až u mě a pohladil mě po zádech. Skoro jsem se zajíkla. Podívala jsem se na něj a naskytl se mi vzácný pohled. Edward nevypadal ani naštvaně, ani výsměšně. V tu chvíli mi připadalo, že je mezi námi intimnější spojení, než když mě líbal.

Jenže pak se vrátili ostatní, s Nahuelem v čele.

„A někteří jsou ti ještě bližší,“ zasyčel Edward a zmizel.

+++++

Zabydlování proběhlo na můj vkus až příliš rychle. Ne, že bych se nějak vyžívala v přerovnávání prádla, ale po seznámení s Alicí a bleskovém průzkumu mé ložnice a přilehlé koupelny, jsem najednou neměla co dělat. Proto jsem se rozhodla, že si vezmu k srdci uvítací větu doktora Cullena, a budu se tam chovat jako doma. Vydala jsem se na průzkum. Nejdřív jsem nakoukla do vedlejšího pokoje k Nahuelovi a zjistila, že po té probdělé noci se na všechno vykašlal a šel si lehnout. Potichu jsem odešla a začala hledat kuchyni. Doufala jsem, že se na nás stihli aspoň trochu připravit a najdu tam něco k jídlu.

Našla jsem tam Donovana. Rozzářeného a spokojeného, jak pobíhal tam a zpátky a něco úžasně voňavého cmudil na kamnech. Ujistil mě, že oběd dostanu do půl hodiny a vyhnal mě.

Ocitla jsem se zpátky v hale. Bezradně jsem se rozhlížela. Samozřejmě, že jsem byla Cullenovým vděčná, ale nečekaně jsem přišlo o dům i o práci, a připadala si šíleně zbytečná. Nakonec jsem zaslechla nějaké hlasy a rozhodla se je následovat. Vedly mě někam do suterénu. Nalézala jsem se v prostorách, které mi ze všeho nejvíc připomínaly tajnou špionážní základnu z akčních filmů. Menší sál, po obvodu pokrytý plazmovými obrazovkami, snímajícími dění na různých místech Seattlu. Uprostřed stůl s několika supermoderními počítači a pak několik technických zařízení, která jsem ani nedokázala identifikovat.

„Pojď dál, Bello,“ volala na mě Alice. Stála tam se svým manželem, Emmettem a doktorem. „Právě probíráme detaily dnešní akce.“

Ta věta mi vlila do žil příval adrenalinu. Akce! Jo! To je přesně to, co potřebuju!

„Půjdu s vámi, ano?“ loudila jsem jako pětileté děcko. „Pár fotek se vám určitě bude hodit!“

Podívali se na mě jako na blázna.

„Ty máš teď jedinej úkol, zlato, sedět tady a neumřít,“ uzemnil mé nadšení její manžel. Několikrát jsem polkla, abych se vzteky nerozbrečela.

„A co mám jako dělat?“ zavrčela jsem. „Vyšívat?“

Smáli se. Hlavně, že jsem je pobavila!

„Já vím, že to pro tebe není snadný, ale nějakou chvíli to budeš muset vydržet, než toho bastarda dostaneme,“ chlácholila mě Alice.

„Tak moment! Vy chcete jít na Dagrosse beze mě?! To mýho kamaráda zabil, jasný?!“

Dívali se po sobě a mně bylo na první pohled jasný, co si mysleli. Zvedla jsem ruce, na znamení porážky.

„Fajn. Nenechte se rušit. Tak mu aspoň vyřiďte, že pozdravuju,“ dodala jsem sarkasticky a vydala se ke dveřím.

„Máme docela velkou knihovnu, Bello. Rovně a pak doprava!“ volala za mnou se smíchem Alice. Chtěla jsem se jí zeptat, kde najdu sirky, ale nakonec jsem se jen kousla do rtu a odešla.

+++++

Supěla jsem! Zuřila! Celý život jsem se o sebe dokázala postarat sama! A najednou se mnou jednali, jako bych byla nesvéprávná! Kdo dostal za mříže všechny ty hajzlíky? Kdo dokázal, že se lidi nebojí v noci chodit venčit psa? Já!

Proud mých lítostivých myšlenek rázně přerušilo otevření dveří v chodbě přede mnou. Vyšel z nich Edward, kolem beder přepásaný osuškou. Měl mokré vlasy. A vsadila bych se, že ta místnost nebyla knihovna.

„A…hoj, hledám něco na čtení,“ vysoukala jsem ze sebe a doufala, že nevypadám tak hloupě, jak se cítím.

Tvářil se stejně překvapeně jako já, ale velmi rychle zase našel ten výraz, který měl nejspíš nacvičený speciálně pro mě. Hněv spojený s přezíravostí. Naštvala jsem se. Zase.

„To nemáš v pokoji koupelnu, nebo co?!“ houkla jsem. Víc jsem neřekla, protože mi došel vzduch. Blížil se ke mně a vypadal… hrozivě. Donutila jsem se přestat zírat na jeho hrudník, protože jinak vážně hrozilo, že mi vzplane koberec od nohama.

„Samozřejmě, že mám,“ odpověděl a k tomu zlobnému pohledu přidal ironický úsměv. „Ale nemám tam bazén.“

Přikývla jsem. Když se mu budu dívat jen na vlasy, tak možná neztratím schopnost komunikovat.

„Jistě, bazén. To mě nenapadlo.“

Zastavil se těsně u mě a zkoumavě mě sledoval. Tak širokou škálu červené, jaká se mi objevila ve tvářích, asi nikdy neviděl.

„Mohla bys mi odpovědět na jednu otázku?“ řekl a zase si založil ruce na prsou. Neprozřetelně jsem se tím směrem podívala.

„Už se mě ptáš nebo přijde nějaká další?“ hlesla jsem a pracně se očima vydrápala k bronzovým vlasům.“

Zafuněl.

„Jak je možný, že jsem z tebe toho chlapa předtím necejtil?“

Moje nohy samy od sebe začaly couvat a mozek se vznášel v podivném narůžovělém oparu.

„Nerozumím otázce,“ kuňkla jsem.

Udělal krok dopředu a byl zase stejně blízko jako před chvílí.

„Máme velmi dobrý čich. Všimla sis, co říkala Rose? Snadno tě na svém muži identifikovala, i když se div nevykoupal ve vodě po holení. Jak je možný, že jsem z tebe nikdy dřív necítil Nahuela?!“

Vyděšeně jsem se mu podívala do očí. Nenapadlo mě vůbec nic, co bych na to mohla říct.

„Protože jestli jste spolu, tak jak tvrdíte, musela bys bejt jeho pachem úplně nasáklá!“ Pak se naklonil až ke mně, takže jsem cítila jeho dech. Podlamovaly se mi nohy. „A věř mi, že kdybys byla se mnou, nedalo by se o tom pochybovat.“

Jenom nepřestat dýchat. Dýchat a srdce snad bude tlouct samo. Do této chvíle to přece vždycky zvládlo, tak proč ne teď? Jen dýchat…

Zavřela jsem oči. Měla jsem strach, že pokud se na něj budu dívat ještě chvíli, udělám něco, co nepůjde vzít zpátky. To se mohlo stát jen mě! Potkat Edwarda zabaleného do ručníku!

„To je jak v nějakým pitomým filmu,“ povzdychla jsem si. Ani jsem netušila, že nahlas.

Chvíli bylo ticho. Pak se mi nečekaně na rameni ocitla vlhká osušku prosycená jeho vůní. Vyděšeně jsem otevřela oči. Veškerou svou silou jsem se přinutila dívat se mu do obličeje. Nikam jinam.

„Máš pravdu. Děsný klišé. Ale když nemáme hosty, tak se s ručníkem neobtěžuju,“ prohlásil, otočil se a odcházel. Jen lidskou rychlostí. A do obličeje mu v tu chvíli už ani trochu vidět nebylo.

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

46)  Michangela (21.01.2011 22:04)

42)  Fanny (21.01.2011 21:02)

Ou, než jsem si uvědomila, že jsem začala číst byla jsem na konci. Zase to bylo, tak napínavě nenapínavý, až jsem byla napnutá po celou dobu. A Zoom nemůže na Dagrosse? To se mi nechce zdát, že by si tak snadno dala říct a zůstala doma... Nějak to "divadlo" s Nahuelem nevyšlo, co?

Opravdu excelentní jako vždy

41)  Baruu (21.01.2011 20:22)

Kruci, chci to taky vidět To muselo být.. no já to neumím jinak, než "Uuuaaaahhh"
Žárlivost je taková potvora, ale v Edwardovo podání je to nádhera Jak ji chce pro sebe, jak se mu představa, že by byla s někým jiným hnusí... Jo, to se mi líbí a přesně tomu se říká láska Vsadím se, že kdyby se k Edovi nachomejtla nějaká "dívka", Bella by na tom s nervama nebyla o moc líp
Emmet to zase dokonal
Karolko, ty kouzelnice, ty bohyně Dokonalost s deseti hvězdičkami

38)  eElis (21.01.2011 20:08)

Karolko, nejdřív se musí z toho závěru nějak vzpamatovat. Takže nádech, výdech, nádech, výdech.... No, snad už to bude lepší, i když já mám se opravdu snažím, tak mé oči místo toho, aby se zaobíraly psaní tohoto komentíku pořád utíkají výš. A foto by náhodou nebylo? Nevím, jestli jsem se už nezmiňovala, ale já toho Donovana miluji , protože kdyby ho nebylo, tak by se nikdy ke Cullenům nastěhovali. A jsem hodně zvědavá, jestli se ZOOM nechá jen tak lehce vyšahovat od toho, aby si podala Dragose.
Kapitolka byla jako vždy naprosto dokonalá, fenomenální, dechberoucí.

37)  eMuska (21.01.2011 20:05)

Dokelu, on je pako! Ale tak toto! Som vytočená! Edward je strašný! Ale teším na pokráčko, Bella si ho musí skrotiť! Rozhodne!

36)  PeTi (21.01.2011 19:39)

Karolko! Ten konec byl tedy neskutečný Věta, kam jsi použila "když nemáme hosty, tak se s ručníkem neobtěžuju," je jedno z nejlepších, kterou jsi použila

To musel být pro Bell velký oříšek, se mu dívat pouze do obličeje a ne o několik "hodin" níže

A načichlej Emm =D Rose to zase zabila =D

Bože, tos mi zase dala, teď mi nezbývá nic jiného, než čekat do dalšího dílku a snít o tom, co do něho použiješ...

Nicméně, těším se na něj čím dál tím víc a hlavně, aby nápady a inspirace nikdy nedošly, protože ty jsi opravdu ve všech ohledech originální

35)  Lenka (21.01.2011 19:24)

Tak koukám, že Edovi to jeho ego zase pěkně narostlo. Chtělo by to odložit tu namyšlenou masku a přiznat co skutečně cítí.
Ale ve chvíli, kdy ji utěšoval byl zlatíčko.
A Bella v tom totálně lítá.
A co ta intrikářka Alice?
Řadím se do šílené fronty tvých šíleně nadšených fanynek.

Miluju tvoje povídky.

34)  semiska (21.01.2011 19:15)

Dnešní titul kapitolky boží Alice ji naschvál poslala jinam,že? Chudák holka, takhle ji v tom nechat vykoupat. Díky akci s ručníkem mě polilo stejné horko jako ji, jen jsem přitom vynechala škálu červeně Při dnešním čtení jsem se fakticky bavila. A očekávám, že se Bella z akce na Dagrosse nenechá jen tak vyšoupnout.

33)  Stelletta (21.01.2011 19:09)

Éééhééhíhéháhíáááéééojé. Hhhhhh.



Jo už jsem v pohodě.



Tákže. Ehm.



BOŽE TO BYLO ÚPLNĚ SUPROVNÍ, GENIÁLNÍ A DOKONALÉ ATD. ATD. ATD.

Hlavně ten Emmí. Živě ho vidím, jak "nenápadně na ni mrká".

Se Rose ani nedivím, musel být nenápadný jak želva na sněhu a sáňky v létě.

Navíc bych taky žárlila. Mít takového krásného , vysokého , silného , mužného , černovlasého chlapa (říkala jsem že je dokonalý??? ) a cítit z něj ženskou, navíc ji pak poznat a vidět, že je pohledná, tak to vyloženě naštve

A ten konec mě vyloženě dostal. Nemusím se opakovat. Bell a Eda to k sobě táhne jak dva supermagnety, které jsou ale strašně tvrdohlavé. Ale kdyby se přede mě takhle postavil (za předpokladu, že by tam nebyl Emmettík ve stejném vzezření ), tak se neudržím a Edward needward po něm skočím, zatáhnu do postele a nepustím ho dřív než...(však víme)



Prostě to bylo přenádherné

Papa a moc se těším na další dílek.



P.S. Nikdy jsem nechápala, ja někdo může psát tak dlouhé komenty, ale po dnešku už i jí jsem dostala příležitost nahlédonout pod pokličku tohoto druhu umění

32)  jeanine (21.01.2011 19:06)

Rozdejchávám to!!! Mmmmoment!

Co na to napsat. Miluju to! Miluju tvoje povídky, miluju to s jakou lehkostí si hraješ se slovy a miluju mokrýho Edwarda!!!

Tohle bylo božské, Karolko.
Jsi čarodějka se slovy a krásně s nimi čaruješ.

30)  Nosska (21.01.2011 18:43)

Pěkný, pěkný

29)  sfinga (21.01.2011 18:41)

Teda, netušila jsem, že se dokážu chechtat a vzdychat zároveň Tys to ze mě vyrazila
Aúúúúú, vidět tak jeho partie, co nejsou obličejem, tak asi omdlím
Jen by mě zajímalo jedno, kdy se mu Bella konečně přizná, že jí není lhostejný a že Nahuel je jen - kamarád.
A Edward? pěknej provokatér.
Prý, když nemáme hosty, tak se s ručníkem neoobtěžuju To by mě zajímalo, jestli se takhle producíruje i před Alicí a Rosalií
Netrpělivě čekám na další a těším se

27)  dorianna (21.01.2011 18:16)

Edward je jak dubnový počasí, jednou je milej, podruhý z něj arogance přímo sálá. Plně stojím za názorem Texie, no možná bych si naostřila špičky a ještě ho oběhla při tom nakopnutí, přeci jen zezadu by to nemělo až takovej účinek. Dej Belle kapku odolnosti proti tomuhle samolibému pitomci(tedy ona by spíš potřebovala aspoň kýbl) Jejich "control room" jí určitě nedá spát přinejmenším stejně jako Edward )))

«   1 2 3 4 5   »