Sekce

Galerie

21.01.2011 [16:06], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 86×, zobrazeno 12799×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

10) Tohle se mohlo stát jen mně aneb Jak se plave v knihovně

Když jsem ten dům viděla poprvé, nebylo mi zrovna nejlíp, takže architektura byla to poslední, co mě zajímalo. Ale teď, když jsem se nervozitou div nevykláněla z okna auta, mi neunikl jediný detail. Ta stavba vypadala prostě úchvatně. Na rozdíl od mé skoro-tvrze by se tahle vila mohla ucházet o cenu v nějaké soutěži avantgardních návrhářů. Už na první pohled se držela nejnovějších trendů. Donedávna populární velká francouzská okna nahradila malá, spíš dekorativní. Solární panely na střeše mě utvrdily v tom, že pan doktor a jeho upíří rodina jsou nejspíš ekologové. Vzhledem k tomu, že na tomhle světě pravděpodobně budou věčně, mi jejich snaha o ochranu přírody připadla celkem pochopitelná.

„Žádné uvítací ceremonie?“ nadhodila jsem ironicky. Před hlavním vchodem nás nikdo nečekal.

„Svítí slunce, slečno Kriegová,“ vysvětloval mi Donovan a s milimetrovou přesností zastavil u prvního schodu.

„No a? Chcete mi tvrdit, že to je jako v těch filmech?“ Ta představa mě pobavila. „Kdyby vylezli ven, tak by při pohledu na nás hořeli láskou?“ Chechtala jsem se.

Donovan se jako obvykle nepřidal. Nahuel se alespoň usmál.

„Tak to není slečno. Slunce jim neublíží, ale odhalí jejich totožnost. Rozzáří se.“

Vykulila jsem oči.

„Jak rozzáří?“

„Když někoho z nich požádáte, jistě vám to rádi ukáží.“ Pak už vystoupil a šel nás ohlásit.

„A co my dva?“ ozval se najednou Nahuel. „Chceš pokračovat v naší malé hře?“

Jo, to byla zásadní otázka.

„Jestli ti to nevadí, tak bych ráda. Chci od něj mít pokoj.“

Vědoucně se usmál a já na něj měla chuť vypláznout jazyk.

„Samozřejmě. Ty vůbec nechceš, aby se k tobě přibližoval.“

Odvrátila jsem se k oknu. Nejen, že jsem byla naštvaná sama na sebe, protože jsem se na Edwarda nehorázně těšila, ale navíc to všem kolem mě bylo nejspíš úplně jasné.

„Ale neboj. Líbat už tě nebudu,“ ujistila jsem ho a mrkla na něj, abych odvedla pozornost. Usmál se.

Pak už se objevil Donovan a otevíral mi dveře. Vystoupila jsem a na moment nastavila obličej sluníčku a nechala se prohřát. Tohle počasí jsem milovala. Jenže déle už se to odkládat nedalo a tak jsem vystoupala pět schodů k pootevřeným dveřím. Asi bych si měla co nejdřív osvojit pár jogínských triků, abych příště dokázala ovládat své trapně bušící srdce.

„Vítejte, Bello. Jsme rádi, že jste se obrátili zrovna na nás. Doufám, že se tu budete cítit jako doma.“ Doktor Cullen stál v hale a s ním i zbytek jeho rodiny.

Přijala jsem nabízenou ruku a pokusila se o úsměv. Pak už naštěstí vešel i Nahuel a jeho paže mě objala kolem pasu.

Rozhlédla jsem se. Interiér domu působil stejně omračujícím dojmem jako to, co jsem viděla venku. Nejúžasnějším detailem, který mě téměř připravil o dech, byl ale Edward Cullen. Čekal pár metrů za doktorem, ruce založené na prsou a pohled na něj nepokazil ani fakt, že se strašně mračil. Jeho oči neomylně mířily k Nahuelově ruce. Neměla jsem ale čas hledat lopatu a začít si hloubit nějaký kryt, protože přišel čas seznámit se s ostatními.

„Ahoj, rád tě konečně poznávám,“ zvolal černovlasý obr, o kterém jsem už věděla, že se jmenuje Emmett. Zuřivě na mě mrkal a rádoby nenápadně škubal hlavou směrem k nádherné blondýně po svém boku. Málem jsem se rozesmála.

„Jo, taky jsem ráda. Edward mi o tobě i o tvé ženě hodně vyprávěl,“ reagovala jsem s potlačovaným smíchem a potřásla mu rukou.

„A tohle je moje Rose,“ prohlásil hrdě.

Blondýnka se na mě usmála a trochu bolestivě mi stiskla prsty.

„Ty si asi myslíš, Emmette, že jsem úplně blbá! Tu holku jsem z tebe cejtila!“

„A tohle je můj třetí sny, Jasper,“ zvolal honem doktor Cullen a ukázal na hezouna s blonďatými vlasy a hypnotickým úsměvem. Pozdravil mě lehkou úklonou a omluvil nepřítomnost své manželky Alice, která prý ještě dozařizuje naše pokoje.

„Přejete si bydlet se svým přítelem?“ zeptal se doktor a já se málem zakuckala.

„No… ne… díky, já…“ zoufale jsem se podívala na Nahuela. Zazubil se na mě a mlčel. Nechal mě v tom!

„Raději bych měla svůj vlastní, jestli to nevadí. Ale bylo by skvělý, kdyby Nahuel mohl bydlet hned vedle.“ Střelila jsem očima k Edwardovi. Jeho výraz se nijak nezměnil.

Nevím, jak to můj doprovod mohl dopustit, ale za pár chvil jsem se s ním ocitla sama. Ostatní využili chvilkového polojasna a odešli buď pro naše zavazadla nebo urovnávat manželské spory.

„Toho kluka je mi líto,“ řekl, a k mému překvapení to znělo úplně upřímně a soucitně. „Byli jste si blízcí?“

Můj mozek okamžitě odhodil nepodstatné rozpaky a vrátit se k truchlení. Ta tíseň z Jimmyho smrti mě neopouštěla ani na chvíli, ale občas se mi ji dařilo vytěsnit. Teď se mi do očí tlačily slzy.

„Jo. Když máš na světě jen tři lidi, tak jsou ti blízcí všichni,“ odpověděla jsem a pak se k němu otočila skoro zády a předstírala prohlídku modernistických plastik rozestavěných po obvodu místnosti.

Nic neříkal. Pak stál najednou až u mě a pohladil mě po zádech. Skoro jsem se zajíkla. Podívala jsem se na něj a naskytl se mi vzácný pohled. Edward nevypadal ani naštvaně, ani výsměšně. V tu chvíli mi připadalo, že je mezi námi intimnější spojení, než když mě líbal.

Jenže pak se vrátili ostatní, s Nahuelem v čele.

„A někteří jsou ti ještě bližší,“ zasyčel Edward a zmizel.

 

+++++

 

Zabydlování proběhlo na můj vkus až příliš rychle. Ne, že bych se nějak vyžívala v přerovnávání prádla, ale po seznámení s Alicí a bleskovém průzkumu mé ložnice a přilehlé koupelny, jsem najednou neměla co dělat. Proto jsem se rozhodla, že si vezmu k srdci uvítací větu doktora Cullena, a budu se tam chovat jako doma. Vydala jsem se na průzkum. Nejdřív jsem nakoukla do vedlejšího pokoje k Nahuelovi a zjistila, že po té probdělé noci se na všechno vykašlal a šel si lehnout. Potichu jsem odešla a začala hledat kuchyni. Doufala jsem, že se na nás stihli aspoň trochu připravit a najdu tam něco k jídlu.

Našla jsem tam Donovana. Rozzářeného a spokojeného, jak pobíhal tam a zpátky a něco úžasně voňavého cmudil na kamnech. Ujistil mě, že oběd dostanu do půl hodiny a vyhnal mě.

Ocitla jsem se zpátky v hale. Bezradně jsem se rozhlížela. Samozřejmě, že jsem byla Cullenovým vděčná, ale nečekaně jsem přišlo o dům i o práci, a připadala si šíleně zbytečná. Nakonec jsem zaslechla nějaké hlasy a rozhodla se je následovat. Vedly mě někam do suterénu. Nalézala jsem se v prostorách, které mi ze všeho nejvíc připomínaly tajnou špionážní základnu z akčních filmů. Menší sál, po obvodu pokrytý plazmovými obrazovkami, snímajícími dění na různých místech Seattlu. Uprostřed stůl s několika supermoderními počítači a pak několik technických zařízení, která jsem ani nedokázala identifikovat.

„Pojď dál, Bello,“ volala na mě Alice. Stála tam se svým manželem, Emmettem a doktorem. „Právě probíráme detaily dnešní akce.“

Ta věta mi vlila do žil příval adrenalinu. Akce! Jo! To je přesně to, co potřebuju!

„Půjdu s vámi, ano?“ loudila jsem jako pětileté děcko. „Pár fotek se vám určitě bude hodit!“

Podívali se na mě jako na blázna.

„Ty máš teď jedinej úkol, zlato, sedět tady a neumřít,“ uzemnil mé nadšení její manžel. Několikrát jsem polkla, abych se vzteky nerozbrečela.

„A co mám jako dělat?“ zavrčela jsem. „Vyšívat?“

Smáli se. Hlavně, že jsem je pobavila!

„Já vím, že to pro tebe není snadný, ale nějakou chvíli to budeš muset vydržet, než toho bastarda dostaneme,“ chlácholila mě Alice.

„Tak moment! Vy chcete jít na Dagrosse beze mě?! To mýho kamaráda zabil, jasný?!“

Dívali se po sobě a mně bylo na první pohled jasný, co si mysleli. Zvedla jsem ruce, na znamení porážky.

„Fajn. Nenechte se rušit. Tak mu aspoň vyřiďte, že pozdravuju,“ dodala jsem sarkasticky a vydala se ke dveřím.

„Máme docela velkou knihovnu, Bello. Rovně a pak doprava!“ volala za mnou se smíchem Alice. Chtěla jsem se jí zeptat, kde najdu sirky, ale nakonec jsem se jen kousla do rtu a odešla.

 

+++++

 

Supěla jsem! Zuřila! Celý život jsem se o sebe dokázala postarat sama! A najednou se mnou jednali, jako bych byla nesvéprávná! Kdo dostal za mříže všechny ty hajzlíky? Kdo dokázal, že se lidi nebojí v noci chodit venčit psa? Já!

Proud mých lítostivých myšlenek rázně přerušilo otevření dveří v chodbě přede mnou. Vyšel z nich Edward, kolem beder přepásaný osuškou. Měl mokré vlasy. A vsadila bych se, že ta místnost nebyla knihovna.

„A…hoj, hledám něco na čtení,“ vysoukala jsem ze sebe a doufala, že nevypadám tak hloupě, jak se cítím.

Tvářil se stejně překvapeně jako já, ale velmi rychle zase našel ten výraz, který měl nejspíš nacvičený speciálně pro mě. Hněv spojený s přezíravostí. Naštvala jsem se. Zase.

„To nemáš v pokoji koupelnu, nebo co?!“ houkla jsem. Víc jsem neřekla, protože mi došel vzduch. Blížil se ke mně a vypadal… hrozivě. Donutila jsem se přestat zírat na jeho hrudník, protože jinak vážně hrozilo, že mi vzplane koberec od nohama.

„Samozřejmě, že mám,“ odpověděl a k tomu zlobnému pohledu přidal ironický úsměv. „Ale nemám tam bazén.“

Přikývla jsem. Když se mu budu dívat jen na vlasy, tak možná neztratím schopnost komunikovat.

„Jistě, bazén. To mě nenapadlo.“

Zastavil se těsně u mě a zkoumavě mě sledoval. Tak širokou škálu červené, jaká se mi objevila ve tvářích, asi nikdy neviděl.

„Mohla bys mi odpovědět na jednu otázku?“ řekl a zase si založil ruce na prsou. Neprozřetelně jsem se tím směrem podívala.

„Už se mě ptáš nebo přijde nějaká další?“ hlesla jsem a pracně se očima vydrápala k bronzovým vlasům.“

Zafuněl.

„Jak je možný, že jsem z tebe toho chlapa předtím necejtil?“

Moje nohy samy od sebe začaly couvat a mozek se vznášel v podivném narůžovělém oparu.

„Nerozumím otázce,“ kuňkla jsem.

Udělal krok dopředu a byl zase stejně blízko jako před chvílí.

„Máme velmi dobrý čich. Všimla sis, co říkala Rose? Snadno tě na svém muži identifikovala, i když se div nevykoupal ve vodě po holení. Jak je možný, že jsem z tebe nikdy dřív necítil Nahuela?!“

Vyděšeně jsem se mu podívala do očí. Nenapadlo mě vůbec nic, co bych na to mohla říct.

„Protože jestli jste spolu, tak jak tvrdíte, musela bys bejt jeho pachem úplně nasáklá!“ Pak se naklonil až ke mně, takže jsem cítila jeho dech. Podlamovaly se mi nohy. „A věř mi, že kdybys byla se mnou, nedalo by se o tom pochybovat.“

Jenom nepřestat dýchat. Dýchat a srdce snad bude tlouct samo. Do této chvíle to přece vždycky zvládlo, tak proč ne teď? Jen dýchat…

Zavřela jsem oči. Měla jsem strach, že pokud se na něj budu dívat ještě chvíli, udělám něco, co nepůjde vzít zpátky. To se mohlo stát jen mě! Potkat Edwarda zabaleného do ručníku!

„To je jak v nějakým pitomým filmu,“ povzdychla jsem si. Ani jsem netušila, že nahlas.

Chvíli bylo ticho. Pak se mi nečekaně na rameni ocitla vlhká osušku prosycená jeho vůní. Vyděšeně jsem otevřela oči. Veškerou svou silou jsem se přinutila dívat se mu do obličeje. Nikam jinam.

„Máš pravdu. Děsný klišé. Ale když nemáme hosty, tak se s ručníkem neobtěžuju,“ prohlásil, otočil se a odcházel. Jen lidskou rychlostí. A do obličeje mu v tu chvíli už ani trochu vidět nebylo.

 

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

semiska

66)  semiska (22.01.2011 12:13)

Karolko, toho si moc vážím. Jsi zlatá, že se kvůli mně zahloubáváš v mysli, aby se mi názvy kapitolky líbily a rozesmály. Děkuju moc teďka Já Tobě ;)

65)  elie_darrem (22.01.2011 11:40)

super, boží....

Silvaren

64)  Silvaren (22.01.2011 10:03)

Naprosto chápu Bellin pocit zbytečnosti a soucítím s ní. Tyhle náhlé změny se těžko vstřebávají.
Edward v ručníku a s jeho argumentací ohledně Nahuelova pachu neměl chybu Teď se může Bella jen modlit, aby se Edwardovi nazachtělo přečíst Nahuelovy myšlenky, protože pak by bylo její krytí totálně děravé.:D :D :D
A mimochodem, co máte všichni proti vyšívání? Neznám lepší relax než si sednout do křesla, pustit si muziku, vyšívat a pustit si myšlenky na procházku. (Ber s rezervou.)

63)   (22.01.2011 09:57)

Karoli, aj ja ďakujem:D . Vôbec som ho nespoznala
Iste ja viem, že to nie je málo ja len, že človek si ani neuvedomí a už je na konci zrazu V každom prípade je ale lepšie, ak to pribúda častejšie .

dorianna

62)  dorianna (22.01.2011 02:27)

Kupodivu moji 17letý puboši si na mě nepřišli, vracela jsem jim stejnou mírou, jako mě oni dávali. Sice z našich vtípků a ironickýho rejpání byl manžel chvilku na švestku, ale zvykl si. tak a teď jsem přiznala, že jsem z toho nikdy nevyrostla

Karolka

61)  Karolka (22.01.2011 02:02)

Pátá várka poděkování.
Jarusinka: Ten fešák se jmenuje Jake Gylenhaal. Co se týká délky kapitoly, to nikdy dopředu neodhadnu, ale hodně je to dané tím, že většinou přidávám denně, takže víc jak dva tisíce slov nezvládnu. Delší kapitoly by samozřejmě znamenaly delší intervaly. Ale myslím, že kolem 1800 není málo. B) Nicméně, děkuji, jsem ráda, že se ti to líbilo.
nathalia: Děkuju! A Edward myšlenky nečte. Už jsem upozorňovala, že v této povídce žádné mentální dary nebudou.
Michangela: Díky!
AMO: No, jsem sama zvědavá, čeho že se to dočkáš. A tvoje věta o spícím dědovi mě zlomila v pase.
Bye: No, zlato moje, kdyby se vymkli kontrole, tak to dopadlo ale úplně jinak a jedinou nezměněnou skutečností by byl sundaný ručník. A tvé analytické vývody jsou velmi přesné. Bobíku. Tak děkuju. Moc.
krista81: Děkuji za pochvalný komentář i za gratulaci. Moc si toho vážím.
chaton: Já bych mohla fotit maximálně tak jeho krásný zlatý oči, páč jsem pořád ještě částečně cudné děvče. (No tak děvče už ne, ale ten přívlastek platí.)
Iwka: Jejda, to bych nerada. Zkus strčit prsty do zásuvky.
Lia:
Pospeta: Děkuji za tvé postřehy a vychytávky scén, které se líbily. A ano, máš pravdu. Doktor Carlisle Cullen je dosud svobodný. Taky bych řekla, že radary máš v pořádku.
hellokitty: Díky.
jenka: No, ona to dělá v pudu sebezáchovy. Vzpomeňme na prvních pár kapitol. A děkuju, jsem ráda, že se ti to líbilo.
Abera: Tak ju. Ale předtím se trošičku vyspím, jo? Díky!

Abera

60)  Abera (22.01.2011 01:55)

Karolko báječný a honem další už se nemůžu dočkat

Karolka

59)  Karolka (22.01.2011 01:49)

Čtvrtá várka poděkování.
semiska: Ano, názvy jsou samozřejmě pro tebe a tenhle nebyl výjimkou. To bys nevěřila, jak se s nima vždycky hmoždím. To je skoro těžší než celá kapitola. Děkuju!
Lenka: Moc děkuju! Jsi úplně zlatá! A co se týče těch dvou, hádám, že to bude asi hlavně na Edwardovi, jak si to v sobě vyřeší a hlavně... jestli dokáže změnit své způsoby.
PeTi: Děkuju. To se fakt krásně poslouchá (čte). Snažím se.
eMuska: Aha, ty budeš zřejmě z tankového praporu Texie a Dorinky. Budu na to pamatovat.:D
eElis: Moc děkuju. Jak znám Zoomie, ruční práce ji moc neberou. Tak uvidíme. ;)
Anna s číslem: Ale! Že ty jsi se nevdržela dívat do obličeje. Ostudo! A pak nemáš mít kyslíkový deficit.
Ashley: Ale tak jo. Koukla se, chviličku. To se přece nedalo vydržet. B) Mě by spíš zajímalo, co pak udělala s tou osuškou. A já tebe taky.
Baruu: Děkuju za hvězdičky. Myslím, že tvá teorie ohledně obrácených rolí a případné Belliny žárlivosti je správná.
Fanny: Děkuju!
gabina: Lebo nemala foťák.B)

Karolka

58)  Karolka (22.01.2011 01:31)

Třetí várka poděkování.
Janeba: To by mě zajímalo, co tě o víkendu čeká! No a Edward se mimo jiného skvěle bavil. Mimo jiného... ;) Děkuju!
Pája: Parádně jsi to všechno shrnula a osvětlila. A já trošičku doufám, že se na Edwarda v příští kapitole dozvíte jednu polehčující okolnost, která ho sice samozřejmě neomlouvá, ale leccos vysvětluje a prostě... on by mohl být mnohem mnohem mnohem horší! ;) Děkuju. A ehm... já se na to moje papírový miminko taky strašně těším!
nikolka: Jasně, jak říkala Zoom, hlavně dýchat!
dorianna: Já vím, prevít je to. Ale i autorce z něj měknou kolena. Ona totiž vidí i to, co je pod povrchem a musí se strašně držet zpátky. A vychovávat sedmnáctiletýho puberťáka... no, však si rozumíme.
witmy: Úplně tě chápu. Já se napoprvý taky zbourala.
sfinga: No, ona se asi bojí, že by s ní strašně zametal, kdyby zjistil, že pro něj má, řekněme... slabost. Ale ono se to nějak... časem, že jo? Děkuju!
Nosska: Díky!
Scherry: Děkuju!
jeanine: Moc děkuju, to mám radost.
Stelletta: Paninko! Co to bylo! Vždyť ono se to nevešlo ani na monitor! Ale co se divím. Emmík! Ale ty víš, že já pro něj mám od jisté povídky taky velikou slabost, tak si ho nenechám ujít. (Jen tak mezi námi. S Rose se moc krásně usmiřovali. ;)) Děkuju!

Karolka

57)  Karolka (22.01.2011 01:12)

Druhá várka poděkování.
Carlie: Ty jo, ženská! Ta písnička! Já se tu nejdřív plácala do stehen, když jsem viděla ty "kostýmy" a pak začaly zpívat. Ten text!!! A ohledně toho ručníku mám jistou teorii. Viděl, jak je rozpálená, tak si myslel, že z ní bude ideální sušák na ručníky. Jo a ta věta v editu 2... tak ta drobet rozpálila i mě... Děkuju!!!
Amisha: Děkuju. Za komentík i za skandování!
Hanetka: Jo! Děkuju! Ty nejen vždycky najdeš to gró, které zasívám, ale pak ho ještě geniálně poskládáš. Já si u toho na něco vzpomněla! Písnička, která mě před časem strašně moc chytila. Duet. A geniálně vystihuje to "soupeření" ve vztahu Edwarda a Zoom.
www.youtube.com/watch?v=Q5ZYLjxXhMw
blotik: Děkuju! No, doufám, že zítra, ale sobota je u nás takový rodinný den, tak na mě nebudeme spěchat jo? Ale už mám pár poznámek.;)
Yasmini: A nic nebude! Kde já mám asi tak shánět to... nahý ramena zezadu. Spíš mě ale děsí, že jsi na googlu našla kulový. Děkuju, jsi úžasná.
Lenka326: Moc děkuju! A snad neprozradím příliš, když ti odpovím. Oni loví zločince obecně, ale Dagross patří mezi ty nejhorší, navíc ohrožuje Zoom, takže je nutně "na řadě".
Texie: No, uvidíme, jak se to vyvine. Tuhle část příběhu nechávám volně plynout a bývám překvapená podobně jako vy. Tak přeji pevné nervy. B) A taky děkuju, za komentík a projevené díky.
bb: Já vím. Ale věř mi nebo ne, když mě ta scéna napadla poprvé, přišla mi v první řadě strašně legrační. Až při psaní mi došlo, že je zároveň poněkud... trochu... jaksi... že? Díky!
Ewik: Děkuju!
milica: Já se to strašně snažím nějak vyvažovat, aby ani jeden z nich neměl dlouhodobě navrch a řeknu ti, že je to pěkná fuška. Díky!

Karolka

56)  Karolka (22.01.2011 00:55)

První várka poděkování.
kikaaa: Děkuju, to mám radost!
kamčí: Já si nejsem jistá, jestli to popletla Alice nebo Zoom. Každopádně - důležitý je výsledek.
kytka: Děkuju. A neboj, žádné zvláštní pozvánky na autogramiádu nebudou, budu ráda, když se tam objevíš.
Dennniii: Je docela zábavné, jak některé z vás orodují za Edwarda, aby ho Bella už netrápila a druhý tábor stejně silně úpí, aby se nevzdávala a zlomila jeho pýchu. A teď babo raď! Ohledně Edwarda jsi to odhadla dobře. ;) Moc děkuju!
mary: Děkuju!
MaiQa: Ano! Tak je to správné! Růžoví poníci! Já se tam taky nekoukala a teď se divím, proč je tu taková spotřeba vějířů a ventilátorů. Ostatní se asi podívaly. Díky. P.S. Radši si tam rozsviť, ať si něco nezlomíš.
Lilith: A jé jej! To až se dozví Carlisle!!!
Twilly: Nezávazně přečíst??? Nejsem sebevrah! Jsi zlato, víš to?
Bosorka: Už dlouho ne a měla bych! A přiznám se, že jsem na Edu trochu naštvaná. (V rámci možností, když je tak málo oděnej, tak mi to zlobení se moc nejde...). Já to neplánovala! Chtěla jsem, aby tápal mnohem dýl! Když on je ale děsně chytrej holomek a občas uvažuje logicky. No, co už nadělám.
Lucie: Ale jdi ty. Tady se pozná, kdo má bujnou fantazii.;) Všimni si, že slovo zadek nepadlo ani jednou!

55)  jenka (22.01.2011 00:51)

Ten ji dostal. Vážně jsem zvědavá, jak dlouho ještě bude trvat hra na lhostejnost, musí jí být jasné, že je to trochu k smíchu. Ale píšeš pořád perfektně (nebo možná líp a líp) a já se nechám překvapit, co přijde v další kapitole.

54)  hellokitty (22.01.2011 00:48)

Pospeta

53)  Pospeta (22.01.2011 00:25)

A po těch pár posledních větách chceš, abych napsala smysluplný komentář, alespoň přibližně odpovídající mému věku?
Nemožné. A to by si ještě mohl jít zaplavat i další obyvatel vily, třeba až se probudí, ne?
Všechno podstatné ke scéně u "knihovny" popsaly kolegyně.
Já se tedy zmíním i o dalších úžasných pasážích.
"Nejúžasnější detail celé vily je Edward Cullen". Ano, zejména opásaný ručníkem. ;)
Rozhodně překvapil soucitem, který projevil s Jimmyho umrtím. Však ono se pod tou hroší kůží bude schovávat velké a milující srdce.
A nejen, že dobře vypadá, ale má i dedukční schopnosti. Vražedná kombinace. "Nerozumím otázce." Jak dlouho ještě dokáže Bella s Nahuelem hrát spokojený pár? Navíc, když Bella podvědomě vlastně ani nechce.
A nakonec jedna doplňující otázka, Karolko. V této povídce se nevyskytuje Esmé? Možná mi to jen uniklo v předchozích dílech. Ale, pokoje připravuje Alice, v kuchyni řádí miláček Donovan.
Skvělá kapitolka , ale moje radary stále zachycují ten mrazivý klid před bouří .

Lia

52)  Lia (21.01.2011 23:44)

Ke konci jsem vážně nedýchala

51)  Iwka (21.01.2011 23:16)

Sakra, Karolko, ty bys mohla být najemnej vrah. Asi mám srdeční zástavu!!!!!!!!

50)  chaton (21.01.2011 23:08)

Uuuuáááááá eda v ručníku při tvém popisu mi ukápla slina škoda že není fotečka , i když to bych se asi rozpustila blahem a nemohla napsat žádný komentář

krista81

49)  krista81 (21.01.2011 22:21)

Tak to pěkně začíná, už při stěhování žádná podpora od Nahuela - pěkně ji v tom nechal vymáchat ;) ovšem ten Edwardův žárlivý pohled stál zato. ;) ;)

Emmett a naštvaná Rose

A nakonec to nefér omamování Edwardovou blízkostí - mě by teda oči utíkaly pořád ;) ;) zvláště když je jen ručníku
Ale přišel na to rychle, tím asi divadýlko s Nahuelem končí, že?

A to bude vážně sedět doma a vůbec nic nepodnikne? To asi ne . To bude ještě průšvihů (si myslím )
a záchranných akcí .

Moc se těším na další

PS: gratuluji k vydání knížky a už si chystám místo v knihovničce

Bye

48)  Bye (21.01.2011 22:16)

Uáááááááááááááááááááááááááááááááá
Karolko, ta síla co je táhne k sobě... Přiznej, že už se dávno vymkli Tvý kontrole
Takže... Edward se dovtípil, že Nahuel je jenom zástěrka. A Bella se dál pokouší udržet zbytky důstojnosti.
Teda, moje důstojnost by asi při tom bohulibém pohledu na Edwardovu... lidskou chůzi šla do kytek. Klobouk dolů, Bella to zvládla (i když - jisté obtíže jsem zaznamenala :D )
Hele, jsem fakt žádostivá, jak dlouho to ještě vydržej a kdo se urve jako první. Nebo že by oba najednou?
Nebo chystáš další překvápko? Mám takový tušení, že to nebude jen o tom, jak se potkávaj na chodbě Cullenovic domu. Ještě to asi bude akční, což? A jak tak čekuju tu Tvoji Bellu - ona se určitě bude držet doma a bude háčkovat, zatímco ostatní budou v akci. Takže se k ničemu nepřiplete a nevystaví se žádnýmu nebezpečí. Tudíž se nedostane do žádný šlamastyky.
Heh, tak jsem se nějak zasnila. Už brzdím. A čekám, co se vyvine. ;)
„Ty si asi myslíš, Emmette, že jsem úplně blbá! Tu holku jsem z tebe cejtila!“
„Už se mě ptáš nebo přijde nějaká další?“
Díky, bobíku

47)  AMO (21.01.2011 22:04)

Takže v tom lítají oba
A má ji pod svou střechou
Jo jo, panáček musí ubrat své ego a současně Bellince kočičce obrousit drápečky
Jen majordomus si udržel svou tvář a zachoval chladnou hlavu. No a děda, chrápe! Asi to je věkem
A před námi je víkend a já se snad dočkám něčeho méně sarkastického ve vztahu celého trojúhelníku

«   1 2 3 4 5   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek