17.11.2010 [13:00], Texie, ze série Zrada, komentováno 15×, zobrazeno 3583×

Stav Belly se zlepšuje sice jen po malých krůčcích, ale ostatní si na ni začínají stále více zvykat. Jen pohled na Edwarda, kterého dělá šťastným, je pro ně dostatečný důvod.

9. díl: Zabydlování

Když jsem Bellu položil, měl jsem chuť shodit hromádku oblečení prostě na zem. Pohled mi ale padl na rukáv od krve. To mě donutilo nakonec hromádku vzít a s posledním pohledem na Bellu se na chvilku vytratit do koupelny.

Špinavé oblečení jsem hodil do koše na prádlo a oblékl si to od Alice. Naštěstí to byly pohodlné plátěné kalhoty a tmavé tričko. Na spodku však bylo ještě něco, co rozhodně nebylo určeno mě. Byl na tom drobný květinový vzorek. Vzal jsem to do rukou a roztáhl před sebou. Byla to dámská noční košile. Byla sice jen na ramínka, ale naštěstí končila až nad koleny.

Trochu váhavě jsem vešel znovu do pokoje a dřímajíc košili v ruce. Ještě teď jsem byl nervózní při vzpomínce na to, jak jsem ji svlékal z mokrého oblečení. Jenže zabalená jen v dece taky nemohla zůstat do nekonečna.

Sedl jsem si na postel vedle ní. Bylo to snad poprvé, co jsem cítil ulehčení, že měla zavřené oči. Zvedl jsem ji do sedu a opřel zády o sebe. Pomalu jsem ji začal vybalovat z deky. Nejprve jednu a pak i druhou ruku jsem ji protáhl košilí a pak jí ji začal stahovat na tělo.

S úlevou jsem se na ni konečně odvážil podívat. Pozorovala mě s dokořán otevřenýma očima.

„Sakra,” sykl jsem. Ruce se mi dodatečně rozechvěly. Raději jsem chytil tu proklatou deku, do které byla předtím zabalená, a odhodil ji na zem. Bellu jsem položil na postel a lehl si vedle ní. Po chvilce váhání jsem ji přisunul až k sobě, že se o mě opírala zády. Oba jsme hleděli stejným směrem, velkým proskleným oknem ven.

Když jsem se konečně podíval na hodiny, zjistil jsem, že už dávno minul čas na další sklenici krve. Opatrně jsem ji pustil a seběhl do kuchyně. Už ve dveřích jsem se zarazil s pohledem na Emmetta.

„Dneska nějak pozdě,” zaculil se na mě. „Že ty ses cestou někde zakecal.”

„Nech si ty blbý fóry, jo?”

Prošel jsem okolo něj a vytáhl z lednice láhev s krví.

„No jo, na lov to jsme bráškovi dobří, ale krmit nikoho už nenechá.”

Nejprve jsem na něj chtěl zavrčet, ale včas jsem se zastavil.

„A ty bys dokázal jen krmit? Žádný lov, ani malinkýho zajíčka?”

Emmett se zarazil a já viděl, jak mu to v hlavě šrotuje, jak si živě představuje, že by nemohl lovit. Na tváři se mu objevil vyděšený výraz, který po chvíli vystřídal odevzdaný.

„Ok, chápu. Nějaký objednávky?”

Musel jsem se usmát.

„Ten mladej medvěd nechutnal špatně,” odpověděl jsem mu a vytáhl hrnek s krví z mikrovlnky.

„Jak nechutnal? Ty podloudníku, že ty jí to za zády lemtáš!”

Zpražil jsem ho pohledem.

„No jen aby,” zakřičel za mnou když jsem už vycházel z kuchyně.

Jen co jsem přišel, sedl jsem si vedle Belly na postel. Jednou rukou jsem ji k sobě přitáhl, aby byla pohodlně opřená, a dal jí hrníček ke rtům. Díval jsem se jí na rty, aby to zase neskončilo na mě nebo na ní. Snad proto mě i vyděsil jemný dotek na hřbetu ruky.

Cukl jsem jí tak, že krev se zavířila nebezpečně blízko okraje hrnku. Bella měla zlehka položené obě ruce na té mé. Jako by se bála, že jí obsah zase hrknu do krku. Pomalu jsem hrnek opět zvedl k jejím rtům. Cítil jsem, jak mi její dlaně obemykají ruku. Jen jemně mě navigovala, aby se jí dobře upíjelo. Bylo mi až líto, když dopila, a ruce opět spustila.

Položil jsem hrnek na stolek vedle postele a zůstal sedět s ní v obětí. Držel jsem ji jednou rukou okolo pasu a ona měla ruce položené přes ni. Pomalu, aby se nelekla, jsem se po jedné její ruce natáhl a vzal ji do dlaně. Pohrával jsem si s jejími prsty.

Měla drobné ruce s krátkými štíhlými prsty. Pohlédl jsem jí do tváře a viděl, jak se dívá stejným směrem. Teprve až jsem jí ruku pustil a i druhou ji objal, natočila hlavu stranou a zahleděla se ven z okna.

„Támhle, to jsou černé borovice,” zašeptal jsem. „Když kvetou, tak stačí do stromu jen dloubnout a snese se ti na hlavu záplava žlutého pylu. A támhle před několika lety zasadila Esme levandule - každé léto se ten kout rozbzučí desítkami včel...” Popisoval jsem jí kousek po kousku vše co venku viděla. Očima po těch místech bloudila, když jsem je popisoval.

Nadšeně jsem sledoval každičkou její reakci. Vnímal jsem, jak se její stav každým dnem stále zlepšuje. Sice malinkými krůčky, ale stále to bylo kupředu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Ewik (17.11.2010 22:59)

Krásné

11)  krista81 (17.11.2010 21:22)

Tak už to vypadá dobře, Bella se probírá čím dál víc a ty její dotyky a Edward se o ni tak krásně stará
Těším se na další

9)  Lenka326 (17.11.2010 20:24)

To je bezva, že se Bella probírá k životu. Sice pomaličku, ale přece. A Edwardova péče je neskutečná! Už se nemůžu dočkat, až Bella promluví, moc mě zajímá její příběh, i když to asi nebude moc hezké.
Těším se na pokračování!

8)  Baruu (17.11.2010 16:54)

Úžasnýýýýýýý Viditelně se to zlepšuje

2)  sakraprace (17.11.2010 13:36)

Krásné, kor ten konec, kdy jí Edward popisuje výhled z okna

1