17.10.2010 [11:15], Texie, ze série V podmínce, komentováno 15×, zobrazeno 3442×

Edward se rozhodne zjistit, co se to okolo Belly děje, proč odešla. Odpovědi dostane však pouze na jediném místě - ve Volteře... A jako by byly jeho myšlenky vyslyšeny Carlisle obdrží pozvání...

Edward už stál na nohou a hleděl na ni. Všechno ostatní mu bylo jedno.

„Demetri má v několika věcech pravdu. Nebyl to dobrý nápad. Jsi pro mě slabost a ty já si nemůžu dovolit.”

Edward na ni zůstal nevěřícně hledět. Nedokázal se pohnout, dokonce ani když se otočila a s Demetrim vyrazila pryč. On se však netvářil příliš radostně. Spíše stále ještě nevěřícně a možná trochu s obavou.

9. kapitola

Když Edward konečně překonal prvotní šok, snažil se najít nějaký smysl v tom, co se vlastně stalo. Všechno bylo skoro dokonalé, dokud se tu Demetri neobjevil. Přecházel po pokoji a nedokázal se zastavit. Nemohl jen tak sedět.

Nakonec ho nedokázalo zklidnit ani tohle a vyrazil za Carlislem. Vrazil bez zaklepání do jeho pracovny.

„Jedu do Volterry.”

Carlisle k němu vzhlédl se svým obvyklým klidem.

„To zřejmě ano,” přikývl. Edward se zarazil, jak snadno mu to povolil. Shlédl na dopis, který držel jeho otec v ruce. Carlisle vstal od stolu a list mu podal.

„Je to pozvání,” dodal celkem zbytečně. Edward hleděl na zažloutlý papír s hlavičkou Volturiů. Nemohlo přijít ve vhodnější dobu.

Další den spolu s Esme vyrazili. Edward netrpělivě hleděl z okna letadla. Cesta pro něj byla skoro nekonečná.

„Co víš o Didyme?” vzpomněl si najednou. Stále mu nešla z hlavy Bellina reakce.

„Didyme?” přimhouřil oči Carlisle. „To jméno jsem dlouho neslyšel. Byla to Marcusova manželka, ale zabili ji při jednom ze střetů o moc, když Volturiovi ještě neměli takovou svrchovanou nadvládu.”

„Jaká byla?”

„To netuším, málokdo si na ni ještě pamatuje. Už je to přes osm set let, co zemřela.”

„Cože?” Edward se na něj nevěřícně otočil. „To není možné, Bella ji podle všeho znala. Ona nemůže být tak...”

„Stará?” dopověděl za něj Carlisle. „Taky nevypadáš, že je to sto dvacet.”

Edward si začal uvědomovat, že o Belle toho neví více, než si prve myslel.

Když dorazili do Volterry, všude okolo se míhali lokajové a odnášeli zavazadla dalšího hostů. Evidentně je čekala další s nekonečných sešlostí, které Volturiovi pořádali. Měly hned několik důvodů, udržet si přehled o početnosti rodin, schopnostech, případném ohrožení a demonstrace moci, kterou zde symbolizovali.

Edward znechuceně hleděl na ukázku snobství okolo a raději se vytratil co nejdále od toho všeho. Naštěstí tu bylo dostatek temných zákoutí, kam se dalo ukrýt. Vrátil se až když už byl čas připravit se na tu 'událost'. Jediné co ho pohánělo tam jít, bylo vědomí, že tam zaručeně bude i Demetri a s ním snad i Bella. Potřeboval ji vidět. Vědět, že je v pořádku.

Společně s Esme a Carlisle vešel do sálu, kde se již shromáždily davy dalších a nové skupinky se stále trousily dovnitř. Emmett, Rose, Jasper a Alice se z tohoto jako obvykle ulili. Měli alespoň výmluvu, že by to už nestihli.

Edward se tedy odpojil a začal nenápadně pohledem pročesávat okolí. Hledal Demetriho a Bellu. Brzy se mu i poštěstilo. Pokud se to tak dá říct. Nedaleko postával Demetri, byl však sám. Stejně jako zbytek gardy pozorně hlídal vše okolo.

S úderem půlnoci, kdy už byli všichni hosté v sále, se hlasitě rozevřely dveře a dovnitř vešli i Volturiovi. V čele kráčel Caius s Athenodorou, za ním Aro se Sulpicií a skupinku uzavíral Marcus. Co Edwardovi však vyrazilo dech, byla postava kráčející ještě před ním. Byla překrásná. Měl co dělat, aby se k Belle okamžitě nerozešel.

Vlasy měla spletené a jen pár dlouhých pramenů se jí vlnilo po zádech. Vynikala tak její šíje a hrdé držení těla. Na sobě měla krémově bílé saténové šaty, které se vlnily při každém jejím pohybu.

Z vytržení se probral až když došla jejich skupinka na vyvýšený stupeň a všichni tři vládci se usadili. Athenodora se Sulpicií se postavily ke svým manželům a Bella mezi Arovým a Marcusovým trůnem.

„Drazí přítomní,” prolomil tichý šum Arův hlas. „Velmi rád vás opět všechny vidím a je mi ctí vás přivítat ve Volteře. Tyto naše občasné slavnosti mívají většinou nějaký důvod a nejinak je tomu i tentokrát.” Na okamžik se odmlčel, aby dodal chvíli na dramatičnosti. „Dovolte mi tedy představit vám moji dceru Isabell.”

Bella vystoupila vpřed a chladným pohledem přelétla přítomné v sále. Po kratičké chvíli naprosté ho ticha to začalo všude rozčíleně šumět. Především však v Edwardově hlavě. Skoro se mu zatočila z toho náporu zmatených myšlenek, především těch jeho.

Stále tomu nechtěl uvěřit. Nedávalo mu smysl, jak by mohla být jeho dcerou. Jediné logické vysvětlení bylo, že ji přijal za dceru pro její dar. Pro Ara by jistě taková schopnost byla neskutečně cenná. To však nevysvětlovalo co dělala v jejich škole. Proč ji držel dál od Volterry...

Bella sledovala rozruch okolo, jehož předmětem byla především ona. Příliš se jí to však nedotýkalo. Jednu nedocenitelnou výhodu však její nové postavení mělo. Nepotřebovala se ostatních stranit, aby ji nechali na pokoji. Instinktivně se od ní drželi v povzdálí. Zaplést či podráždit kohokoliv z Volturiů bylo značně nebezpečné.

„Jak se ti líbí oslava?” ozval se za ní Athenodořin hlas. „Měla by, je na tvoji počest.” Z jejího hlasu zaznívalo pramálo zájmu, nikdy ji vlastně nezajímalo nic než ona sama.

„Poněkud nezáživná,” odpověděla jí stejným tónem. Pak se otočila na ženu stojící nervózně za ní.

„Ráda bych se už vzdálila, omluvíte mě 'matko'?” Poslední slovo řekla s nepřehlédnutelnou ironií.

„Ji... jistě.” Její hlas se však ztratil v davu. Bella se neobtěžovala počkat ani na její odpověď. Vše ji tady dusilo a přítomnost některých osob obzvlášť.

To jak nepříjemně se tam cítila si uvědomila, teprve až vyšla na chodbu. Jen co se za ní zaklaply dveře, rozhostil se okolo klid. Tlusté stěny příjemně tlumily všechny zvuky. Jediné co poklid chodby rušilo bylo pravidelné klapání jejích podpatků.

„Bello!”

Poznala ten hlas okamžitě a donutil ji zastavit se na místě. Pomalu se otočila a stanula čelem k Edwardovi. Musel počkat až bude sama a dočkal se.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Kate (27.12.2013 13:46)

What? Arova dcera? Snad se vše brzy vysvětlí...

14)  Petronelka (14.12.2010 18:12)

Co tohle mělo znamenat? Jako, že ji Aro přijal jako dceru kvůli jejímu daru, nebo co? Tohle se mi moc nelíbí a mám trochu i husí kůži nad představou rozhovoru, který se mezi Bellou a Edwardem za několik okamžiků - přesněji za tu dobu, než kliknu na další kapitolu - odehraje.
Trochu se těším, protože se toho asi hodně vysvětlí, ale zároveň mám strach, že se mu Bella bude chtít stranit. Teď si ale jdu přečíst, co tvoje hlavička vymyslela, ať zbytečně nenamáhám tu svoji

13)  SarkaS (18.10.2010 11:39)

Tedy, koukám, že dceruška není ze svých rodičů právě na větvi... Zajímalo by mě co za tím vězí... Jinak to byl zase krásný díl, samozřejmě

12)  Ewik (18.10.2010 06:22)

Úžasný díl

11)  krista81 (17.10.2010 21:10)

Tak to jsem opravdu nečekala - Arova dcera????
Ale jinak jsem pořád stejně - nevím co mám čekat, ale moc se na to těším

7)  eElis (17.10.2010 12:50)

Tak jsem se zase nic nedozvěděla. Určitě to má nějakou spojitost s Didyme, ale jako??? A kde byla Bella celých těch osm set let. No, snad se v příští kapitolce dozvíme něco víc, nádhrerná kapitolka

5)  Carlie (17.10.2010 12:07)

Stále moc hezky rozehráváš , báječný , no přidávám se do klubu těch, co neuhodli, co je za tím vším a napjatě čekají na další pokračování Dostane Edward a my na té chodbě nějaké odpovědi? Stala se jeho dcerou až teď? To byla Arova podmínka? Ale výměnou za co? Nevím, nepátrám , ráda si počkám Parádní, Texie!

4)  Hanetka (17.10.2010 11:59)

Pořád jsem pěkně zmatená. Držel ji od Volterry Aro? Nebo to tak chtěla sama a právě proto byla v podmínce? přece minule přijala nějaké Arovy požadavky, ne? Že by měla Marcusovi nahradit Didyme? No mám zěch otázek čím dál víc...

1)  Yasmini (17.10.2010 11:32)

Perfektní.
Ale je tu víc otázek než odpovědí. Je to opravdu jeho dcera? Spíš si myslím, že má něco společného s Didyme (ano byla Arova sestra, ale stejně). No ale co. Její dcera?
Jestli jí znala, znamená to spoustu ztracených století. Kde mezi tím byla?
Děkuji za kapitolku Y.

1