24.10.2010 [22:45], Texie, ze série V podmínce, komentováno 26×, zobrazeno 5989×

Ve Volteře se vše připravuje na velkolepou svatbu, která se má stát největší událostí pro nadcházející století. Jen jedinou osobu to nechává naprosto netečnou - samotnou nevěstu. Avšak občas stačí málo a hráz se protrhne...

11. kapitola

Bella přihlížela stádu upírek, které se skláněly nad katalogy. Plánovaly její svatbu. Největší událost co tu vůbec kdo pamatoval. Naprostou frašku. Šlo jen o politiku o nic víc. Raději je nechala být a vyšla na chodbu. Všechen tenhle povyk ji nechával naprosto klidnou. Zřejmě jako jedinou z celé Volterry.

Byla dcera Ara, vlastně jediným potomkem královské rodiny a tak také svatba tomu musela odpovídat. Mlčky přitom přehlíželi 'láskyplné' chování nastávajících. Aro byl vždy podezřívavý a její náhlý obrat na poslušnou tátovu holčičku ho přílišnou důvěrou nenaplňoval. Chtěl si ji pojistit, aby neudělala nějakou hloupost.

Neviděl jí jako jediné do mysli a tak ji chtěl mít pod dozorem a kdo jiný by byl vhodnější než jeho oblíbenec Demetri? Ten který za něj dělal všechnu špinavou práci, a s radostí? Bella nic nenamítala. Bylo jí to vlastně jedno. Někoho by jí dříve či později vybrali, Demetriho už alespoň znala. Věděla co od něj čekat - to nejhorší.

„Trocha nadšení by tě nezabila,” ozval se jí Demetri za zády.

Chladně se k němu otočila a pozorovala, jak se k ní blíží chodbou.

„Ale otrávila by mi naprosto celý den.”

Jen se ušklíbl a následoval ji. Bella mířila do zasedací síně, kde jak doufala najde Ara. Chtěla si s ním ještě domluvit podmínky tohodle sňatku. Sál byl však naprosto prázdný.

„Hmm, jaká smůla,” zamumlal jí Demetri za zády.

Bella se chtěla obrátit a zkusit to v Arově pracovně.

„Možná bysme ale toho soukromí mohli využít a začít trénovat,” ozval se jí do zad Demetri, když už byla na odchodu.

„Jak to myslíš?” zarazila se.

Čekala by od něj cokoliv, jen tohle ne. Během okamžiku překonal vzdálenost mezi nimi a hrubě ji políbil. Nebral jakékoliv ohledy a drtil ji paže v ocelovém sevření a rty jak se jí dobýval do úst. Nedokázala se ani hnout. Naštěstí stejně nečekaně jako se na ni vrhnul, ji i pustil.

„Hmm, nebylo to nejhorší. Ještě že tvoje krása dokáže vynahradit tu tvoji prkenost...”

Bella měla pocit, že bude zvracet. Téměř se dusila odporem z jeho dotyku, postupně se však měnil ve vztek. To že se něčeho takového vůbec odvážil...

Aniž by si to nějak více promyslela, začala se soustředit na jediný bod uprostřed jeho hrudi. Štítem jej začala rozpínat. Demetri se ještě spokojeně ušklíbal a bavil se jejím rozcuchaným a zuřivým postojem, když se zarazil a zalapal po dechu.

Vytřeštil oči a zbledl. Jeho vysoká postava bezvládně zavrávorala. Pak se rozprskly na desítky kousíčků všude okolo. Bella zůstala stát uprostřed toho a teprve ten pohled ji začal uklidňovat.

Došla pomalu až k jednomu z trůnů na stupínku a skácela se na něj. Na rtech stále cítila jeho odpornou pachuť. Otřela si je rukávem, ale ani to nepomohlo. Neúmyslně si přitom vzpomněla na Edwarda. Na to co cítila s ním. Co s ní dokázal jediný jeho dotyk a někdy i jeho pouhá přítomnost.

Začalo jí docházet, že nedokáže snést doteky ostatních, obzvláště Demetriho.

Pohodlněji se rozvalila a uvědomila si, že je přímo na Arově trůnu. Nohama zakomíhala přes opěradlo a zálibně sledovala, jak se Demetri pomalu skládá kousíček po kousku. Jednotlivé jeho části, které nyní připomínaly pouhé kamínky, se pomalinku koulely k sobě. Měla téměř neodolatelnou chuť přiběhnout k těm větším a znovu je rozdupat. Takhle však měla lepší výhled.

Trvalo mu to snad čtvrt hodiny než se dal zase dohromady. Na kůži se mu však ještě rýsovaly jizvy, které se jen pomalu zacelovaly.

„Víš Demí, když jsi tak dlouho zavřený v tmavé kopce, tak máš dost času se zdokonalovat a trénovat. Jakpak se ti tahle část mé schopnosti zamlouvá?” zapředla jako kočka, zatím co se ztěžka zvedal ze země.

„Ty mrcho! Roz...”

Tentokrát se nemusela ani tolik soustředit. Do zdí sálu zabušily drobné úlomky. Bella musela obdivovat tu výdrž jejího druhu. Doslova střípky Demetriho těla se šouraly přes celou místnost zpátky. Tentokrát se musel Demetri podepřít rukou, aby se vrávoravě dostal na nohy.

„Já to můžu dělat klidně celý den, co ty?” řekla Bella s takovým potěšením, že to znělo skoro jaky by to zazpívala. V Demetriho tváři se objevil strach.

Záchrana však přišla v pravou chvíli.

„Co se to tu sakra děje?!” zaburácel sálem Arův hlas, který právě vešel s Caiusem a Marcusem v patách. Nejprve zpražil pohledem Bellu, která se odvážila sednout na jeho místo a pak na Demetriho posetého tisíci drobounkými jizvami.

„Tak trochu řešíme to naše manželství. Demetri chtěl už trochu trénovat dopředu... což, jak musím nyní uznat, nebyl tak špatný nápad... a co bych pro svého nastávajícího taky neudělala, že?” Z jejích slov téměř odkapával sarkasmus.

„Jak se odvažuješ?!” zavřískal Aro. „Demetri, přiveď ji!” Ten jen na okamžik zaváhal a pak se vrhl jejím směrem. Nezbývalo mu než doufat, že se v Arově přítomnosti ničeho neodváží, navíc by porušila jeho rozkaz. Jenže Belle to bylo momentálně jedno. Demetri nebyl ani v polovině cesty k ní, když ho opět rozposlala po celém sále.

Aro jen vypoulil oči. Nic takového nikdy neviděl. Bella přenesla pohled na něj. Instinktivně chtěl udělal krok vzad, jak mu hluboce zakořeněný pud sebezáchovy velel. Narazil však do neviditelné stěny. Bella je všechny uvěznila svým štítem.

„Asi nechceš aby to všichni slyšeli,” dodala na vysvětlenou.

„Toho se nikdy neodvážíš, neublížíš nikomu z rodiny!” zavrčel sebejistě. Bella sebou cukla a vstala. Pomalu se vydala k němu.

„Tohle tabu jsi porušil jako první, když jsi popravil Didyme.” Doteď, když si na ni vzpomněla, vše se v ní bolestně sevřelo. Byla jedinou bytostí, která ji opravdu milovala a které na ní záleželo. Mohla jí naprosto věřit, což bylo v tomhle světě snad to nejcennější.

Ara opustila veškerá jeho sebedůvěra a jeho povýšený výraz mu na tváři udržovala už jen jeho nezměrná pýcha.

„Co chceš?!” štěkl na ni.

„Když jsem byla malá, ze všeho nejvíce jsem toužila abys mě měl rád, byl na mě hrdý. Z toho jsem už ale dávno vyrostla. Teď už od tebe netoužím po ničem jiném, než abych tě už nikdy nemusela vidět, odejít z tohodle pohřebiště snobství a neustálých bojů o moc.”

Sálem zavládlo naprosté ticho. Přerušovalo jej jen tiché škrabání v pozadí, jak se kousíčky Demetriho opět skládaly k sobě. Aro váhal. Ji by klidně pustil okamžitě, ale její schopnost, která byla očividně mnohem rozsáhlejší než vůbec tušil a ten rozruch jenž její odchod způsobí, jej doslova dráždil na jeho nejcitlivějších částech ega.

„Dobře,” souhlasil nakonec. Bella jen krátce přikývla. Bez dalších zbytečných slov jej obešla a vykročila ke dveřím.

„Hodně štěstí,” ozvalo se jí ještě za zády. Vděčně pohlédla na Caiuse a pak i na Marcuse, který se na ni pokusil usmát. Aro k ní byl stále zády a hrdě čekal až odejde.

„Děkuji,” pohlédla vděčně na oba strýce a pak už se rozběhla pryč.

Aro zuřil potupeně ještě dlouho po jejím odchodu. Jeho bratři s ním však jeho pocity nesdíleli.

„Jak se můžeš tvářit tak klidně!” štěkl po Caiusovi Aro, když už to nemohl vydržet.

„Jsem rád, že bude konečně šťastná.”

„Štastná?! Ta nevděčná malá mrcha!” vztekal se Aro.

„Prostě nedokážu neocenit ten její temperament a odhodlanost.”

„Když si představím, co by představovala její schopnost v naši rukou... Ať jde k čertu!”

Caius s Marcusem ho raději nechali osamotě, dokud neodezní jeho záchvat vzteku.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

26)  Kate (27.12.2013 14:04)

Wow! A dál? Pokračovaní bude ? Krásná povídka, užila jsem si ji.

25)  Jalle (15.07.2013 21:28)

toto by chcelo pokráčko

24)  Andrea9435 (03.04.2012 18:55)

skvelá poviedka...
čítanie som si naozaj vychutnala...

20)  Jantara (18.02.2011 00:04)

dost dobrí a bude ještě nejaká další kapča?

19)  Petronelka (14.12.2010 18:12)

Hmm, tak tahle povídka by si zasloužila aspoň ještě jednu kapitolu - třeba jak se vrátí do školy za Edwardem - to by bylo podle mě naprosto luxusní, ale i tak jsem ráda, že si vydupala svobodu. Tedy, sice Ara pěkně vystrašila a on pochopil, o co přišel, ale tak nějak si o to svým chováním taky řekl, že?
Tak, snad bude Bella už jenom šťastná s Edwardem po boku - po těch osmistech letech ve vězení si trochu štěstí po boku někoho, koho miluje zaslouží.
No a co bych teď ještě dodala? Že to byla perfektní povídka (jak jinak, že? Ty to totiž ani jinak neumíš). Opět jsi mě dokonale omámila svým spisovatelským talentem, který je nezměrný a mě nezbývá nic jiného, než ho jenom obdivovat a tleskat ti a vlastně ještě jedno můžu - slíbit ti, že jakmile budu mít opět nějaké odpoledne volné, tak se pustím do další povídky

18)  Texie (31.10.2010 20:19)

Kejt: Tak další kapitola už ne, ale další povídku na tomhle webu začnu vkládat zítra.

17)  Kejt (31.10.2010 12:13)

mooooc pěknéé bude někdy další?

15)  Carlie (25.10.2010 17:33)

Paráda! Bella si jako správná feministka poradila sama a porazila je jejich vlastními zbraněmi, bez slitování použila svůj dar A teď může utíkat do náruče Edwardovi a být feministka už o trochu míň
Super akční kapitola

14)  Marketa (25.10.2010 15:35)

krásný

13)  milica (25.10.2010 15:25)

Super, to si zasloužil Demetri těším se na další

12)  eElis (25.10.2010 13:29)

Moc se mi líbí představa Demetriho, který je na malinkatý kousky. A jsem moc ráda, že se Bella dostala z Volterry. nádherná kapitolka

9)  Salazaret (25.10.2010 11:02)

Pááááni slupla jsem všechny kapitolky najedou a musím ti zatleskat... Bells je užasná a jak je všechny setřela... Je to naprosto boží, ale jak tě znám bude tam ještě nějaká zápletka že?
Ale fakt užasná kapitolka a strašně moc moc se těšm na další, protože na tvých povídkách jsem naprosto závislá...

8)  Ewik (25.10.2010 06:17)

Ta jim tedy dala na frak, hlavně Demetrimu
Moc hezký díl. Těším se na další díl.

1 2   »