10.11.2010 [20:00], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 28×, zobrazeno 8774×

Konečně se dozvíte, co se s Bellou a Davidem dělo celé ty roky a hlavně, co se odehrálo tehdy...

Hezky se bavte.

David za nimi hleděl. Věděl, že tohle je jen mezi nimi, ale pokud jí zkřiví jen vlásek nebo Bella prolije ještě jednu slzu, zakroutí svému povedenému papínkovi krkem!

Pak mu však došlo něco jiného. Rozhlédl se po zbývajících šesti upírech okolo sebe, kteří měli ve tvářích očekávání, nervozitu a na jazyku snad stovky otázek. Byl na ně sám.

„A sakra,” hlesl.

18. Zpověď

Bella se proplétala tmavými uličkami a Edward ji následoval. Sledoval její šíji a vlasy, které se jí vlnily po zádech. S každým pohybem okolo sebe šířila opojnou vůni, která mu zastírala mysl... Šel by za ní i do pekel. Pokud by tam byla, bylo by pro něj rájem.

Ani si neuvědomil, že došli k vysokému tepanému plotu. Černé kovové tyče se táhly až kus nad jejich hlavy, ale Bella je bez zaváhání přeskočila.

Trochu vyvedený z míry zamrkal. Nebyl ještě zvyklí, na to, kým teď je. Celých třicet let na ni vzpomínal jako na svou nešikovnou Bellu, která potřebovala chránit snad i sama před sebou.

Přehoupl se za ní. Vykročila po trávě pod koruny stromů. Nedaleko zahlédl štěrkovou cestičku a pár laviček. Místy byla tráva zdusaná, jak přes den městský park žil bujarým životem, ale teď v noci byl zamčený a nikde ani živáčka.

Ještě chvíli kráčela před ním, jako by sbírala odvahu. Zastavila se až u břehu jezera, které parku vévodilo. Obrátila se k němu a počkala, než dojde těch pár kroků k ní.

Sledoval její tvář a náhle se mu všechny jeho otázky vykouřily z hlavy. Jen tam němě stál. Nakonec jeho pohled nevydržela a odvrátila se k hladině vody.

„Nenávidíš mě?” zašeptal.

Sledovala ještě chvíli tiše drobné vlnky, než zakroutila hlavou.

„Miluju tě.” V jejím hlase však zaznívala hořkost.

„Ale nikdy mi neodpustíš, co jsem provedl. Tenkrát i teď.” Jen to zkonstatoval.

„Víš,” řekla a ovinula se pažemi, „když jsem se stala tím čím jsem, tak ve mě všechny vzpomínky zamrzly. Pamatuju si všechno, jako by to bylo před pouhou hodinou, všechny ty pocity, slova, bolest i beznaděj...”

Cítila, jak ji to znovu vtahuje zpátky.

„Byla jsem příšerně vyděšená. Netušila jsem co se to děje a byla na to úplně sama.”

Edward se si zajel prsty do vlasů a sevřel je v pěst. Při představě toho, čím si musela projít měl chuť zabít sám sebe za to, že to dopustil. Začal neklidně přecházet.

„Kdybych to jen... Celou dobu jsem se přesvědčoval, že to tak bylo nejlepší, že si někoho najdeš, někoho normálního kdo ti dá to co já jsem nemohl...”

„Přišla jsem o všechny,” zavrtěla hlavou. „Cítila jsem, jak se moje tělo mění, já se měnila. Pro Charlieho jsem byla nebezpečná a Jacob...” uchechtla se s trochou hysterie v hlase. „Věděla jsem, že také není obyčejný člověk. Doufala, že on by mi mohl pomoct. Když jsem mu to řekla, zachoval se skvěle. Nic mi nevyčítal, objal a utěšoval...”

Edward na ni zůstal hledět, něco v jejím tónu mu způsobovalo mrazení v zádech.

„Tenkrát jsem poprvé ucítila Davidův dar. Jacob mě konejšivě hladil po holých pažích a já najednou slyšela jeho mysl...”

Belle sklouzla slza po tváři, když znovu prožívala to co tenkrát.

„David pro něj byl zrůda, chtěl ho zabít. Celou dobu, co mě objímal jako ten nejlepší přítel přemýšlel, jak zabít moje malé děťátko... Ani nevím jak jsem se od něj vrátila. Už si jen pamatuju, jak jsem házela věci do batohu a utíkala. Díky Jacobovi jsem si uvědomila, že to nejdůležitější je pro mě moje dítě a musím ho uchránit za každou cenu. Na ničem jiném mi nezáleželo.”

Zhluboka nabrala dech, aby se uklidnila.

„Už nikdy jsem se do Forks nevrátila.”

Edward jen vzdáleně vnímal, jak zatíná pěsti. Vztekem i touhou Bellu obejmout. Bál se však, že by jej odstrčila.

„David se narodil za necelé dva měsíce. Stačilo mi se na něj podívat a věděla jsem, že to stálo za to všechno. Byl to jediný a ten největší důvod žít dál. Snažila jsem se ho chránit. Možná až moc. Skrývali jsme se téměř deset let. Pokud šlo o něj, tak už jsem nikomu nedokázala věřit. Pak mě donutil z té ulity vylézt a začít vnímat svět okolo, to co se děje...”

Zavrtěla hlavou při té vzpomínce a rty se jí zvlnily. Byla na Davida neskonale hrdá, chtěla, aby byl i Edward. Ani jeden si to možná nechtěl přiznat, ale byli si podobní více, než kdo tušil.

„Kdy tě proměnil?” Napadlo náhle Edwarda. Bella se tomu evidentně snažila vyhnout. Sklonila hlavu a chvíli ještě mlčela.

„Přestala jsem se měnit, když se David narodil.”

Edward překonal tu mezeru mezi nimi a obrátil ji k sobě.

„Jak přestala?!”

Vyškubla mu ramena ze sevření a otočila s k němu bokem. Líp se jí o tom mluvilo, když na něj nemusela hledět, vidět jeho výraz a úpěnlivý pohled.

„David byl z půlky upírem celou dobu. Nevím jak moc toho o těhotenství víš...” ohlédla se na okamžik k němu, ale v jeho tváři se zračila zmatenost. „Krev matky proudí i tělíčkem dítěte... a naopak. Do těla mi celou dobu proudil jeho jed. Sice jen nepatrné množství, ale čím více rostl a sílil, tím více jedu kolovalo i mnou.”

Edward začal pomalu couvat. Ne před Bellou, ale před tím, co mu vlastně říkala.

„Měnila jsem se celou dobu těhotenství, skoro dva měsíce,” odhodlala se to konečně vyslovit nahlas. Pro Edwarda to bylo jako poslední úder. Dopadl na zem a zůstal hledět do prázdna.

„David,” zaskřípal jeho hlas. Polkl. „Když jsme se s Davidem hádali po tom... tom boji s novorozenými, svalil se Jasper v bolestech k zemi, zmítal se a řval... David tenkrát říkal, že to byla tvoje vzpomínka...” Vzhlédl k ní doufajíc, že mu to popře, ale ona mu pohled jen němě opětovala. „Proboha.”

Okolo se rozhostil naprostý klid. Dávala mu trochu času na to, aby to strávil. Bylo toho na něj poslední dobou evidentně moc.

„A jak jste se měli mezi tím vy?” změnila raději téma.

Překvapeně zamrkal a nevěřícně se na ni podíval.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

28)  Evelyn (14.01.2011 13:02)

uf, dvouměsíční přeměna.. Brr!

27)  Petronelka (10.12.2010 09:43)

Tak takovýhle rozhovor mě opravdu dostal - Bella to brala celkem v klidu, ale Edward to nevydržel - čemuž jsem se vůbec nedivila, jelikož to, jak se zachoval po tom, co se s Bellou vyspal... No, teď si to bude zase celou dobu pěkně vyčítat, ale jak říkám, je to jeho problém, teď jdu na další kapitolu

25)  Marketa (14.11.2010 01:01)

20)  Salazaret (11.11.2010 15:13)

Chudák Bells...
Moc fajn kapitolka a už se těším na další...

17)  semiska (11.11.2010 09:48)

MOc se ti to povedlo, Texie. To její vyprávění bylo moc hezké, i když ne moc veselé. Já doufám, že si k sobě cestu najdou a budou zase jedna velká šťastná rodina.

15)  Lenka326 (11.11.2010 08:19)

Díky za nádhernou kapitolku a díky, že jsi povídku přenesla sem.
Netrpělivě jsem čekala na rozhovor Belly a Edwarda, ale ani ve snu mě nenapadlo, že prožila takovou hrůzu. Je neuvěřitelné, že ho po tom všem ještě miluje. Ale bude to stačit??? Moc se těším na další dílek.

14)  Ewik (11.11.2010 00:30)

Skvělá kapitola Texie.
Vůbec mě nenapadlo, že by se mohla měnit celou dobu těhotenství. To hrůza. Máš to úžasně promyšlené.

10)  Michangela (10.11.2010 21:36)

9)  milica (10.11.2010 21:35)

Chudinka malá, takhle trpět Krásná povídka

1 2   »