07.11.2010 [19:45], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 5×, zobrazeno 3774×

Cullenovi pronásledují nenápadně Bellu s Davidem až do Atlanty, kde konečně dostanou příležitost si s nimi promluvit...

Belle už bylo zase o trochu lépe a tak měl pouze položenou ruku na jejích zádech. K autu však došla bez jediného zakolísání. Nasedli a David nastartoval. Vyrazil bránou pryč, co nejrychleji od Volturiů a jejich nohsledů. Pro tentokrát se prohnali celou Itálií, aniž by zastavili u některé z kavárniček či hospůdek.

Ani jeden neměl náladu dodržet jejich zvyk. Tentokrát ne.

Neměli ani potuchy, že nejsou sami.

Cullenovi věděli, že o jejich přítomnost možná ani nestojí, ale tentokrát se rozhodli vyvarovat chyby, kterou udělali předtím. Vzdát se jich.

17. Pronásledování

Edward se konečně z toho šoku úplně vzpamatoval. Žil ze vzpomínek na Bellu celých těch třicet let a až nyní zjistil, že jí nechal mnohem více než jen vzpomínky. Zároveň byl nucený vnímat i to, čím si procházeli ostatní. Všichni si uvědomili, co mohli způsobit. Málem nechali Davida zabít!

Alice by se ani nedivila, kdyby s nimi Bella nechtěla mít už nikdy nic společného. Co David, ten je nesnášel už předtím, ale Bella je měla ráda.

Jasper se ji snažil uklidnit, ale bezvýsledně.

„Podělali jsme to,” hlesla a stulila se na sedadle spolujezdce. Jasper k ní natáhl ruku a sevřel její dlaň. Nenašel slova, kterými by ji utěšil. Všechno to s ním zmítalo. Nejraději by jel kus za ostatními. Všichni měli výčitky. Jen Rose se zmítla mezi bolestí, lítostí a vztekem.

Přála si mít dítě ačkoliv moc dobře věděla, že to pro ni naprosto nemožné. Mohli mít alespoň Davida. Musel být překrásný chlapeček. Velké zelené oči a zarputile vysunutou bradu... Ale kvůli tomu pitomci zakomplexovanýmu nechali Bellu i s tím drobkem pod srdcem samotnou.

Edwardovo auto jedoucí před nimi poskočilo, jak sešlápl plyn ještě víc.

Emmettovi okamžitě došlo odkud vítr fouká. S Rose nebyla řeč už od té doby, co jí jejich povedený synoveček řekl teto Rose.

„No co,” štěkla. „Může za to!”

Založila si ruce na hrudi.

Celou cestu letadlem se Edward bál, jestli v uzavřeném prostoru Bella s Davidem neucítí jejich pach, ale naštěstí měli sedadla až v jiné třídě. I když... Možná by to nebylo až tak špatné. Mohl by mít Bellu alespoň chvíli pro sebe. Omluvit se jí, prosit a škemrat... Udělat cokoliv aby mu odpustila. Tady by neměla kam utéct.

Nakonec se však ovládl. Bylo tu příliš lidí, zvědavých očí i uší.

V Atlantě byla téměř půlnoc, když přistáli. Ostatní šli zařídit půjčení auta a vyzvednutí zavazadel, zatím co on hbitě sledoval zdálky ty dva. Ti však počkali jen na jednu tašku co měli a vykročili pryč.

Naposledy se rozhlédl po někom z rodiny, ale pak se vydal za nimi. Nečekali na auto. Prokličkovali jen parkovištěm před letištěm a vnořili se do uliček města.

Edward následoval jejich pach. Netušil, co tam chtějí. Nebyla to právě slušná část města. Na každém rohu byl umolousaný bar a z uliček mezi domy se ozývalo vzteklé prskání koček co se byly o zbytky z popelnic.

Šel stále pomalu, ale jejich vůně začínala nabývat na intenzitě. Než mu došlo co to znamená, zahnul za roh a uviděl je. Především Bellu. Nevěřícně sledoval, jak objímá nějakého mladíka. Tiskla ho ke zdi opřená o něj. Hlavu měl zvrácenou na stranu a ona tak měla volnou cestu k jeho krční žíle. Hladově sála a Edward až mohl slyšet, jak jí krev protéká hrdlem.

Po chvíli se od něj odtrhla a on něco tlumeně zamumlal. Očividně už šel z některého ze zdejších barů. Neměl chuť jít ještě spát a Bellina společnost se mu docela líbila, i když se chovala tak divně... Natáhl po ní vrávoravě paži, ale ona už byla naštěstí dostatečně daleko z jeho dosahu.

David se odrazil od zdi a vyšel ze stínu. Jen zběžně zkontroloval mysl toho kluka, ale přes ten alkoholový opar bylo zhola nemožné, aby si vůbec uvědomil, co se tu stalo. Nebýt té ranky na krku, pochyboval by Edward, že se to opravdu stalo, ale to přece nebylo...

David s uspokojením zahlédl, že má Bella hned o něco lepší barvu a pružnější pohyby. Téměř na ní nešlo poznat, že by se něco kdy stalo. Společně se tedy obrátili k odchodu. Teprve v tu chvíli zjistili, že východ tarasí nečekaný divák.

„Edwarde,” hlesla Bella překvapeně.

„Co tu chceš?” ozval se o poznání hrubší Davidův hlas.

„Sledovali jsme vás,” odpověděl mu nepřítomně Edward aniž by od Belly odtrhl pohled.

Všichni zabředli do vyčkávavého ticha, ani jeden netušil co od toho druhého čekat. Nakonec to prolomil David. Když na ty dva totiž hleděl, připadal si, jako by on jediný ještě uvažoval rozumně. Jeho razí rodičové na sebe zírali, jako by měli v hlavě vymeteno.

„Raději bychom měli zmizet.” Na potvrzení jeho slov se za jeho zády ozvala hlasitá rána. Bellina svačinka špatně odhadla vzdálenost a zahučel vedle jednoho z kontejnerů.

„Hej,” zahalekal na ty tři a znovu se pokusil postavit na nohy šplhajíc po špinavé zdi. Pak už jen překvapeně zamrkal. U ústí uličky nikdo nestál. Bylo tam prázdno.

Rychlým krokem mířili pryč. David měl položenou ruku na Belliných zádech a po její druhé straně kousek od ní kráčel Edward. Byl na ně zvláštní pohled. Šerá ulice mazala drobné rozdíly a oni si tak byli podobnější než kdykoliv dříve.

Právě tenhle pohled se naskytl zbytku rodiny, když je našli. Strnuli při pohledu na ně. Zůstali tam naproti sobě stát.

„Měli jsme strach, když jste se všichni vypařili,” hlesla na vysvětlenou Rose. Pohledem přitom šlehla po Edwardovi, že se bez upozornění vypařil s nimi.

„Nejsme zvyklí hlásit někomu kam a kdy jdeme,” zavrčel David. Bylo mu nepříjemné, že by se mě ospravedlňovat za něco takového. Jestli si myslí, že si teď najednou budou hrát na starostlivou rodinku...

Po protější straně ulice prošel nějaký pár. Zvědavě sledovali jejich zvláštní skupinku, až si Carlisle musel odkašlat. Oba se jako na povel odvrátili a přidali do kroku. Jen ta žena se ještě po pár krocích otočila.

„Tohle asi není nejvhodnější místo, kde bychom měli řešit rodinné záležitosti,” přelétl všechny pohledem.

„Nejsem si jistý, zda taková záležitosti mezi námi jsou,” zamračil se David.

Bella se k němu otočila, tak že mu dlaň sklouzla z jejích zad. Okamžitě ji však chytla do své ruky.

Měli bychom to raději vyřešit. Je zbytečné něco odkládat a vyhýbat se tomu, když tomu budeš stejně muset jednou čelit.

Chvíli na ni podmračeně hleděl, než kývl.

„Dobře, máme tu kousek od centra byt.”

Aniž by se podíval na ostatní vyrazil znovu ulicí. Všichni jej následovali. Kromě Edwarda. Ten zůstal stát váhavě na místě a když okolo něj Bella chtěla projít, chytil ji za ruku. Zarazila se, jako by ji kopl elektrický výboj. S ní i všichni ostatní.

„Mohl bych s tebou mluvit?” hlesl tiše nevšímajíc si ostatních.

Zaváhala na okamžik. Jako by si musela i ona sama znovu zopakovat to, čím Davida přesvědčovala před chvílí.

Přikývla.

Bez ohlédnutí na ostatní vykročila zpět ulicí s Edwardem v patách.

David za nimi hleděl. Věděl, že tohle je jen mezi nimi, ale pokud jí zkřiví jen vlásek nebo Bella prolije ještě jednu slzu, zakroutí svému povedenému papínkovi krkem!

Pak mu však došlo něco jiného. Rozhlédl se po zbývajících šesti upírech okolo sebe, kteří měli ve tvářích očekávání, nervozitu a na jazyku snad stovky otázek. Byl na ně sám.

„A sakra,” hlesl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Evelyn (14.01.2011 12:59)

Od počátku Bellina oslabení jsem si říkala, proč se jen nenapije krve. Tak se konečně napila

1