Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Kdo chce vědět, co Carlisle našel, račte číst níže.

Ozvalo se prudké nadechnutí.

V tu ránu bylo Carlisleovo vysvětlování zapomenuto a všichni se vmžiku přemístili k posteli a naklonili se nad Bellu.

Bella zamrkala a trochu polekaně vykulila oči, když zjistila, že je obklopena sedmi páry upřených zlatých pohledů.

„Bells, lásko, jak je ti?“ naléhal Edward a pohladil jí po tváři.

Bella chvíli revidovala své pocity a pak se na ně usmála.

„Je mi celkem fajn, jen mne trochu bolí hlava. Jak dlouho jsem byla mimo?“ zajímala se.

„Dva dny, strašně jsi nás vyděsila, broučku,“ ozvala se Esme se znatelnou úlevou v hlase.

Bella se rozhlédla po všech těch tvářích, které jí napjatě sledovaly a přepadl ji podivný pocit, že něco důležitého prošvihla.

„Carlisle?“ zeptala se podezřívavě, „je nějaký důvod, proč na mě všichni koukají, jako kdyby mi měly z hlavy vyrašit rohy?“

Všimla si, jak se oslovený usmál a střelil očima k Edwardovi. Ten skoro neznatelně zavrtěl hlavou a Carlisle řekl: „Ne, Bello, jen jsme všichni zvědaví, jak se cítíš. Víš, po tom tvém úžasném kousku, kdy jsi nás všechny zachránila a sama jsi byla zraněná, jsme jako na trní. Zranění jsem ti ošetřil a ty jsi se stále neprobírala. Nevěděli jsme, co s tebou je.“

„Aha, no, omlouvám se za to, ale nemohla jsem to nijak ovlivnit,“ řekla Bella. „Po té ráně do hlavy jsem byla chvilku úplně mimo a probrala jsem se až u Natea v kuchyni.“

„Tak ty jsi zase putovala do budoucnosti? To nebylo kóma?“ podivil se Edward.

„Ano, povedlo se mi je pěkně šokovat, ale jsem ráda, že jsem měla příležitost Natovi vše vysvětlit.“

„Vysvětlit?“ ozval se zvědavě Emm a „taktně“ se vmáčkl na postel vedle Edwarda.

„A jak to vzal? Neseklo to s ním, když tě viděl jako ducha?“ v očích mu svítila čertovina a Belle se jeho výraz přestával líbit.

„No, nadšený tím nebyl, to mi věř, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, než mou volbu přijmout,“ usmála se.

Edward na Emma zavrčel, ale on se jen zaculil a pronesl:

„A pochlubila jsi se strýčkovi, co všechno jsi tady za ty dva dny stihla?“

„Emmette!“ vrčel výhružně Edward, ale Emmett se škodolibě zašklebil a pokračoval: „Myslím tím, že jsi svedla posledního panice v celém širém upířím světě?“

Bella zalapala po dechu a dostala barvu přezrálých malin. Najednou měla chuť pěkně Emmetta přes tu jeho nevymáchanou papulu plesknout.

Zaregistrovala, že se Alice začala smát a Jasper měl ve tváři skoro růžový nádech, jak ho zasáhla vlna jejích rozpaků. Náhle se však asi emoce v pokoji změnily a Jasper zatnul zuby.

Alice mu konejšivě položila ruku na hruď a vrhla pobavený pohled na Edwarda.

To všechno Bella vnímala jen okrajově, protože se vše odehrávalo v neuvěřitelné rychlosti.

Slyšela vrčení a v příští vteřině už Emmett na posteli neseděl.

Edward ho téměř nepostřehnutelným pohybem chytil za košili a vyhodil oknem. Ozvalo se mírné žuchnutí, následované řehotem.

„No tak, Edíku, přece bys neztrácel nervy, to je tou dlouhodobou sexuální frustrací, víš,“ ozvalo se zvenku mezi Emmovými záchvaty smíchu.

„Rose, prosím tě běž si posbírat manžela a něčím mu ucpi pusu, nebo přísahám, že příštích čtrnáct dní si v posteli budeš akorát tak skládat Emmettův puzzle,“ vztekle procedil mezi zubama Edward.

Ze zdola se stále ozýval řehot. Emm se očividně bavil.

Rose přešla k oknu, pohlédla na svou řehtající se polovičku a lakonicky poznamenala:

„Ještě že bylo otevřené,“ a ladně vyskočila ven.

V tu ránu Emmettův smích utichl, jako když utne a Bella se mohla jen domýšlet podle Edwardova šklebu, co mu asi Rose řekla.

Rozhodla se, že na tohle malé představení raději zapomene a obrátila se na Carlislea: „Mohla bych vstát? Už je mi celkem dobře a chtěla bych si dát sprchu.“ Vtom se ozval její žaludek.

„Jdu ti připravit něco k jídlu, musíš dohnat dva dny, předpokládám, že ta umělá výživa není nic moc,“ usmála se Esme a odešla do kuchyně.

„Dobře Bello, do sprchy můžeš, ale opatrně,“ souhlasil Carlisle. „Zatím se moc nenamáhej. Ta rána do hlavy byla opravdu velká a i když se neuvěřitelně rychle hojíš, nechci nic riskovat.“

Bella začala vstávat, ale pak jí něco zarazilo. „Počkej, co myslíš tím, že se neuvěřitelně rychle hojím?“ zajímala se.

Carlisle nejistě pohlédl na Edwarda.

„Víš, jak jsi nechala Karen vybuchnout, tak tě úlomky jejího těla zranily. V podstatě se jednalo o řezné rány, oděrky, ale pod ramenem jsi měla průstřel,“ informoval jí Edward.

Bella si sáhla na rameno, které stále pokrýval lehký obvaz.

„Ale mě nic nebolí, kdybych měla takové zranění, určitě by to bolelo,“ zmateně si obvaz odtáhla a nevěřícně sledovala zahojenou růžovou jizvu.

„Jak je tohle možné?“ Vykulenýma očima se obrátila na Carlislea a zjistila, že v pokoji je zase narváno.

„No, to jsme probírali, těsně před tím, než jsi se vzbudila,“ informovala ji Alice.

„Co jste probírali? A proč na sebe Edwarde s Carlislem pořád mrkáte? Co se tu děje... Co mi tajíte?“ Bella začínala mít pocit, že je něco hodně špatně.

„Tak jo Carlisle, stejně jí to budeme muset říct, tak dokonči to co jsi začal,“ rozhodl se Edward a sevřel Belle ruku.

Bella zmateně těkala očima od jednoho k druhému a Carlisle začal vysvětlovat.

„Když jsi byla v bezvědomí, udělal jsem nějaké testy. Vzal jsem ti krev a když jsme zjistili, že se nepřirozeně rychle hojíš, odjel jsem ji otestovat podrobněji, no a přišel jsem na určitou anomálii.“

Bella seděla a s otevřenými ústy poslouchala Carlisleovo vysvětlování. Když jí pověděl o rostlinných buňkách, zalapala po dechu a nevěřícně se podívala po ostatních, jakoby potřebovala ujištění, že slyšela dobře.

„Takže ty buňky způsobují to rychlé hojení?“ zeptala se.

„Ne, to si nemyslíme. Ty buňky jsou podle mne příčinou, proč jsi tak úzce spjatá s rostlinami, hlavně stromy. Jasper si také myslí, že to způsobuje tvou neobvyklou vůni. Myslíme si, že nám jako vegetariánům voníš jinak než ostatním našeho druhu. Ale nemám nic, čím bych tuhle teorii potvrdil.“ Carlisle jí nechal chvilku, aby to mohla vstřebat.

„Dobře, vždycky jsem věděla že jsem divná, ale teď to mám i s lékařským dobrozdáním,“ pokusila se zažertovat Bella.

„Když podle tebe ty buňky nejsou příčinou mého rychlého hojení, tak co ho tedy způsobuje?“ zkoumavě se na něj zadívala. „To se mi asi nebude líbit, že ne?“ s obavou sledovala Carlisleův rozpačitý obličej a otočila se na Edwarda, který se tvářil... Proboha, proč se tak šklebí?

„Bello, co víš o genetice, speciálně o DNA?“ zajímal se Carlisle.

Bella zmateně nakrčila čelo: „Nic moc, jen to co nás učili ve škole. Složení DNA, zákony dědičnosti a tak. Kam tím míříš?“

„Dobře, měj se mnou ještě trpělivost prosím,“ požádal ji Carlisle.

„Vyprávěla jsi nám, že vše začalo, když ti matka předala kroniku vašeho rodu,“ počkal až Bella kývla a pokračoval, „nepamatuješ si, jestli v té kronice nebylo něco, co by naznačovalo, že někdo z tvých předků dokázal změnit podobu?“

„Jako jak změnit podobu?“ nechápala Bella.

„No, stát se něčím jiným než člověkem. Třeba změnit se na zvíře.“

„Děláš si ze mě legraci?“ vydechla nevěřícně. „Vážně se mě ptáš, jestli se člověk může přeměnit na zvíře?“ Bella si začínala myslet, že s ní hrají nějakou podivnou hru.

Carlisle se bezradně podíval na Edwarda a v mysli mu předal štafetu.

„Uklidni se miláčku, nikdo si z tebe legraci nedělá. Vím, že tomu nerozumíš, ale zkus si prosím vzpomenout. Psalo se v té kronice něco o tom, že by měl některý z tvých předků schopnost splynutí se zvířetem?“

„No to je ale něco jiného, splynutí... když to řekneš takhle,“ Bella se pokusila vylovit z paměti vše, co o tom četla v kronice.

„Jeden z mých předků se dokázal spojit s duší zvířat. Tahle část byla napsaná někdy koncem devatenáctého století. Bylo to samá kudrlinka a špatně se mi to četlo. Byl to můj pra, pra... strýc a žil v Indii, když byla britskou kolonií. Psal, že jeho duch se spojil s duchem tygra a splynuli v jedno tělo...ale...ale to určitě nemyslel že... anebo ano?“ koktala Bella a zmateně pohlédla na Edwarda.

„Víš, tak jako jsou mýty o nás jako druhu, tak existují mýty o lidech měnících se ve zvíře. Asi nejznámějším příkladem jsou vlkodlaci," řekl Edward.

Bella na něj koukala jak z jara: „To chceš říct, že existují?“ rozhlédla se po pokoji a zjistila, že na ní v souhlasu kýve všech sedm hlav.

„A doprdele,“ ulevila si a s omluvně se na své obecenstvo pousmála. „Tak jo, řekněte mi konečně o co tu jde, a přestaňte chodit kolem horké kaše,“ rozhodně se zadívala na Carlislea.

Carlisle jí s obavou pozoroval, jakoby odhadoval, kolik toho ještě snese.

„Bello, prostě jsem v tvé krvi separoval DNA a její stavba byla jiná, než u normálního člověka. Člověk má dvacet tři párů chromozomů, upíři jich mají dvacet pět.“ Podíval se na Bellu jestli rozumí.

Zvedla obočí a naznačila že má pokračovat.

„No a ty jsi jich měla dvacet tři,“ řekl Carlisle.

„Tak v čem je problém? To je normální lidský počet ne?“ divila se.

„Nech mne domluvit,“ zamračil se Carlisle jako učitel, kterého přerušil neukázněný žák.

„Ano, ty jsi jich MĚLA dvacet tři – činných. Já jsem totiž našel další tři páry, které byly doposud latentní... a jeden z nich se stal činným. Dohromady máš dvacet šest párů a já nemám tušení, co se stane, až se probudí k životu.“

Carlisle se rozhlédl a pozoroval, jak se ve tvářích jeho rodiny objevuje pochopení.

Chvíli bylo hrobové ticho, do kterého se ozval Emmett:

„Takže tu máme potencionálního hafana, který když se rozzuří, tak nám ukousne hlavu?“

„Jestli nezmlkneš, urvu ti jí já,“ slíbil mu Edward a starostlivě se díval na Bellu.

Ta měla v hlavě pořádný guláš.

„Takže co já jsem vlastně zač?“

Bella si složila hlavu do dlaní, povzdechla si, ale pak ji zase rychle zvedla.

„Jen abych to správně pochopila, ten čtyřiadvacátý pár může způsobit, že se začnu měnit na nějaké zvíře?“

„Je to možné,“ odpověděl jí Carlisle. „To rychlé hojení je jedna ze schopností měničů.“

„A proč Emm říkal, že bych vám ukousla hlavu?“ zajímala se a pohlédla na šklebícího se Emmetta.

„No, jediní měniči se kterými jsme se setkali, žijí v malé indiánské rezervaci ve Státech a důvodem proč se mění, jsme my. Mají chránit svůj lid před upíry. Mění se v obrovské vlky, kteří jsou schopní nás dohonit a roztrhat.“ objasnil jí Carlisle.

„V malé rezervaci říkáš? A jak se jmenuje?“ zeptala se.

„Jmenuje se La Push, je to u městečka Forks, stát Whashington" řekl, ale hned se zarazil, když viděl její reakci. „Co je Bello? Není ti špatně? Najednou jsi úplně zelená a tvoje srdce bije jako o závod.“

Bella vyjeveně koukala z Carlislea na jeho rodinu a zpátky.

„Forks... Tam žiju, je to můj domov," vypadlo z ní nevěřícně.

Tak nyní pro změnu zírali všichni na ní.

Edward už otvíral pusu, aby se na něco zeptal, když tu náhle zachytil myšlenky Alice, které se zase rozostřil pohled.

Trvalo to jen chvilku, Alice zamrkala a zatrylkovala:

„Přijde návštěva – právě jsem viděla Petera s Charlotte.“

Pak se ale její pohled znovu rozostřil a ona vyjekla.

„To ne, toho jsem se bála...“

 

 

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 16:12)

Ne, ne, ne!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella