Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

A zase jsou problémy...

Alice hleděla do prázdna, rychle dýchala a oči se jí rozšiřovaly. Pak prudce uhnula s hlavou, jakoby zahlédla něco, na co se nechtěla dívat. Pohled se jí vyjasnil a ona se střetla očima s Edwardem.

„Alice, víš co to mělo znamenat?“ zeptal se ohromeně a pak zalapal po dechu, když viděl na co myslí.

„Tak přesně tohle nesnáším," pronesl nakvašeně Emmett a těkal pohledem z jednoho na druhého. „Přestaňte se tu domlouvat bez nás.“ Ruce si založil na hrudi a mračil se na Alice.

Alice se nadechla a řekla jen jedno slovo:

„Aro.“

Toto si získalo plnou pozornost všech přítomných.

„Nezapomněl na mou vizi a pokouší se najít osoby, které v ní zahlédl. Právě jsem viděla, jak mu garda přivedla mladíka, který měl přes hlavu natažený pytel.“

Podívala se na Edwarda, který přikývl ať pokračuje. Jasper si jí přivinul do náruče, protože vycítil, že jí není dobře.

„Když mu sundali pytel z hlavy a já ho zřetelně viděla, hned jsem si něčeho všimla. Měl stejnou barvu vlasů jako Edward a podobný mu byl i v obličeji. Aro nechce nic riskovat, takže i když věděl, že nemá správného muže, nechal ho zabít.“ Zhnuseně se ušklíbla a dodala: „Prý pro hrubé porušení zákonů. Podle toho co jsem viděla, má jeho garda Edwardův a Bellin popis.“ Alice se na ty dva obrátila:

„Pokaždé když objeví někoho, kdo je vám podobný, přivedou ho k Arovi. Myslím, že živý se od něj nikdo nedostal.“

Alice se schoulila Jasperovi do náručí. Políbil jí do vlasů a uklidňujícím pohybem jí hladil po zádech.

Všichni v místnosti byli jejím vyprávěním šokováni.

Bella byla na chvíli vytržena z myšlenek na svou podivnou genetickou výbavu a s obavami přemýšlela o tom, co by se stalo, kdyby někdo Edwarda našel.

Jen představa, že by mu chtěl někdo ublížit způsobila, že se začala třást po celém těle.

Edward si toho všiml, zvedl jí z postele a posadil si jí na klín.

„Neboj se, Aro o mě neví.“ Políbil jí na spánek a položil si její hlavu na rameno. „Osobně zná jenom Carlislea. O nás ostatní se nikdy nezajímal a my samozřejmě nestáli o to, aby se o nás a našich schopnostech ve Volteře dozvěděli.“

Carlisle je zadumaně sledoval. „Stejně s tím nyní nic nenaděláme,“ řekl. „Musíme být opatrní, a hlavně Edward s Bellou musí být nenápadní. Asi by bylo nejlepší, kdyby jste zatím mezi lidi moc nechodili. Nevíme, jak dlouho tu Bella zůstane, ani jak se budou dál vyvíjet její schopnosti.

„Krom toho,“ otočil se a pohlédl na Alice, „Alice nás bude varovat, pokud by se Aro rozhodl někoho poslat i k nám.“

Alice se postavila do pozoru a zasalutovala: „Rozkaz šéfe, Orlí oko hlásí plnou pohotovost.“

Moment na ní všichni zírali.

První se začal smát Emmett a pak se přidali ostatní.

„Naše výzvědná služba, kam se hrabe FBI," uculoval se na celé kolo Emm.

V pokoji se atmosféra uvolnila a všem trochu odlehlo.

Pak se ale ozvala Rose, která zatím jen mlčky sledovala rozhovor: „A co Peter a Charlotte? Nejsou vegetariáni, asi by nebylo moc bezpečné, představit jim Bellu. Krom toho znají Edwarda a cestují po celém světě.“

Jasper souhlasně pokýval, jak mu došlo, kam Rose míří: „Jestli se jich někdo zeptal, jestli znají někoho, kdo odpovídá Edovu popisu, neměli důvod lhát.“

„Dobře, budeme to brát postupně,“ vložil se do toho Carlisle. „Nejdřív Peter a Charlotte. Jaspere, myslíš, že pokud je o to požádáme, budou ochotní zapřít, že Edwarda znají?“ obrátil se na Jaspera.

„Jsou to mí přátelé a jestli nebudou mluvit přímo s Arem, pak věřím, že nám pomohou,“ odpověděl Jasper.

„Alice, je bezpečné jim představit Bellu?“ zajímala se Esme.

Alice se na chvíli zadívala soustředěně před sebe, ale pak zatřepala hlavou. „Nejsem si jista, nevidím je na ní útočit, ale mohou se ve zlomku vteřiny rozhodnout jinak, raději bych to neriskovala,“ očima kmitla k Belle stále sedící Edwardovi na klíně.

Edward souhlasil: „Bude lepší, když jí nebudou znát, nemuseli by pak lhát, pokud se někdo zeptá.“

Belle znovu hlasitě zakručelo v žaludku.

„Konec porady a všichni ven. Bella měla namířeno do sprchy a já jí jdu konečně udělat něco k jídlu," zavelela Esme.

Bella ani nestačila mrknout a byla s Edwardem v místnosti sama.

„Jsem tak rád, že jsi se mi vrátila,“ zašeptal a jemně jí políbil.

„A nevadí ti, že jsem... Tedy vlastně nejsem, tak úplně člověk?“ zašeptala tázavě s obavou v hlase.

„Bells, bylo by mi jedno, i kdybys těch chromozomových párů měla padesát, pořád jsi to ty a já tě miluju,“ zamumlal jí do rtů a následně je spojil ve vroucím polibku.

Bella nezůstávala pozadu. Otočila se, nohama ho objala kolem pasu a ruce jí bloudily po jeho zádech.

Edward se těžce odtrhl od jejích rtů a líbal cestičku od její lícní kosti, až po citlivé místečko na krku. Pak si povzdechl, odtáhl se a s ní v náručí se postavil.

„Měla bys jít do té sprchy, Esme se bude zlobit, jestli ti kvůli mně vystydne jídlo“ a zamířil s ní do koupelny.

Bella měla stále kolem něj obtočené nohy, jeho ruce jí podpíraly záda a pod zadečkem. Nepřestávala ho hravě líbat na tváře, krk i ústa. Přitiskla se mu ňadry na hrudník a jazykem polaskala jeho rty.

„Nechtěl bys mi umýt záda?“ zeptala se s lišáckým úsměvem a zuby přejela po Edwardově ušním lalůčku.

Ozvalo se tiché zavrčení následované vášnivým vpádem jeho jazyka do Belliných úst. Posadil jí na komodu, čímž shodil všechny věci které tam byly, vzal za okraj vrchního dílu jejího pyžama a lehce ho roztrhl. Jakmile jeho pohled padl na její chvějící se ňadra, zasténal a lačně se k nim sklonil ústy.

Bella mu zajela rukama do vlasů a přitiskla si ho k sobě. Hlasitě dýchala, a i z jejích rtů unikaly vášnivé steny.

V tom se celým domem rozezněla hudba, Bella se lekla a prudce zvedla hlavu. Někdo, podezřele znějící jako Emmett, začal zpívat hodně falešně refrén: „Máááám rááád vůni tvý kůůže hřej, když můůůžeš mě hřááát, dááám svý tělo na oltář, jááá nechci mít svatozář...“

Edward strnul, pustil Bellu a se slovy: „Omluv mě na okamžik, jdu zabít svého bratra,“ se vyřítil ze dveří.

Bella s povzdechem slezla z komody, svlékla se, vlezla si pod sprchu a pokusila se ignorovat hlasité rány, tříštění skla a zvuky demolice, které se ozývaly o patro níž. Když se vysprchovala, už bylo v domě ticho. Oblékla si věci, které jí tu někdo nechal, a zamířila dolů do kuchyně.

Esme právě na stůl dávala talíř, ze kterého se linula vůně jako z italské restaurace.

„Udělala jsem ti makarony se sýrem a smetanou, snad ti to bude chutnat,“ řekla a usmála se nad blaženým výrazem, který se Belle objevil na tváři, když dala do úst první sousto.

„Kde je vlastně Edward?“ zeptala se Bella.

Esme zacukaly koutky. „Ani nevím, naposledy jsem ho zahlédla, jak se žene za Emmettem ven. Křičel na něj něco o topivu na zimu, vůbec to nedávalo smysl.“

Bella protočila panenky a věnovala se dál svému jídlu. Když dojedla, poděkovala Esme a šla si zase lehnout. Sice jí už nic nebolelo, ale byla unavená.

Probudila se v objetí studených paží a cítila laskání rtů na klíční kosti.

„Kolik je hodin?“ zeptala se rozespale, zavrtěla se a lépe se mu uvelebila v náručí.

„Je něco po půlnoci, spinkej lásko,“ uslyšela v polospánku a pak se znovu propadla do sna.

Zdálo se jí o louce plné květin, slunce svítilo a hřálo jí na kůži. Vnímala vůni lesa a zvuky, které vydával. Slyšela do nejmenších detailů šustění listů ve větru, pohyb zvířat v mlází, i cupitání tisíců nožiček mravenců nedaleko na pasece. Vůbec jí nepřišlo divné, že vše vnímá tak ostře. Rozhlédla se a uviděla za sebou postavy. Všichni stáli nehybně, obklopeni jakousi mlžnou clonou, která se vlnila a jakoby pulsovala čirou energií. Belle došlo, že ta energie která je obklopuje, nevychází z ní samé. Něco jí zatahalo za ruku. Pohlédla na ní a zjistila, že pevně drží jinou ruku, sněhově bílou. Přejela očima nahoru a setkala se s pohledem naplněným láskou, vyzařující ze smaragdově zelených očí. Najednou jí začalo pálit v hrudi, jakoby její plamen něco rozdmýchalo. Už to bylo tak horké, že jí z úst spolu s dechem vyšel i obláček kouře. Najednou plamen vybuchl a ohnivá smršť jí sežehla jako troud.

Bella se s výkřikem probudila, panicky se vymrštila do sedu a sevřela si hrudník.

„Lásko, klid, byl to jen ošklivý sen,“ uklidňoval jí Edwardův sametový hlas. Sesunula se mu vyčerpaně do náruče.

„To bylo děsné, zdálo se mi, že jsem vybuchla a uhořela,“ chvějícím se hlasem zašeptala a pevněji se k němu přitiskla.

„Ššš, nemysli na to, zkus znovu usnout, je ještě brzo na vstávání,“ přemlouval jí Edward.

„Bojím se zavřít oči, nechci aby se to vrátilo,“ zavrtala mu hlavu pod paži a rukou mu kreslila kolečka na hrudi.

„A co bys tedy chtěla? Mohl bych ti pomoci nějak na ten sen zapomenout?“ vemlouvavým hlasem zapředl a políbil jí.

„A co ostatní?“ zeptala se mezi polibky.

„Jsou na lovu, vrátí se až za pár hodin,“ zamumlal jí do rtů.

Bella se usmála a objela mu jazykem čelist a svůj průzkum zakončila v jeho uchu. Zaregistrovala jeho ostré nadechnutí a pak už ležela pod ním.

Noční košilka se jí s praskavým zvukem vypařila z těla a Bella cítila, jak jí jeho studený dech vypaluje cestičku od krku dolů.

Stejně rychle zmizely i Edwardovy kalhoty a jejich hlasité projevy naplnily pokoj. Vášnivě se líbali a vychutnávali si vzájemné doteky. Edward se přetočil na bok, přehodil si její nohu přes boky a spojil jejich těla.

Stejně jako on splynul s jejím tělem, Bellin plamen se automaticky bez jejího vědomého přičinění napojil na ten jeho.

Edward slastně zasténal:

„Nemáš tušení, jak tohle miluju, to naše vnitřní spojení. Je to jako bych byl součástí tvé duše,“ zašeptal a začal se v ní pohybovat.

Bella měla úplně stejné pocity. Spojení jejich těl jim přinášelo neskonalou rozkoš, ale v kombinaci se spojením plamenů, kdy se oba cítili navzájem a vjemy z doteků se propojily, byl jejich zážitek něco neskutečného. Nyní se oba zmítali v extatickém vytržení, dokud je mohutná vlna nespláchla do naprosté blaženosti a uvolnění.

„Miluju tě,“ zašeptala Bella a už v polospánku zaslechla jeho hlas:

„Lásko, jsi celý můj vesmír.“

Ráno se probudila a zjistila, že je v posteli sama. Pak se ale otevřely dveře a dovnitř nacouval Edward. V rukou držel tác plný jídla, na které se Belle začaly sbíhat sliny.

„Snídaně do postele, madam,“ s úsměvem od ucha k uchu jí položil tác na kolena a díval se, jak se s chutí zakousla do lívanců politých sirupem.

„Bože, to je dobrota,“ huhlala s plnou pusou.

„Jsem rád, že ti chutná, v noci jsi vydala spoustu energie, takže jí zase musíš nabrat,“ se šibalským úsměvem jí políbil na tvář, ale jeho výraz se v mžiku změnil z veselého na vražedný.

Do dveří strčil hlavu Emm a poťouchle vyzvídal:

„Snad jste tu děcká v noci nezlobili, když byli dospělí pryč. Víš Bells, když jsem se vracel ráno z lovu, slyšel jsem podivný jekot, jako by jste si navzájem opravdu hodně ubližovali,“ zahrozil jí prstem ty-ty-ty. „Neměla by jsi být na brášku tak zlá. Muselo ho něco moc bolet, když tak kvílel.“

Emmett se stačil ještě zašklebit, než do dveří narazila v plné rychlosti Edwardova bota a udělala v nich vkusný otvor.

„Emmette, koukej tu svou pusu držet na uzdě, nebo si z tvé motorky udělám táborák,“ vyhrožoval mu Edward a s omluvným pohledem se zadíval na rudnoucí Bellu.

„Promiň, ale je nenapravitelný, horší jak puberťák.“

Otočil se ke dveřím a hlasitěji řekl: „Budu si muset promluvit s Rose, aby ho trochu usměrnila. Je jediná, kdo to dokáže.“

„Ale to je nefér,“ ozvalo se zezdola. „Používat vydírání je krajně neetické,“ protestoval Emm.

„Mládeži,“ ozvala se zezdola Alice, „za chvíli tady budou Peter a Charlott, měli by jste jít dolů. Bello, ty zůstaň v pokoji, dokud tě nezavoláme. Nevíme, jak by na tebe reagovali.“

Edward jí dal pusu na tvář. „Buď hodná holka a hezky všechno sněz. Pak pro tebe přijdu“ a zůstal po něm jen závan vzduchu.

Bella odsunula snídani, stejně už by se do ní víc nevešlo, a zamířila do koupelny. Osprchovala se a oblékla. Cestou zpět do pokoje si rozčesávala vlasy, když uslyšela ze zdola cizí hlasy. Museli už tu nějakou dobu být. Bella zachytila rozhovor v plném proudu.

„Okolo celého domu, a v domě nejvíc, je cítit zvláštní lidská vůně,“ pronesl ten ženský cizí hlas.

To musí být Charlotte, uvědomila si Bella a hned měla příležitost přiřadit hlas i Peterovi.

„Ano, je velmi zvláštní, a popravdě, oba nás velice přitahuje.“

„Máme tu na návštěvě přítelkyni, je to člověk a rozhodně si nepřejeme, aby došla jakékoli újmy,“ pronesl důrazně Carlisle.

„Ona ví, co jste zač?“ podivil se Peter.

„Ano, ale neradi bychom o ní hovořili. Promiň, ale musíme ji chránit," řekla Alice.

„Dobře, respektujeme vaše přání, ale ať prosím zůstane dost daleko od nás, voní nám až moc dobře, nechceme způsobit nějakou nehodu,“ vážně podotkla Charlotte.

„Zůstane nahoře, ví že sem nemá chodit,“ potvrdil Edward.

Bella byla zvědavá co se dole přesně děje a tak se zkusila napojit na Edwardův plamen.

Sotva Edward ucítil její přítomnost, poslal jí myšlenku, jestli je v pořádku.

Bella byla ráda, že jejich komunikace funguje a odpověděla mu že ano, jen by chtěla jeho prostřednictvím vidět, co se děje. Trochu překvapeně zaregistrovala, že slyší vše, co Edward, tedy i myšlenky ostatních.

Edward se usmál její zvědavosti, ale ponechal to bez komentáře.

Otočil se zpět na návštěvu a až nyní si všiml jejich myšlenek, které při komunikaci s Bells nevnímal.

Oba byli shodně udiveni z jeho podivného chování a nyní, když se k nim znovu otočil, zůstali na něj vyloženě civět.

No jasně, uvědomil si, moje oči. Při spojení je mám zelené.

Usmál se na Petera, který na něj civěl se skoro otevřenými ústy a řekl:

„Těch očí si nevšímejte, je to jen malá alergie.“

V tom se mu v hlavě ozvalo:

„Já ti dám alergii, to sis nemohl vymyslet něco jiného?“ naštvaně ho peskovala Bella.

Chvíli jí poslouchal, ale pak se znovu soustředil na myšlenky návštěvníků a ty ho uhodily s nebývalou razancí.

Charlotte se stále upřeným pohledem na jeho obličej tichým polekaným hlasem pronesla:

„Tak je to pravda. Edwarde co jsi to udělal? Celá Volterra pátrá po úpírovi s bronzovými vlasy a zelenýma očima,“ řekla a těkala pohledem po všech přítomných.

„Klid, Charlotte, nic není tak, jak vám řekli. Můžete nám povědět, co přesně víte?“ dožadoval se Carlisle.

Peter s Charlotte si pohlédli do očí, Peter přikývl na nevyslovenou otázku a spustil:

„Asi před rokem, jsme narazili na jihu Mexica na několik úpírů z Arovy gardy. Měli zvláštní úkol. Pátrali po úpířím mladíkovi s bronzovými vlasy a zelenýma očima, prý ho může doprovázet dívka s dlouhými hnědými vlasy po pás a menší drobnou postavou. Prý se dopustili zrady a porušení zákona, tudíž je ne jejich hlavu vypsaná odměna. Aro je chce stůj co stůj dopadnout. Ptali se, zda o někom takovém nevíme.“

Peter se podíval na Edwarda, který ho pozorně sledoval.

„Sice jsi mne napadl ty Edwarde, ale ty oči byly prostě něco, co jsem u upíra nikdy neviděl. A kromě toho se chovali dost povýšeně a arogantně, takže jsme jim nic neřekli a šli si svou cestou. No a teď by nás zajímalo, co jsi vlastně provedl, že po tobě jde sám Aro,“ skončil s vyprávěním Peter, pátravě se zadíval na své zlatooké přátele a stočil pohled do zelených očí, které na něj upíral Edward.

„Neprovedl jsem vůbec nic, alespoň zatím,“ ohradil se navztekaně Edward a vnímal, jak ho Bella nabádá ke klidu.

„Alice měla vizi, která se Arovi vůbec nezamlouvala a proto chce asi zlikvidovat Edwarda a Bellu dříve, než se její vize stane skutečností,“ informoval je Jasper.

„Bella je ta lidská dívka co je nahoře?“ pochopila Charlotte a pozorněji se na Edwarda zadívala.

V reakci na její myšlenky Edward zavrčel. Bella v jeho hlavě slyšela, jak se Charlotte diví, že se mohl zamilovat do člověka, když měl tolik příležitostí s krásnými úpírkami.

Bezmyšlenkovitě sevřela dlaň a ani si nevšimla, že se jí zuby hřebenu zaryly do masa a propíchly jemnou kůži. Otevřela dveře a vyšla na chodbu. Edward s úlekem zaznamenal zvýšenou koncentraci její vůně a také čerstvou krev.

Než se stačil kdokoli vzpamatovat, mihl se stín a Peter se s vrčením vrhl za Bellou.

Pak se stalo několik věcí najednou.

Rose s Esme držely Charlotte, která ani moc neprotestovala, jen pevně sevřela čelist a přestala dýchat. Její oči potemněly žízní.

Alice vykřikla a vrhla se spolu s Jasperem a Edwardem za Peterem. Peter už byl ale moc blízko a vůbec se neovládal. Krev, která stékala Belle po dlani ho naprosto spoutala a jeho jedinou myšlenkou bylo nakrmit se.

Bella si uvědomila co se děje v podstatě okamžitě, jak Peter zareagoval. Její tělo instinktivně namířilo plamen jeho směrem, bylo však již pozdě. Blížil se moc rychle a ona se na něj nestačila napojit. Čistě sebeobraně, bez vědomého úmyslu svůj plamen vystrčila před sebe, jako štít.

Co se stalo pak, překvapilo všechny přítomné a nejvíc Bellu.

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 16:20)

Co mu/jí udělá?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo