13.10.2011 [19:45], ambra, Povídky na pokračování, komentováno 16×, zobrazeno 3130×

XXI. - Ultimátum - napsala ambra

 

Omlouvám se, že to tak trvalo, ale Míša mi tím ohýnkem trošku přitopila, takže to chtělo pořádně promyslet :-).

Edward s lítostí pomyslel na své auto, které nechal ve Forks. Bellin náklaďáček byl zoufale pomalý, ale do nemocnice prostě nemohli přiběhnout. Trochu ho uklidňovalo, že Carlisleovi před pár hodinami začala služba a teď už má Charlieho jistě ve své péči. Kdyby byl jeho stav kritický, určitě by už volal na mobil.

Mrknul do zpětného zrcátka a neubránil se úsměvu. Jacob se „řítil“ v těsném závěsu za nimi; na sedadle spolujezdce nejistě pomrkávala Lilly, dozadu se nacpali zbývající účastníci dnešního večírku. Rabbit pod jejich váhou drhl zadním nárazníkem o silnici.

Zrovna když se natáhl, aby Bellu pohladil a uklidnil, zavibroval mu v kapse telefon.

„Alice?“

„Edwarde, nemocnice počká. Sejdeme se u Swanovic domu. Tedy u toho, co z něj zbylo. A ano, je to naprosto nutné,“ dodala dřív, než se zmohl na námitku.

„Musíme se stavit doma. Volala Alice. A byla nekompromisní.“ Bella si utřela uslzené oči. Od chvíle, kdy jí Alice zachránila život, se jí naučila bezmezně důvěřovat. Určitě i teď ví, co dělá. Jacob jel bez protestů za nimi.

Edward je viděl mnohem dřív než Bella. Stáli jako sochy. Vlastně spíš jako dvě samostatná sousoší.

Na jedné straně Alice, Jasper, Emmett, Esme a Rosalie. Naproti nim čtyři postavy v tmavých pláštích. Velké kapuce jim téměř zakrývaly obličej.

Z té přízračné strnulosti je nevyrušil ani zvuk přijíždějících aut. Edward zastavil dost daleko od nich, bohužel ne dost daleko od domu, z kterého zbyla hromada doutnajících dřevěných trámů. Hasiči už byli pryč, měli tu jen krátkou práci.

Otočil se k Belle a chtěl ji přemluvit, aby zůstala v autě. Ta už ale s vytřeštěnýma očima zírala na ten obraz zkázy, a aniž by na okamžik odtrhla pohled od té hrůzy, vzala za kliku a pozpátku se soukala ven. Bleskově oběhl auto, vzal ji za paži a zastoupil jí výhled.

„Teď se musíme soustředit na jiný… problém,“ syknul a pootočil ji tak, aby viděla tu divnou sestavu na okraji lesa. „Volturiovi,“ dodal nezvykle odevzdaně.

Bella se prudce nadechla.

„Tamti Volturiovi?“ Beze slova kývnul.

„Ale jak to, že je Alice neviděla? Říkal jsi, že každé nebezpečí vidí předem, že nás může vždycky varovat,“ šeptala horečnatě.

„Nepřijeli sem kvůli nám,“ povzdechl nešťastně. „Když se rozhodovali, že sem vyrazí, my nebyli ten důvod. Proto je neviděla.“

„A teď jsme důvod, proč se tu zdrží,“ řekla, a znělo to jako konstatování jasného faktu.

„Počkej tady,“ pohladil ji a udělal pár kroků k Jacobovi, Lilly a ostatním vlkům. Neslyšela, co jim říká, ale viděla Jacobovu reakci. Jeho obličej ztvrdl, zavrtěl hlavou a tónem, který nepřipouští námitky, prohlásil:

„Jdeme s vámi.“ Edward jen pokrčil rameny, jako by vzdával bitvu, s jejímž výsledkem byl dopředu srozuměný, a vrátil se k ní. Vzal ji za ruku. Pomalu vykročili.

Jacob s ostatními se beze slova vydali za nimi.

Než ušli těch pár desítek metrů, stihla Bella zalitovat, že ji Waren tehdy v Chicagu nezabil. Teď zemře tak jako tak a je pravděpodobné, že kvůli ní zemře i někdo další.

Možná všichni.

Uvědomila si, že nevidí Carlislea. Na chvíli ji zaplavila úleva. Aspoň o tátu bude postaráno.

Edward pustil její dlaň, ale jen proto, aby ji objal kolem ramen a přitáhl těsně ke svému boku.

Došli až k oběma skupinám; postavili se ke Cullenovým, ale ne úplně – Bella podvědomě zůstala krok před nimi. V první linii.

„Dobrý večer,“ prolomil Edward mrtvé ticho. Všichni Cullenovi jen nepatrně kývli. Žádné Emmettovy vtípky a dvojsmysly, žádné Alicino brebentění. To Bellu na okamžik vyděsilo víc, než temné postavy před nimi. Dva obři po stranách, očividně bojovníci, garda, o které jí Edward říkal. A mezi nimi… Šokovaně zalapala po dechu. Děti? Možná ne úplně malé, ale rozhodně ne dospělí. Chlapec a děvče. Podoba byla nepopiratelná stejně jako jejich mládí. A stejně jako krutost a prázdnota v jejich karmínových očích.

„Edward, že?“ zavrnělo světlovlasé děvče. Belle přeběhl mráz po zádech. Z jejího hlasu šla hrůza, ale zároveň měl v sobě nějaké skryté kouzlo, přitažlivou sílu. Jen ta dvě slova stačila, aby poznala, že upírka je velitelkou těch ostatních a že je nesmírně nebezpečná.

„Ano, Jane, zdá se, že máte dokonalé informace.“ Bella po něm překvapeně střelila pohledem. Jako by se naladil na vlnu té malé vůdkyně; najednou i z něj šel strach.

Upírka se rozesmála. Z té krásy až svíralo u srdce. „Ale zdá se, že nejsem sama. Předpokládám, že když znáš naše jména, znáš i naše postavení ve Volteře. A znáš i důvod toho postavení.“ Po smíchu nezůstala ani památka.

Edward se vyhnul přímé odpovědi. Jako by před nezasvěcenými nechtěl rozebírat, co je na Jane tak speciálního. „Smím se zeptat, za co vděčíme vaší návštěvě? Předpokládám, že tohle,“ mávnul rukou ke spáleništi, „je vaše práce.“

Jane přimhouřila oči.

„Ano, máš pravdu, tohle je naše práce. Starat se o dodržování pravidel našeho světa. A likvidovat všechny a všechno, co by ho mohlo ohrozit.“ Gardisté se pohnuli jen nepatrně, ale tím, jak se ještě víc narovnali, dávali jasně najevo svou připravenost okamžitě jednat.

„Můžu se zeptat, jak místní šerif ohrožoval náš svět?“

Janein výraz definitivně ztvrdnul v neproniknutelnou masku

„Možná je na čase, abych se začala vyptávat já, co říkáš, Edwarde,“ vrátila se ke svému sladkému tónu, který teď dohromady s jejím výrazem tvořil děsivou kombinaci. „Jak dobře víš, je pár věcí, na které jsou naši vládcové obzvlášť citliví. A já si troufám tvrdit, že mezi nimi vede jedna velmi odpudivá položka. Máme osvědčené metody, jak kontrolovat výskyt vlkodlaků,“ přešla bez okolků k věci. Bella si s hrůzou uvědomila, že se na ni Jane za celou dobu ani jednou nepodívala. A ne proto, že by byla tolik zaujatá Edwardem nebo že by nevěděla, co je Bella zač. Ona jí nestála ani za pohled. Vybavilo se jí to slovo, ta kategorie.

Škodná. Je pro ně pouhá škodná. Nebezpečný odpad, který je likvidován bez soudu. Cítila, že si ji Edward k sobě přivinul pevněji, ale nepomáhalo to. Neodvratně se jí zmocňovala panika. Nemá šanci, nikdo z nich nemá šanci…

„Když se čtvrtý úplněk za sebou objevila ta specificky potrhaná těla, měli jsme celkem jasno,“ pokračovala Jane nevzrušeně. „Ale jak víš, nejednáme unáhleně. A navíc jsme doufali, že by to tentokrát mohli zvládnout lidé,“ ušklíbla se pohrdavě. „Přeci jen už nejsou tak uboze bezbranní jako před pár desetiletími. Prostě jsme si mysleli, že nebudeme muset zasahovat my.“ Obr po její levici ohrnul rty a tiše zavrčel.

„Ale dvanáct úplňků a pořád nic? Nikomu nedošlo, co se tu děje?“ Znechuceně protočila panenky. „A potom se nám náš objekt usadil v jedné oblasti. Nebylo na co čekat. A pak,“ rozesmála se znovu tím smíchem bezstarostného dítěte, „pak přijedeme sem a najdeme tady hotové obludárium,“ dořekla už zase vážně a zapíchla oči přímo do Jacoba. „Takže jsme samozřejmě nejdřív zničili ten páchnoucí brloh a teď jsme připraveni uklidit další brlohy i s jejich obsahem.“

Pod Bellou podklesla kolena. Odhadla to správně. Kvůli ní zemřou všichni…

A pak se ve vteřině vzchopila. Vytrhla se Edwardovi a skočila přímo před Jane.

„Vlkodlak, kterého hledáte, je mrtvý. Zabili ho tamti,“ mávla ke Quileutům. „Takže je můžete nechat být. Oni loví vlkodlaky, sami jsou… neškodní.“ Přikrčila se, když se za ní ozvalo čtvero zavrčení. „Chcete jen mě, já jsem jediný vlkodlak široko daleko. Dělejte si se mnou…“ Nestihla dopovědět. Znovu se ocitla v Edwardově objetí, i když teď připomínalo spíš kovovou svěrací kazajku.

Jane sevřela rty do znechucené linky: „Už to chápu,“ vykřikla vzápětí s předstíraným nadšením, „ty máš, Edwarde, kvůli své speciální dietě trošku trauma. Nejsi dost silný, předpokládám. A rozhodl ses dodat si sebedůvěru chovem nebezpečných mazlíčků. Tohle,“ ukázala znovu na Jacoba, „a tohle,“ mávla k Belle. Opět se na ni ani nepodívala. „Mám toho dost. Pravidla jsou jasná. Aro by z toho určitě udělal trochu větší představení, ale já to zkrátím. Nejen, že jste věděli o těchto nebezpečných tvorech, ale dokonce jste neudělali nic pro to, aby byli zlikvidováni. Jste vinni. Všichni. A trest znáte. Alecu?“ dotkla se lehce svého bratra a sama se obrátila k odchodu.

„Jane, počkej, prosím,“ Edwardův hlas zněl sebevědomě, i když prosil o poslední možnost zachránit sebe, svou rodinu, své přátele a svou lásku. Bella ho musela obdivovat, i když se třásla přemáhanou hrůzou. A zřejmě to zaujalo i Jane. Zaváhala a znovu se k nim obrátila.

„Copak, chceš říct, že máš takových pokladů někde víc?“

„Chci říct…“ Edward se zhluboka nadechl. „Vlastně jsi to řekla sama. Lidé už nejsou tak bezmocní. Když zmizíme my,“ dotkl se své hrudi ve výmluvném gestu, „nic moc se nestane. Ale tihle měniči jsou oficiálně lidé. Co bude následovat, pokud zmizí? A ona,“ pokračoval rychle, „je v lidském světě známá a oblíbená. Získali jste dost nechtěné pozornosti už tím požárem. Co se stane, pokud ve stejnou noc, kdy málem zemřel její otec, zemře i ona? Stojí to riziko za to? Už nežijeme ve světě, kde se lidé jen tak vypaří. Myslím, že i ve Volteře už jste to pocítili. Nebo je pořád tak jednoduché nechat zmizet velkou skupinu turistů?“ Bella se k němu otočila se zatajeným dechem. Upřeně hleděl Jane do očí a ona pochopila, že právě použil její myšlenky k tomu, aby našel upírčino slabé místo.

„Oni jsou riziko,“ zasyčel Alec očividně frustrovaný tím, že by se tento večer nakonec obešel bez jeho nadání. Jane se ovládla a tentokrát ho nepotrestala za to, že promluvil bez jejího svolení. Ale Bella viděla, jak moc se musí přemáhat.

„Ne, dokud je máme pod kontrolou,“ odpověděl Edward pevně. Z místa, kde stáli vlci, se ozvalo jen mohutné zafunění. „Ona je vlkodlak. Nevybrala si to. Ale nikdy nelovila lidi a nikdy je lovit nebude. Takže žádná nežádoucí pozornost.“ Zdálo se jí to, nebo v tom zaznělo lehké popíchnutí? „Jak víš, Jane, v tomhle jsme neoblomní. A s těmihle se hlídáme navzájem. My neporušíme jejich pravidla a oni zase ta naše. A společně pohlídáme Bellu. Máme na to celou věčnost.

A navíc…“ Teď už si mohl dovolit dramatickou odmlku. Měl Janeinu plnou pozornost.

„V jejich kmeni nikdo neví, kolik nakonec měničů bude. Můžou jich být desítky. Ale možná taky stovky.“ Janeiny oči se rozšířily jen nepatrně a jen na zlomek vteřiny. A Bella na sebe byla strašně pyšná za to, že i v lidské podobě to stihla postřehnout.

„Nic z toho nepopírá vaši vinu,“ zasyčela upírka. „Ale jsem ochotná vzít v úvahu bezpečnostní argument.“ Najednou se znovu usmála a Bellu znovu zamrazilo. Automaticky zadržela dech. „Když už jsme u bezpečnosti…“ Špičkou jazyka si olízla spodní ret a poprvé se na Bellu podívala. Dívka se přikrčila, ale dokázala neuhnout pohledem.

„Ten šerif je její otec, že?“ Sice se na ni dívala, ale stále mluvila k Edwardovi. Bella přesto kývla.

„Pokud přežije… Viděl Felixe a Demetriho v akci. Za několik týdnů se tudy budeme vracet z našeho malého výletu po Státech. Zkontrolujeme, jestli jste se o něj správně postarali.“ Zvedla ruku, luskla prsty a ve vteřině zůstal po černých kápích jen temný stín.

Vzápětí za sebou Bella uslyšela soubor zmatených zvuků. Ohlédla se a uviděla Alici a Rosalii v náručích svých mužů, kteří na sebe přes jejich ramena dělali drsňácké obličeje ve smyslu ach ty ženské. Esme se vytáhla na špičky a oběma drsňákům současně vlepila dva láskyplné pohlavky. Vzápětí už všichni tvořili jedno velké objímající se klubko. Jacob s kamarády nespokojeně brblali, ruce založené na prsou, a vrhali na Edwarda naštvané pohledy. Jako by jim překazil tu nejlepší zábavu. Lilly napůl bezvládně visela Jacobovi na lokti. Ona přesně věděla, co Jane s Alecem dokáží.

V tu chvíli si Bella uvědomila, že ona sama už nestojí na zesláblých nohách, ale že ji Edward kolíbá v náručí jako malé dítě.

Zvedla k němu vyděšené oči. „Co to měli s mým tátou? To mu jako nějak máme vymazat paměť nebo co?“

V Edwardově tváři se najednou objevilo tolik bolesti, jako by právě nezachránil všem život.

„Bells… O upírech můžou vědět zase jen upíři.

Oni… očekávají… očekávají, že ho proměníme.“

Příští kapitolu napíše Carlie;)

povídky od ambry

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Marvi (20.10.2011 23:38)

Krásně jsi z toho vybruslila... nádhera!!!

15)  Ewik (20.10.2011 19:38)

Uf, jsem z toho napětí totálně ztuhlá, skoro jsem nedýchala. Teď jen aby to s Charliem dopadlo dobře.
Bylo to perfektní.

14)  Bye (15.10.2011 21:14)

Džízis, ambro, ta Tvoje Jane je ale přesná! A to byla v podstatě jen taková epizodní rolička...
Ach, TOMUHLE Edwardovi a téhle Belle věřím, že dokážou ukočírovat všechno. Soužití tří různých druhů monster na jednom místě i jednoho novorozenýho šerifa. A taky si udržet od těla ten dotěrný hmyz volterrský.
Děkuju za super pokráčko!

13)  Paja (15.10.2011 20:17)

Uf, tak to bylo těsně nejdřív Charlie, pak Volturiovi, když jsem si představovala odcházející Jane a už jen viděla její záda, tak mě omývali, jenom mi běželo hlavou, že je s nima ámen, ale Edward se zase vytáhl, zachránil je, díky Ještě z toho venku nejsou, Charlie, no jsem zvědavá jak to s ním vyřešíte, holky

12)  Twilly (14.10.2011 10:25)

No zlato, tak to se dalo normálně krájet, to dusno... to ti povídám! A teď, když už vím, co za drámo umí Carloušek, tak ani nedutám. Jedna mistrně nahrává druhé a je z toho obrovský skvost. Holky jste úžasné. Všechny

10)  MisaBells (14.10.2011 00:22)

ambruško! Přestože jsem po přečtení perexu málem neodolala a vydala jakýsi nesmyslný komentář, tak jsem se ovládla a mohu jej vyprodukovat nyní a rovnou ve dvou kopiích! Uááááááááááá ty jsi prostě dokonalá!!!! To čekání stálo za to, to se vsaď a vyperlila jsi to do zlatova! Holka, ty jsi prostě geniální! Svést to na Volturiovi!!! Uááááá! A já si původně myslela něco o plynu a starém sporáku a ty takhle... To je drámo! Carlie, tak co ty teď s tím, hm?

9)  Carlie (13.10.2011 22:37)

ambruše! Nástup!
Já Tě asi..., totiž chtěla jsem říct, já Tě... miluju , jo, jasně, to, co jsi tu vytvořila, tohle vytesat do šutru, milá dámo!!!
Ou jéé, tohle je chrám, každá cihla měla svoje místo, všechno Ti to lícovalo, promyšlené do posledního detailu, vybroušené do poslední větičky, aaachhh...
Všechny postavy bych hnala na velké plátno!
Setkání s Jane bylo působivé, ona, Edward, Bella... vyrostli mi před očima, jejich osobnosti zmohutněly
Zápletka, kterou jsem nečekala a dokonale sedla, rozuzlení, záchrana v poslední vteřině... skvostné.

A příští kapitola, jasně... bude se jmenovat Eutanazie Přidusím aspoň toho Charlieho polštářem, ať se netrápí, ne? Ale kdež, už teď se těším, jak se budu trápit, i když ani náhodou nevím, co s nimi provedu

Díky za zážitek! Jdu si dát druhé kolo

8)  Jula (13.10.2011 22:01)

Upír Charlie, to bude teda povedená rodinka
Těším se, co vymyslí Carlie

7)  Bosorka (13.10.2011 21:38)

Máš pravdu Ambři...já věděla, že jsem to už "někde" četla

6)  sfinga (13.10.2011 21:27)

Volturiovi! Tedy, jestli si mysleli, že požárem zametou stopy, tak jsou padlí na hlavu. Copak o Felixovi je to známé, ale že i jane a Demetri?!
Ach jo, chudák Charlie, upír...
ježíš, ono se to ke mě už blíží

5)  Lenka326 (13.10.2011 21:19)

A kruciš, to jsou šoky!!! Volturiovi na scéně!!!
Ale šlo to nějak moc hladce, já vím, mají přeměnit Charlieho, to si teda vůbec nedokážu představit, ale i tak... Voltera se s tím spokojí? No, ale to teda bude směska, upíři dlouholetí, upír novorozený, vlkodlak a měniči. No, jak praví klasik: padouch i hrdina, my jsme jedna rodina. Ne, dost, nechci to zlehčovat, moc se mi líbí, kam jsi to Ambro posunula a těším se, co ti na to odpoví Carlie.

4)  ambra (13.10.2011 21:15)

Bos, neomezený čas na rybaření .
Hanetko, tys to tam tak krásně podala, že bylo jasné, že prostě dřív nebo později by si na ně došlápli. A udělat z požáru problém v elektrickém rozvodu mi fakt nešlo . A upíří šerif je ideál - nezranitelný . A upír Charlie už tu byl (Karolka), a moc se mi líbil. Ale vše záleží na Carlie. Možná ho nechá umřít na popáleniny 3. stupně
Fanny, ono je hrozně těžké natahovat povídku, která nemá moc čtenářů, takže jsem to víc nehrotila . Díky, že jdeš s námi

3)  Fanny (13.10.2011 20:50)

No, ani jsem nečekala, že se Volturiových takhle rychle zbaví, jen ten Charlie...

2)  Hanetka (13.10.2011 20:31)

Ambro! Dokonalé! Volturiovi na scéně! A převezli je! Akorát... co s tím Charliem, krucinál... upír náčelníkem policie... to by mohl být trochu problém. No, užila jsem si to. A každopádně se těším, jak si s tím poradí Carlie.

1)  Bosorka (13.10.2011 20:02)

Upír Charlie? To bude rodina!

1