16.08.2011 [22:30], ambra, ze série Navždy je příliš dlouho, komentováno 40×, zobrazeno 6750×

Neplánoval to. Nečekala to. Co teď s tím? Zdá se, že on má k dispozici všechen čas tohoto světa. Ještě netuší, že za to bude muset brzy zaplatit.

Pomůže, když na to budou dva?

Kapitola I - Setkání

Prolog

Věděla jsem, že už se rozhodl. Že můžu plakat, křičet, prosit, vyhrožovat, slibovat a stejně s tím nic nenadělám. Možná jsem mu k tomu rozhodnutí dokonce pomohla.

Navzdory jeho – a vlastně i mému - očekávání jsem zůstala zticha. Jen jsem mu zírala do očí. Možná když vydržím a nemrknu, tak se tahle chvíle protáhne navždy. Jenže sotva mi hlavou prolítlo to pitomé slovo, automaticky mě v očích zaštípaly slzy. Zamrkala jsem.

Samozřejmě tam pořád seděl. Díval se na mě, usmíval se, dokonce natáhl ruku přes stůl a stiskl moje ochablé zápěstí.

Přesto jsem z něj to odhodlání nikdy necítila silněji.

Ne. Nebudu plakat, křičet, prosit, vyhrožovat, slibovat. Zbývá nám pár hodin. Najdu lepší způsob, jak ten čas využít.

Čas, než skončí jeho navždy.

xxx

Pravděpodobně by mě zaujal, i kdyby mě na něj Jessica neupozornila. Přišla jsem pozdě, čekala jsem, že spustí obvyklou smršť nadávek a výhrůžek, ale místo toho jen nenápadně kývla do kuřácké části baru a rovnou tam odcupitala, po sto padesáté se zeptat, jestli nemá ještě nějaké přání.

I na tu dálku jsem poznala, že si přeje jen jedno – aby mu konečně dala chvíli pokoj. Na stolku před ním kromě nedopitého drinku a krabičky cigaret ležela nějaká tlustá knížka, ale Jessičina hyperaktivita zřejmě způsobila, že pokusy o čtení už před nějakou dobou vzdal.

Chudák. Kdyby tušil, že právě tohle považuje moje kolegyně za důkaz zájmu, čtení by určitě aspoň předstíral.

Můj příchod ho vlastně zachránil. Jess se rychle vrátila k baru, aby mi špatně tlumeným hlasem dovyprávěla detaily své čerstvé lovestory. Srkala jsem horké preso, jen abych se dokázala nesmát jejímu naivnímu nadšení.

Pokaždé, když nějakému zajímavému zákazníkovi podstrčila svůj telefon, už se viděla, jak prochází uličkou v kostele. Dokázala nám dopodrobna líčit, jak bude vypadat její život v příštím týdnu, měsíci, roce, desetiletí.

Párkrát někdo skutečně zavolal a my měli dva tři týdny klid. Ale většinou to vyšumělo a Jess se měnila v zahořklou uštěkanou satorii, které se každý raději vyhnul.

Teď nešťastně a nerozhodně přešlapovala vedle mě. Nepřirozeně dlouhým gelovým nehtem si poklepávala do vybělených zubů.

„Jsem v háji, Bello, dneska mám rande s tím doktorem z minulýho tejdne. To se jako musím rozhodnout teď hned? Ježiši, sleduj, zase na mě kouká! Tohle je tutovka, cítím to!“ vyjekla a mimoděk mi bolestivě zmáčkla rameno. Ovládla jsem se a spolu s kafem spolkla i lehce ironickou poznámku, která se mi drala na jazyk.

„Jess, já bych si na tvým místě nechala doktora jako rezervu,“ zatvářila jsem se důležitě a přitom se pokusila o spiklenecký šepot. Odjakživa nesnáším spiklenecký šepot. Ale představa směny strávené s hysterickou Jess za zády mě vybičovala k nadlidskému úsilí. Soustředěně nakrčila nos. Klíčový okamžik. Jess přemýšlí.

„Ještě nechce platit, nemám mu jak dát telefon,“ zasténala zoufale. Byl čas přinést oběť.

„Zkasíruju ho, dám mu k účtence tvoje číslo a připíšu k tomu, že je od blonďaté krásky, co se o něj starala většinu večera,“ vysypala jsem na jeden nádech. Její doširoka rozevřené oči mě měly varovat. Vrhla se ke mně a zobjímala mě zhruba se stejným nadšením, jako bych jí z plamenů zachránila milovaného domácího mazlíčka. Nebrala na vědomí, že se šálek se zbytkem mého presa ocitl mezi námi. Cítila jsem, jak se mi teplá tekutina přes halenku dostává na kůži. Domácí mazlíček se asi počůral strachy…

V krcálku, kterému jen Lauren říkala šatna, jsem se bleskově převlíkla. Z kabelky jsem uslyšela tlumené zabzučení. Nemělo cenu něco si nalhávat. V tuhle hodinu to mohl být jen on. Smazání textovek od něj ještě předtím, než si je přečtu, bylo dalším bodem v mém odvykacím plánu Jak přestat milovat Jackoba Blacka. Teď jsem se dobelhala do fáze jeden záchvat breku za noc. Oproti stavu, kdy každá moje noc znamenala jeden souvislý záchvat, to byl rozhodně pokrok.

Tohle na tom bylo nejhorší – celou dobu, než jsem se k mobilu dohrabala, jsem cítila skoro stejné vzrušení, jako když jsme spolu začínali. Vlastně ne. Teď to bylo ještě silnější, protože k tomu očekávání se přidala bolest. Otravná a vytrvalá, jako když do koberce s vysokým vlasem spadne bonbón, rozpustí se v něm, a pak znovu ztvrdne.

Necítíš se opuštěná, kotě? Moje nabídka pořád platí. Pokud sis nezměnila směny, můžu tě vyzvednout.

Můj mobil má vážně štěstí, že jsem totální technický antitalent. Pokud bych ho teď rozšlápla nebo tak něco – vybavilo se mi pár filmových scén, kdy zhrzená hrdinka rázně třískne mobilem, a ten se efektně rozletí na překvapivé množství kousků – stejný předpotopní model seženu jen těžko a nutnost učit se zacházet s novým bylo to poslední, po čem jsem toužila. Takže jsem jen použila svou druhou nejoblíbenější uklidňovací mantru – hajzl, hajzl, hajzl – a zahrabala mobil úplně na dno své nepřehledné kabely.

Jak jsem si probojovávala cestu zpět z té změti, ocitla se mi v ruce rtěnka. Jeden z důkazů mých občasných zkrašlovacích záchvatů. V uzávěru uvízlo drobné smetí z kabelky, ale tyčinka se zdála čistá. Ukročila jsem, abych se dostala před Jessičinu skříňku. Ona na ní samozřejmě zrcadlo měla. Netrénovaným pohybem jsem obtáhla spodní ret, přitiskla ho k hornímu a opatrně s nimi zavrtěla. Přesně takhle to dělávala máma. Nechceme přeci vypadat jako coury, holčičko, řekla pak, sklonila se ke mně, a trochu z toho nepatrného množství, co si nanesla na svoje krásné plné rty, obtiskla na mou dychtivě našpulenou pusu.

Jasně, že tam ještě seděl. Ben se dal zpoza baru vytáhnout ke kasírování jen zřídka, Jess už vypadla, takže pokud chtěl odejít a zároveň nechtěl zdrhnout bez placení, musel počkat na mě. Ale nezdálo se, že by spěchal. Naopak – zřejmě zjistil, že to šílené blonďaté stvoření definitivně zmizelo, a tak se uvolnil a nerozhodně prstem maloval klikyháky na obal té tlusté knížky. Nakonec sáhl pro cigaretu. Přesně jsem vycítila okamžik, kdy bude chtít přivolat obsluhu a uhnula jsem pohledem právě včas, aby mě nepřistihl, jak na něj zírám. V tomhle jsem byla dobrá. Dokázala jsem odhadnout hosty a vlastně i většinu chlapů, co se kolem mě někdy motali.

Všechny, kromě Jacoba…

Takovým tím profesionálně líným pohybem jsem otáčela hlavou, abych jakože zkontrolovala celý prostor baru a abych nakonec musela zachytit jeho žádost.

Pěkně pomalu. Žádný spěch. Ale zase ne příliš pomalu. Prostě normálka.

Asi jsem se na tu přirozenou chůzi soustředila trochu moc. Pohodlně se opřel v rohu sedačky, ruce rozložil na opěradla a pozoroval mě s náznakem pobaveného úsměvu. Takových už tady bylo, chlapečku. No jasně že vidím, jak velký máš ramena…

„Dobrý večer, pane. Jsem Bella a po zbytek večera se můžete obracet na mě,“ odhrkala jsem a vyměnila mu přitom popelník. „Můžu vám něco přinést?“ Konečně jsem se na něj podívala zblízka.

A málem jsem ucukla. Netušila jsem, že je možné tak rychle změnit výraz. Věděla jsem, jak se tvářil ještě před chvilkou. Mít po ruce sklenici s ledovou vodou a nepotřebovat tuhle práci tak moc, dokázala bych mu ten úsměv srovnat. Ale teď… Ani jsem to neuměla pojmenovat. Jo, byl vážný, ale to nevystihovalo ani procento z reality. Vyschlo mi v krku. Jo, ta voda by se teď fakt hodila…

Trochu se předklonil a složil si ruce do klína. Nepřestával na mě zírat. Ty dvě věci dohromady způsobily, že jsem se k němu taky automaticky naklonila. Do háje, jedna dávka spikleneckého šepotu už dneska stačila, pokusila jsem se okřiknout v duchu.

Zvedl pravačku s nataženým ukazovákem. Chvíli to vypadalo, že se mě dotkne, ale zastavil těsně před mým obličejem.

„Tady,“ naznačil oblouček horního rtu. „Trochu jste přetáhla, Bello.“ Opřel se zpátky. A já jako blázen další tři trapné vteřiny stála v předklonu a smiřovala se s tím, že ten oslepující ohňostroj v mikrokosmu, který ten cizí chlap před chvílí kolem nás vytvořil, rychle pohasíná.

Narovnala jsem se a zoufale přemýšlela, co teď.

„Dám si ještě gin, Bello,“ smiloval se nakonec a já se nějak odpotácela k baru.

xxx

Naučil jsem se to přijímat. Jako morové rány, jako záplavy a sucha, neúrodu a hlad. Když se objevila, nebylo úniku. I kdybych se okamžitě zvedl a utekl zadem, takže bych se k ní v tu chvíli nedostal blíž než na nějaký deset dvanáct metrů, bylo by to marné.

Navzdory všemu jsem člověk. O lásce vím skoro všechno. Můžu si tisíckrát omílat ty chytré poučky o hormonálních pochodech, jejichž jediným smyslem je přimět lidstvo k rozmnožování a k tomu, aby spolu dva jedinci setrvali dost dlouho na to, aby jejich potomci měli šanci přežít.

Přesto ani pro mě není úniku.

Naopak – v tomhle jsem možná lidštější než všichni kolem. Pokaždé je to jako blesk z čistého nebe. Od první vteřiny stejně jasné, hlučné, nepřehlédnutelné a – bolestné.

Protože s tím zábleskem zároveň přichází ta stejná otázka.

Kolik času jí můžu dát?

Bella. Hnědé vlasy, hnědé oči. Štíhlá a bledá. Úplně obyčejná dívka. Takových jsou tisíce.

Ale pro mě už je jen ona. Nevyhnutelně.

Ale rozhodně ne navždy.

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

40)  Jalle (17.02.2013 22:17)

osudová láska

39)  Sky (29.10.2012 23:11)

Týranie seba samej mi vždy išlo a citové týranie takýmto geniálnym dielom... tomu sa snáď ani nedá odolať. Aj keď viem, čo ma čaká, aj tak prežívam každé slovo ako po prvýkrát a je to proste úchvatné!
Jo, a přetáhla si, Bello.

38)  eMuska (28.10.2012 15:07)

dokelu. už cítim ako nemôžem poriadne dýchať. Teším sa na ďalší dielik!

37)  Pilly (23.05.2012 17:32)

úžasné rýchlo idem dalej

36)  ambra (21.10.2011 13:48)

Ewíčku, díkec

35)  Ewik (21.10.2011 13:33)

První kapitola mě lapila.
Jsem strašně zvědavá, co se z toho vyklube. Stoprocentně vím, že stojí za to číst dál. Takže běžím.
Děkuji.

34)  Kamci (05.10.2011 18:02)

tak Ambří, dopsala jsi a skončila hapy endem, tak se můžu pustit do další tvojí emocionální bouře s nadějí že moje nervy vydrží a s jistotou úžasně skvělýho čtení
první kapitola rozhodně nezklamala a rovnou mě vcucla

33)  Janeba (10.09.2011 10:38)

Ambřičko , jsem tady!!! Pozdě, ale přece!!! Těším se, co se z nového příběhu vyklube!!! Vždycky jsem pro tebe tvé psaní měla slabost!!! Nádhera a to mě čeká takový luxus, v podobě tolika kapitolek přede mnou!!! jupí!!!
Děkuji!!!

32)  nikolka (08.09.2011 21:39)

nový príbeh, nová láska, nová závislosť ...

31)  Silvaren (31.08.2011 22:17)

Hmmm, jsem úplně natěšená na tvůj nový příběh. Zatím to vypadá, že Edward by si nemusel brát servítky a Bella se nebude ze všeho hroutit. První kapitola mě dostala, letím na další.

30)  ambra (28.08.2011 21:10)

kytičko, díky Tobě jdu opožděně poděkovat všem, kteří naskočili na už lehce rozjetý kolotoč. Mám radost. Děkuju .

29)  kytka (28.08.2011 21:00)

Já Tvoji novou povídku prošvihla. Taky jsem dlouho nečetla, tak jsme moc příjemně překvapená, ale nejsem překvapená, že mne opět naprosto a neskutečně polapila. To Ty prostě umíš skvěle. Díky. Letím dál.

28)  semiska (26.08.2011 19:38)

Páni, já jsem tvoji novou povídku vůbec nezaregistrovala... Začíná to velmi pěkně. Moc jsem zvědavá a těším se, co sis na nás přichystala tentokrát. Začčátek perfektní.

27)  Astrid (21.08.2011 16:00)

A ešte, teraz nad tým rozmýšlam, laskavý čtenár končí, lebo nemohli zostať spolu, lebo ona to nejako nechcela dopustiť, ten rozdiel, on by aj zvolil, ale rešpektoval to a toto bude ako nejaké Tvoje vykúpenie z LPč. Toto mi teraz napadlo, tu bude on ten ... ten kto akoby viac niesol ten bôl, ja sa tu motám a hádam, ale cez to všetko sa teším

26)  Astrid (21.08.2011 15:54)

áááááááá tak teraz som bola v predklone aj ja. Tá časť ako za ním prišla bola dokonalá, jemu to tak svedčí, myslím to, čo z neho chceš urobiť, - teda ja tuším a veľmi sa teším.
A ešte sa mi veľmi páčia Tvoje Jessiky , také to nutné zotrvávanie tvojej hrdinky pri niekom, kto jej vôbec nesedí - a následne tie komentáre.
ale to hlavné!!!! - ja som tiež sondovala a bola som s ňou keď išla k nemu, ambra, otvorila som to, keď si to vydala a len pár odstavcov som si prečítala z dvoch kapitol a som presvedčená, že toto bude dobré.

25)  Marvi (19.08.2011 16:06)

Vypadá to opět ambrovsky zajímavě. Opět tu mám návyk na novou kapitolovku

24)  HMR (19.08.2011 01:35)

áááááááááááááááááááááá tohle jsi chtěla? máš to mít
další novinka?

22)  Paja (18.08.2011 22:33)

Ehm ehm, přežila jsem ve zdraví ..zatím.. uvidíme co se mnou provedeš příště a přespříště, jen doufám, že to bude hodně brzy, protože se už hlásím jako regulérní závislačka, já to věděla
Zatím tedy Edwarda moc nechápu, zamiluje se, nevyhnutelně, ale asi to není zas tak vážné, když je klidně nechá umřít..no uvidíme jak to dopadne s Bellou. No a Jackob, upřímně, já ho nikdy neměla moc v oblibě..
Děkuju!!

21)  Paja (18.08.2011 22:17)

Tak jo, sem si řekla, že si to raději přečtu až najednou, protože vím, co se mnou dělali tvoji Hříšníci, ale řekněme to na rovinu, jsem nepoučitelná , nevydržela jsem to, takže píšu komentík už teď před tím, než se do toho ponořím a jsem toho schopna, pokud to přežiju relativně v použitelném stavu, snad tu ještě něco vykouzlím
Takže....s chutí do toho

1 2   »