01.03.2013 [22:00], ambra, ze série Most přes Rosebud Creek, komentováno 20×, zobrazeno 2709×

Skorodotek, skutečné barvy, kakao a skutečný dotek

 

(dnes kratší, ale Edward je hrozně ukecaný, takže dostane prostor zítra  ;) )

...měla bych utéct, protože se do tebe zamilovávám...

Bella

Zůstal skoro do půlnoci.

Renée do pokoje nakoukla několikrát, někdy po desáté to ale vzdala.

„Jdu do postele, ale budu si číst,“ oznámila nám významně. Strašně se snažila potlačit mohutné zazívání, ale její hlas zněl, jako by mluvila ze sudu. Odhadovala jsem ji tak na dvě stránky. Sotva za ní zaklaply dveře, málem jsme se s Edwardem udusili potlačovaným smíchem.

Bylo nečekaně snadné smát se spolu. Jako bych ho znala odjakživa. Což byla pitomost, protože ani s lidmi, které jsem znala věčnost, jsem se nikdy necítila takhle. Když jsem se to později v noci pokoušela pojmenovat, nejvýstižnější bylo asi na svůj věk. Jo, s Edwardem Cullenem jsem se cítila na svůj věk. Nebo jsem si aspoň vždycky představovala, že takhle nějak se normální sedmnáctiletá holka cítí ve společnosti normálního sedmnáctiletého kluka.

Hudba jako klíčové téma fungovala skvěle. Skákali jsme si do řeči, hádali se, překřikovali a občas taky celí užaslí objevili skladatele nebo skladbu, na kterých jsme se bezvýhradně shodli. Po nějaké době jsme se úplně přirozeně dostali k dalším tématům – jaký je život ve Phoenixu a jaký v Chicagu. Edwardovy nejšílenější zážitky ze školy – ukázalo se, že v Chicagu patříval mezi největší průšviháře. A pak Forsythská střední. Jak na ní přežít a nezbláznit se. Vyprávěl lehce a každou historku vylepšoval tím druhem ironického humoru, který mě několikrát doslova zlomil v pase.

Těsně potom, když se to stalo poprvé, se ale odehrál i jeden z našich prvních tichých okamžiků. Oběma pažemi jsem si objímala břicho, protože hrozilo, že mi smích protrhne bránici; přitom jsem se předklonila. Když jsem se trochu uklidnila a znovu se narovnala, Edward najednou ztichl. Nejen, že už se nesmál - zdálo se, že snad ani nedýchá. I já mimoděk zatajila dech. A pak jsem ucítila jeho ruku. Nedotkl se mé kůže, jen opatrně podebral pár pramenů, které mi uvízly na tváři, a odhrnul mi je zpátky na záda. To bodnutí v hrudi bylo tak příjemné, že bych dala cokoli, aby trvalo aspoň o vteřinu déle.

Pak jsem uslyšela jeho nádech.

„Máš super vlasy,“ zachraptěl tiše. Odkašlal si a pak prostě pokračoval ve vyprávění o tom, jak se svým nejlepším kamarádem Jasperem nakoupili tucet bílých myší a zařídili jejich vypuštění v ředitelně jen den potom, co ten idiot ředitel oznámil zákaz líbání na školních pozemcích. Všechny ty myšky měly na těle otisk opravdu výrazné rudé rtěnky…

Poprvé v životě jsem opravdu litovala, že nevidím. Že jsem přišla o výraz jeho tváře v tu chvíli, kdy se rozhodoval, jestli to má udělat. Zvednout ruku a skoro se mě dotknout. Tolik jsem se na to soustředila, že jsem si zapomněla hlídat vlastní výraz. Opožděné horko ve tvářích mi napovědělo, že já jsem pro něj určitě mnohem čitelnější, ale zároveň jsem doufala, že tma trochu vyrovnává naše šance.

„Chceš už jít spát?“ zeptal se o nějaké dvě hodiny později.

„Jsou prázdniny,“ odbyla jsem ho. Sice už jsem napůl ležela pohodlně opřená v polštářích, ale ani trochu se mi nelíbila představa, že by měl odejít. Právě jsme rozebírali, jak moc si asi Forman vylepšil našeho drahého Wolfiho.

„Vypadáš unaveně.“ Z jeho hlasu jsem znovu slyšela úsměv, ale tenhle byl jiný než ty předešlé. Starostlivý a možná trochu… něžný?

„A jak vypadáš ty?“ Jedna z těch otázek, které tak moc toužíte vyslovit, a když to konečně dokážete, přejete si, aby byly přeslechnuty. Edward mlčel tak dlouho, že jsem skoro začínala doufat.

„Metr pětaosmdesát,“ začal s povzdechem, který jasně signalizoval, že mluvit o Edwardu Cullenovi ho baví o dost míň, než plkat o Robertu Schumannovi. „Nevím jistě, dlouho jsem se neměřil,“ dodal smířlivěji. „Divně hnědé vlasy, možná trochu do zrzava. Zelené oči.“ Pak se zarazil. „Barvy tě asi moc nezajímají…“

„V pohodě. Jsem ráda, že to vím. Nemůžu si to představit, ale na barvy narážím v jednom kuse, takže…“ Taky jsem se zarazila, ale zřejmě ne včas.

„Takže?“ pobídl mě. Tohle bylo náročné. Mohla jsem to probírat s Angelou, ale dost těžko s někým, kdo věděl, jak vypadají skutečné barvy.

„Špatně se to vysvětluje,“ zvedla jsem se z polštářů. Najednou jsem potřebovala mít volné ruce. „Pro každou barvu mám v hlavě takovou… přihrádku.“ Zašklebila jsem se nad tím, jak hloupě to slovo zní, ale pocházelo z doby, kdy mi bylo nějakých pět nebo šest a kdy jsem nad tím začala přemýšlet. „Je v ní skupina věcí, o kterých vím, že k nim ta barva patří. A pak lidi, kteří se s ní nějak pojí. A pak moje vlastní… pocity z té barvy. Vidíš, říkala jsem ti, že se to špatně vysvětluje. Barva není nic, co by se mělo vázat na pocity,“ zkusila jsem tuhle debatu ukončit dřív, než pořádně začala.

„To se pleteš,“ opravil mě tiše. Ucítila jsem jeho dech a taky jeho deodorant. Trochu se ke mně naklonil. V tu chvíli jsem si byla jistá, že moje přihrádka se zelenou bude mít navždycky jeho vůni. „Třeba barva tvých vlasů. Nebo tvoje oči…“ Zarazil se. Jasně, pro většinu lidí byly moje oči tabu. Zdroj mého zoufalství. Taková pitomost.

„Jaké jsou?“ pomohla jsem mu z rozpaků, i když jsem samozřejmě věděla, jakou barvu mají moje vlasy a moje oči. Jeho dech se prohloubil a já ho cítila výrazněji, protože teď jsem se k němu naklonila i já. Znovu jsem ucítila, jak se dotkl mých vlasů. Možná je promnul mezi prsty.

„Tohle si musím promyslet,“ řekl vážně. „Je to… příliš důležité, než abych to nacpal do pěti slov.“ Dovolila jsem si ještě jeden nebo dva centimetry a vychutnávala si jeho blízkost. Nezbývalo mi než doufat, že tma už je tak velká, že to nepostřehl. A že nepostřehl ani nic z toho, co se mi v tu chvíli bezpochyby zračilo v obličeji.

„Můžu ti zítra zavolat?“ zeptal se po pár zoufale krátkých minutách.

Zmohla jsem se jenom na přikývnutí.

Pak se konečně lehce dotkl mojí tváře a s tichým ahoj odešel.

Dopotácela jsem se do koupelny. Sklenice opravdu studené vody. Pár hlubokých nádechů a výdechů. Série hysterických zahihňání. Pak zpátky do postele. Místo, kde seděl, bylo ještě pořád teplé. A celý pokoj voněl po něm a po kakau, které nám Renée přinesla při své poslední kontrolní návštěvě. Na stolku jsem nahmátla talíř se zbývajícími sušenkami. Dojedla jsem je do posledního drobečku. Tohle bude náročná noc. Budu potřebovat energii. Všechny mé pečlivě budované přihrádky – a zdaleka nejen ty s barvami - byly převrácené a vysypané a jejich obsahy se teď mísily ve zmatené, ale nijak zoufalé hromadě. Měla bych si to všechno promyslet. Vrátit věci tam, kam patří. Měla bych...

Únava si ale nakonec prosadila svou. Těsně před tím, než mě připravila o zbytky bdělosti, bleskla mi hlavou trochu šílená myšlenka.

Možná měla Siobhan pravdu. Možná nic z toho, co se nám děje, není náhoda.

Možná jsem prostě musela do Montany, protože nikde jinde bych Edwarda Cullena nepotkala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  Kate (22.01.2014 19:57)

"Možná jsem prostě musela do Montany, protože nikde jinde bych Edwarda Cullena nepotkala." No to rozhodně ne, Bello. Tahle kapitola se mi obvzlášť líbila.

19)  milica (22.03.2013 09:31)

Ambro, dlouho jsem tady nebyla a našla jsem hned několik kapitolek
Tato byla dokonalá, jejich sbližování prostšě nádhera.
Jdu na další

18)  Bye (07.03.2013 23:18)

Krátká, zato skvělá!!
Fakt, x záseků, ať už u vtipných okamžiků...
"Jdu do postele, ale budu si číst"
...myšlenek...
"Jasně, pro většinu lidí byly moje oči tabu. Zdroj mého zoufalství. Taková pitomost."
...nebo vybroušených formulací
"To bodnutí v hrudi bylo tak příjemné, že bych dala cokoli, aby trvalo aspoň o vteřinu déle."
A navrch skvěle vyhmátnuté kouzlo prvního oťukávání.

17)  Silvaren (06.03.2013 10:03)

Rozpustila jsem se v amébu. Krásné a něžné sbližování a za ním nepopiratelná touha. Jdu si to dát ještě jednou.

16)  kytka (04.03.2013 16:53)

Jiskření a letmé doteky. Sbližování. Líbí se mi to, moc moc.
Děkuji Maruško

15)  ambra (03.03.2013 20:44)

Děkuju, zlata moje, dnes v deset snad bude další. Jsem vděčná za každé písmenko, co mi tu necháte .

14)  KatkaB (03.03.2013 14:14)

"Všechny ty myšky měly na těle otisk opravdu výrazné rudé rtěnky…"
Ambro, to jsou nápady buď jsi byla děsný číslo jako školačka... a nebo jsi to pochytila a do svého příběhu zakomponovala na základě zkušeností a ředitelských důtek svých dětí

"„A jak vypadáš ty?“" Tak po této větě jsem čekala, že Edward nechá Bellu, aby zkoumala jeho obličej svýma rukama, tak jak to nevidomí dělají, když si chtějí někoho prohlídnout. To by byl hodně intimní dotek... určitě se ho dočkáme někdy příště

"Dopotácela jsem se do koupelny. Sklenice opravdu studené vody. Pár hlubokých nádechů a výdechů. Série hysterických zahihňání. Pak zpátky do postele. Místo, kde seděl, bylo ještě pořád teplé." krásné

13)  SarkaS (02.03.2013 22:13)

Krásné, ale tak krátké...

12)  Lenka (02.03.2013 20:15)

Je ze mne zase závislák. Jak ty to děláš?

11)  Fanny (02.03.2013 19:42)

Tohle bylo tak úžasný, že se zákonitě musí něco pokazit. Ale to nic nemění na tom, že tady a teď to bylo...

9)  morningstar (02.03.2013 16:11)

ááááááá, četla jsem to v půl jedný v noci, ale nebyla jsem už schopná napsat koment, tak se k tomu dostávám až teď, nicméně, to bylo prostě fantastický, ta zamilovávací a oťukávací fáze je moc fajn, užívám si to, zvlášť, když je to tak fantasticky napsaný

8)  matysekmj (02.03.2013 16:08)

Taková malá věc jako dotek vlasů a přitom tak veliká. Alespoň pro někoho jako je Bella
Moc krásný dílek

7)  Marcelle (02.03.2013 11:18)

úžasná kapitola díky

6)  Marvi (02.03.2013 09:44)

O Ambři to byla nádherná kapitolka.
Ono má všechno svůj důvod co? Kdyby do Montany neodjela Edwarda by nejspíš nepotkala, anebo by to byl jiný příběh.
Moc se těším na pokračování!!!

5)  Lenka326 (02.03.2013 08:05)

To je tak nádherné (a tak moc krátké), miluju sbližování, první skorodoteky a doteky a v tvém podání je to fakt dokonalé. Muzika, která prolomila ledy a pomohla začít něčemu, co oba vůbec nečekali. Náhody neexistují? Nevím, ale ať už to byla náhoda nebo osud, oba jsou za ni vděční. Teda předpokládám, že i Edward, a těším se, že se to brzo dozvím.

3)  eMuska (01.03.2013 22:58)

..keď si predstavím, že som už chcela ísť spať... bola by som sa o toto pripravila, no rozumeiš tomu?! som absolútne nadšená! taká nedýchačka sa mi dnes tuším ešte nestala, až mi srdiečko to... je úplne mimo.
Teším sa na Edwardovo vyjadrovanie.
Priehradky. Fakt som rozmýšľala nad tým, ako to vysvetlíš. Ale trafila si sa. A teší ma to.
Uhh, už sa neviem dočkať zajtrajška!

2)  Kim (01.03.2013 22:24)

Ambro, kde jsou další písmenka? Já nutně potřebuju další písmenka. To se nedělá to takhle ukončit, ještě jsem nebyla připravená na konec. Ach jo...
Každopádně to byla nádhera. Krásná romantická kapitola plná nesmělého oťukávání, které snad v následujících kapitolách bude pokračovat. Moc tě prosím.
Moc děkuju za úžasné čtení na dobrou noc. Mám neblahý dojem, že se budu takhle pitomě culit i během spánku.

1)  Kriss (01.03.2013 22:18)

Ano, ano, ano!!! Už zase se culim jako idot! Ty jsi prostě úžasná Ambro...

1