13.12.2012 [19:45], Kitsune, ze série Krevní pouto, komentováno 12×, zobrazeno 3171×

Trvalo to dýl než normálně, ale tahle kapitola mohla zkončit jen jedním způsobem ;) Takže je skoro dvakrát taková jako normálně :) Užíte si odpovědi.

Postava za oknem

Kapitola 4

Mělo mě napadnout, že to není nejlepší četba před spaním. Nejhorší na tom snu bylo, že mi nepřipadal jako sen. Připadalo mi normální rozbít okno a zlomit větvičky, které do něj z venku narážely. Připadalo mi samozřejmé, že když jsem ruce strčila do otvoru v okně, chytily mě za zápěstí ledové prsty. Připadalo mi logické, že když jsem se zamlženým oknem podívala ven, spatřila jsem bledou Bellinu postavu, jak se vznáší za oknem. Samozřejmě. Kdo jiný by to asi tak mohl být.

Probudila jsem se hlasitým výdechem. Za okny zuřil snad ještě větší nečas než včera, naštěstí okno bylo neporušené. Byl to jen sen. Vysoukala jsem se z postele a natáhla se po riflích, které jsem včera večer přehodila přes židli. Chtěla jsem se vydat dolů na snídani, ale napadlo mě se nejdřív porozhlédnout po Bellině pokoji. Připadala jsem si hrozně, ale zvědavost je svině.

Měla tu hodně knížek, ale nejčtenější očividně byla Větrná hůrka. Zajímalo by mě proč. Máma mi vyprávěla, jaká bývala Isabella – prý to věděla od Charlieho. Nechápala jsem, co může tak nesobecký člověk, jakým bývala Bella, vidět na Kateřinině pýše a Heatcliffově zlobě. Ale to byl vlastně smysl té knihy. Milují se i přes všechny překážky, které Kateřina svou hroznou povahou způsobí. Nakonec je nerozdělí ani smrt.

Kromě knih toho Bella v psacím stole moc neměla. Jen nějaké středoškolské eseje a sešity. Jen v nejspodnějším šuplíku jsem našla malou saténovou krabičku, která byla schovaná na samém dně pod stovkou papírů. Věděla jsem, co v ní bude ještě předtím, než jsem ji otevřela. Měla jsem pravdu.

Malý zlatý prstýnek, jakoby vytvořený z pavučinek s blyštivým diamantem a drobnějším kamínkem na konci každého vlákénka. Byl tak nádherný. Jenže současně s tím se mi do očí draly i slzy. Oni… byli zasnoubení? Ale to není… proč by potom Bella utíkala, když zjistila, že je těhotná? Proč by chtěla před ním utajit, že bude otcem?

Ještě půl dne, říkala jsem si. Pak přijede maminka a všechno mi vysvětlí. Znovu mi přejel mráz po zádech, když jsem si uvědomila, jaká nejspíš bude ta záhada. Bylo tu nějaké děsivé tajemství.

Ještě chvíli jsem tam seděla s tím nádherným snubním prstenem, ale nakonec jsem zlehka pohladila třpytivé diamantíky a schovala ho zpátky do nejspodnějšího šuplíku. Na snídani jsem si dala jen nějaké cereálie s mlékem a pak se zase pustila do úklidu. Konec konců, nepřijela jsem sem, abych odhalovala pečlivě střežené tajemství rodiny Swanových, …nebo možný spíš Cullenových, když jsem si vzpomněla na Edwardovy zlaté oči. Asi dvě hodinky jsem utírala prach a čistila poličky po celém domě, pak jsem si dala k obědu, co mi zbylo z večeře a pustila se pomalu do toho nejtěžšího. Koupelny. Byla jsem zrovna po lokty v saponátu, když se ozvalo zaklepání na dveře. Utřela jsem si ruce a seběhla dolů. Na chvíli jsem zalitovala, že ve dveřích není kukátko, ale nakonec jsem se odhodlala k otevření dveří. To, co se nejspíš potuluje venku, by asi neťukalo.

„Mami! Jsi tu brzo!“ Maminka stála s úsměvem ve dveřích a ledový vítr jí cuchal nazrzlé kudrny. Znovu ve mně zahořela žárlivost. Takovou barvu vlasů jsem ještě u nikoho neviděla, kromě… zadní kapsa riflí najednou vážila o něco víc. Odolala jsem pokušení vytáhnout tu fotku a jakkoli z mámy dostat vysvětlení a radši jsem ji objala. Když se odtáhla, poznala jsem, že očekává otázky, na které pro ni nebude snadné odpovědět.

„Chceš kávu nebo něco?“ zeptala jsem se a maminka zavrtěla hlavou. Přešly jsme do obýváku a sedly si vedle sebe na gauč. Vysoukala jsem z kapsy fotku a dopis a beze slova jsem jí to podala. Nejdřív se hrozně dlouho dívala na fotografii a nakonec lehce pohladila konečky prstů Edwardovu tvář. Podívala se na mě a v očích měla slzu. Opravdu nevypadá starší než na dvacet let, uvědomila jsem si.

„Vím o něm dost, ale… nikdy mě nenapadlo, že mu jsem až tak podobná,“ usmála se na mě smutně. Natáhla se pro dopis, ale fotku přitom nepouštěla z ruky. Zběžně prolétla zrakem Bellina slova a pak se na mě nešťastně podívala.

„Vím, že ti dlužím vysvětlení. Je to ale na tobě. Když ti to povím, už nikdy nebudeš vnímat svět tak jako teď. Všechno se tím mění.“

„Maminko, já to potřebuju vědět. Musím vědět, kdo… co jsem.“

Renesmé se zhluboka nadechla a nakonec vyloudila na tváři slabý úsměv.

„Asi začnu jím,“ zašeptala a znovu pohladila fotografii. „Jmenuje se Edward Cullen, ale to už víš. Bydlel ve Forks jen pár let, ale to stačilo. Moje máma se s ním poprvé setkala, když začala bydlet Charlieho. Chodili spolu na stejnou školu a zamilovali se do sebe,“ začala maminka vyprávět. Podle jejího výrazu jsem ale poznala, že tím končí to bezpečné vyprávění.

„Jenže Bella věděla, že s ním a s jeho rodinou není něco v pořádku. Všichni byli krásní, bledí, se zlatýma očima. Nemusela pátrat dlouho. Zdejší indiáni měli totiž své legendy. O studených.“

„O studených? Co to je?“ Maminka se zhluboka nadechla a podívala se na mě nešťastnýma očima.

„Teď musíš zapomenout na vše, co o tomhle světě znáš. Mimo lidí zde žijí i jiné bytosti, které jsi vždycky považovala jen za smyšlené postavy z fantasy filmů. Jenže ono to není smyšlené. Nebo aspoň ne všechno. Cullenovi nebyli lidé. Měli s nimi hodně společného, ale nebyli jimi. Nejdřív ti musím říct, že od jejich druhu se také lišili. Nezabíjeli lidi.“ Máma na mě rychle mrkla, ale já jsem si dala pozor, aby se mi nezměnil výraz. „Živili se krví zvířat.“

„Krví? To jakože byli upíři?“ zasmála jsem se, ale maminka na mě koukala vážně. „Počkej, jako fakt? Ale to…“

„Ano, byli to upíři. Isabello, ale měj na paměti, že oni opravdu nelovili lidi. Nechtěli být zrůdy, takže za cenu toho, že je to nikdy nenasytilo, pili jen krev zvířat. Nikdo netušil, že je možné otěhotnět s upírem. Víš, Bella vždycky říkala, že Edward byl příliš ochranářský. Proto, když zjistila, že je těhotná, přinutila ho odejít. Věděla, že by chtěl, aby dala své dítě pryč a to by nikdy neudělala. Proto ho přesvědčila, že miluje Jacoba. Edward zmizel a s ním i jeho rodina.“

„Počkej… Jacoba? Jako… toho Jacoba?“ vhrkla jsem a všimla si, že maminka se při jeho jméně nepatrně usmála.

„Ano, toho Jacoba. Víš… on taky není člověk. Je to… vlkodlak.“

„To by nejspíš vysvětlovalo ty narážky na vlky,“ hlesla jsem. Maminka se nervózně zasmála.

„Jacob tehdy odjel s Isabellou, víš, on ji také miloval. Věděli, že přežít těhotenství může jen jako nesmrtelná, takže Jacob sháněl upíra, od kterého by získal jed. Podařilo se mu to, narodila jsem se tři měsíce po svém početí a Jacob stihl vstříknout Belle do srdce upíří jed, který ji proměnil v upíra také.“

„Aha, takže ty jsi co? Upíří hybrid? Co to vlastně znamená?“

„Poloupír, přesněji. Jsem nesmrtelná, jak se zdá. V sedmi letech jsem už byla dospělá a od té doby jsem se nezměnila. Nedokážu přežít dlouho bez krve, ale lidské jídlo musím jíst také. V žilách mi koluje krev a buší srce, jinak jsem tvrdá, rychlá, silná,“ ukončila to maminka, ale já jsem ještě neskončila.

„A co táta, věděl to?“ Maminka zesmutněla.

„Damienovi jsem to původně nechtěla říct, ale Bella mě přesvědčila, když jsem otěhotněla. Neměly jsme tušení, jak velkou upíří část budeš mít ty. Vzal to lépe, než jsem kdy mohla doufat. Jediné, co mu vadilo, bylo, jak se okolo mě pořád ochomýtal Jacob. Víš, to je taková vlčí záležitost. On se do mě otiskl. To znamená, že jsem jeho střed vesmíru. Předpokládalo se, že až vyrostu, budeme spolu. Jenže… mám ho ráda, opravdu. Možná ho dokonce miluju. Jenže jsem potkala Damiena. On byl moje láska na první pohled a já i tolik let po té, co odešel, nedokážu pokračovat s Jacobem tam, kde jsme přestali. Myslím, že mu to zlomilo srdce. Stále je poblíž, dává pozor, ale už se nevídáme.“

„A co jsem teda já?“ zeptala jsem se a cítila, jak se mi srdce rozbušilo rychleji. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli to chci vědět.

„Jak jsi četla v tom dopise, vypadalo to, že jsi normální člověk. Jenže bála jsem se, že je pro tebe krev stejně důležitá jako pro mě. Daly jsme ti s Bellou ochutnat lidskou krev ze sáčku, jenže se stalo něco, co jsme nečekaly. Teď už bys na to možná reagovala jinak, ale nechci to zkoušet. Ta krev v tobě započala běsnění. Zesílila jsi, málem jsi napadla svého vlastního otce, abys dostala další krev. Jen díky Bellině síle se tě podařilo udržet. Mě jsi kousla také,“ zašeptala a pohladila si drobnou srpkovitou jizvičku na dlani. Byla o něco světlejší než její bledá kůže.

„Ta krev nějak aktivovala tvoji upíří část, asi tři dny jsi měla v ústech upíří jed. Naštěstí moje tělo na něj nereagovalo. Ty tři dny tě Bella držela v chatě kdesi v lesích. Prošla sis dvoudenním absťákem, pak se vše vrátilo k normálu.“

Vykulenýma očima jsem hleděla na maminku a nebyla jsem schopná jakékoli reakce.

„Chceš říct,“ vykoktala jsem nakonec „že mě to změnilo ve skutečného upíra?“

„Ano,“ zamumlala máma a věnovala mi další smutný pohled. Znovu sklonila pohled na Edwardovu fotku a zamračila se, jakoby na něj svalovala vinu za to, co se ze mě stalo. Jenže pak se na mě zmateně podívala.

„Neříkala jsi náhodou, že jsi těch fotek našla víc?“ zeptala se.

„Jo, ale zmizely. Stejně tak i těch dopisů bylo víc. Někdo je vzal přímo z domu. Asi sem vlezl oknem.“

Maminka vytřeštila oči, vstala a rychlostí takovou, že se mi trochu rozmazala, odběhla ke dveřím a začala si nazouvat boty. Vyskočila jsem taky a doběhla za ní.

„Mami co se děje?“ Střelila vyděšenýma očima ke mně a pak šáhla po klice a vyběhla z domu. Skočila jsem do bot a ani si je nezavazovala a běžel jsem za ní. Stála na zahradě, jen pár metrů od začátku lesa a koukala do něj. Byla jsem u ní už dost blízko, abych slyšela, jak šeptem zavolala:

„Mami?!“

Povídky od Kitsune

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  milica (16.12.2012 19:22)

Pěně napínavé
Super, jsem ráda že se alespoň něco vyjasnilo.
Bude to Bella nebo Edward??
Těším se na další

11)  julie (14.12.2012 14:39)

Kde vzal Jacob upíří jed? Zabil nějakého toulavého upíra? A Edward fakt o ničem doteď neví? No, potěš!

10)  Empress (14.12.2012 10:17)

Alebo to bude Edouš?

9)  Bosorka (14.12.2012 10:16)

Jenom jestli to bude máma... ČUju průšvih, nedej bože trojku velkých Véček.

8)  Bosorka (14.12.2012 10:13)

Slupla jsem kapitolky jako malinu. Zajímavé... Jak to před ní tolik let tajili? CHudák "zlomený" Jacob Velice se těším na další "uzlení"

7)  Empress (14.12.2012 09:55)

Ty jedna, čo na nás šiješ?

6)  Kitsune (14.12.2012 09:51)

Děkuju za komentáře, jsem zvědavá, jak budete reagovat na to, co se teď stane Ale nevím, jestli zvládnu přidat kapitolu ještě dneska Budu se snažit

5)  maryblack (14.12.2012 08:03)

Já tušila, že Bella bude ten lupič! I přesto, že jsi vysvětlila co se stalo tenkrát, jsem pořád napnutá, co se bude dít teď takže šup, šup, rychle další

4)  Jalle (13.12.2012 21:57)

juchú, uhádla som nečakala som pokračovanie tak skoro udržuj tempo

3)  Fanny (13.12.2012 20:19)

Takže je to tak... A Bella se tu objevila? Edward asi těžko, ten o ničem netuší, že?
A Jake to teda jednoduché nemá a ani neměl... Vzdal se všeho a když se otiskl, stalo se, co se stalo... Uf...
Tak kdo tam je?

2)  Empress (13.12.2012 20:14)

Tak a je to Upír teda?! Vidím, že som bola vedľa ako jedľa
A čo chudák Jake ? Bude aj on šťastný? Či ho už neplánuješ zahrnúť do deja?
Rýchlo novú kapču, som zvedavá čo bude ďalej

1)  Marcelle (13.12.2012 19:55)

Tak a je to jsem moc zvědavá co se stane dál, protože svoje jasnovidecké schopnosti jsem vyčerpala u minulého komentu

1