12.12.2012 [11:00], Kitsune, ze série Krevní pouto, komentováno 12×, zobrazeno 2969×

Omlouvám se, myslela jsem, že se mi povede to téhle kapitoly dostat část vysvětlení, na které všichni čekáte. Bohužel, musíte si počkat na příště no :)

Té největší zrůdy se zbavit nedá.

Kapitola 3

Vydržela jsem to jen chvilku - stát u otevřeného okna a kontrolovat pohyb každé větvičky v lese, dokud mě zima nerozklepala naplno. Žádný náznak pohybu, dokonce ani stopy po žebříku pod okny. Jak jinak se ale někdo mohl dostat do prvního patra, otevřít okno a ještě k tomu ukrást ty fotky? Jenže nic jiného nezmizelo. A nikdo by snad nebyl tak hloupý, aby se sem vloupal jen kvůli nim.

Přemýšlela jsem o tom celou cestu ze schodů, než jsem si uvědomila, že to vlastně mohlo být úplně jednoduché. Vždyť jsem otevřela okno u Charlieho! Náhlé pochopení mnou prolétlo, když jsem běžela do jídelny. Měla jsem pravdu. Krabice s dopisy zmizela také.

Dveře do dědovy ložnice byly otevřené, třebaže jsem je předtím určitě alespoň přivřela. Znovu jsem se roztřásla a zimou to nebylo. Na chvíli jsem zaváhala, jestli si nemám vzít nůž z kuchyně, ale nakonec jsem to zamítla. Stejně jsem měla pocit, že pokud tam něco je, nůž mi proti tomu bude k ničemu.

Když jsem vešla do ložnice, zkontrolovala jsem nejdřív prostor za dveřmi, než jsem došla k oknu a zabouchla ho. Přitom jsem neustále kontrolovala odraz ve skle, jestli se za mnou neobjeví něčí obličej. Kdyby to bylo za jiné situace, smála bych se sama sobě, že jsem paranoidní blázen, jenže tu zmizelou krabici a fotky jsem si nevymyslela. Pro jistotu jsem si ještě sáhla do kapsy, ale fotka Edwarda tam stále byla. Aspoň že to.

Otočila jsem se od okna a rozhlédla se po pokoji, když mi pohled padl na jednu zažloutlou obálku. Ležela napůl pod skříní, kam nejspíš upadla mému zloději, když mizel oknem. Vlastně jsem ani nepočítala, že se dozvím něco podstatného… Už z minulého psaní jsem pochopila, že Bella do dopisů nic nepsala naplno. Ale měla bych si ji aspoň přečíst. Jenže to se změnilo, když jsem si přečetla datum na pravém horním okraji papíru. Tenhle dopis Isabella poslala otci před 17ti lety, dva měsíce po mém narození. Písmo bylo jiné než v prvním psaní. Drželo stejný sklon a písmenka se opakovala s milimetrovou přesností.

Ahoj tati,

bála jsem se, jak to bude probíhat u Renesmé, ale vypadá to, že je skoro všechno v pořádku. Její těhotenství probíhalo 6 měsíců a holčička, kterou pojmenovala po mě – Isabella, se zdá být víc člověk, než Ty víš co. Jenže to je ten problém. ZDÁ se být víc člověk. Jacob, který zůstává u Renesmé věrně jako pes, třebaže on pro ni nebyl nikdy víc než bratr, s tím nesouhlasil, ale my jsme to prostě musely vyzkoušet. Víš co, přirozený zdroj potravy. Jenže měsíční miminko, které v tu chvíli vypadalo jen nepatrně starší, se s tím změnilo v něco, co je mým druhem nazýváno morem našeho světa. Je tu jen jedna možnost, jak malou Isabellu ochránit, a to, že se nikdy nesmí dozvědět pravdu. Znamená to, že musím zmizet, nechat tu svou dcerku samotnou. Je to pro mě těžké, ale věřím, že ji Damien ochrání. On je pro ni tím, kým byl pro mě kdysi on. A stále je. Jenže tím se nic nemění.

Jacob tě zdraví, ale nevrací se do Forks. Sice já musím zmizet, ale zdejší lesy jsou vlků plné. Jeden na víc k řečem nepovede. Moje lidské povinnosti ale s tímhle končí. Musím se stát součástí tohoto temného světa. Jeden dopis ročně, víc Ti nemohu dát.

Mám Tě ráda, táto. Opatruj se.

Bella.

Začínala jsem si připadat fakt hloupě, když od doby co jsem zde, prožívám jeden šok za druhým. Jenže tohle bylo něco jiného. Když jsem předtím četla Isabelliny dopisy, připadalo mi to tak vzdálené, jako by se to stalo v jiném světě. Jenže tohle se přímo týkalo mé osoby. A co víc, mluvilo se o mně. Tenhle dopis nechal vyplout na povrch snad ještě víc otázek, než mé předchozí objevy. Zdám se být více člověk? A co má znamenat tohle? Co jsem, když ne člověk? Nebo spíš co se ze mě stane, když požiju „přirozený zdroj potravy“?

Ať to bylo cokoli, určitě jsem to za posledních 17 let nejedla ani jednou. Zavrtěla jsem hlavou a přesunula se k další větě.

Co mají znamenat ty narážky na Jacoba? Znala jsem ho, vlastně jsem ho viděla jen jednou, tehdy, když táta zemřel, jsem vběhla k mamince do pokoje a ona tam mluvila s nějakým obrovitým indiánem, kterého představila jako Jacoba. Jenže on vypadal tak na pětadvacet, maximálně třicet. Vzpomněla jsem si, jak o něm v minulém dopisu Bella psala, že jí pomáhá. A čtyřleté dítě, kterým v té době musel být, jí asi těžko bylo k užitku.  Že by další nevysvětlitelně nestárnoucí, stejně jako máma? A co ty narážky na vlky?

Něco tady šeredně nesedělo, přesto jsem měla pocit, že mi stačí vyřešit jen jednu neznámou a všechno do sebe začne zapadat.

Dopis jsem nakonec složila a strčila si ho do kapsy. Nehodlala jsem riskovat, že se mi ztratí i ten. Jenže tu byl další problém.

Pomalu, ale jistě se můj žaludek začal domáhat jídla a tady v domě nebylo nic poživatelného. Hlavně, že jsem se před příjezdem do Forks stavovala do Seattlu nakoupit. Jenže nákupní tašky si spokojeně ležely v kufru mého auta a já se bála i pomyslet na to, že opustím bezpečí domu, když se venku někdo potuluje. Nebo něco.

Radši jsem se pustila do uklízení Charlieho ložnice. Všechno oblečení jsem složila a dala do nalezených krabic. Při tom jsem pořád kontrolovala, jestli se neobjeví další dopis. Ale nic. Po skříni jsem se pustila do nočních stolků, kde v podstatě nebylo nic jiného kromě těch háčků na ryby a pár dalších drobností. Jenže sotva jsem převlékla povlečení, zakručel můj žaludek tak vehementně, že jsem mu už nemohla odporovat. Bylo okolo šesté a venku se pomalu stmívalo. Musela jsem pro to jídlo jít. Nepřipadalo v úvahu, že tu zůstanu hladová, než přijede máma. A za tmy bych ven určitě nešla.

Nakonec jsem na sebe natáhla bundu a boty a vydala se ven. Ledový vítr mě nelítostně ofoukl, když jsem vystrčila nos, ale neodradil mě. Po chvilce zaváhání jsem za sebou zamkla dveře a rozběhla se k autu. Rychlost, jakou jsem sebrala obě těžké tašky a vrátila se k domu, by zahanbila i supermana. Trošku problém byl jen s odemčením, jak jsem se strašně rychle snažila dostat dovnitř. Teprve když jsem za sebou zabouchla dveře, mohla jsem vydechnout. Nic mě nesežralo. Paráda.

Naneštěstí jsem zjistila, že nejdřív musím vyklidit ledničku od spousty zkažených věcí, které Charlie nestačil spotřebovat, než odešel. Dala jsem aspoň dělat hranolky do trouby, zatímco jsem nelítostně vyhazovala všechno, co jsem v ledničce našla. Nakonec jsem do prázdné ledničky, kromě kečupu a marmelády, naskládala svůj nákup a pustila se do přípravy. Když byla čínská směs s kuřecím masem na světě, snědla jsem to tak rychle, že se ten talíř pomalu ani nestihl zašpinit. Zvládla jsem dvě porce, než jsem se s hekáním odkutálela od stolu. Po chvilce zaváhání jsem si šla lehnout do Bellina pokoje. Peřiny byly po dlouhém nepoužívání zaprášené, tak jsem ještě převlékla postel, než jsem si lehla. V nočním stolku jsem ještě objevila roztrhaný výtisk Na větrné hůrce, takže jsem se pustila do čtení. Usnula jsem ve chvíli, kdy pokojská prozrazuje Lockwoodovi, že ta blonďatá dívka, co žije u Haetcliffa, se jmenuje Kateřina.

_{< Povídky od Kitsune}

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Kitsune (13.12.2012 19:57)

Děkuji za komentáře, baví mě vaše dohadování Je už ale další díl, takže si můžete přečíst, kdo z vás má pravdu

11)  Empress (13.12.2012 19:13)

Fanny keby to tak bolo, tak by bola Bella 2 upírom už od miminka nie? Keď Bella 1 píše v tom liste, že jej dali ochutnať...přirozený zdroj potravy...
Nebude to tak, že sa z nej stal človek?
Už mlčím. Nakoniec bude "pes" aj tak zakopaný niekde inde

10)  Fanny (13.12.2012 17:48)

Takže pokud si Iss dá krev, promění se v upíra? (nesmrtelné dítě?) Ale teď už je přeci velká a dospělá... Ne?
Přestávám tušit, kdo odnesl všechny ty věci...
A jak to je s Jakem a Nessie? Otiskl se, že? Ale nebylo to oboustranné?

9)  Jalle (13.12.2012 17:02)

toto bude ešte na dlho

8)  Empress (13.12.2012 14:42)

Milisent

6)  Empress (13.12.2012 12:12)

Marcelle, to je tiež pravda
Ja len tak, že na neho trpím, takže by som najradšej hneď vedela ako to s ním je... A ak nebude s Ness alebo Bellou 2, nemohol by byť so mnou?

5)  Marcelle (13.12.2012 12:03)

Řekla bych, že Jacob se otiskl, ale Ness ho vzala jen jako bratra Stejně jako tahle Bella předpokládám, že stačí najít jen jednu věc a ta vysvětlí všechno ostatní, doufám, že to bude příjezd a vysvětlení Ness.

4)  Empress (13.12.2012 09:44)

Jacob sa neotiskol do Renesmé?
...morem našeho světa...
Žeby sa Jake a Bella 2. stretli a...
A ktože vzal tie fotky? Kto ju to sleduje? kde je Bella 1.?
Mám milión otázok, ale ty nám všetko pekne postupne odhalíš, však?

3)  NeliQ (13.12.2012 07:51)

no to som fakt zvedavá, kto tam bol - Isabella, či?

1)  maryblack (13.12.2012 07:26)

Hezky mě napínáš... Těším se na pokračování

1