01.12.2010 [19:30], Texie, ze série Zrada, komentováno 18×, zobrazeno 3601×

Cullenovi budou mít návštěvu z Denaly, ale ani na okamžik je nanapadlo jak se celá zvrtne...

Nikdy dříve jsem neukojil svoji žízeň po krvi tak rychle. Nemohl jsem se jí znovu dočkat. Proto, když jsem dorazil zpátky domů, se na mě všichni překvapeně otočili. V jejich pohledu ale bylo i něco jiného. Obava. Jako by mě vedl šestý smysl, vyběhl jsem nahoru a vrazil do svého pokoje.

„Chtěla jsem ji utišit, ale když jsem se přiblížila, bylo to ještě horší...” Téměř jsem Esmin ustrašený hlas nevnímal.

Bella seděla při zdi vedle postele. Pohledem zírala nepřítomně před sebe a sotva znatelně se pohupovala dopředu a zpět. V okamžiku jsem byl u ní a přitiskl k sobě. Cítil jsem drobné záchvěvy paniky. Vypadala, jako by se její stav vrátil zpět o několik dní.

Její ztuhlé tělo však po chvíli začalo polevovat až mi zůstala ležet v náručí. Jako by jí chvíli trvalo, než mě poznala. Stulila se mi na hrudi. Hladil jsem ji. Do vlasů jsem jí šeptal slova na uklidnění. Byla zase zpátky.

11. díl: Návštěva z Denaly

Bella ležela stulená do klubíčka na posteli a já seděl kousek od ní. Opíral jsem se zády o čelo postele a předčítal jí ze svých oblíbených knih. Ráda poslouchala. I když stále tak málo komunikovala, vždy jsem bezpečně poznal, když se jí něco líbilo či děsilo.

Před domem se ozvalo zaskřípění štěrku pod koly aut. Vzápětí se již otevíraly hlavní dveře a má rodina se vyvalila přivítat naši návštěvu. Sklopil jsem knihu a poslouchal hluk a radostné vítání z přízemí. Snažil jsem se nevnímat stále dotěrnější myšlenky ostatních. Nakonec jsem se musel vydat dolů i já. Nechtěl jsem riskovat, že by pro mě došli.

„Edwarde!” ozvalo se upřímné zajásání Eleazara, už když jsem scházel schody.

„Vítej,” podal jsem mu ruku na přivítání. Vedle něj stála Carmen, která mě okamžitě sevřela v náručí. Kousek od nich postávala Kate s Tanyou a bavily se s Rose a Alicí. Obě na mě kývly. Tanya na mě zároveň upřela zkoumavý pohled. To už mě však Eleazar táhl stranou. Můj příchod přerušil jeho živou debatu s Carlislem. Vyzvídal o Belle. Jeho vášní bylo zkoumání talentů a doufal, že by i ona mohla být nějak výjimečná. Pro mě už ale rozhodně byla. Jen obtížně jsem potlačoval nelibost nad jeho otázkami. Jako by Bella byla jen pouhý předmět, který by mohl mít nějaký potenciál.

„Náhodou, podle mě si Edward nemohl vybrat líp,” vložil se do naší debaty i Emmett. „Nenáročná, neuteče mu a do ničeho mu nekecá... Jau!” Zcenzurovala mu to Rose okamžitě.

Vyrušil nás až hluk. Nejprve jsem se jen zarazil stejně jako ostatní, ale když jsem si uvědomil, že se to ozývá shora, okamžitě jsem se vyřítil ke schodům. U dveří mého pokoje jsem minul Kate a Tanyu, která bezradně těkala pohledem do pokoje a zpět, netušíc, co dělat.

„Já... Byla jsem na ni jen zvědavá...” šeptala zdrceně.

Zůstal jsem stát uprostřed pokoje a netušil, co si počít. Bella byla naprosto nepříčetná. Rukama si křečovitě objímala kolena a houpala se sem a tam. Vlasy jí spadaly do tváře a částečně tak ukrývaly její nepřítomný výraz.

„Ne... já... já nejsem jako oni... nejsem...” Pokojem se nesl její přerývaný šepot. Za jiných okolností bych byl nevýslovně šťastný, že konečně promluvila, ale teď jsem byl zoufalý. Byla naprosto mimo. Nevnímala nic okolo sebe. Nereagovala ani když jsem se ji snažil zastavit. Jen stále dokola mumlala stejná slova.

Zoufale jsem klečel u ní a snažil se ji uklidnit. Ani nevím jak dlouho to trvalo, když se konečně zklidnila a začala mě vnímat. Zmoženě se zhroutila a já ji rychle zachytil. Vysíleně jsem si opřel čelo o temeno její hlavy. Nedokázal jsem se ani pohnout. Jen tam být vedle ní a držet ji.

V domě vládlo zaražené ticho. Tanya stála stranou a zdrceně uhýbala vyčítavým pohledům. Nikdo jí však neřekl ani slovo. O to to však bylo ještě horší.

„Ona za to nemůže,” řekl jsem tiše. V tom tichu mě však všichni slyšeli. Stále přemýšlela, co provedla a tak jsem už snad padesátkrát viděl opět vše co se tady odehrálo. Tanya na ni byla prostě jen zvědavá. Chtěla poznat tu, která mě konečně dokázala probudit opět k životu.

Slyšel jsem i její slova, když se obrátila ke Kate za sebou.

„Rozkošná. Ani nevypadá, že by patřila k té Volturiovic smečce...” Bylo to vlastně nevinné konstatování, ale pro Bellu mělo zřejmě zcela jiný význam. Pro mě už také. Ze vzpomínek mi vytanul okamžik, který jsem se snažil celé ty dlouhé roky zapomenout. Pamatoval jsem si naprosto přesně tu chvíli, kdy jsem zjistil, že patří k nim, ty pocity, které se mnou cloumaly i poslední co jsem jí tenkrát řekl. Jsi stejná jako oni.

Slova, která jsem tenkrát řekl zcela bez rozmyslu, ale jí se kdoví proč zaryla do paměti.

„To já,” šeptl jsem do napjatého ticha v domě.

Za nastalé situace se naše návštěva příliš dlouho nezdržela. Přesto jsme však díky Eleazarovi dokázali zjistit něco více o Bellině schopnosti. Byla štít a to velmi silný. Podle něj by při trénování mohl nabýt takové síly, že by dokázal odolat nejen psychickým útokům, ale i těm fyzickým.

Tentokrát se z toho Bella dostávala mnohem pomaleji.

„Podle mě je to tím, že se to dotklo nějaké její nepříjemné vzpomínky,” snažil se to nějak vysvětlit Carlisle. „Byla tam uvězněná snad několik desetiletí a celou tu dobu její mysl stále byla schopna vnímat. Mysl to však není schopná zvládnout, většinou si vytvoří nějaký únik od toho všeho. Svůj vlastní svět, který má vlastní pravidla. Takhle vzpomínka v ní však musela nějak utkvět a časem nabrat na významu.” Nepřítomně jsem přikývl. Nedivil jsem se, že měla takovou panickou hrůzu z těch, kdo ji tam pohřbil zaživa.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

17)  Baruu (03.12.2010 19:50)

16)  krista81 (02.12.2010 22:30)

Tak to byla opravdu zavřená celou tu dobu
a teď po všem tom pokroku stačila jediná věta a je to zase špatné :/ a nebo snad to je "spouštěč" a teď se to bude zlepšovat ?? Snad ano, chudák Bella takhle trpět
Kapitolka krásná, ale trochu krátká. Těším se na další

15)  milica (02.12.2010 17:22)

Chudinka Bella, je mi jí moc líto. Moc krásná povídka

13)  Ewik (01.12.2010 22:01)

Chudinka
Skvěle napsané

10)  Lenka326 (01.12.2010 20:48)

Ou, trochu zlepšení a pak zase krok zpátky, je mi jí tak líto. Doufala jsem, že se bude už jen zlepšovat, ale pořád je na tom zle. Kdyby tak Edward dokázal najít něco, co by urychlilo uzdravování, aby mohla začít konečně žít. Teda aspoň z celé duše doufám, že nakonec začne normálně žít.
Pěkná kapitolka, ale moc moc krátká, takže se těším na další.

9)  Bellina (01.12.2010 20:48)

Sice krátká, ale já jsem ráda i za ni!! Četla jsem ji opět jedním dechem a div jsem se utoho neudusila - ještě že byla tak krátká Ale upřímně by mi delší taky nevadila
No každopádně mě tvá slova vždy nadchnou a nestačím žasnout nad tvými nápady. Už teď se moc těším na další pokračování a doufám, že bude brzy!

2)  Lenka (01.12.2010 19:48)

Je mi Belly moc líto. Doufám, že se z toho dostane a pořádně jim zatopí.
Moc krásná kapitola.

1