11.10.2010 [16:45], Texie, ze série V podmínce, komentováno 20×, zobrazeno 3542×

Na školu zavítá nečekaná návštěva - Demetri - a Bellin poklidný pobyt vezme za své. Z jedné strany na ni dotírá on a z druhé Edward.

7. kapitola

Ráno přineslo krásný den a také příslib zajímavých chvil. Tento pátek se Bella už automaticky připojila ke Carlislově skupině. Ostatní ještě poslouchali ředitelova slova, ale ona už dokázala vnímat jen osobu, která se postavila za její záda.

„Tu rozbitou postel si ještě odskáčeš,” zašeptala jeho směrem.

„Já?” zahrál údiv. „Pokud se pamatuju, tak jsme na ní byli oba.”

„Ale ta deska zůstala v ruce tobě...”

Naklonil se k ní ještě blíž.

„A mám ti připomenout proč?”

Jejich nenápadné hašteření ukončil až Carlisle, když začal další lekci. Bella s Edwardem se automaticky oddělili od ostatních. Sundala si mikinu a postavila se před něj do bojové pozice. Jemu však stačil jediný pohled na ni, aby se zoufale narovnal a rozhodil rukama.

„Co to máš sakra zase na sobě.”

Podívala se na sebe a zakroutila nechápavě hlavou.

„To se teď na sportování prý nosí.”

„To si sakra ale musíš vybírat vždycky všechno tak upnutý?!” Přejel pohledem po jejích kraťasech a tílku, které končilo kousek pod prsy. „Jak se mám takhle na něco soustředit.”

Belle po rtech přelétl potutelný úsměv a v příští chvíli už Edward proletěl vzduchem, aby o kus dál dopadl na zem.

„Teď už ti to půjde líp?”

Zvedl se s výrazem boha pomsty a vyrazil k ní.

Nebylo to oťukávání jako prvně. Tentokrát oba na tom druhém dokázali poznat jestli to stihne vykrýt či úder stočit stranou. Mohli set do boje opravdu opřít.

Netušili, že mají obecenstvo.

První si jejich hosta všimlo několik studentů a pak se informace už rychle šířila. Bella s Edwardem se stejně jako ostatní otočili tím směrem. V očích všech se zračila zvědavost, kromě těch Belliných. Znehybněla v sochu a pozorovala jak míří přímo k ní. Cestou jen zběžně pokývl řediteli a pár profesorům s nimiž se znal, takže během chvíle už Demetri stál před ní.

„Přijel jsem se podívat, jak si vedeš,” procedil přes škodolibý úšklebek, který mu pohrával na tváři.

„Dělá docela pokroky,” ozval se ředitel, který už mířil k nim.

„Vážně?” přejel ji zkoumavým pohledem. „Jejího chování se to však zřejmě netýká, co? Když musí trénovat dál od ostatních.”

„Spíše je tak napřed, že jsme se rozhodli pro individuální trénink.” Edward se vděčně ohlédl na ředitele. Byl to muž na svém místě. Skvělý diplomat a vždy stál za svými studenty.

„Uvidíme, chtěl bych se na den či dva zdržet a ujistit se, jak se mé chráněnce daří.” Podíval se na Bellu. „Doufám, že ti to nevadí, Isabello.”

Ta se raději zdržela odpovědi. Popravdě, vůbec netušila zda by ovládla svůj hlas. Nesnášela Demetriho a už jen vědomí, že ji bude i dva dny slídit za zády ji děsila. A on to moc dobře věděl. Většina jejích vzpomínek byla spjatá s ním a ona by je nejraději vymazala.

Demetri se konečně otočil a vykročil k budově, aby se zatím ubytoval.

„Bello?” dotkl se Edward opatrně jejího ramene, protože za Demetrim stále nehnutě hleděla. Leknutím sebou škubla.

„Jsem v pořádku,” zamumlala, ale Edwardovi stačil jediný pohled, aby mu bylo poznal, že lže. Naštěstí v tréninku už dál nepokračovali. Bella byla stejně příliš roztěkaná, aby se dokázala pořádně soustředit.

O několik hodin později na tom nebyla o moc líp. Přecházela po svém pokoji jako lev v kleci. Věděla, že Demetri se už bavil s několika profesory a snažil se vyzvídat, jak si tu vede. Nakonec to nevydržela a vyrazila za ním.

„Jaké překvapení,” zahrál překvapeného, když se objevila na prahu jeho pokoje.

„Mohl bys prosím s tím divadýlkem přestat?!” zavrčela a prošla okolo něj dovnitř.

„S největší radostí,” odpověděl jí už svým obvyklým uštěpačným tónem.

Bella se postavila k otevřenému oknu, jako by instinktivně chtěla mít připadnou únikovou cestu.

„Zvláštní, zvláštní, zvláštní,” zapředl Demetri a poklepával přitom, prsty o sebe. „Zatím na tebe profesoři pějí samou chválu. Odtažitá, ale projevuješ prý velkou snahu. To je výborné.”

„Ale ne pro tebe co?” sykla.

„Proč tak silná slova, Isabello?”

Ta však jen potřásla hlavou.

„Víš Demetri, to je ten problém, když se dva znají tak dlouho jako my, už se příliš dobře poznají. Přede mnou se opravdu přetvařuješ zbytečně.”

Demetri pokrčil ledabyle rameny.

„Asi to bude už zvyk. Nicméně máš pravdu, opravdu se známe až příliš dobře.” Přišel k ní blíže a zabodl do ní pohled. „A já vím, že tohle dlouho nevydržíš. Nedokážeš dělat to, co se ti řekne, být poslušná a dělat co se od tebe očekává...”

„Třeba mě až tak dobře zase neznáš,” pousmála se na něj provokativně a vykročila ke dveřím.

„Uvidíme,” uchechtl se jí ještě do zad, než za sebou zavřela dveře. Bylo už dost pozdě a chodby byly prázdné. Vracela se tedy nazpět do pokoje a přitom přemýšlela, jestli má Demetri pravdu. V hodně věcech se nemýlil, ale v téhle snad ano. Tentokrát opravdu toužila víc než kdy dřív, aby dokázala zkrotit svoji povahu. Nedělat žádné problémy.

Když vešla do pokoje, udeřila ji do nosu známá vůně. Okamžitě se rozhlédla, ale Edward už tu nebyl. Na okamžik zvažovala, že by za ním ještě šla, ale nakonec to zavrhla. Díky Demetrimu měla náladu pod psa.

Zabalila se tedy do deky a sedla na parapet. Pozorovala průzračnou oblohu plnou hvězd a myšlenky se jí toulaly v minulosti. Většinou nebyly příliš radostné.

Ráno se už v mnohem lepší náladě vydala na hodinu.

„Kde jsi včera byla,” ozvalo se jí těsně u ucha. V davu ostatních si Edwarda předtím ani nevšimla, teď však doslova nadskočila.

„Máš štěstí, že už nemůžu dostat infarkt,” odsekla mu. Tyhle jeho přepadovky jí občas vážně lezly krkem a tón jeho hlasu tomu moc nepomáhal. „A to kde jsem byla je snad moje věc ne?!” oplatila mu stejnou mincí.

Chytil ji a donutil se otočit čelem k němu.

„Myslel jsem, že jsme se na něčem dohodli,” zavrčel. Teprve teď si Bella všimla, že je opravdu vytočený. Oči měl ztmavlé a šlachy mu pod kůží jen hrály. Naštěstí už se ostatní rozešli do učeben a tak zůstali na chodbě sami. Nemusela se tedy přetvařovat.

„Přesně tak, domluvili jsme se, že spolu budeme spát, ne, že mě budeš vlastnit a smět mi rozkazovat či takhle vyslýchat.” Nedala mu čas ani zareagovat. Stejně znala dopředu všechny ty jeho argumenty. Jenže takhle to prostě bylo.

Naštvaně vrazila do třídy a dosedla si vzadu. Profesor při pohledu na její výraz raději spolkl uštěpačnou poznámku o pozdních příchodech a pokračoval ve výuce.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  Kate (27.12.2013 13:31)

Demetri! Já tě... Bella by měla pochopit, že Edward je pro ní ten pravý.

19)  Petronelka (14.12.2010 18:12)

Hmm, tak to se asi dalo docela čekat, že? Edward se nám hold zamiloval a nechce se nám o Bellu dělit - ale ta to zatím bere úplně jinak. Doufám tedy, že je to opravdu jenom prozatím a ona si třeba na konci uvědomí, že Edwarda miluje.
Každopádně by mě zajímalo, co má ona společného s Demetrim. Znají se hodně dlouho a on ji nazval jako svou chráněnku. Byla to jenom štěpačná poznámka, nebo to myslel vážně? Jsem hrozně zvědavá a tak mi tedy nezbývá nic jiného než ti a jít hned na další kapitolu.

18)  SarkaS (13.10.2010 10:05)

No a je to v řiti, žárlivost je děsná mrcha. A z Eda nejspíš udělá pološíleného upíra s argesivními sklony...

16)  Lenka (12.10.2010 18:04)

Koukám, že přituhuje. Demetri je vážně dost rušivý element.

Ale myslím, že Bella to se svou náturou zvládne na jedničku.

Moc se těším na pokráčko.

12)  krista81 (11.10.2010 22:17)

Parádní kapitolka,
to jejich pošťuchování je moc dobré, jenom to pak zkazil Demetri no a tím víc mi vrtá hlavou co to Bella provedla, že ji poslali sem a co má společného s Demetrim??
Prosím prosím další.

11)  Yasmini (11.10.2010 22:14)

tohle mi nedělej dostanu infarkt místo Belly. Že budou spolu fňuk. Víš že mám ráda ty šťastné konce.
Skvělá kapitolka
Díky s Y

10)  Texie (11.10.2010 21:25)

Děkuji. Jen doufám že to nebylo až příliš smrtící a vydržíte se mnou ještě těch pár kapitolek do konce.

9)  sfinga (11.10.2010 19:47)

Uff, to by mě zajímalo, kdy jí konečně dojde, že tenhle upír je pro ní ten pravý? Já jí dám , že s ním bude jen spát
Do háje, co provedla, že ji nezvládla ani Volterra?
Texie, bylo to dechberoucí a smrtící

8)  piskot94 (11.10.2010 19:43)

Demetri to zkazil!!!
uvidíme, jak si s tím všichni tři poradí

7)  Marketa (11.10.2010 19:39)

No to by mě také zajímalo jaké vzpomínky měla s Demetrim no honem další

5)  Carlie (11.10.2010 19:21)

No totok, to je na ukousání nehtů! Demetri? Jaké vzpomínky s ním měla? Bella kouká z okna a vzpomíná, na co vzpomíná? Nedozvím se ani já, ani Edward... supeeeer napínavééé!!!
Jejich slovní pošťuchování na začátku bylo vtipné

4)  Ewik (11.10.2010 19:20)

Krásný díl

1)  AnneCullen (11.10.2010 17:22)

jó, to by bylo fajn, kdyby nás učitelé neštvali ještě víc, když už jsme pořádně vytočení (narážím na poslední větu). Mimochodem, úžasná kapitolka, většinou Demetrimu fandím, ale v téhle povídce mu možná dám palec dolů... Jen do něj, Bello!

1