30.09.2010 [20:30], Texie, ze série V podmínce, komentováno 21×, zobrazeno 5607×

Carlisle s Esme a Edwardem už několik let žijí na speciální univerzitě pro upíry. Jejich dny ubíhají poklidně, než k nim z Volterry pošlou další studentku, která především Edwardovi převrátí život na ruby.

1. kapitola

Carlisle sledoval příjezdovou cestu před školou. Cítil obavu, nadšení i zvědavost. Stejně jako pokaždé, když k nim měl zavítat nový student.

„Jaká myslíš, že bude?” vyrušil ho Edward z úvah.

„Nemám nejmenší tušení, ale doufám, že se bude umět alespoň trochu ovládat.”

Bylo to už pěkných pár let, co tady začal učit a nikdy toho nelitoval. Zůstávala tu s ním jen Esme s Edwardem. Zbytek rodiny většinou cestoval po světě a jen několikrát do roka se ukázali. Z počátku se jim všem stýskalo, ale zdejší život je velmi rychle přivedl na nové myšlenky. Bylo tu mnoho studentů, kteří potřebovali pomoct se vůbec srovnat s tím, čím se stali.

Zdejší škola vznikla přímo pro jejich druh a časem si vydobyla docela slušnou pověst. I ve Volteře se s tím srovnali. Nelíbilo se jim sice tohle shrocování, ale upíři, kteří odtud odcházeli, se dokázali skvěle ovládat, a i ti dříve problémoví, se přizpůsobili.

Carlisle proto napnutě hleděl před budovu. Jejich nový student k nim přišel právě z Volterry. Už k nim takto pár poslali, většinou talentované novorozené, kteří měli problém se přizpůsobit jejich zákonům. Většinou byli jen vystrašení a nedůvěřiví. Problém s nimi však tkvěl v tom, že nikdy nevěděli, co od nich čekat, čím si prošli.

Konečně se objevilo černé auto s tmavými skly a prudce zabrzdilo před vchodem. Carlisle měl právě volnou hodinu a tak rovnou vyrazil ke vchodu, kde se střetl s Esme. Oba se na sebe povzbudivě usmáli a na její tváři se objevil nedočkavý výraz. Brala zdejší studenty jako součást rodiny a teď jim měl přibýt další člen.

Z místa řidiče se vyhoupil Demetri a jeho pleť se ostře zatřpytila na slunci. Okamžitě se vydal ke kufru auta. Mezi tím se otevřely i zadní dveře auta a oni tak mohli uvidět jejich nový přírůstek.

Byla to mladá dívka, snad sedmnáctiletá. Na sobě měla rifle a přes to tmavé sáčko. Postavu jí až do pasu halila záplava vlnitých kaštanových vlasů, které jí spadaly i do tváře a spolu s tmavými brýlemi jí zakrývaly většinu obličeje. Jediné, co z ní tak šlo vidět, byly pevně sevřené rty.

„Vítáme tě,” vykročil k ní Carlisle klidným krokem a přátelským úsměvem, jaký používal vždy k nově příchozím. „Já jsem Carlisle a tohle je má žene Esme,” pokračoval, když se neměla k žádné reakci.

„To je Isabella,” zahučel Demetri a hodil jí pod nohy cestovní tašku. „Doufám, že si to tu užiješ,” ušklíbl se už směrem k ní. Z jeho hlasu čišela naprostá škodolibost.

Místo odpovědi na něj jen zavrčela.

S pobaveným šklebem došel zpátky k místu řidiče a s poledním pokývnutím na pozdrav Carlislovi nasedl. V příští chvíli už za ním zůstal jen zvířený prach.

„Kde mám pokoj?” ozval se konečně i její hlas.

Esme se na ni hned usmála.

„Pojď za mnou, drahoušku.” Bella jen vzala svou tašku a následovala ji.

Carlisle se za nimi díval. Zaručeně nebyla novorozená. Na to byla příliš klidná a vyrovnaná, ale zároveň s ní bylo něco v nepořádku. Jinak by ji sem vlastně ani z Voltery neposílali.

Bella šla za Esme a jen tiše poslouchala její popis chodu této školy. Nereagovala na to ani jediným slovem a jen naslouchala.

„Tak. Tady je tvůj pokoj,” otevřela jedny z dveří. „Jsou vždy je pro jednoho, aby měl každý své soukromí. Alespoň jak to jen jde,” dodala s výmluvným pousmáním. O soukromí moc mluvit nelze, když slyšíte zašustit papír i přes několik zdí.

Bella vešla dovnitř okolo Esme a rozhlédla se okolo.

„Líbí?” zeptala se napjatě Esme.

Jen přikývla.

„Výborně. Tak se zabydli a odpočiň si. Tvá první hodina začíná v sedm ráno...”

„Dobře,” zamumlala.

„a...” další už doříct Esme nestačila, protože dveře se jí zabouchly před nosem.

Bella toho zrovna moc nenamluvila, ale její gesta mluvila za vše. Chtěla být sama. Stála nehnutě, než zaslechla jak Esme odchází a pak tašku odhodila na zem a sama se svalila na postel. Rukou si dala pod hlavu a pohledem znova přejela pokoj, tentokrát však mnohem pomaleji.

Pokoj byl zařízený jednoduše, ale útulně. Jako by dával majiteli možnost si jej přizpůsobit sám sobě. Bledě zelenkavá barva stěn uklidňovala a ladila s dřevěným nábytkem. Nebylo to tu velké, ale jí to připadalo jako palác. Bylo to zatím to nejhezčí vězení, kam ji poslali.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Kate (27.12.2013 12:39)

Zajímavé! Na povídku jsem narazila náhodou, ale vrátím se k ní, zajímá mě, co bude dál.

20)  Petronelka (14.12.2010 16:15)

Tak - opět mám trochu volna a to okamžitě využívám ke čtení tvých skvělých povídek
Vězení?! Co tím Bella asi myslí? Tak tohle by mě skutečně neskutečně moc zajímalo a jak doufám, tak se to brzy dozvím.
Jsem taky velmi zvědavá, jak na ni bude reagovat Edward a jak se Bella začlení do života na škole - rozhodně si myslím, že to bude ještě hodně ale opravdu hodně zajímavé.

18)  SarkaS (13.10.2010 09:33)

ano, zase jsi nezklamala a pohltila mě už první kapitolou... Tohle vypadá vážně skvěle.

16)  piskot94 (02.10.2010 11:06)

wau!!! skvělé!!!!!

15)  Lenka (01.10.2010 21:10)

Skvělý. Nová povídka.

13)  Salazaret (01.10.2010 15:52)

Zatím to vypadá velmi zajímavě, už se těším na další díleček...

12)  Hanetka (01.10.2010 08:23)

To se mi mooooooc líbí! Už se těším na pokráčko. A Vězení? Co je tahle Bella zač? Nemůžu se dočkat!

9)  krista81 (01.10.2010 00:04)

Paráda, začíná to moc dobře a Bella bude asi pěkné kvítko
Těším se na další díl.

6)  Ewik (30.09.2010 22:11)

Je to moc pěkný začátek. Bella bude asi pěkné kvítko. Moc se těším na další díl.

4)  Texie (30.09.2010 21:56)

Moc děkuju. Předem říkám, že to bude krátší povídka a tak trochu oddechověší, drobný nápad kterého mi bylo líto jen tak zahodit.

PS - Tato kapitola měla být původně prolog, proto je tak krátká. Ostatní jsou už delší. Čestný skautský!

3)  sfinga (30.09.2010 20:46)

Tohle mě okamžitě chytlo a netrpělivě čekám na další díl

2)  RoseLilian (30.09.2010 20:44)

Moc pěkná povídka. Jak ty to děláš? Tak pěkné povídky a tak rychle. Nevím, jestli je to dar, nebo prokletí. Je to moc pěkný, ale to se dělá? takhle to skončit v tom nejlepším?
Já už se tak moc těším na pokračování!! Super, super, jen tak dál... :-*

1 2   »