18.01.2011 [19:15], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 89×, zobrazeno 12978×

8) Voňavý polibek aneb Po kom touží Nahuel Herrero

Před chvílí jsem úplně zapomněla, že někdo zvonil. Teď jsem ale vyskočila tak prudce, že moje židle s odporným skřípáním odjela přes půl kuchyně.

„Je… já… co mám…?!“ koktala jsem a střídavě se dotýkala svých neučesaných vlasů a uzlu na županu. Pokud bych se chtěla dostat do svého pokoje, musela bych jít přes halu.

Nahuel mě pobaveně sledoval.

„Mám mu vyřídit, aby přišel později, slečno?“ zeptal se Donovan.

„Ano. Ne!“ vyhrkla jsem. „Sakra!“

Nahuel si usrknul mléka a pomalu vstal.

„Jestli tě ten muž obtěžuje, můžu to vyřídit.“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Neobtěžuje. Vlastně chtěl by… Do háje, copak já vím, co by chtěl? A asi bys to s ním nevyřídil. Je to upír. Nic ho nebolí.“ Pak jsem se ušklíbla. „Leda bys ho nakopal do Volva.“

Tázavě zvedl obočí. Jak tam tak stál, napadla mě ještě jiná možnost.

„Ale… bylo by fajn, kdybys asi tak za tři minuty přišel za mnou a choval se ke mně…“ odkašlala jsem si.

Usmál se. „Důvěrně?“

Vděčně jsem přikývla. „Tak nějak.“

„To nebude problém.“ Zdálo se, že ho můj plán pobavil.

Povzdychla jsem si a zadívala se na svůj župan a bosé nohy. Na válečné střetnutí jsem si nepřipadala zrovna dvakrát připravená.

„Myslím, že lépe ani vypadat nemůžeš,“ nadhodil Nahuel a obešel stůl až ke mně. Jemně se dotkl límce mého županu a upravil ho. Rozbušilo se mi srdce.

„Vážně?“ špitla jsem.

„První, co ho napadne, až tě uvidí, bude postel. Věř mi,“ zasmál se.

Zrudla jsem. To mě při pohledu na Edwarda napadá taky a nemusí mít na sobě župan.

„Fajn,“ vydechla jsem a vydala se do haly.

Stál u okna, jednou rukou opřený o jeho rám a díval se ven. Mračil se. V hale se vznášela jeho vůně a rychle otupovala zbytky mého vzteku.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho. Vlastně poprvé, napadlo mě.

Otočil se a na chvíli se jeho výraz změnil. Objevilo se v něm překvapení. Jeho pohled získal na pronikavosti, to když očima bleskově sklouzl z mých vlasů až k prstům na nohou a zase zpátky. Připadal jsem si úplně nahá. Ale Nahuel měl pravdu. Pár vteřin to vypadalo, že ztratil svůj neotřesitelný klid. Na to, že upíři údajně nepotřebují dýchat, se mu tričko na břiše napínalo docela rychle. Zahleděl se někam k datlovníkové palmě pod oknem. Usmál se.

„Vzbudil jsem tě?“ Pak teprve se na mě zase podíval.

„Ne. Snídala jsem,“ odpověděla jsem stroze. „Přinesl jsi mi účet z autoservisu?“

Zamračil se.

„Přišel jsem jménem své rodiny. Myslíme si, že by bylo dobré, abys… ukončila ty své noční výpravy. Nemáme čas tě pokaždý držet stranou, aby se ti něco nestalo.“

Zafuněla jsem.

„Já vám komplikuju akce? Dovol, abych se zasmála! Vy ničíte moji práci!“

Ušklíbnul se.

„Nenaštvi se, ale naše metody jsou mnohem účinnější.“

Nenaštvala jsem se. Já zuřila!

„Trvalo mi to tři roky, ale získala jsem si respekt! Kriminalita se snížila skoro o polovinu. Ty si sem teď nakráčíš a řekneš: fajn zlato, pohrála sis, ale teď jsou tady profíci?! Na to zapomeň! Lidem moje fotky dávají pocit bezpečí!“

„Nikdo nepopírá tvoje zásluhy. Ale jestli sis nevšimla, teď zrovna není nejvhodnější doba, aby ses ukazovala venku. Pokud vím, jde po tobě Dagross a to je pro tebe příliš velká ryba.“ Mračil se a tvářil se neústupně. Jenže v téhle disciplíně jsem byla taky hodně dobrá.

„Svou práci dělám skvěle. A pokud zrovna nenarazím na tvrdohlavýho upíra, nemám ani škrábnutí!“

„Ty to nechápeš! Jak blízko ses k němu už dostala? Copak jsi to nepoznala?“

Zaskočil mě.

„Co jsem měla poznat? Jasně, že jsem byla blízko! Mohlo to být patnáct metrů. Ty fotky by mohl klidně použít na řidičák!“

Rozhodil ruce, jako bych byla nechápavé dítě. Divila jsem se, že mi z uší nestoupají oblaka páry, jak se ve mně všechno vařilo.

„Je to upír! Rozmačkal by tě jako citrón!“ vyštěkl.

Věděla jsem, že vlastně jen dělám ramena, protože ta informace mi ve skutečnosti vyrazila dech. Ale nemohla jsem dopustit, aby mi nějaká parta kožených kalhot bránila dělat mou práci.

„Nehodlám se s ním prát. Jen ho fotím!“

Odfrknul si.

„Jenže on na tebe nevypsal odměnu deset melounů, protože by od tebe chtěl portrét na předvolební plakát! Nejsi nezranitelná.“

Možná, kdyby se mnou nemluvil tak panovačně. Nebo kdyby všechna naše setkání nekončila hádkou, tak bych v tu chvíli dokázala uznat, že má možná pravdu. Ale on se mnou od začátku zametal a já mu nehodlala odkývat něco tak zásadního.

„Bejt tebou tak tohle téma radši nevytahuju! To ty jsi mi ukázal, jak mám křehký kosti!“

Přimhouřil oči a velmi zvláštně se usmál. Když se ke mně blížil, měla jsem pocit, že jsem kuře a on liška.

„A jaký téma by ti vyhovovalo?“

Po páteři mi přeběhl mráz. Stačila vteřina a o metr menší vzdálenost mezi námi, a už se mi nedostávalo vzduchu. Pak stál až u mě a natáhl ruku, aby se dotkl širokého rukávu mého županu.V tu chvíli do místnosti vniklo bubnování Nahuelova srdce.

„Děje se něco, lásko?“ Znělo to jako když přede kocour. Kocour, co jedním okem sleduje nezvanou návštěvu a během protahování tlapek jen tak mimochodem předvede sadu drápů.

Edward zkameněl. Jeho pohled zamířil za mé rameno.

„A tohle je kdo?!“ Druhá kočkovitá šelma. Tahle se ale neprotahovala. Syčela a cenila zuby.

Cítila jsem zvláštní opojení. Zdálo se, že to zabírá. Zároveň se do toho všeho ale přimíchala nespokojenost, protože jedna moje část byla ochotná za jeho objetí zahodit hrdost.

„To je v pořádku, miláčku, pan Cullen už je stejně na odchodu,“ odpověděla jsem Nahuelovi a couvla o dva kroky. Na zádech jsem ucítila hřejivý dotyk jeho hrudi. Objal mě kolem pasu.

Edwardovi poprvé došla řeč. V ten moment vypadal jako socha. Nádherná mohutná nehybná socha. S vražedným výrazem ve tváři. Trvalo to ale jen chvíli.

„Zřejmě tě nepřesvědčím,“ řekl a zadíval se mi do očí.

Nedokázala jsem ani mrknout. Jen jsem zavrtěla hlavou. Pak jsem ucítila Nahuelův polibek na temeni. Edward se odvrátil. Oči mu plály. Čekala jsem, že ten mramorový sloup, na který se zahleděl, co nevidět pukne.

„Dobře. V tom případě nám aspoň dávej vědět, kam se chystáš, aby se naše cesty už nezkřížily.“ Zase se na mě podíval a v jeho hlase zazněl jízlivý podtón. „To si přece ani jeden z nás dvou nepřeje.“

Podařil se mi jeden krátký mělký nádech.

„Jistě,“ vypravila jsem ze sebe. „Nepřeje.“

Nahuel mi položil ruce na ramena. Pomalu sjížděly dolů, dokud nenašly moje dlaně. Naše prsty se propletly.

„Leda by ses mi chtěl omluvit,“ dodala jsem a konečně se mi povedlo promluvit tak rozhodně, jak jsem potřebovala.

Popuzeně zasyčel. Pak se ironicky usmál.

„Promiň, že sis o mě zlomila ruku, když ses mě pokoušela praštit!“

V tu chvíli jsem měla chuť mu hodně ublížit, jenže o další úraz jsem nestála. Takže jsem se otočila k Nahuelovi a věnovala mu zářivý úsměv.

„A co ten náš oběd, miláčku?“ zeptala jsem se a objala ho kolem krku. Sklonil se a přitáhl k sobě. Začala jsem ho líbat. Od včerejška už jsem to uměla.

Ráda bych řekla, že jsem z toho voňavého polibku něco měla, ale nebyla by to pravda. Napínala jsem uši, aby mi neušel sebemenší Edwardův pohyb. Slyšela jsem, že zadržel dech. Pak se zavlnil vzduch a vzápětí se ozvalo zvláštní cvaknutí. Nakonec klaply dveře.

Pustila jsem Nahuela a rychle se otočila. Edward byl pryč. Uvědomila jsem si, že se třesu.

„Představovala sis to nějak takhle?“ zeptal se tiše Nahuel.

Pomalu jsem došla až na místo, kde Edward ještě před chvílí stál.

„Jo, bezva,“ odpověděla jsem roztržitě. Můj pohled zůstal viset na dřevěném odkládacím stolku. Jeho hladký povrch narušovaly dvě malé kruhové prasklinky. Nemusela jsem se ani sklonit níž, abych poznala, co je způsobilo. Vězely v nich dva knoflíčky z košile od Armaniho.

„Bello?“

Ohlédla jsem se. Moje snaha o trochu normální výraz asi vyšla naprázdno. Zřejmě za to mohl ten zvláštní pocit kolem žaludku.

„Nebylo ti to nepříjemný?“ zeptala jsem se.

Založil si ruce na hrudi a přemýšlivě mě pozoroval.

„Mně ani ne,“ odpověděl nakonec a pousmál se. „Ale myslím, že v této místnosti jsem byl jediný.“

„Promiň. Neměla jsem to po tobě chtít,“ zasténala jsem a padla do jednoho z polstrovaných křesílek u stolku. Bylo mi nanic.

Zasmál se. „Nijak mi to neublížilo.“

Na moment jsem zavřela oči a snažila se trochu srovnat. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli to byl dobrý tah nebo ne. Konec konců – kdo jsem, abych Edwarda převychovávala. Jeho matka? Co na tom záleží, jestli se mi omluví nebo ne? Zadívala jsem se na knoflíčky a přejela je konečky prstů. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce, protože jsem měla neodbytný pocit, že odpověď znám.

„A co kdybychom si opravdu vyrazili ven?“ zeptal se.

Jo, to znělo dobře, jenže…

„Nemůžu jít ven. Sám jsi to slyšel. Jedině v přestrojení,“ řekla jsem a znechuceně si odfrkla. „Navíc, Donovan už vaří oběd, takže…“

„V tom případě se najíme tady. Ale stejně bych stál o tvou společnost, jestli nemáš nic jiného.“ Došel ke mně a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát z křesla. Vždy galantní.

„Jo, a já tě konečně budu moct vyslýchat,“ pohrozila jsem s úsměvem. Výčitky svědomí jsem se rozhodla aspoň na chvíli hodit za hlavu. „A omlouvám se. Bylo to celý trapný. Neměla jsem tě do toho tahat. Kromě toho…“ Rozpačitě jsem si hrála s uzlem na županu.

„Kromě toho?“ zeptal se a chytil mě kolem ramen. Vedl mě zpátky do kuchyně.

„No, pro chlapa asi není příjemný nechat se takhle… využít.“ Střelila jsem po něm zkoumavým pohledem, teď už nejspíš rudá jako rajče. On se ale usmíval. Ve dveřích mi dal přednost a zase mě usadil ke stolu, kde se mezitím místo cookies a mléka objevily talíře s nějakou exoticky vonící polévkou.

„Jak bych ti to řekl a nezpůsobil ti šok.“ Zazubil se. Teď už jsem byla opravdu zvědavá. Zadíval se na mě a přes stůl se natáhl pro moji ruku. Ty temné oči mě donutily zatajit dech.

„Nezastírám, že jsi jedna z nejkrásnější a nejzajímavějších žen, jaké jsem poznal. A to už jsem tady skoro půl tisíciletí.“

Zachytila jsem Donovanovo tiché brblání. Říkal něco o nemístném vychloubání.

„Jsi krásná, velmi chytrá a neobyčejně přitažlivá.“

Sklopila jsem oči.

„Jenže kdybych měl jít na skutečné rande,“ odmlčel se a já se na něj podívala. „Šel bych raději s mužem.“

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

49)  Lia (18.01.2011 22:15)

Edward musí zuřit

48)  AnneCullen (18.01.2011 22:09)

On je GAY????

46)  Carlie (18.01.2011 21:57)

Karolko: Když se načančám, když se načančááám , tak jsem k dispozici Ale takhle mě obklíčit, vy dvě, mě, pískle malé
Tak ale příležitost bude, ne... nějaká ta autogramiádička se chystá

45)  Gassie (18.01.2011 21:52)

Dagross je upír Páni! A Edward se o ni bojí a žárlí Nádherně žárlí. Asi mu způsobila trošku šok, ale on působí tak suverénně a samolibě, že mu to podle mně jen prospěje.
Nahuel je dokonalý chlap (i když to je poloupír). O Tvých dokonalých mužských postavách už jsem se nejednou rozepisovala. On je další položka na seznamu a je jedno, že je gay.

44)  Yasmini (18.01.2011 21:52)

Tak mé rady koukám nezabraly, když jsi z něj udělala sexuální menšinu Tak co už, hlavně že mu to natřela.
Do něj Bells.
Hrozně se mi líbila líbací scéna.
Taky bch si dala říci.

Y.

42)  Monelien (18.01.2011 21:42)

Dneska jsem stěhovala. Opravdu pilně stěhovala. A bolí mě celý člověk. Konečně jsem se osprchovala a řekla jsem si, že si k večeři něco přečtu. A co nevidím, Zoom
Minulý díl jsem nekomentovala, protože jsem vydýchávala Edouše a Nahuela
Ale vzhledem k tomu, že mě složila poslední věta, tak se musím ozvat Jak to vypadalo nadějně, tak to Nahuel zabil
A Edward nejspíš konečně dostal pecku do srdíčka, snad to trochu obrousí hrany jeho arogance
Už se těším na další díl
Zbožňuju tě

41)  kytka (18.01.2011 21:36)

Ten tvůj styl je úžasný, a ty hlášky, fakt jsem se pobavila. A ty knoflíčky . těším se nedočkavě na další.

40)  Karolka (18.01.2011 21:33)

1) Díky!!!
Amisha: Nejdřív ti chci pogratulovat, že jsi byla první a pak strašně moc poděkovat, protože jsi mě dnes moooc podržela. Mám tě ráda.
sfinga: Přiznám se, že mi ho bylo strašně líto a že jsem si musela několikrát připomínat, že je to pro jeho dobro. A neboj, já to Jacobovi nepovím. Děkuju!
Stelletta: Jsem se smála, když jsi se smála. Wasabi??? Dá se to vůbec přežít?! Děkuju!!!
Bosorka: Ale já vím, že žádná mrcha nejsi. Troufám si říct, že jsi velmi rafinovaná, ale mrcha ne-e. Mám obrovskou radost, že se ti to líbí. Díky!
Hanetka: Moc děkuju! Amisha potvrdí, že dnes jsem se s tím prala. Znáš to - víš, co tam má být, ale ne a ne to tam dostat. Upřímně, právě teď to zapíjím, trochu jsem se bála, že mě pošlete k šípku. (I když na TO odhalení jsem se těšila už tři dny a smála se jak blázen). Strašně si vážím toho, že se ti to líbí. Děkuju.
Carlie: Ty jsi úžasná, víš to? Tvůj komentář je úplně přesnej a já můžu bejt v klidu na 110%, že jsi tam našla přesně! to, co jsem tam dávala. Uf! Fakt děkuju. A hele, pozor, my si s Bye říkaly, že bychom tě rády poznaly osobně, takže... hihi... možná tě jednou oslovíme na nějaký rande. Děkuju!
Petris: Díky! Moc!!!
Anna s číslem: Moc děkuju. Doufala jsem, že si to užijete.
Pája: Já děkuju! To je takový blaho, spokojenost na obou stranách. Fakt jsem se těšila, co tomu budete říkat.
sakraprace: Ach! Jak já miluju když zvoláš "sakra práce". Fakt! Děkuju! To je jako bych dostala nejmíň... Řád zlaté vařečky!

38)  eMuska (18.01.2011 21:15)

Dor Do Ružomberka! Tak tá teda Edwardovi dala! Ach jéminé! Myslím, teda... je to totálne a očividne jasné, že ju Edward chce, priťahuje ho... A ona mu toto spraví... A Nahuelovo priznanie... Teraz neviem, či mám byť rada, alebo nie... Má nejaké neviem koľkaté núčatá, ale radšej má chlapov... Počúvaj, ak bude chcieť Edward spraviť to isté, čo Bella, a použije Nahuela, tak ma poriadne naštveš!
Inak každá poviedka má niečo charakteristické... Nejaké slovo... Myslím, že to tvoje sú gombíky

36)  Nosska (18.01.2011 21:12)

Tak to byl velmi originální konec
Ale alespoň Edovi a Bell nestojí nic v cestě... Tak mě napadá, nemohli by pracovat společně?? Nebo použít ell jako návnadu... No, každoopádně je to Tvoje povídka a jen Ty víš, jak to bude pokračovat

33)  Twilly (18.01.2011 21:02)

Hnědulinko ty si opravdu Bestie, překrásné, to bylo překrásné, od začátku až po konec. Co ti mám líčit, Keříku, když malujeme??? Je to hodně plastický, člověk toho moc vidí, už jenom když čte... a že se mi ta hot scéna líbila .

Suma sumárum, humor na jedničku, věty, co podle mne zlidoví (když ne, tak sežeru svou botu..bleeeeeee), hot scéna s Nahuelem, hot scéna s Edwardem, to nejdůležitější (pro mne) Donovan byl tady taky a jako vždy byl perfektní jo DONOVAAAAAAAAAAAAAN

A to, že je Nahuel tak trochu moc hot.. no jo no... v Jižní Americe je asi moc teplo, co? Kromě snat Patagonie

Hnědulko já smekám

32)  Pospeta (18.01.2011 20:42)

Karolko, já jsem něco provedla, nějak zlobila? Já o ničem nevím, ale asi jo, protože jinak by si mě tak netrestala.
Nevadí, já jsem od přírody věrnej tvor. Takže i kdyby si děda s vnukem potají, během Zoominých výprav, zkoušeli u ní v ložnici obsah jejích skříní, pro mě zůstanou jedničky a nej mužský v této povídce.

A teď k celé kapitolce.
Scéna s Edwardem by mohla sloužit jako instruktážní video s názvem "Milé děti, takto to dopadá, když se rychleji mluví než myslí aneb Pozdě bycha honit". V hlavních rolích ......
Karolko, bylo to úžasně vypilované do nejmenších detailů, ale největší dojem na mě nakonec udělaly ty dvě malé památky na kostelní věž.
On jí přinesl ty dva ukousnuté knoflíčky? Ach jó.
Teď bude asi Zoom trošku hlodat svědomí.

A co říct k Dagrossovi? Tentokrát si asi Zoom ukousla moc velké sousto. Snad bude mít po ruce nějaké přátele ochotné pomoci.

Úžasná kapča, Karolko. Úspěšně se Ti daří mě dílek za dílkem šokovat a překvapovat víc a víc. A tím ve mně úměrně zvyšovat závislost.
P.S. I když Nahuela máš u mě teda schovanýho.

31)  Baruu (18.01.2011 20:40)

Karolko, vyrážíš mi dech Né, že by mi to vadilo, ale já prostě nestačím valit oči.
Ty knoflíčky... Bože, on si je u sebe nechal To bylo tak... hned se mi vybavilo, co se stalo v předešlém díle a červenala jsem se jako rajče
Bella se opět postavila do své bojovné pozice, ale kdyby to neudělala, nevěděli bychom, že ty knoflíčky u sebe máá
No nádhera
Fotogalerie taktéž... Krásná Zoom, přenádhernej rozcuchanej Edík, galantní Nauhel a Donovan? Trefa do černýho
Honem další, už teď mám absťák na číslo 9
P.S.: Bude Bella Edíka tápit ještě dlouho? Já vím, já vím... akce, nadchnutí, zatajený dech... Zabije nás to!

30)  Fanny (18.01.2011 20:40)

Divadýlko bylo převelice zajímavé a smála jsem se u něho jako blázen,chvíli jsem myslela, že by Nahuel byl lepší než Edward, ale poslední větou jsi to jaksi vyvrátila ...

A Dagross začíná bejt nebezpečenější než se mi líbí, když se z ně vyklubal upír

«   1 2 3 4 5   »