Sekce

Galerie

23.01.2011 [17:06], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 79×, zobrazeno 11012×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

12) Krocení zlého muže aneb Asi se z něj zblázním

„Vida, to mi ještě nikdo neřekl,“ hlesla jsem v chabém pokusu zakrýt dojetí.

Rozesmál se a znovu mě políbil.

Za jeho zády se ozvalo odkašlání. Celá rudá jsem se vyklonila, abych se podívala, kdo nás překvapil. Edwardova vůně mi znemožňovala vnímat cokoli jiného. On sám se ale ani neohlédl. V očích se mu objevil takový pichlavý výraz a ve tváři spokojený úsměv.

„Potřebuješ něco, Nahueli?“ zeptal se. Pod rukama jsem cítila, jak se mu napínají svaly. Jako by se chystal po něm vystartovat.

Nahuel stál uvolněně, ale doširoka rozkročené nohy a svěšené ruce dávaly tušit, že není o nic méně připravený ke střetu. Podíval se na mě a jeho oči se ptaly, jestli je všechno tak, jak má.

Usmála jsem se a přikývla. Uvolnil se.

„Ne, jen bych se rád najedl a kolem vás se momentálně nedá projít.“

Edward se zatvářil překvapeně a konečně se otočil. Jednou rukou mě pořád držel kolem ramen.

„Na oběd?“ zopakoval a zkoumavě poloupíra pozoroval, jako by mu moc nevěřil.

Nahuel se zazubil.

„Jo, mám děsnej hlad.“ Celou situací se zjevně dobře bavil. Mně se na okamžik zježily chloupky vzadu na krku, když mi trochu opožděně došlo, že to budu muset Edwardovi nějak vysvětlit.

Ukročili jsme stranou a Nahuel kolem nás pomalu prošel. Tiše si pohvizdoval.

„Tak povídej!“ obořil se na mě Edward a jeho něžné objetí se rázem změnilo v neprostupné vězení. Ztěžka jsem polkla a odkašlala si, ale nějak jsem nevěděla, jak začít.

„A nebo radši ne,“ řekl najednou a přitiskl se ke mně. „Vždyť je to jedno,“ zabručel ještě a zase mě líbal. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se nemám cítit dotčená. Po několika málo vteřinách jsem zase přestávala myslet. „Ale ať už se k tobě nepřibližuje, jo?“ šeptal a vmáčknul mě do výklenku mezi dvěma sloupy.

„Je to můj přítel,“ vydechla jsem úplně zmámená. Šokovalo mě, jaké pocity dokážou vyvolat jeho prsty v mých vlasech.

„Já jsem tvůj přítel!“ zavrčel a lehce mě kousnul do spodního rtu. Cítila jsem příjemné mravenčení. Oplatila jsem mu to.

„Zblázním se z tebe!“ zasténal a přitiskl se víc. Trvalo hodně dlouho, než jsem se dostala ke slovu. Opatrně jsem ho odtlačila a snažila se popadnout dech.

„On není… konkurence, chápeš? Hodně pro mě znamená, ale není to…“

Mračil se. Nebyla jsem si jistá, jestli kvůli tomu, co jsem právě řekla, nebo proto, že si ho držím dál od těla. Jeho oči se hypnoticky upíraly na moje ústa.

„Štve mě, jak se na tebe dívá! Dokonce mě vytáčí, když je s tebou ve stejný místnosti, protože ty s ním vypadáš strašně spokojeně!“ chrlil ze sebe a zase se ke mně dobýval.

Nedokázala jsem ho odstrčit, alespoň ne hned. Ta záplava nových pocitů, které přicházela s každým dotykem byla úplně odzbrojující.

„Záleží mi na něm,“ zašeptala jsem konečně. To bylo ve chvíli, kdy mě už opustily síly a já mu skoro bezvládně visela kolem krku.

Ozvalo se ponuré zavrčení. Zase byl napnutý jako struna.

„Edwarde…“ Skoro jsem se zajíkla, protože vypadal dost strašidelně. „On… on… on je gay.“

Úplně znehybněl a místo hrozivého pohledu se objevila totální vyjevenost.

„Co?!“

Považovala jsem to za řečnickou otázku a jen čekala, jestli vybuchne nebo ne. A on se rozesmál. Hlasitě, burácivě a nekontrolovatelně. Otřásal se a nemohl přestat. Rozpačitě jsem se usmívala a rozhlížela se, jestli nás někdo nevidí.

Když konečně přestal, přitáhl si mě k sobě. Cítila jsem jeho dech ve vlasech.

„Zasloužila bys…“

„Ty taky,“ zavrněla jsem.

Mlčel a jen mě držel. Úplně iracionálně se mi chtělo brečet. Ještě nikdy v životě mě nikdo takhle nedržel v náručí, když nepočítám svůj hysterický záchvat po Jimmyho vraždě.

„Moc mi to nejde,“ řekl nespokojeně a pak se na mě podíval.

„Co ti nejde?“

Pokrčil rameny. „Vztah. Já vlastně nevím, co mám dělat.“ Pak použil ten svůj vražedný úsměv a dodal: „Vím jenom, co bych dělat chtěl.“

Zrudla jsem a uhnula pohledem.

„Promiň. Říkal jsem, že mi to moc nejde,“ řekl nespokojeně.

Položil jsem si tvář na jeho hruď a lehce ho objela kolem pasu.

„Neboj. Jsi v tom lepší, než si myslíš.“

 

+++++

 

O čtvrt hodiny později už jsme ruku v ruce přišli do podzemní operační místnosti. Edward sice neústupně trval na tom, že v noci zůstanu doma, ale když mi z očí začaly šlehat blesky, uznal, že mám právo aspoň vědět, co mají v plánu.

„Podle naší informátorky se dnes v noci několik Dagrossových lidí pokusí znovu setkat s tím Arabem. Tentokrát prý mají jen dohodnout podmínky obchodu, který ale proběhne až později.“

Alice klikla myší a na obrazovce se objevily dvě fotografie. Ty muže jsem nikdy neviděla.

„Dobře si zapamatujte jejich tváře. Potřebujeme dostat alespoň jednoho z nich. Živého. Uspat a přivést sem k výslechu. Měli by patřit k Dagrossovým nejbližším spolupracovníkům a my od nich potřebujeme zjistit místo, kde se schovává.“

„Vy máte informátorku?“ zeptala jsem se překvapeně. „A nevěděla by ona, kde ho hledat?“

Alice zavrtěla hlavou.

„Naše spojka se nepohybuje tak blízko. Ty informace, které nám poskytuje, získává od toho chlápka vlevo. Spí s ním. Místo Dagrossova hlavního stanu jí samozřejmě neprozradil, ale celkem se jí daří vymámit z něj pracovní záležitosti.“

Nasadila jsem co nejnevinnější výraz.

„A kde má proběhnout ta schůzka?“

Alice už se nadechovala, když do toho vstoupil Edward.

„Já myslím, že tě to vůbec nemusí zajímat.“

Ošklivě jsem se na něj zamračila a uraženě se odvrátila zády. Vzápětí se na mě přitiskl a ovinul mi ruce kolem pasu. „Je mi úplně jasný, že bys zdrhla.“

Alice se usmála.

„Stejně to zatím nevíme. Místo setkání prý bude kvůli utajení upřesněno až na poslední chvíli. Budeme muset být hodně rychlí.“

Edward mě pak opustil a šel se s ostatními připravit. Zůstala jsem sama s Alicí.

„Co všechno se díky tomuhle můžete dozvědět?“ zeptala jsem se a ukázala na sestavu počítačů.

Spokojeně se usmála.

„Skoro všechno. Jde ti o něco konkrétního?“

Sundala jsem si z krku medailon a podala jí ho.

„Moje matka.“

Vzala si ho a otevřela.

„Jste si podobné,“ řekla tiše.

„Byly jsme. Ona…“ odmlčela jsem se, abych potlačila náhlou potřebu začít před ní fňukat. „…zemřela při porodu. Ráda bych zjistila její jméno a třeba… jestli někde nemám nějaké příbuzné.“

Alice přikývla.

„Chceš se do toho pustit hned?“

Horlivě jsem přikývla.

Přešla k jednomu z počítačů a vzala ze stolu předmět, který ze všeho nejvíc připomínal čtečku kódů v supermarketu. Po stisknutí tlačítka se objevil bleděmodrý paprsek, kterým pak oskenovala podobiznu na medailonu.

„Máme přístup k archivům policie. Radši se neptej, jak se nám to podařilo. Tenhle program umí prohledávat databázi pohřešovaných osob a porovnávat základní znaky na fotografiích. Ale může to chvíli trvat,“ varovala mě.

Úplně bez dechu jsem si sedla před monitor a sledovala, jak se na něm v rychlém sledu střídají fotografie. Kdybych věděla, že to k něčemu bude, proseděla bych tam roky.

„Díky, Alice,“ řekla jsem vděčně, aniž bych dokázala odlepit oči od obrazovky. Ucítila jsem jemné pohlazení na rameni. Pak odešla.

 

+++++

 

Po půl hodině už se mi začaly dělat mžitky před očima a tak jsem se rozhodla trochu projít. Zkoumala jsem mapy a záznamy o proběhlých akcích. Podle nich jsem zjistila, že Cullenovi působí ve městě asi dva měsíce. Byl to vlastně zázrak, že jsme na sebe nenarazili už dřív. Taky jsem si trochu zahrála na špiona a zkusila se porozhlédnout v jednom z počítačů, ale ta kybernetická mrcha po mně chtěla heslo. Posadila jsem se zpátky, pohodlně se opřela a natáhla nohy na stůl.

Pak zazvonil telefon.

Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Prostě jsem ho zvedla.

„Haló?“ ozval se příjemný ženský hlas. „Tady Esmé. Nemám moc času.“

„Mluvte,“ reagovala jsem. Srdce se mi rozbušilo.

„Ta schůzka proběhne v Gatewoodu. V bývalých filmových ateliérech. Hodinu po půlnoci,“ šeptala a její hlas zněl vystrašeně. „A omlouvám se, teď mi nějakou dobu nevolejte. Zdá se mi, že mě podezírá.“ Pak zavěsila.

Zastrčila jsem anténu a zamyšleně vrátila telefon na stůl. V tu chvíli už se objevil Edward.

„Slyšel jsem jen poslední větu. Co říkala?“ zeptal se.

Zopakovala jsem mu její monolog a taky jsem dodala, že mi připadala vyděšená. „Neměli bychom ji odtamtud dostat?“ navrhla jsem.

Dřepnul si ke mně a položil mi ruce kolem boků.

„To není tak snadný. Sama víš, jak to chodí. Snažíme se o to od té doby, co jsme tady, ale nedaří se nám ji přesvědčit. Ona si myslí, že ho miluje, a že ji zachránil z ulice. Nechápe, že se vlastně pořád chová jako šlapka, i když už je jenom s jedním.“

Přikývla jsem. Tohle nebylo nic neobvyklého.

„A teď mi prozraď, co máš v plánu,“ řekl a v klínil se mezi moje kolena.

„V plánu?“ hlesla jsem nechápavě. Srdce mi začalo hopsat jako kapitánka roztleskávaček.

„Netvrď mi, že jsi hned nezačala přemýšlet, jak se tam nejlíp dostat.“

Ušklíbla jsem se. Rozčilovalo mě, že mě má tak prokouknutou.

„V noci nikam nepůjdeš. Slib mi to!“ žádal důrazně.

Je jedna hodina ještě noc nebo už brzké ráno?

„V noci nikam nepůjdu. Slibuju,“ řekla jsem, aniž bych zčervenala.

Nedůvěřivě přikývl. Pak se otočil na monitor počítače. Fotky mezi tím doběhly a v rohy blikal nápis, který ohlašoval, že zadaná osoba nebyla nalezena. Edward se zahleděl na tvář v okénku s nápisem subjekt.

„Tvoje matka?“

„Jsme si podobné, já vím,“ špitla jsem ve snaze předejít rozhovoru na tohle téma.

„Netrap se,“ zašeptal a pohladil mě po tváři. „Zejtra můžeme zkusit rozšířit prohledávanou oblast. Nemusela bydlet přímo v Seattlu.“

Vzala jsem ho za ruce.

„Umíš bejt docela milej, když chceš, víš to?“

V tu chvíli vypadal skoro rozpačitě. Klidně bych mu hádala těch sedmnáct.

„Hlavně to neříkej před Emmettem. Potrhal by se smíchy,“ zabručel a pak se naklonil pro polibek.

 

+++++

 

Zhltla jsem večeři a pak i s Edwardem odešla do svého pokoje. Zajímalo by mě, jestli se mě tak držel proto, že beze mě nemohl být, nebo proto, aby měl jistotu, že nic nechystám. Vůbec si ale nevšiml, že jsem při odchodu z kuchyně podstrčila Donovanovi lísteček s instrukcemi. Nechala jsem si připravit auto s plnou nádrží, abych – jakmile odjedou – mohla hned vyrazit. Výčitky svědomí jsem měla jenom trošičku. Stačilo pomyslet na Jimmyho.

Povídali jsme si. Bylo strašně osvobozující mluvit o věcech, které mě strašily ve snech a jeho trápily ve věčném bdění. Vzpomínky. Tak jak se vynořovaly.

Edwardovy hodiny klavíru, do kterých ho přihlásila matka, a on je nenáviděl, ale teď by dal cokoli za to, aby jí tenkrát udělal radost. Měl pocit, že by třeba bývala neodešla a nenechala ho napospas věčně opilému otci.

Moje Debbie, vratký vor v rozbouřeném moři nepřátelského světa. Její nečekaná smrt uprostřed noci, kdy si najednou přitiskla ruce k hrudi a zemřela dřív, než dopadla k zemi.

A došlo i na vzájemné porovnávání hrdinských kousků při lovu zločinců. Za své historky jsem si vysloužila zamračený pohled, větu, že jsem děsnej hazardér a nekonečný polibek za statečnost.

Krátce před půlnocí jsem si poslušně vzala pyžamo a šla se vysprchovat. Dokonce jsem si umyla vlasy, aby iluze rozhodnutí zůstat doma byla úplně dokonalá. Když jsem se vrátila do pokoje, Edward seděl v křesle a zkoumavě mě pozoroval. Nervózně jsem přejela pohledem pyžamo a hledala, jestli s ním není něco v nepořádku.

„Něco pro tebe mám,“ nadhodil a konečně se usmál. Sáhl na stolek a podával mi nějakou knihu. Asi byl pryč, když jsem se sprchovala. „Chtěla jsi něco ke čtení. Aspoň se tu v noci nebudeš nudit.“

Podívala jsem se na přebal. Zkrocení zlé ženy od Shakespeara. Vyplázla jsem na něj jazyk.

„To si přečti spíš ty, ať víš jak na mě,“ smála jsem se.

Stáhl si mě na klín.

„Ale já to přece vím. Vzpomínáš si? Říkala jsi, že umím bejt milej.“

Pak zvážněl.

„Ale tebe čekají pekelná muka, hned jak se vrátíme.“

Nadechovala jsem se, abych se zeptala, o čem to mluví, ale on pokračoval.

„Doufám, že mě budeš mít ráda i za tři vteřiny.“

Najednou vstal, přehodil si mě přes rameno, až jsem hekla, a vyšel se mnou z pokoje.

„Co to vyvádíš! Pusť mě!“ vřískala jsem.

„Promiň, lásko, ale je to pro tvoje dobro.“

„Jaký dobro?! Koukej mě pustit, pitomče!“ Bouchala jsem do něj knihou, kterou jsem stále ještě držela v ruce, ale samozřejmě bez efektu.

Seběhl se mnou do haly. Stáli tam Nahuel i Donovan a ani jeden z nich nehnul brvou!

„Donovane! Já vás vlastnoručně uškrtím! Pošlu vás vařit na Severní pól Eskymákům!“ křičela jsem, když jsme ho míjeli, protože mi došlo, že mě prásknul.

„Jsem vždycky na vaší straně!“ volal za mnou.

„Nahueli! Jsi mrtvej!“ stihla jsem zařvat, než jsme zmizeli na schodech do suterénu.

„Kam mě to neseš?! Nemůžeš se mnou jednat jako s kusem nábytku! Slyšíš?!“

Edward se zasmál a pohladil mě po stehně.

„Lepší navztekaná, než mrtvá.“

„Do konce života s tebou nepromluvím!“ zuřila jsem. „A v našem případě to bude fakt dlouho!“

„Když mlčíš, tak jsi nejkrásnější.“

„Drzoune!“

Zase se rozesmál a pak už jsme vešli do nějaké místnosti. Byla to vlastně docela pěkná ložnice, i když mnohem menší, než ta moje. Zásadní rozdíl ale spočíval v tom, že tenhle pokoj neměl okna a dveře vypadaly jako vrata od trezoru.

„Ty si děláš srandu!“ rozkřikla jsem se. „Přece mě tu nemůžeš jen tak zamknout!“

Postavil mě na zem a já popadla první, co mi přišlo do ruky a mrskla to po něm. Kovová plastika nějakého atleta. Narazila do něj a poněkud změnila tvar. Pak s hlučným lomozem spadla na zem.

Pevně mě objal, takže jsem se nemohla ani pohnout.

„Ale můžu. Úplně snadno. Uvidíš,“ smál se.

Klepala jsem se vzteky. V duchu jsem už plánovala, jak ho budu mučit a týrat a že už se na něj nikdy neusměju. Políbil mě. Zazmítala jsem se a snažila se odtáhnout, ale nedovolil mi to. Vrčela jsem na něj a prskala, dokud mě nezradilo tělo a já mu nezačala polibky vracet.

„Nesnáším tě! Nemáš ani představu jak moc!“ syčela jsem zadýchaně, když mě konečně pustil. Pro jistotu jsem o kus couvla, protože jsem si sama sebou nebyla zase tak moc jistá.

„Mrzí mě to, ale já o tebe nemůžu přijít,“ řekl a vydal se ke dveřím. „Hned, jak se vrátíme, přijdu za tebou.“

„Neobtěžuj se!“  houkla jsem.

Otočil se a poslal mi vzdušný polibek.

„Stejně se ti bude stejskat.“

Pak se dveře zavřely a ozvalo se tiché cvakání nějakého mechanismu.

 

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

MisaBells

59)  MisaBells (24.01.2011 06:46)

Chudák Zoomka... tak pěkně jí to začalo a Edward... No, bylo to super, dost jsem se nasmála a naáchala v průběhu celého dílu. Nemá se ta holka nejlíp? Pečují o ni, je "skoro" nesmrtelná... Má Edwarda (!!!)
Karolko, dokonalé. Super! Četlo se to samo, vážně. Jsi borec holka.

Karolka

58)  Karolka (24.01.2011 01:03)

Páté děkuji.
Pája: Tak to mám radost. Vážně, jedna z nejhezčích věcí, kterou jsi mohla napsat. Dobré nálady není nikdy dost.
mary: No, on ji předběhl. Jinak by podrazila ona jeho.
Janeba: Naprostý souhlas! A culím se a je mi hezky, moc děkuju!
Ashley: Obávám se, že s Esmé to tak je. Ona se nikdy neměla tak dobře, jako právě teď a bojí se to ztratit… A cukrovku? Obávám se, že ano. Děkuju!
Stelletta: Děkuju, to mě moc těší.
Twilly: Moje malá tsunami! Moc děkuju, za všechny ty citace i za Esmé. Protože ano, ona bude mít takovou povahu, jakou známe. Jen ji poznáme jako zatím ještě zlomenou lidskou ženu. Taky miluju Debbie a zároveň mě vzpomínky na ni děsí. Lidská tragédie. Moc ti děkuju, Redbulle! Potěšení na mé straně!
nikolka: Děkuju!
Jarusinka: Děkuju, teď jsem skoro zatajila dech. Ještě jednou děkuji.
milica: A já děkuji za nádherný komentář.
blotik: Děkuju.
Gassie: Takhle napínavý komentář už jsem dlouho nečetla. „Hodí se Bellu přes…“ a šlus. Teda kdybych to nenapsala, tak ani nevím, co se mezi nima stalo. Promiň, hloupě vtipkuju, ale asi se ti umazal kus komentáře. I tak děkuju. To zásadní pro mě tam je.
Nosska: I já.
EDIT:
krista81: Moc děkuju. Jsem ráda, že se ti to líbilo. A všechny tvé postřehy mi dělají obrovskou radost!

krista81

57)  krista81 (24.01.2011 01:02)

Jelikož jsem v sobotu usnula jak nemluvně a nedostala se k pc, dopřála jsem si dneska luxus dvou kapitolek zasebou
A můžu říct, že jsem četla jedním dechem - minulost rodiny, kterou ZOOM z Donovana vytáhla byla moc smutná, nevím čí byla nejhorší Rose nebo Edward?? :( :( :( Asi ani Emmett to neměl nijak lehký :( :(
Ovšem co bylo to bylo a současnost je 100% lepší a o něčem jiném...
To jejich sblížení - celá se rozplývám a nakonec jeho věta o oblíbené značce heroinu a že ví o čem mluví mě dostala
A ta lehká žárlivost na Nahuela než se dozvěděl, že je gay
Ovšem jak ji Donovan prásknul ;) to ještě něco zažijí a všichni tři .
Tak tam asi zůstane zavřená? Nebo se ji podaří utéct??
Nevím co by bylo horší - jestli první varianta a z ní vyplývající vztek na Edwarda nebo druhá kdy se dostane do průšvihu a Edward bude ZOOM zachraňovat? No uvidíme
PS: naprosto mě dostala představa Esme !!! jako informátorky s takovou minulostí a současností Páni.
PS2: snad se ZOOM podaří najít nějakou zmínku o mamince popř. nějaké rodině - na to jsem vážně zvědavá

Těším swe na další.

Karolka

56)  Karolka (24.01.2011 00:47)

Čtvrté děkuji.
Baruu: Děkuju, to mě moc těší!
Yasmini: Výstižněji, už to ani říct nešlo – do příštího polibku. Děkuju!
Tru: Díky!
Iwka: Jj, je to k zbláznění. Děkuju!
Lia: Děkuju, doufám, že se zadaří zítra.
jeanine: Děkuju. Být na jejím místě, tak se strašně vztekám, ale jako pouhý pozorovatel musím říct, že jsem se pobavila. A co nás čeká… hihi… to nás nemine.
Monelien: Vydrž, však tvůj exil jednou skončí, že jo?
AMO: Díky. A neboj, Nahuela ti líto být nemusí. On je úplně v pohodě.
hellokitty: Díky!
PeTi: Děkuju. P.S. mi určitě nevadí. Zamyslím se. I když se přiznám, že nevím, jestli bych si na nějakou jednorázovku s ním troufla. I když… možná… (Teď ale nesmím děsit Bosorku, která má přednostní právo, že hned po skončení Zoom bude Paul). Ale dobrej nápad, díky. Budu o tom přemýšlet.;)

Karolka

55)  Karolka (24.01.2011 00:36)

Třetí děkuji.
sfinga: Děkuju. Přesné, výstižné a já mám radost. Velikou!
Scherry: Díky.
Carlie: Po tvém komentáři mám pocit, že jsem si šňupla něčeho,co je rozhodně na seznamu zakázaných psychotropních látek. Druhá varianta je, že se se mnou ta židle opravdu vznesla. Děkuju!
Ewik: Jj… myslím, že mu hrozí reálné nebezpečí popraskaných bubínků. Díky!
Lenka: Po tvém komentáři jsem si je představila, jak všichni tři svorně škrábou metrák brambor. To bude ale asi tou pozdní hodinou. Podstatné pro mě je, že čteš a líbí, a to je lepší, než ta sklenka portského, co jsem měla před chvílí. (Samozřejmě jen na posilněnou, abych dobře zvládla poděkovat.;) ) Takže: díky!
sakraprace: Vděčné díky tandemu sakraprace sakrapráče. Jsem ráda, že vás mám.
kamčí: Děkuju!
Bye: Snažím se, aby mu bylo fakt těch sedmnáct (vlastně dvacet), ovšem s přihlédnutím k faktu, že nuceně dospěl už někdy v útlém dětství. Ty jo, když to napíšu takhle, skoro mám strach psát další kapitolu. Pravdou je, že mě tenhle Edward strašně moc baví a ohromně mě baví i Zoom. Má tolik běsů, tolik víl… Díky!
Pospeta: „odpuzovadlo na neodbytný upíry“ Za prostředek komentáře děkuju, a za poslední větu ti pošlu účet za kapesníky. Moc to pro mě znamená. A přeci jen, i když asi zbytečně… ano, budou těžké chvíle, ale udělám maximum pro to, abych to odlehčila. Děkuju!
Michangela: Díky!

Karolka

54)  Karolka (24.01.2011 00:18)

Druhé děkuji.
witmy: To jsem moc ráda. Děkuju!
anette: Teď mi tu chybí smajlík se zalepenou pusou. Bych tu vykřikovala, až by se skla otřásala, ale nesmím. Prostě to uděláme tak, že já budu psát a ty číst a obě budeme doufat, že z toho vyvázneme živé. Děkuju!
bb: Moc děkuju! Tvůj komentář byl jako výborně sestříhaný trajler k filmu. Budu ho doporučovat těm, kteří budou chtít zkrácenou verzi. ;) Mám radost, děkuju!
belko: Ajajajajajajaj! (Lomí rukama a rudne i na místech, kam si nevidí…). Ano, Karolka odhazuje zábrany a není si jistá, jestli to občas nepřepískne. Ono se řekne, že to byl jen polibek, že? No, byl. A děkuju za krásnou známku, vypadá to, že v pololetí půjdu za vysvědčení na zmrzku. Jsi úžasná. Děkuju.
Dennniii: Děkuju! Za krásné shrnutí i slova chvály. Já sama za sebe bych si přála, aby Bella… ale nic, nebudu prozrazovat.
Lenka326: Normálně jsem si až teď uvědomila jednu věc, která mi jako autorce unikla. On jí ani jednou nevmetl do tváře, že se ho chystala podfouknout! To svědčí buď o mém klesající mozkové kapacitě, nebo o skrytých rezervách jeho charakteru. :D Moc děkuju. Jsem nadšená, že tě to tak baví.
Fanny: Viď, je to nefér! Já bych byla naštvaná už jen proto, že bych na něj nedokázala být naštvaná. A co bude dál? No… uvidíš zítra.
gabina: Děkuju!
dorianna: Tvoje poslední věta mě ohromně pobavila. A máš pravdu. Ona rozzuřená Zoom může být strašlivější než nějakej Dagross. Díky!
kytka: Moc děkuju!!!

Karolka

53)  Karolka (24.01.2011 00:01)

První děkuji.
Amisha: To by se ti líbilo. Poslat mě někam do zimy a ledu. Ačkoli… kdyby tam byl Donovan se mnou… Díky, zlatíčko!
elie_darrem: Děkuju!
Hanetka. Ale vždyť to byla jen pusinka. Ty, básnířko z Modřan. Děkuju!
Texie: Ta tvoje věta byla tááák přesná! Jsem tu nadskakovala nadšením jak na stadioně. A nebudu ho obhajovat. Ať to udělá sám. Děkuju.
Lucie: Díky!
Abera: Moc děkuju.
semiska: Ano, myslím, že od toho dne, kdy mu ukradla auto, už od ní očekává cokoli. A taky myslím, že to udělal stylově. Děkuju.
Anna s číslem: Ha, že by jí přišel na pomoc Houdini? No uvidíme. ;) Díky!
eElis: Já ti nevím, asi bych neměla mluvit za něj, ale on možné věděl, že nebude mít čas, aby ji tam mohl ohlídat? Nebo prostě nechtěl riskovat? No, však on se z toho zodpoví. Děkuju!
Jesska: Jsem vždycky strašně zvědavá na vaše postoje a je docela zajímavé sledovat, že se občas neshodnete. Takže myslíš, že by bylo lepší, kdyby se dostala ven? Uvidíme. Jsem moc ráda, že sis to užila. Já taky.

Nosska

52)  Nosska (23.01.2011 23:05)

Teda, za tohle bych Edwarda taky zabila

Gassie

51)  Gassie (23.01.2011 22:57)

Karolko, děkuji za další super díl
Dneska jsi mě moc pobavila
Tenhle Edward je zase jiný, hlavně úplně jiný než originál a opět skvělý. Líbí se mi, že to není ten ufňukánek, ale rázný jedinec, co nemluví a jedná Hodí si Bellu přes

blotik

50)  blotik (23.01.2011 22:40)

Chudák Bella, zlý (hodný) Donovan, Nahuel... ani nevím, jakou v tom hraje roli, nesmírně arogantní (zamilovaný a obětavý) Edwarda a slepá Esme...
Předpokládám, že to je Esme, která pak bude upírkou ke CArlisleovi, když říkal, že vlastně zachraňoval děti ulice a šlapky...
Těším se na další dílek.

milica

49)  milica (23.01.2011 22:40)

Áááááách, tak to byla nádhera
Nejdřív zamilované a pak... Donovan půjde vařit k Eskymákům
Chudák Bella, ale Edward to myslí dobře. Sice mi příjde že ona zase něco určitě provede, takže vlastně chudák Edward uhlídat jí to bude práce na plný úvazek
Karolko děkuji za nádhernou kapitolku

48)   (23.01.2011 22:13)

Na začiatok si dovolím citovať Monelien:
"Edward... Edward... Edward... můžu ještě jednou? Ách, Edward"
Moja reakcia hneď po dočítaní
Po druhom prečítaní už hádam dačo zo seba dostanem
Nie, nedostanem...
Už druhýkrát. Prepáč.
Ono to bolo proste také krásne, až mám pocit, že svojimi slovami by som narušila to kúzlo
Ale znova len... Edward, Edward,Edward,Edward, Edward, Edward, Edward,Edward, Edward,Edward, Edward... ech Aaaaaaach...
Ja viem, že som ho ešte nie až tak dávno chcela nakopať, ale už nechcem:D
Milujem ich "MY"



nikolka

47)  nikolka (23.01.2011 22:04)

ja som úplne na mäkko. Ich romantické chvíľky sú čím ďalej krajšie a úplne na nevydržanie rytmu môjho srdca a pokojnej mysle...
Donovan zradca!!! ale zradca pre jej vlastné dobro...určite zoom dá Edwardovi pocítiť, že ju zamkol v trezore, na čo sa nesmierne teším, pretože to určite bude stáť za to

Twilly

46)  Twilly (23.01.2011 21:53)

áááááááááááá tak poslední scény, tak tam už jsem měla motýlky v břiše, nosní dírky veliký jak vrata od vzrušení a můj nepatrný hrudník vibroval napětím, jestli ji tam opravdu nechá... nechal :D.

Děkuji za spomenutí na pana S i na jeho Zkrocení zlé ženy, tu mám od něj nejraděj. TOHLE je podle mne láska jako trám a né Romeo a Júlie

Teď si ještě odbudu povinnosti... DONOVAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAN a můžu jít komentovat:

Podíval se na mě a jeho oči se ptaly, jestli je všechno tak, jak má. ----- gay negay, tady je tak sladký, že bych si jej dala třeba jako desert, to mi věř... úplně k zulíbání

„Já jsem tvůj přítel!“ zavrčel a lehce mě kousnul do spodního rtu. ---- tak tady, kdybych neseděla, mladá dámo, tak upadnu a už to nerozdejchám takhle scéna má hodně erotickej náboj, Hnědulko


„Štve mě, jak se na tebe dívá! Dokonce mě vytáčí, když je s tebou ve stejný místnosti, protože ty s ním vypadáš strašně spokojeně!“ chrlil ze sebe a zase se ke mně dobýval. ----- jo a tady taju i když to čtu podruhé...


„Moc mi to nejde,“ řekl nespokojeně a pak se na mě podíval. ---- tak tady mi už pro Eda začíná i srdíčko tlouct


Strašně moc krásně jsi do příběhu zakomponovala Esmé, udělat z ní to co je, nádhera, teď vážně. Zachovalas tam všechno co k ní patří a je to patrné z těch málo vět, kterými si ji popsala... unikátní

Očuchávání si zadečků v podobě mluvení o svých... ehm... pracovních výstupech... škoda, že jim nezůstávají jizvy, bylo by to autentický


A Debbie??? Nádherně doplňuje Zoominy vzpomínky krásná postava, opravdu. Mám pro ni tajnou slabost...pst, nikomu ani slovo, jo?


no a ostatně to poslední.. tam bych to mohla rovnou zkopírovat všechno... luxusní vydání, Bestie moje milovaná, doslova... strašně moc ti za to děkuju

Stelletta

45)  Stelletta (23.01.2011 21:46)

Hihihihihihihi. Rofl:D
No prostě geniální. Oni jsou jak na horské dráze. COž je to nejlepší, protože číst pořád dokola jak si Edward s Bellou zasněně hledí doočí a on ji krmí nějakou mňamkou mě už fákt nebaví. Je to prostě suuuper

44)  Ashley (23.01.2011 21:45)

koukám, že Eda je pěkně nenasytnej. Je zvědavej a nepříčetnej jak tygr a ještě ji u výslechu stíhá ohlodávat
Trochu jsi mě s Esme překvapila, že by měla až tak vymytý mozek
ÁÁÁch Donovan, já tušila, že ji práskne, ovšem Bella byla strašně roztomilá, když se vztekala
A ten konec! AAAch, netřeba se vyjadřovat - snažíš se nám způsobit cukrovku, já na to přišla, ty jedna podlá mrško! Jen tak dál!

Janeba

43)  Janeba (23.01.2011 21:14)

Tak to bylo o fous, Karolko! Vážně jsem se bála, že necháš Bellu odjet zachraňovat Esme! Zlatej Donovan(chudinka) a Nahuel, to si Bells neuvědomuje, že ji Dagross může zašlápnout jako červíčka! Sklepní pokojovej trezor?! Báječné!Jen mám obavu, jak to chudinka rozddejchá! Před chvílí se rozplývala v náručí Edwarda, který ji přiváděl k šílenství ... "Zblázním se z tebe!“ zasténal a přitiskl se víc. ... a nyní je lapená jako ptáček v klícce s návodem na Zkrocení zlé ženy! To bude zlé! Zase jsi mistrně zahrála na citovou strunu a to nejenom s Debbie a klavírem! Karolínko mylovaná, děkuji Ti za nadějně krásný víkend s výhledem ....
Děkuji!!

42)  mary (23.01.2011 21:01)

no hééééééééj, to byl podraz :) !

41)  Pája (23.01.2011 20:27)

Chtěla jsem si nechat tvojí dnešní porci zoomu až na zítra, ale nevydržela jsem to...no jo, já vím...ale odůvodnila jsem si to fakt dobře - při tom uklízení si přece musím dát chvilku oddech, že

A jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, protože dnešní dílek byl opravdu pohádkově krásný, u začátku jsem ani nedýchala a jen přiblble se uculovala, tss, pak že Edward neví jak se chovat...podle mě mu to šlo přímo skvěle

Také doufám v to, že při dalším hledání Belliny maminky bude mít větší štěstí. No a nejvíc jsem se nasmála, jak se nám Bella pěkně čertila, když jí Eda neskočil na tu její lest, že "večer" nikam nepůjde :) :) a na rameni si ji nes do trezoru, protože mi to fakt tak přišlo, žádná okna a moc bych se nedivila, kdybych ty dveře byly neprůstřelné :D :D

Její chabá snaha vyexpedovat Donovana k Eskymákům a výhružky smrtí pro Nahuela...no prostě byla úžasná a ty též, ostatně jako vždy

THE BEST
DĚKUJU Karolko
Hned mám den veselejší a můžu zase pokračovat v uklízecím maratonu (ale už s podstatně lepší náladou :) :) )

PeTi

40)  PeTi (23.01.2011 20:22)

Tak další suprovej díleček

Tyhle šarvátky mezi Edwardem a Bellou jsou suprový. Fakt krásně umíš napsat scénui. Je to výstižné a přesné. Díky tvému popisu si dokážem rozvíjet fantasii.

Karolko i kdybych měla použít ty nejvystížnější slova na tenhle skvost, tak by to bylo nic...

Ale tak si tak říkám, zdali by Donovan nemohl mít nějakou schopnost. Já si osobně nemyslím, že to jen tak nechá bez následků. Moc bych za to nedala, že nějakým způsobem Bellu vysvobodí z toho "vězení." Jinak co se týká Esmé... Tak mě dost překvapila...

PS: Uděláš někdy třeba i pohled Donovana nebo nějakou akcičku s ním? Jen řečnická otázka =D. Tedy, jestli ti mé "PS" nevadí. ;)

Za dnešní dílek ti díky, poslední v tomhle týdnu

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek