24.01.2011 [17:30], plyshovymedvidek, ze série Tři šelmy a Dante, komentováno 7×, zobrazeno 1906×

9.Kapitola

Vysvětlení

Pro čisté svědomí a klid duše 15+

Ráno se Laureen probudila sama. O tom, že minulá noc nebyla pouhým snem ji přesvědčil prsten, jež se pyšně třpytil na prsteníčku. Při vzpomínce na uplynulou noc se Laureen rozlil krásný a hřejivý pocit po celém těle.
Ozvalo se zaklepání. Po výzvě ke vstupu do pokoje vplula Alice obtěžkána spoustou krabic, katalogů a vzorků různých látek.
„Jsem tak moc nadšená, že jsi přijala jeho nabídku. Ani nevíš, jak moc ráda organizuji svatby. Chceš ji mít v zimě, nebo snad v létě? Jaro není špatná volba a i podzim má své kouzlo,“ švitořila Alice, aniž by dala nějaký prostor i Laureen, která na ni koukala s otevřenou pusou. Jen čekala, kdy Alici dojde dech a ona bude mít čas k zastavení toho vodopádu slov.
„Alice, požádal mě o ruku dnes v noci, myslíš, že je možné nechat mě se trochu vzpamatovat? A hlavně, proč si myslíš, že bys měla organizovat moji svatbu zrovna ty?“ Alice si jen poklepala na čelo a usmála se.
„Prostě vím, že vám budu svatbu organizovat. I já mám dar.“ Zvonivě se zasmála a odešla. Ve dveřích se minula s Arem.
„Krásné ráno, princezno, máš pro dnešní den nějaká přání, nebo to necháš na mě?“ usmíval se a čekal na odpověď.

„Já bych se ráda prošla po Volterském lese. Je krásně teplo. Určitě najdeme spoustu témat, která bychom mohli probírat.“ Aro chvilku přemýšlel. Svítí sluce, ale určitě se najdou místa, kam přímé slunce nedopadá.
„Nejdřív se nasnídáš, pak se můžeme projít.“ Usmál se a sledoval Laureen, jak míří do koupelny a z ní už vybíhá oblečená a připravená. Snídaně proběhla formou jednoho banánu a mohlo se jít. Laureen netušila, jak celou debatu začít. Pokud jsou její domněnky správné Sulphicie byla upír.
Připadala si nervózní a to samé z ní vycítil i Aro. Pomalu vyšli z malého postraního vchodu na zahradu, kterou nikdo neudržoval. Díky tomu jim bylo poskytnuto velké soukromí, které bylo tvořeno větvemi různě starých keřů a stromů, a které jako by vzdávaly hold samotnému králi nemrtvých. Laureen se posadila na lavičku, která měla svá nejlepší léta dávno za sebou a nervózně žmoulala lem šatů.

„Laureen, jsi nervózní, děje se něco? Bojím se,“ strachoval se Aro.
„Jsem nervózní a netuším kde začít. Nerada chodím okolo horké kaše, ale nechci rozebírat témata, která by tu mohla být nepříjemná,“ téměř šeptala a hleděla na velké trsy trávy.
„Ten den, kdy mě Sulphicie unesla, všimla jsem si na ní odlišností. Mluvila o krvi, o vůni. Byla hrozně silná, a podobná vám všem.“ Její srdce se lehce zrychlilo a ona stále nervózně seděla. „Nebojím se tě. Jsem tu dost dlouho na to, abych věděla, že nejsi stejný jako ona. Nikdy mi neublížíš. Stejný, ale přeci tak jiný. Pletu se, nebo mám pravdu?“
Pomalu zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Co viděla, ji vyděsilo a ujistilo, že její domněnky byly správné.

Pozorně jsem Laureen poslouchal, a cítil, jak se mi čočky pomalu rozpouští. Nechtěl jsem ji děsit, nicméně… měla by vědět, jak mé oči skutečně vypadají.
„Bojím se, že o tebe přijdu,“ hlesl jsem a zabodl oči do země stejně, jako předtím ona.
„Zvládla jsem horší věci, zvládnu i tohle. Zkus mi trochu důvěřovat.“
Důvěřovat? Chtěl jsem jí důvěřovat. A aniž by si to ona mohla uvědomit, už teď jsem jí věřil víc, než bych měl. Ona je křehký člověk a já nejnebezpečnější predátor na světě. Ona tu nemá být. Měla si užívat dovolené a pak se vrátit do svého světa, kde jí nehrozilo tolik nebezpečí jako tady. Měla se seznámit s mladým mužem, třeba Španělem. Laureen miluje slunce. Ve Španělsku by se jí líbilo. Moře, pláže, památky, a co bylo hlavní - mladí, statní… Co to blbnu? Měla by si najít obtloustlého chlapa s knírem, do kterého by se nezamilovala, po pár letech by se vzali - kvůli jeho tučnému kontu a rozhodně ne kvůli jeho kráse, zplodili děti - ze zkumavky nejlépe a prožili jakýsi život. Ne, prostě patřila ke mně. K tisícletému starému upírovi, co prahl po její krvi a nejen po krvi, ale i po jejím těle a momentálně i její ruce. Chci si ji vzít. Přeju si pro ni to nejlepší. Já jsem to nejlepší… vážně?
„Věřím ti,“ přesvědčoval jsem ji. Laureen povytáhla obočí a změřila si mě podezíravým pohledem. „Vážně!“
„Hrozně mě podceňuješ,“ vzdychla smutně. „Stejně na to jednou přijdu, Aro. Pak to bude pro nás oba horší.“
„To neříkej.“
„Jak jinak tě mám přesvědčit?“ durdila se.
„Je spousta jiných přesvědčovacích metod,“ zašeptal jsem. Odvést pozornost! Co nejdál od tématu. Dnes na to nejsem připravený. Zvládnu snad absolutně všechno, jen ne mluvit o svém druhém životě s láskou mé existence.
Vzal ji do náručí, a rozešel se pomalým krokem do lesa, zastavil se na malém paloučku, kde byla připravena deka s piknikovým košíkem. Opatrně ji usadil, položil ji prst na ústa a pomalu ji začal líbat.
Vzrušeně mu zavzdychala do úst a on se od ní odtáhl a pomalu jí nalil sklenku vína.
„Miluji tě,“ vzdychl Aro se zastřeným pohledem.
„I já tebe.“ usmála se Laureen a pomalu se položila na deku. Vychutnávala si tu chvíli a Arovu přítomnost.
Cítila jeho ledové prsty, pomalu putující po jejím lýtku směrem vzhůru. Ona jen slastně přivřela oči a vzdychla touhou. Jeho rty zasypávaly její třesoucí se tělo polibky. Laureen se pod každým z nich slastně zavrtěla a prohnula v zádech. Pomalým pohybem jí začal stahovat ramínko šatů a každý nový kousek obnažené kůže láskyplně líbal. Po tisíci drobných polibků byla Laureen roztoužená a přitiskla se na Ara a knoflíček pro knoflíčku mu rozepínala košili, a hladila jeho obnaženou hruď. Když byli oba nazí a svět kolem nich přestal mít větší význam, zalehl její drobné tělo svým. Spojil jejich rty a jeho ruce se rozeběhly pro Laureenině odhalené kůži. Hladil ji, líbal, svíral v náručí a jeho činy se stávaly naléhavějšími a intenzivnějšími s narůstající potřebou. Chtěl ji. Toužila pro něm. Pro spojení s ním. Hodina se stala minutou, minuta sekundou, když se spojili v jedno vlnící se tělo. Laureen se zatmělo před očima a v žaludku jí explodovala nálož touhy. Ohromné a ničivé touhy. Stalo se z ní zvíře, které si jde pro svou kořist. Zaryla mu nehty do ramen. Nebolelo ho to. Místo toho to v něm vyvolalo vzrušené zavrčení a opětovně se přitiskl k ní. Dotkli se samotné oblohy. Dostali se na pokraj šílenství a pak spokojeně, jako ptačí pírko ve větru, sestoupili znovu na zem. Do reality. Na palouček. Laureen zrychleně dýchala a Aro se spokojeně usmíval.
„Stejně se tomu nevyhneš.“ Dloubla Ara do žeber, ale cílený efekt se nedostavil. Místo toho jí bolel prst. Atmosféra mezi nimi se pročistila a Laureen se smířila s tím, že si na vysvětlení ještě nějakou chvilku počká.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  sakraprace (03.03.2011 08:44)

Tak už jí to snad mohl říct. Kor, když mu řekla, že si sama všimla nesrovnalostí. Napínáš nás, napínáš

6)  Kamikadze (08.02.2011 19:55)

Musím uznat, že jejich vztah se nádherně rozvinul, tak z Laureen bude brzy paní Volturiová...
Alice byla jako tornádo, ale to u ní není nic nenormálního, taková je pořád. Dostala mě Arova starost o její pořádnou snídani a pak taky to, jak se z něj Laureen snažila dostat, co je vlastně zač. Díky Sulpince už v tom má trošičku pořádek a něco tuší, aspoň že tak, Aro to bude mít snadnější, no ale jeho únik otázce....

5)  Lipi4 (26.01.2011 02:37)

Terí , jak mám jít spát? Když mám Tvojí kapitolku místo pohádky na dobrou noc a chlapa skoro dvě hodiny cesty daleko (teď možná víc, jelikož nic nejezdí ) .... Jsem zvědavá jako moc si nechá Laureen pplánovat svatbu od Alice a jak moc jí do toho bude kecat ... .. . . A reakce až jí Aro poví, že je upír se zase nedočkáme (snad to tedy bude brzo ).. .. . .Lišák Aro si to dobře vymyslel .. Krásně jsi to vymyslela už se nemůžu dočkat další kapitolky a taky jsem zvědavá jaký šaty jsi nakonec vybrala . .. .

3)  Evelyn (24.01.2011 18:18)

Terezko, krásné a přirozené, jak už jsem říkala

2)  semiska (24.01.2011 18:15)

Moc se ti to povedlo. Romantika úžasná. Njn, chlapi ženy občas nechápou, a proto se z tajemství a problémů vykrucují, jak jen můžou. Těším se na jejich svatbu. Moc krásné, zlatíčko.

1)  belle (24.01.2011 17:40)

Aro je ták sladký
těším se na další kapitolku, ale představa Alice organizující svatbu

1