08.10.2010 [18:30], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 35×, zobrazeno 7829×

Bella se vrací s Edwardem z líbánek. Ne, není těhotná, ještě ne.  Stane se to až po pár týdnech strávených ve Forks. Edward není ten ušlechtilý, všeodpouštějící manžel, jak ho známe z knížky. Je to normální žárlivý chlap. Co když neuvěří, že dítě je jeho? Co když si bude myslet, že ho Bella podvedla?  Kvůli jeho nesmyslnému podezření se jejich cesty rozejdou na dlouhá léta. Dokážou k sobě opět najít cestu? A můžou být Volturiovi soucitnější než jeden tvrdohlavý, zaslepený upír? A jak do toho zapadá Jacob Black?

Prolog

Když lásku nehýčkáš, pak stačí dvě tři slova

a rozbije se, v prachu leží střepy,

a třeba vzkřísit chtěl bys to, co bylo, znova,

jen těžko budeš hledat, jak se zase slepí.

Pak musíš střípek po střípku dát trpělivě k sobě,

a přestože máš prsty od krve,

tak stavět od základu, věřit mně i sobě,

že získáš to, co bylo poprvé.

Setkání po letech

Další škola, další noví spolužáci. Jen u nás všechno při starém. Od toho dne, kdy Edward od sebe odehnal Bellu, se všechno vrátilo do doby, než ji poznal. Jen jeden rozdíl tu byl. ON. Stal se z něj mrzout a poustevník. Na klavír ani nesáhl a mimo školu a lov s námi nekomunikoval. Ono se to dalo snést půl roku, dalo se to snést dva roky, ale patnáct let? Zvykl si na pár týdnů nebo i měsíců zmizet. Vždy se domů vracel se zlatýma očima a tak jsme si na to, postupem času, zvykli. Neustále jsem ho sice přesvědčovala o tom, že ho Bella nepodvedla, že s Jacobem nespala, ale nevěřil mi. Problém byl v tom, že tehdy s Jacobem odešla a nejspíš s ním žije až do teď, protože jsem neviděla její budoucnost.

Dost! Zakázala jsem si další myšlenky na bývalou ženu mého bratra. Minulost nedokážu změnit. Narovnala jsem se, zvedla bradu a vykročila do posluchárny. Tentokrát mám přednášky bez Jazze, škoda. Posadila jsem se do poslední řady a připravila se na nudu. Najednou si ke mně přisedla nějaká holka. Divný, nám se lidi většinou vyhýbají.

„Nezlob se, že otravuju, ale ta barva očí, to jsou čočky, viď?“ zeptala se mě.

„Proč myslíš?“

„No, protože sem chodí jedna, která má naprosto stejnou.“

Upírka? Vegetariánka? Tady? Zachovala jsem klid.

„Jo, jsou to čočky, ale tady se sehnat nedají. Prosím tě, můžeš mi tu holku po vyučování ukázat? Chtěla bych se jí zeptat, odkud je má ona.“

„Jasně, mimochodem já jsem Carol.“

„Alice.“

Nemohla jsem dočkat konce hodiny. Byla jsem šíleně zvědavá na tu neznámou. Carol mě vzala před budovu.

„Taky teď končí a za chvíli budou odjíždět. Ona žije s bratrem, sestrou a sestřiným přítelem. Hele, támhle to je ona. Nezlob se, já padám, čeká na mě můj kluk,“ rozloučila se a odběhla.

Otočila jsem se směrem, který mi před tím ukázala a strnula. Bella! Ani o den starší, než byla tehdy. Byla nádherná. Mahagonové vlasy se jí vlnily kolem dokonalé tváře, ve které zářily zlaté oči. Šla ladným krokem a doprovázel jí Jacob Black. Ani on nezestárnul. Byli ponořeni do rozhovoru. Vmáčkla jsem se do výklenku a pozorovala je, jak se ke mně blíží.  Náhle se oba zastavili a strnuli. Slyšela jsem, jak mu šeptla: „Upír.“ Pokývl jen souhlasně hlavou a ostražitě se rozhlédl. Vystoupila jsem ze svého úkrytu.

„Ahoj, Bello.“

„Alice!“

Tohle nebyla ta Bella, kterou jsem znala. Bezelstná, naivní, důvěřivá. Změnila se, a nejen tím, že je upírkou. V její tváři se usadila jakási zatrpklost a karamelově zbarvené oči se na mě dívaly se smutkem.

Jacob na mě zavrčel, ale Bella mu v důvěrném gestu položila ruku na hruď. Než jsme si stačily něco říct, čekalo mě překvapení číslo dvě. K naší skupince se přihnal mládenec s děvčetem, oba tak ve věku Belly. A při pohledu na ně, mi konečně všechno dosedlo na správné místo.

Měla jsem pocit, že se dívám na Edwardovo dvojče. Jen jediný rozdíl mezi nimi byl, tenhle kluk na mě hleděl smaragdově zelenýma očima. Rozpačitě si prohrábl rozcuchané bronzové vlasy v gestu, které jsem denně vídala u svého bratra. Odpoutala jsem od něj pohled a zadívala se na děvče. Ani to nezapřelo jeho rysy a její vlasy měly naprosto stejnou barvu, jen se jí v dlouhých loknách vlnily až do pasu. Z krásného obličeje na mě hleděly Belliny čokoládové oči.

Belle neušel můj výraz a otočila se na ty dva.

„Anthony, Renesmé, počkejte na nás v autě, prosím.“ Chlapec chtěl něco namítnout, ale pak si to rozmyslel. Děvče chytilo Jacoba za krk a stáhlo si ho na svou úroveň. Vlepilo mu krátký, ale vášnivý polibek a pak oba s bratrem odešli.

„Bello!“ vydechla jsem okouzleně.

„Jo, jsou jeho,“ odpověděla mi s nezvyklou tvrdostí v hlase. „Nikdy jsem ho ani myšlenkou nepodvedla.“

„Bello, víš, jak bude šťastný, až mu to povím?“ zajásala jsem. Konečně bude všechno v pořádku. Jenomže Bella jediným úderem smetla můj vzdušný zámek.

„I kdyby mě nakrásně chtěl zpět, já už se k němu nikdy nevrátím. Nevěřil, že čekám jeho děti, tak já teď nevěřím, že by jim mohl být dobrým otcem. Čekala jsem na něj roky. Myslela jsem, že se umoudří, že mu budu moct děti ukázat. Že na mě bude pyšný.“

Jacob se k ní přidal: „Kde byl, když Bells probrečela celý noci a jeho děti přicházely na svět? Kde, když se jeho žena tři dny zmítala v agónii? Žil si v dostatku a blahobytu, zatímco ona zápasila s každým dolarem. Povýšenej, nafoukanej parchant.“

„Jacobe, nerozčiluj se. On ti za to nestojí. Je to už za námi. Běž za dětmi, doženu vás.“

Jacob po mě hodil pohled, že by si ode mě ani pes kůrku nevzal, potom Bellu políbil na čelo a odešel. Ta mi řekla s patrnou hořkostí v hlasu.

„Když se děti narodily a ze mě se stal upír, jedinou oporou mi byli táta a Jacob. To Jake byl neustále se mnou, staral se nejdříve o mě a pak i o děti. O děti, které ani nebyly jeho. Bránil mě proti smečce, nedokončil školu a šel vydělávat, abychom měli všechno. Nic za to nechtěl. Nekladl mi žádné podmínky, žádná ultimáta. Byl se mnou naprosto nezištně. Podívej, Alice, vím, že ti všechno z hlavy vytáhne, takže na rovinu. Nepřeju si, aby mě nebo mé děti jakkoliv kontaktoval. Aby je kdokoliv z Cullenů kontaktoval. Hned zítra zajdu do školy a odhlásím nás. Do týdne budeme pryč a on si bude moci žít svůj ctnostný a mravný život.“

Panebože, co to z ní udělal? Co jsme to z ní udělali? Dívala jsem se vyděšeně na Bellu a marně hledala alespoň záblesk té milé osůbky, kterou jsem kdysi znala. Tvrdě mi pohled vracela. Potom se otočila na podpatku a spěchala k autu. Nasedla vedle Jacoba a pak už jsem jen slyšela kvílení pneumatik, jak zběsile vyrazili z parkoviště.

Doklopýtala jsem k Jazzovi. Ostatní skončili už dřív, ale on na mě čekal. Můj ochránce. Vypadala jsem asi strašně, protože mě vyděšeně chytil do náruče. Na nic se neptal, jen mě hladil po vlasech a uklidňoval. Potom mi prstem zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.

„Co se stalo?“

„Jazzi, teď ne. Jenom… připrav se, doma budeš muset všechny klidnit.“

Dojeli jsme domů za hlubokého ticha. Cestou se mi všechno rozleželo v hlavě. Ten pitomec, on kvůli svý nemožný žárlivosti vyhnal ženskou, která ho milovala. Připravil mě o sestru. Cítila jsem, jak se ve mně vzdouvá vlna zuřivosti. „Neopovaž se klidnit mě, Jazzi.“ Křikla jsem a ještě za jízdy vyskočila ven. Vběhla jsem do domu.

„Kde je Edward?“ zařvala jsem na celý dům. Sešel po schodech dolů, na tváři masku naprosté lhostejnosti. To byla poslední kapka. Přiskočila jsem k němu, rozpřáhla se a vší silou mu jednu ubalila. Bylo to tak náhlý, že to nečekal. Odlítl na protější stěnu. Jeho to nebolelo, ale já si ohromně ulevila. Vyskočil na nohy a koukal na mě vyplašeně. Začala jsem si v hlavě přemítat celé naše setkání na parkovišti. Pěkně od začátku až do konce. Od prvního pohledu na Bellu a Jacoba, přes setkání s Anthonym a Renesmé, až po Bellinu žádost, aby ji nekontaktoval. Může upír zblednout? Snad. Každopádně byl Edward bledý jako stěna. Pomalu se začal sesouvat k zemi. Rty se mu třásly, a kdyby mohl, tak se snad rozbrečí. Objal si rukama kolena a sklonil hlavu. Nedojal mě tím. Ani trochu mi ho nebylo líto. Zavařil si to sám a jsem zvědavá, co s tím provede.

„Alice, co blázníš? Rozhodla ses, že budeš zápasnice? Jestli chceš, můžeme si dát kolečko spolu,“ řehtal se Emmett.

„Nemůžeme, Emmette, protože na tebe zlost nemám.“

„Co se jí stalo, Jaspere?“ zeptal se mého muže Carlisle.

„Nevím, přišla k autu úplně vyklepaná a cestou domů začala zuřit,“ odpověděl Jazz.

„Tak já vám povím, co se mi stalo. Náhodně jsem se potkala s někým, koho dobře známe, nebo jsme spíš znali. S Bellou a Jacobem. Oni totiž chodí na stejnou školu.“ Všichni na mě koukali vykuleně.

„Takže s tím čoklem zůstala? A proč se tak vztekáš?“ pronesla nevzrušeně Rosalie.

„Moment, říkala jsi, že chodí na školu? Pokud dobře počítám, musí být oběma skoro pětatřicet.“ Divil se Carlisle.

„Nechte mě všichni domluvit. Ani jeden z nich nezestárnul. On kvůli svým vlčím genům a Bella… Bella je upír. Jak jsem pochopila, došlo k tomu po porodu. Má dvě děti. Jeho děti,“ ukázala jsem prstem na Edwarda, který pořád seděl v koutě, jako hromádka neštěstí. „Nezapře je. Ten kluk, Anthony, je totiž celý on. Stejná výška, stejná tvář, stejná gesta. Má jeho barvu vlasů a krásné zelené oči. A přestože Renesmé zdědila oči po své matce, je i ona podobná svému otci. Ty děti v sobě mají asi něco upířího, protože se narodily před necelými patnácti lety a vypadají jako dospělé. Zatímco se ten blbec tady bezdůvodně týral, o jeho vlastní děti se mu staral Jacob Black.“

Otočila jsem se na Rose: „Ten čokl, nad kterým jsi vždycky jen ohrnovala nos, má v těle víc cti, než náš dokonalý bratříček. Nevím, nedokážu číst emoce ani myšlenky, ale vypadá to, že na Bellu v životě nesáhl jinak, než jako její přítel. To ale není všechno. Díky Edwardovi je z Belly zatrpklá ženská, nepoznali byste ji. A nechce, aby se k ní, nebo dětem kdokoliv z nás přiblížil. Hlavně to platí pro Edwarda. A co nejdřív se chce odstěhovat.“

Došla jsem k němu a dorazila ho: „Blahopřeju, bezdůvodně jsi zničil duši jedný nevinný holky. Buď na sebe pyšnej.“ Potom jsem to už nevydržela, vyběhla po schodech nahoru a třískla dveřmi.

Za úvodní verše děkuji Hanetce.

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

14)  Evelyn (08.10.2010 21:53)

Páni, tak to je hodně zajímavý začátek. Zapřísáhla jsem se, že vzhledem k nedostatku času nezačnu číst nic nového. Tohle se ale nečíst nedalo.

11)  Carlie (08.10.2010 20:29)

Sfinguško, musím se přiznat, že když jsem si zběžně přečetla, o čem příběh bude, trochu jsem couvla, co to bude za hollywoodský ehm , ale když jsem viděla, že autorkou jsi Ty, sebrala jsem odvahu a správně jsem to odhadla! Ty nemůžeš napsat něco nekvalitního! Pak už jsem jen střídala áchání s valením očí, polykáním a nadšeným tleskáním! Ty emoce v tom, ta zhrzenost vlastně jich obou. A moc se mi líbil pohled Alice.
A smekám před Hanetkou - ten prolog!
Prostě i ve mně máš věrnou fanynku další Tvé série

10)  Gassie (08.10.2010 20:05)

Sfingo, nádhera. Konečně něco jinýho. Konečně jiný Edward. Líbí se mi to a libí se mi to moc.
Belly je mi moc líto. Dostala se do situace, za kterou nemůže a trpí za to.
Jacoba mám ráda a toho Tvého, který se o Bellu postaral, když potřebovala, přímo miluju
Jsem zvědavá, kam nás v povídce zavedeš.

9)  Rosalie7 (08.10.2010 19:45)

Ano! Tohle je to, co chci. Moje zbloudilé myšlenky někdo posbíral a složil do něčeho, co je dokonale zpracovaný a úžasně čtivý. A hlavně originální. Nemám víc, co bych řekla, protože jsi mě tím naprosto vyrazila dech.
A za to Ti děkuju

8)  semiska (08.10.2010 19:36)

Sfingo, moc krásný. Kapitolka se ti moc povedla. Příběh se začíná rozvíjet slibně, tak jsem zvědavá, jak to bude dál. Moc se těším na další kapitolku.

7)  nathalkasimova (08.10.2010 19:34)

Tak to byl teda nářez, Sfingo. Myslela jsem si, že nic lepčího než Blackovi už nemůžeš stvořit, ale asi jsem se splatla. Smekám klobouk a doufám, že rychle přidáš další díl...

4)  DeSs (08.10.2010 18:52)

Nechápu, že Jasper nepoznal, že nelže. Nechápu, že jí Edward nevěřil a případně neodpustil. Nechápu, že z ní necítili upíra. Nechápu, že nepoznali, jak rychle děti rostou a že nejsou obyčejné a lidské. A hlavně je podle mě Alice naprosto jiná a necitlivá, i když ji v podstatě chápu...
A víš co? Je mi to jedno! Chtělo to změnu! Ten naprosto dokonalý a šlechetný Edward už začíná lézt na nervy, takže bude změna v podobě téhle povídky vítaným zpestřením.
A ten začátek vypadá skvěle... Takže se budu těšit na další...

3)  Lipi4 (08.10.2010 18:50)

Sfinguško , já nemám absolutně slov .. . . .. . .... .. Tuhle Alici já vůbec neznám, ale je skvělá a úžasná .. . .. Co se týče Jacoba , tak ho mám ještě raději než jsem měla, což znamená, že jsem na 150% Team Jacob .. . .. . .Krásná, nádherná úvodní kapitolka už se těším na další kapitolku

2)  Hanetka (08.10.2010 18:42)

A já se Bella ani dost málo nedivím. A Edward že jí nevěřil? No to je osel. Ne, to jsem urazila osla. Nemám pro něj adekvátní slovo. A doufám, že ho Bella pěkně vydusí.

1)  Linfe (08.10.2010 18:42)

Ty bláho neskutečněj začátek, pár řádků a přesně víme na čem jsme. Teď jenom čekat jak se to všechno bude vyvíjet dát. Ano tohle je ESO, další Ivčino eso vytažené z rukávu, kde pěkně od prázdnin odpočívalo a zrálo. Takže Střípky....přeju hodně hodně dalších kapitol

Už teď jsem vaše.

«   1 2