10.11.2010 [18:30], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 32×, zobrazeno 7248×

Poslední část vzpomínání.

Nessie a Jacob.

Je ta zeď nosná?

Děkuju Linfe za to, že vymyslela název kapitoly. Nechtějte vědět, jak původně měla jmenovat:-D

Starý nový život

Nessie

Díval se na mě a oči se mu plnily slzami stejně jako mě. Vypadal tak zranitelně, když se pod ním podlomila kolena. V mžiku jsem stála u něj, objímala mu hlavu a jeho ruce si mě tiskly k sobě. Nevnímala jsem nic, než jeho. Slyšela jsem, jak se tlukoty našich srdcí předhání v rychlosti. Jestli jsem chvíli pochybovala o tom, zda mě bude chtít, zda mě po tom všem dokáže milovat, ne jako otec, ale jako milenec, teď se mé obavy rozplynuly. Zvedl hlavu a zadíval se na mě pohledem přetékajícím láskou. Sebrala jsem všechnu odvahu a dotkla se svými rty těch jeho. Jen lehounce a přesto jsem měla pocit, že to bylo to nejkrásnější, co jsem ve svém krátkém životě zažila.

Pomalu vstal a znovu mě objal. Hlavu jsem si opřela o jeho široké rameno a vychutnávala jeho teplou kůži vonící dřevem, vřesem a bůhví čím ještě. Byl můj a já jsem byla jeho tak, jak to bylo kdysi určeno. Zvedl mě do náruče a posadil se se mnou na kraj postele. Jednou rukou mi podpíral záda a druhou kopíroval kontury mého obličeje. Zavřela jsem oči a užívala si ten horký, jemný dotyk. A potom ruku nahradila jeho ústa. Lehkými polibky mě líbal na oční víčka, čelo, nos, tváře, bradu.

Otevřela jsem oči a zjistila, že se zblízka dívám do jeho tváře. Měl zavřené oči a jeho rty se pomalu přibližovaly k mým. Přivřela jsem víčka a čekala. Tohle už nebyl motýlí dotek, to byl vášnivý polibek. Bála jsem se, že udělám něco špatně, že se mi vysměje, že mu budu připadat nezkušená, že… jenom zavzdychal a pevněji si mě přitáhl na sebe. V klíně jsem ucítila jeho vzrušení a v úleku odskočila. Teprve teď jsem zaregistrovala, že jsme v jeho pokoji sami, za zavřenými dveřmi. Zlatá mamka.

„Promiň,“ sklopila jsem oči.

„Nessie, to já se musím omluvit. Vím, že jsem tě vyděsil, promiň. Já vím, je to pro tebe nový, ale pro mě taky, věř mi.“

Prstem mi zvedl bradu a zadíval se mi do očí.

„Miluju tě, víš.“

„Miluju, tě,“ opakovala jsem jeho slova.

Znovu mě objal.

„Neboj, pokusím se být hodný.“

„Já se tě nebojím.“ Usmála jsem se a uvelebila se v jeho hřejivé náruči. Natáhl se se mnou na gauč.

„Nessie, já se děsil toho, že vyrosteš a nebudeš se mnou chtít být. Když si představím, kolik se kolem tebe ve Volteře točilo upírů, určitě o mnoho hezčích, chytřejších a vzdělanějších než jsem já.“ Vzdychl.

„Jaku, ty jsi pro mě ten pravý, věř mi. Donedávna jsem měla strach, že naopak ty si to rozmyslíš. A ve Volteře? Nikdo neměl ani zlomek toho, co máš v sobě ty.“

Políbil mě do vlasů a já se mu spokojeně zavrtala pod bradu. Měla jsem strach, jaké to bude, až se setkáme, jestli v něm neuvidím tátu a on ve mě malou holku, kterou vychoval, ale moje obavy byly liché.

Prostě to byl můj Jake, stejně jako já se stala jeho Nessií.

♣♣♣

Něco mi naprosto šíleně vrčelo do ucha. Chtěla jsem se otočit a podívat se na to, ale nešlo to. Otevřela jsem oči a zjistila původce toho rambajzu. Chrápající Jacob. Leželi jsme oblečeni na gauči, já zády přimáčkla k němu a kolem pasu mě svírala jeho ruka. Po chvíli opatrného snažení se mi podařilo vstát, aniž bych ho probudila. Po špičkách jsem se vyplížila z pokoje ven. V obýváku spal na gauči brácha zabalený do deky a v kuchyni debatovala mamka s Billym.

„Hele, kdo se nám vyloupnul.“ Přivítala mě s úsměvem.

„Jacob ještě spí?“ zeptala se.

„Spíš chrápe,“ chechtal se Billy. „Občas to bývá slyšet až sem. Holka ty nebudeš mít lehkej život. Každou noc tohle poslouchat.“

„Dědo!“ Zrudla jsem jak pivoňka.

„Billy, nezlob ji. Užili si toho oba dost, tak si snad zaslouží trochu obyčejného života.“ Zastala se mě mamka.

Došla jsem se opláchnout, převléct a právě, když jsem si chtěla vzít něco k snídani, ozval se šílený řev.

„Ness!“

V setině sekundy jsem byla v Jakově pokoji. Seděl na posteli a v očích měl děs. Když mě uviděl, oddychl si.

„Co se stalo?“ ptala jsem se.

„Když jsem se probudil a tys vedle mě nebyla, myslel jsem, že se mi to jen zdálo. Že jste pořád ve Volteře.“

Stejně jako včera jsem objala jeho hlavu a kolíbala jí na prsou. Konejšila jsem ho jako malý dítě.

„Ššš, neboj, jsem tady, už ti nikam neodejdu. Ani kdybys mě sám vyhnal.“ Držel se mě jako záchranné kotvy. Byla to naprosto zvláštní situace. Až do loňska to byl můj táta, pak jsme se rok neviděli a od včerejška se k sobě chováme naprosto důvěrně, jako kdybychom spolu chodili bůhvíjak dlouho. Miluju ho, strašně moc ho miluju a jsem si jistá, že stejně miluje on mě.

Do dveří nakoukl rozespalý brácha.

„Hele, nic ve zlým, ale jeden by se tu chtěl vyspat. Nechcete ten svůj románek prožívat jinde?“

„A nechtěl bys radši zavolat Tanye, Tony?“ zašklebila jsem se.

„Závidíš, viď?“ Zněla jeho odpověď a Jacob po tom drzounovi hodil polštář.

Tony s chechotem přibouchl dveře a hulákal.

„Mámííí, ať mě Jacob nebije.“

♣♣♣

Sešli jsme se u snídaně. Ovesnou kaši jsem jedla levou rukou, protože pravou mi pod stolem svíral Jake. Vůbec mi to nevadilo.

A potom se jelo do Forks k dědovi. Byla sobota ráno, takže jsme ho měli zastihnout doma. Chtěli jsme ho překvapit, ale překvapení nakonec bylo na obou stranách. Když otevřel domovní dveře a uviděl nás stát na prahu, málem dostal infarkt. A máma byla málem první upírka, kterou ranila mrtvice. Děda nebyl nepořádník, ale byl to chlap a podle toho to vždycky u něj vypadalo. A teď byl celý dům vzorně uklizený.

Důvod se objevil v obýváku. V domácím oblečení tam seděla Sue Clearwaterová. Brácha se usmál a pak se ke mně naklonil.

„Je to dědova přítelkyně, a už tu čtvrt roku bydlí. Vrátili jsme se o trochu dřív, tak jsme je poněkud překvapili.“

Máma to vzala docela v klidu. Myslím, že byla ráda, že si děda někoho našel, že není sám. A děda si oddychl. Sue už taky obrousila hrany své nechuti vůči upírům. Neměla je ráda, protože díky nim se Leah i Seth měnili ve vlky, ale nás akceptovala. Co jí taky zbývalo, když si začala s tátou upírky a dědou dvou poloupírů, že? Když pominul počáteční šok všech zúčastněných, začal se děda šíleně radovat, že jsme v pořádku.

Jen jednou se Charlie na chvíli zamračil. To když jsme se usadili a já se uvelebila Jakovi na klíně.

„Jacobe, to přece nemyslíš vážně?“

„Co ti vadí, Charlie?“ divil se a přitáhl si mě ještě blíž.

„Víš, kolik jí je?“ remcal Charlie.

„Upřímně, vypadám na sedm, dědo?“ zapojila jsem se hovoru.

„Ty mlč, pískle.“ Usadil mě.

„Tati, neblázni. Ona i Tony jsou dospělí. Řekla bych, že až moc.“ Mamka loupla pohledem po bráchovi, který se šklebil.

Děda sklapnul, ale mračit se nepřestal. Jasně, těžko se srovnával s tím, že v necelých padesáti má dospělá vnoučata. Mě to bylo fuk. Hlavně že jsem s Jacobem.

Bella

Byl červen a nás čekala krásná budoucnost. Na srpen jsme naplánovali stěhování do Sundance City. Město mělo nejenom střední, ale i vysokou školu. Přece jen jsme všichni vypadali mladě, takže pokud chceme zapadnout, budeme studovat stejně jako kdysi Cullenovi. Také jsem chtěla, aby Tony a Ness prožili normální studentský život. Zavolala jsem Melindě, našemu výrobci falešných dokladů a po messengerovi jí poslala podklady a fotografie. Neptala se na nic, nezajímalo jí jak to, že vystavuje v tak krátké době nové doklady pro dva dospělé, kteří by měli být ještě dětmi. Dostala štědře zaplaceno a to jí stačilo.

Za měsíc jsem dostala silnou obálku. Z ní jsem vyklepala fungl nové rodné listy, řidičáky, středoškolská vysvědčení, kartičky sociálního pojištění. Všechno bylo vystavené na Isabellu Marii Swannovou, sedmnáctiletou a její o rok mladší sourozence Renesmé Alici a Anthonyho Charlese. Doklady upřesňovaly, že jsou sirotky, jsou finančně zajištěni a po smrti rodičů byli všichni tři svěřeni do péče osmnáctiletého Jacoba Blacka, rodinného přítele.

„Páni, Jacobe, že jsi víc než náš táta, vím už dávno, ale ty budeš moct poroučet i mámě,“ chechtal se prostořeký Tony.

„Takovouhle hlavu rodiny beru.“ Přitiskla jsem se Jacobovi k boku a on mě svou ohromnou tlapou objal kolem ramen.

„No mami, ten je můj,“ Ness se k Jakovi přimáčkla z druhé strany. Ten se jen smál.

„Čím jsem si zasloužil, že se o mě přetahují dvě nejhezčí holky, co znám?“

„Nechcete přestoupit k mormonům?“ zeptal se Tony. „I když neoficiálně, tak tam mnohoženství pořád praktikují.“

Řehtali jsme se všichni a bylo nám prima. Večer, kdy se Jacob s Ness rozloučil cudným polibkem na čelo a každý šel spát do jiného pokoje, jsem osaměla. Bylo ticho a já tenhle noční klid už hodně dlouho nezažila. Ve Volteře se žilo dvacet čtyři hodin denně. Vytáhla jsem si svou elektronickou knížku, ve které jsem měla pět tisíc knížek, namátkou otevřela jednu z nich a dala se do čtení. Jenže, dnes ne a ne se soustředit.

Jacob je s Ness, Tonny si jednou také někoho najde a já zůstávám dál sama. Věděla jsem, že je to jen mé rozhodnutí. Stačilo lusknout prsty a ve Volteře bych měla kteréhokoliv upíra. Nebyla jsem domýšlivá, ale věděla jsem, že jsem mimořádně krásná a to i na upírku. Navíc dotyční věděli, že jsem oblíbenkyní Caia a mohli by se, díky mě, dostat do jeho přízně. Jenže já prostě o nikoho nestála. Buď…on anebo žádný jiný. Nenáviděla jsem ho, a přesto ho stále milovala. Nechci nikoho jiného, raději se smířím se samotou.

V srpnu jsme se přestěhovali. Od naší nečekané výhry to bylo první trvalé bydlení. Vyhlédli jsme si s Jakem útulný dům se čtyřmi ložnicemi, dvěma koupelnami, obývacím pokojem a kuchyní v klidné čtvrti na konci města. Vyhýbali jsme se přepychu, chtěli jsme domov, ne luxus. Dům vymalovali kluci sami. Jake a Tony měli ložnice laděné do zelena, Nessie si vybrala pomerančovou, já modrou.  Kuchyň měla žluté stěny, obývák jsme nechali bílý. I nábytek byl podle osobního vkusu majitele pokoje. Sotva jsme se zabydleli, začala škola. Já s Jacobem jsme nastoupili do třeťáku, Tony a Ness do druháku. Jake měl v papírech, že kvůli úrazu opakuje ročník, abychom mohli být spolu.

Hned první den se rozeběhla šeptanda, postranní pohledy, prostě všechno, co zažívali Cullenovi. Jenže my se tak nestranili. Chtěli jsme si to užít se vším všudy. Včetně toho, že jsme s Ness odháněly davy kluků. Ness po pár dnech stačilo, že se na veřejnosti měla k Jakovi. Jeho svaly a výška každého potencionálního soka spolehlivě odradily. Tony si naopak pozornost holek užíval. Nejhůř jsem na tom byla já. Nestála jsem o to, ale přece jsem nemohla vysvětlovat, že jsem upírka a navíc skoro o devět let starší, než přestírám, že mi je.

V Sundance panovalo téměř stejné počasí jako ve Forks, jen slunečných dní bylo o trochu víc. Já se jim nevyhýbala. Stačilo vysvětlení, že mi ultrafialové paprsky škodí a v batohu mít neustále halenku s dlouhým rukávem, tenké rukavice, hedvábný šátek na hlavu a sluneční brýle. Takhle zabalená jsem se netřpytila. Ve třídách mi vycházeli vstříc a zatahovali žaluzie. Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem dokázala vyzrát na slunce.

Na lov jsme vyjížděli do okolních lesů. Na motorkách. U mě a Jacoba přetrvávala láska k nim už od doby, kdy mě kdysi dávno učil jezdit a Tonny a Ness se do nich zamilovali právě tak jako my.  V jídelně jsme sedávali sami, stejně jako kdysi Cullenovi. Nakládala jsem si tác jídlem a Jacob to za mě spolehlivě sešrotoval.  Ten život se mi líbil čím dál tím víc. Tony občas zmizel na víkend s tím, že je k dosažení na mobilu. Tušila jsem kam, nebo spíše za kým jezdí. Házela jsem to za hlavu. Tanya měla jednu přednost, nelámala mému synovi srdce a jednala s ním na rovinu. K čemu byla má horoucí láska k Edwardovi, když tak brzy skončila. Stejně je to divné. Tolik překážek jsme dokázali překonat a pak se rozejdeme kvůli takové pitomosti.

Uběhl rok a pak druhý a nakonec třetí. Já jsem s Jacobem zdárně odmaturovala a nastoupili jsme na vysokou. Před Ness a Tonym byl maturitní ročník.

Jacob a Nessie se po celý den od sebe nehnuli. Na rozdíl ode mne a Edwarda, ale noci trávili každý ve svém pokoji. Přestože si Tony obvykle nechával naše myšlenky pro sebe, u těch dvou udělal výjimku a prozradil mi, že Jake se bojí, že je Ness ještě příliš mladá na fyzickou lásku. Chtěl ho popostrčit, ale já mu to zakázala. To je jen a jen jejich věc. A oni si s tím poradí.

Poradili si.

Jeden víkend jsem jela za naší osobní padělatelkou pro nějaké papíry a Tony si vyrazil za Tanyou. Jake s Ness plánovali výlet na motorce. Výlet asi padnul, protože mě po návratu čekalo překvapení.

Prvně mě zarazilo, že bylo odemčeno. Nikdo neměl být doma. Vešla jsem do haly a zaposlouchala se do zvuků domu. Z horního patra se ozval šustot a než jsem se tam stačila vydat, na schodišti se objevil Jacob a za ruku vedl Ness. To by nebylo nic divného, ale jejich výraz mi dostatečně napověděl, co se tu dělo. Ness zářila jako sluníčko a Jacob se nafukoval jak holub.

Předstírala jsem, že jsem si ničeho nevšimla a v rámci možností se s nimi normálně bavila. Večer, když jsme seděli v obývacím pokoji, jsem to rozsekla.

„Jacobe, ta zeď mezi vašimi pokoji není nosná, že ne?“ zeptala jsem se.

„Ne, proč se ptáš?“ zeptal se nechápavě Jake.

„Protože se bude bourat.“ Odpověděla jsem.

Koukali na mě s notnou dávkou zděšení.

„Mám plán, že z těch dvou pokojů pro vás uděláme jeden. A nekoukejte tak na mě. Já nejsem slepá.“ Smála jsem se.

Oba zrudli a Ness mi skočila kolem krku. Teď už bylo opravdu všechno v nejlepším pořádku.

Děti odmaturovaly, nastoupily na vysokou školu a po pár letech jsme všichni odpromovali.

Pak jsme se znovu přestěhovali a jednoho dne, v tomto městě, potkali Alici…

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

12)  sakraprace (10.11.2010 20:10)

Já se úplně tetelím blahem. Tolik romantiky, jsem z toho celá uáchaná. Bylo to krásné, něžné, vtipné a neskutečně čtivé

10)  semiska (10.11.2010 19:58)

Sfin, moc se ti to povedlo. Kapitolka se mi moc líbila. Sice potkání s Alicí nevěstí nic moc dobrého, i když od ní nic nehrozí,že? ALe kde je Alice, je i Edward jistě, takže jsem moc zvědavá.

9)  Stelletta (10.11.2010 19:39)

Jé a já už myslela, že jsi na nás zapomněla. Tyhle příběhy hltám stejně jako jsem hlatala Potíže či Eli. Jseš perfektní. A ten konec. Úplně mi to přpomnělo nějakou pohádku. Alice jako hodná kmotřička

8)  eElis (10.11.2010 19:37)

nádherná kapitolka.

7)  Carlie (10.11.2010 19:10)

Díky za skvělý zážitek, Sfinguško Krásně jsi popsala vztah Jacoba a Ness , líbí se mi přidrzlý Tony, Bella jako hlava rodiny... a její hláška o tom, zda se nejedná o nosnou zeď... no prostě opět parádní jízda, jsi záruka pohodového večera, když si člověk otevře Tvé dílko Jeee, na scénu přichází Edward? No to jsem zvědavá... ou ou...

6)  Hanetka (10.11.2010 19:07)

Sfinguško, moc romantické? Moc? Já bych snesla i víc... to bylo tak ... áááááááááách. A tím jsem se dobrali od áááááááááách k ech. Jsme v přítomnosti a Edward... ech. Ujujúj, já se těším, jak to bude dál, ale ono to bude bolet, co?

4)  Joana (10.11.2010 18:52)

A teď teprve začne tóčo, huráá
Je hezké vědět, co všechno stihli, než tu malou upíří potvůrku potkali. A už se jen netrpělivě třesu na další díl

3)  MisaBells (10.11.2010 18:51)

WOW, Ivísku to byl mazec, paráda, romantika, legrace! charlie v roli dědy a bourání zdí, měla jsem pocit, že jak to Bella dořekne, majzne rukou do zdi a vybourá to rovnou. Prostě krásně sfingovské a jsme v současnosti. Tak copak ten Edward na to asi poví?

1)  Gassie (10.11.2010 18:44)

Sfin, tohle je prostě naprosto úžasná povídka.
Ale dneska se na víc nezmůžu

«   1 2