10.10.2010 [19:45], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 36×, zobrazeno 7278×

Bella vzpomíná na události před patnácti lety.

Jak je možné, že ji Edward opustil?  Proč ho nenávidí? A jak se stalo, že žije pod jednou střechou s Jacobem Blackem?

Co se vlastně tenkrát stalo?

Domů jsme dojeli za naprostého ticha. Tony i Nessie vycítili napjatou atmosféru a zmizeli ve svých pokojích. Zůstala jsem sama s Jakem. Vzal mou hlavu do svých horkých dlaní a starostlivě se mě zeptal: „Jsi v pořádku, Bells?“

Mě jsem sto chutí hystericky zařvat. Ne, nejsem. Pak jsem se vzpamatovala. Tohle je Jake, můj nejlepší přítel, můj bratr a můj strážný anděl. Už dávno nejsem ta slabá holka. Poradím si. Jednou to muselo přijít. Jednou se naše cesty musely zkřížit. I kdyby si chtěl něco začít, kdyby chtěl proti nám něco zkusit, máme za sebou ochránce.

Pohladila jsem ho po tváři: „Nelam si s tím hlavu. Běž za Ness, já zatím připravím večeři.“

Kývl hlavou, vyběhl do patra a o vteřinu později klaply dveře od jejich společného pokoje. Opřela jsem se o linku a sklonila hlavu. Setkání s Alicí mě zasáhlo víc, než jsem si byla schopná přiznat. Znovu mi před očima defilovaly události před patnácti lety.

Vraceli jsme se z ostrova Esmé. Tulila jsem se k němu a vzpomínala na krásné chvíle našich líbánek. Viděla jsem na něm, že je šťastný. Podařilo se mu oddálit mou přeměnu. O celý semestr, který strávíme spolu na Darthmounthu. Před námi bylo ještě pár týdnů lenošení a potom se budeme stěhovat. Edward pro nás koupil dům. Nemohla jsem se dočkat, až přijedeme domů. Až uvidím Charlieho. Když jsme se po svatbě loučili, myslela jsem, že ho vidím naposledy. Po líbánkách jsem měla být upírem. A teď ho znovu uvidím.

Uvítání bylo velkolepé. Šla jsem z náruče do náruče. A nebyl by to Emmett, aby si nerýpnul.

„Koukám, že jen záříš, Bello. Copak za to může? Že by dostatek sluníčka na ostrově? Nebo tě tak okouzlil Esméin dům? Neříkej mi, že jsi nadšená z toho nemehla, co si říká tvůj manžel?“ řehtal se. Edward zachoval klid a dokonce se usmíval. Emmett na něj zklamaně koukal.

„Co to s tebou udělala? Ty mi ani nevynadáš? To není fér,“ stěžoval si.

„Mě může urazit jen inteligent,“ zašklebil se na něj Edward, vzal mě do náruče a přenesl přes práh. Odnášel mě do jeho, vlastně teď už našeho pokoje.

Čas neutíkal, ale přímo letěl. Dny jsme trávili u táty a já párkrát zaskočila do La Push za Jakem.

Pořád vidím jeho nevěřícný výraz, když jsem vystoupila před jejich domem.

„Bells!“ zakřičel, popadl mě do náruče a zatočil se se mnou. Popadl mě za ruku a táhl na pláž. Posadili jsme se na vyvrácený kmen.

„Jak to? Jak to, že jsi pořád člověk?“

„Vadí ti to?“ usmívala jsem.

„Blázníš? Jsem šťastnej jako blecha. Jen mě zajímá, proč?“

„Prostě tak, rozmyslela jsem si to. Času dost.“ Nechtělo se mi to vysvětlovat. Jenže jacob se nedal.

„Hele, Bells, vyklop to. Ještě při svatbě jsi byla žhavá, aby si už už byla pijavicí a najednou, času dost? Co to do tebe vjelo?“

Tu poslední větu neměl říkat. Okamžitě jsem zrudla jako rajče.

Jacob nikdy nebyl myslitel, ale teď mu to zapálilo rychle. Změřil si mě od hlavy až k patě zkoumavým pohledem, takže jsem zrudla ještě víc. Hvízdl.

„Tohle bych do tý pijavice neřekl.“

„A cos‘ čekal? Že po první noci skončím roztrhaná na kousky? Je vidět, jak málo Edwarda znáš. A neříkej mu pijavice.“

„Bells, nečerti se. Pochop, že my dva se nikdy nebudeme mít rádi. Jsme od přírody nepřátelé. Radši mi řekni, co plánujete dál?“ zeptal se zvědavě.

„Coby. Pár týdnů se tu zdržíme a pak nastoupíme na Darthmounth.“

„Než odjedeš, stavíš se ještě za mnou?“ vrhl po mě štěněcí pohled.

„Když budeš hodnej,“ neubránila jsem se úsměvu.

Stavila jsem se za ním ještě mockrát. Edward sice remcal, trochu i žárlil, ale pouštěl mě tam a to bylo hlavní. Noci jsme s Edwardem promilovali. Nemohla jsem se nabažit jeho dokonalého těla, jeho dotyků, laskání.

Týden před naším plánovaným odjezdem jsem si něco uvědomila. Zpozdila se mi menstruace. A pořádně. Utěšovala jsem se, že to je změnou prostředí, ale nakonec jsem si musela přiznat pravdu. Něco mi je. Nedalo se nic dělat a já musela navštívit gynekologa. Edwardovi jsem nic neřekla a využila toho, že ten den šel s celou rodinou na lov.

Lekář mi udělal prohlídku a řekl mi zprávu, která mi vyrazila dech.

„Jste gravidní, paní Cullenová, gratuluji.“

Rozdýchala jsem to až venku. Já jsem těhotná. Čekám dítě. Edward bude otcem. Panebože, ale vždyť přece upíři nemohou mít děti. Hm, asi můžou. Podle lékaře jsem otěhotněla až po návratu z líbánek. Edward se zblázní radostí. Tak se trápil tím, že mě o tuto možnost připravil. Nemohla jsem se dočkat, až se vrátí z lovu. Čekala jsem na něj v pokoji, a strašně se těšila.

Jakmile vstoupil do pokoje, skočila jsem mu kolem krku.

„Opatrně mě objal a přitiskl k sobě, něžně mě políbil a pak mi řekl: „Taky jsem se nemohl dočkat, až budu opět s tebou.“

„To není ten hlavní důvod. Mám pro tebe veliké překvapení, lásko.“

„Jaké?“

Náhle jsem nevěděla, jak mu to říct. Sklopila jsem oči a šeptla: „Jsem těhotná.“

Neodpovídal, zvedla jsem hlavu a zjistila, že na mě zamyšleně kouká.

„Lásko, budeme mít miminko.“

„Slyšel jsem,“ odpověděl vážně a já v jeho hlase cítila lhostejnost.

„Ty… ty nemáš radost?“

„A z čeho? Že jsi mě kvůli dítěti podvedla? Tak brzo po svatbě? Kde je tvé přesvědčení, že dítě ti nebude chybět? Stalo se, neboj, snad to překousnu, ale nechtěj, abych se z tvé nevěry radoval.“

Mrazivý chlad mi pronikal do morku kostí. Co to tady mele? On si myslí… jak může? Jak si může vůbec myslet, že bych na to jen pomyslela? Po tom všem, co jsme jeden pro druhého podstoupili, čím jsme si prošli. Zmocňoval se mě zuřivý vztek.

„Takže já nemůžu mít se svým manželem děti, co?“

Unaveně mi vysvětloval: „Upíří nemůžou mít děti.“

„A jak to víš? Upíři se nemůžou milovat s lidmi a my se milujeme.“

„Už ne.“

Poslední rána do mého srdce. Už ne.

„To přece nemyslíš vážně? To mě tak málo znáš? Miluju tě, víc než svůj život.“

„Možná mě miluješ. Jenže, tělesná žádostivost nejde vždy ruku v ruce s láskou. Kdysi jsem ti to přece řekl. Chtěla jsi dítě, které ti dát nemůžu. V pořádku. Jenže jsi mi to měla říct a nedělat to za mými zády. Neboj, to dítě vychovám, jako by bylo moje.“

„ Ty ho vychováš, jako by bylo tvo… Jdi se vycpat, Edwarde Cullene.“

Utekla jsem. Kam jinam, než za Jacobem. Viděl, jak jsem ubrečená a vzteklá. Vzal mě se projít. Šli jsme podél La Pushské hranice a já mu vyprávěla, co se stalo. Nakonec jsem se mu s pláčem vrhla do náruče. Držel mě a utěšoval. On utěšoval mě.

„Neboj, Bells, to bude dobrý. Vždyť bez tebe nedá ani ránu. Přežili jste už horší věci. Uvidíš, to se srovná.“ Přitiskl mě k sobě, hladil po vlasech a já brečela do jeho hrudi.

Najednou se za námi ozval známý hlas: „Já pitomec, ji jdu odprosit.“

Těsně za hranicí stal Edward. Ruce založené na hrudi a oba si nás měřil zlým pohledem. Teď vypadal jako pravý upír.

„Takže štěně jsi mi chtěla podstrčit? Mohlo mě to napadnout. Přece vím, jakou máš pro tohle psisko slabost.“

„Važ slova, pijavice,“ zavrčel na něj Jake.

„Neboj se, nebudu vaši romantickou chvilku kazit. Jenom mi, Isabello, vrať maminčin prstýnek, nechtěla by, aby ho nosila taková…“

Nedořekl. Beze slova jsem z prstu stáhla zásnubní prsten a spolu se snubním, mu ho hodila. Chytil jsem a schoval do kapsy.

„Věci ti pošlu k otci, nechci mít v domě nic, co by mi tě připomínalo.“ Dodal zamračeně a otočil se.

„Edwarde,“ zavolala jsem na něj. „Nic mi neposílej. Ve vašem domě už nemám nic, na čem by mi záleželo. Obešla jsem se bez tebe sedmnáct let, obejdu se dál.“

„Neměj strach. Já se bez tebe obešel sto let. Štěňata mu vychovávat nebudu.“

„Neboj se, upíre, ty nechceš vychovávat moje štěňata, ale přísahám, že se o tvoje dítě postarám. Když v tom chceš Bells nechat, já ji rozhodně nenechám,“ zavrčel vztekle Jacob.

Odešel a já se Jacobovi zhroutila do náruče. Odnesl mě k tátovi. Když se Charlie dozvěděl, co stalo, popadl pistoli a chtěl vyrazit ke Cullenům. Uprosila jsem ho, aby to nedělal. To byla moje poslední jasná chvilka. Upadla jsem do bezvědomí a táta ke mně musel zavolat lékaře. Diagnóza zněla: Kolaps z nervového vypětí. Odvezli mě do nemocnice do Port Angeles. Táta nechtěl riskovat střet s Carlislem v místní nemocnici. Poležela jsem si tam tři týdny. Dostala jsem se z toho a děti přežily ve zdraví. Jo, děti. Čekala jsem dvojčata.

Po návratu domů na mě čekaly rozvodové papíry. Tedy vlastně anulace sňatku. Podepsala jsem je. Odmítla jsem jakékoliv finanční vyrovnání a začala znovu žít jako Isabella Swannová.

V době mé nemoci se Cullenovi odstěhovali. Táta mi vyprávěl, že se mě Alice a Esmé několikrát pokusily navštívit, ale vyhnal je. Moje rána v srdci, která se sotva stačila zacelit, se znovu otevřela. Přesně před rokem mě Edward opustil. Tenkrát jsem myslela, že s jeho odchodem pro mě skončil život. Byl to Jacob, který mi tenkrát nevědomky podal pomocnou ruku. Nyní mi jí podal vědomě. Dny jsem začala trávit v La Push. U něj. Nesnesla jsem ty zkoumavé pohledy lidí ve městě. Šeptání za zády, úšklebky.

Když se smečka dozvěděla, že čekám s upírem děti, nastal šílenej povyk. V první chvíli mě posílali na potrat, a když jsem odmítla, málem mě zprovodili ze světa. Byl to opět Jacob, který mě ochránil. Konečně přijal to, k čemu byl předurčený a stal se Alfou. Nejprve to vypadalo, že se kvůli tomu smečka rozpadne na dvě a mezi ním a Samem dojde k boji o vůdcovství, ale nakonec to skončilo smírem. Jacob se jako Alfa narodil, kdežto Sam tuto roli jen přijal. Smečka se opět sjednotila, tentokrát pod vedení Jacoba.

Od tý chvíle, kdy akceptovali můj stav, se najednou všechno změnilo. Smečka mě hýčkala a nejvíc Emily a Leah, které jako ženy věděly, jak mi je. Už jsem se nehroutila. Přestože jsem cítila bolest, měla jsem odpovědnost za své nenarozené děti.  Zlé byly jen noci. Opět jsem spala ve svém pokoji. Sama, s hlavou plnou vzpomínek na Edwarda. Na jeho objetí. Část noci jsem probrečela s hlavou zabořenou do polštáře, aby mě Charlie neslyšel. Užil si se mnou už dost.

Zklamala jsem ho. Jeho jediná dcera se v osmnácti vdala, čekala jí prestižní vysoká škola a za pár týdnů skončila rozvedená, těhotná, bez solidní budoucnosti. Nic mi nevyčítal, ale viděla jsem, že by nejraději Edwarda zabil.

Jeden večer se Jacob u nás zdržel, Charlie nechtěl, aby jel v noci domů a nabídl mu, aby u nás přespal. Ustlala jsem mu v obýváku, ale zapomněla jsem na jeden detail. Vlkodlaci mají o mnoho citlivější sluch než lidé.

Slyšel mě. Najednou jsem ucítila, jak ke mně do postele vklouzlo jeho horké tělo. Přitiskl si mě k sobě a konejšil.

„Pššš, Bells, neplač. Nestojí ti to za to. Ubližuješ miminkům. Bells, neboj, všichni to pomůžeme. Nedovolím, aby ti někdo ublížil.“

Ráno jsem se probudila a Jacob vedle mě nebyl. Opláchla jsem se a sešla do kuchyně. Brala jsem za kliku, když jsem uslyšela jeho hovor s Charliem.

„Charlie, nemysli si nic zlýho, ale byl bych rád, kdyby se Bells přestěhovala ke mně.“

„Zbláznil ses, Jacobe? Co by tomu řekl tvůj táta? Jestli ti to nedošlo, tak Bella s tím grázlem čeká rodinu. Jsi mladší než ona, studuješ střední, přece si nezkomplikuje život kvůli dětem, které nejsou tvoje.“

„Ještě před rokem ti nevadilo, že jsem o dva roky mladší, byls‘ rád, že jsem Bellu tahal z toho srabu, do kterýho ji dostal Cullen. Ále, to nemá cenu, víš co, pojď na chvíli ven, něco ti ukážu.“

Došlo mi, co mu Jacob chce ukázat. Rozrazila jsem dveře.

„Jaku, to nesmíš.“

„Neboj, Bells, vím, co dělám.“

Vrátili se za čtvrt hodiny. Říct, že byl táta přepadlý, byl slabé slovo. Ztěžka si sedl v obýváku a zachraptěl.

„Potřebuju se napít.“

Došel k baru, vytáhl láhev whisky a nalil si pořádného panáka.

„Jak dlouho to víš?“zeptal se mě.

„Co vím?“

„To, že je Jacob…“ nedořekl.

„Od jara.“

„Charlie, už chápeš, proč ji chci u nás? Jsou to jeho děti a asi budou po něm. Musíme ji chránit. Musíme je chránit.“ Vysvětloval Jacob a mně se zatočila hlava. On Charliemu prozradil tajemství Cullenů.

„Jacobe, ty jsi pitomec. Jestli se to dozví Volturiovi, zabijí ho.“

„Neboj, ví, že musí zachovat tajemství.“

„Bello, ještě jedna otázka. Věděla jsi, když sis ho brala, co je zač?“ zeptal se táta.

„Tati, já to věděla skoro od začátku.“

Seděl a kroutil hlavou. Smířil se s tím, co mu taky zbývalo.

Ještě ten den jsem se sbalila a odstěhovala k Jacobovi. Nechal mi svůj pokoj. Stejně jsem každou noc spala v jeho náruči. Bylo to jako s Edwardem a přece úplně jiné.

Bylo mi s ním dobře. Najednou, jako by mávnutím, zmizela jeho zamilovanost do mě. Kam se poděl ten uličník Jacob, o jehož čelist jsem si před půl rokem zlomila ruku? Zmizel a místo něj se objevil rytíř v nablýskané zbroji. Stal se mým ochráncem a bratrem. Jako by si s Edwardem vyměnili role. Téměř nikam mě nepouštěl samotnou. Držel se tak blízko, jak to jen šlo. Utěšoval mě, když jsem se zoufalstvím sypala. Ten tam byl puberťácký Jake. Ze dne na den psychicky dospěl.

Těhotenství probíhalo normálně, jako každé druhé. Přesto, anebo právě proto jsme se rozhodli, že rodit budu v La Push. Nechtěli jsme nic riskovat. Ukázalo se, že to byl víc, než dobrý nápad. Zpočátku bylo všechno dobrý a první se narodila holčička. Měla jsem pro ní připravené jméno Renesmé. Vzniklo složením jmen jejích babiček. Hned za ní si pospíšil na svět chlapeček. Jemu jsem dala jméno Anthony. Já vím, druhé jméno Edwarda. Ne, nebyla jsem šílená, ale stále jsme doufala, že se ke mně vrátí.  Když mi Emily dala obě malý do náruče, byla jsem na vrcholu blaha. Jenomže pak se to zvrtlo. Tony mě kousl. Poslední, co jsem přes mlhu bolesti slyšela, byl Jacobův hlas: „Anthony, to nesmíš!“

Po třech dne bolestí a nepředstavitelné agónie, jsem se probudila. Byla jsem novorozený upír. Smečka mě během přeměny přenesla do chaty v horách a zůstala u mě, aby mě chránila. Aby chránila jiné přede mnou. Bylo to zbytečné. Od prvního dne jsem se stoprocentně kontrolovala. Hned po probuzení se Jacob proměnil ve vlka a vzal mě na lov. Chtěl mi pomoct, ale zvládla jsem to sama naprosto instinktivně jsem se vrhla na pumu, která číhala na zajíce. Bolest v krku polevila, ale zůstala. Zůstane se mnou po zbytek mé existence.

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

16)  dorianna (10.10.2010 22:23)

Musím říct, že komentuji velmi málo, ovšem už po přečtení prvního dílu této povídky jsem měla neodbytné nutkání něco napsat.Musím přiznat, že první díl jsem brečela jak želva, tady mám jen na krajíčku, v prvním mě uchvátila Alice a její rázné jednání, naprosto úžasná reakce, živě to vidím, jak tam Edward sedí na zemi a čumí jak tele a Alice jako bůh pomsty nad ním.V tomhle dílu mě prvně zaujal Jake, jeho postoj k věci a jeho řešení krizové situace. Popisování minulosti mě dostalo, dostal mě i Charlie a jeho reakce... Ovšem mám podivnej pocit... první byl naprosto výborný, tady ten díl mi přijde krok zpátky, pěkný, ale rozhodně nedosahuje kvalit prvního dílu. Většinou to bývá opačně, nicméně se těším na další pokráčko.Doufám, že si Edward koupí pořádnou žehličku, má co žehlit. Vlastně tohle je spíš na mandl.)))

13)  MisaBells (10.10.2010 21:38)

I kdybych nevěděla, že jsi team Jacob, tak z tohohle bych to poznala. Zlý a žárlivý Edward, hodný a hrdinský Jacob. Přesto to bylo dokonale sfingovské a nedočkavě čekám na pokračování Iví. Paráda!!!!!

12)  semiska (10.10.2010 21:08)

Sfingo, moc krásný. Opravdu nádhera. Jsem zvědavá, jestli se Edward umoudří a uzná chybu, která mu asi nejspíš bude osudová.

11)  Gassie (10.10.2010 21:06)

Sfinguško, úžasné. Tenhle Edward je úplně jiný a je to pěkný ... osel. I Jacob je jiný a naprosto úžasný. Je to ten rytíř, na kterého čeká každá holka, až na to, že už má někoho jiného...
Rozhodně už se těším na to, jaké to bude dál.

10)  Hanetka (10.10.2010 20:33)

Tady je Edward teda pětihvězdičkový kretén. Nedokážu si představit, jak by mu Bella kdy mohla odpustit, i když doufám, že nakonec ano... ale bude to mít teda doooooooooooost těžké.

9)  Raduska97 (10.10.2010 20:31)

Wow, já se klaním

8)  Lenka326 (10.10.2010 20:30)

Nejsem team Jacob a jsem zásadně team E+B. Ale tohle je opravdu dobré, moc dobré. Jacob je správňák a Edward je osel. To je slabé slovo. To vzpomínání mě dostalo, Cullen by fakt zasloužil... Ale i tak se moc těším, až poprvé uvidí své děti na vlastní oči a i na to, až se poprvé bude muset postavit Belle tváří v tvář. Už se nemůžu dočkat

7)  Lipi4 (10.10.2010 20:28)

Sfinguško , já nemám slova, jelikož je to krásné, skvělé, úžasné, nádherné a dokonalé .. . .Ty víš, jak moc jsem Team Jacob, ale každou tvou kapitolkou se to jen potvrzuje a zvětšuje o další procenta

Víc už nemám slov než jen a prosím co nejdříve další díleček

6)  SarkaS (10.10.2010 20:25)

Nádherné... Není moc povídek, kde bych měla Jacoba ráda a už vůbec ne, kdy bych ho měla radši než Edwarda, ale tahle je prostě výjimečná. Sfin, naprosto si mě unesla do svého světa a mě jen strašně mrzí, že byl tak rychle konec. Doufám, že se brzy dočkáme nového dílku

5)  Evelyn (10.10.2010 20:14)

Úplně jiný Edward... Normálně tyhle zásadní změny charakterů nemám ráda, ale tady mi nevadí.
Tleskám

4)  Carlie (10.10.2010 20:14)

Sfinguško, i já cítím pálení v krku, ale ze zadržovaných slz!
Už jsem pochopila, proč jsi nechala Bells otěhotnět až po návratu z ostrova, a už i chápu, proč ten hlupák Edward mohl myslet, že není otec, přeci jen, pokud věřil, že to u upírů není možné... ostatně nečetl Steph, tak nemohl tušit, že to jde
Bylo to tak nádherně bolestivě popsané! Ta jejich hádka, rozchod!
A ironií osudu proměnil Bells Edwardův syn, který nosí jedno z jeho jmen.
Klaním se Ti, Sfinguško, a sakruš, kde mám to zapínání stěračů, nějak se mi zamlžil pohled...
P. S.: Edward by to mohl vyžehlit leda tak, že by si ji získal přes děti... nejdřív se sblížil s nimi... ale samozřejmě se nechám překvapit, co máš vykoumané Ty, určitě to bude úžasné

2)  DeSs (10.10.2010 19:59)

Tohle bych do Edwarda nikdy neřekla... ale dá se to pochopit. Sto let žije v přesvědčení, že děti prostě mít nemůže, žádné takové dítě ani nejspíš neexistuje a ona mu řekne, že je těhotná...
Jinak, právě jsem se zamilovala do Jaka... Tenhle je fakt úžasnej. I když to každej tvůj Jacob, viď?!
Belle fakt nezávidím a chválím Tonyho...
Jsem zvědavá, jak si ti dva budou k sobě hledat cestu. A upřímně doufám, že ji najdou, ale že mu Bella ukáže, zač je toho loket a nevrhne se mu do náruče. Za to, co jí udělal, by mu měla utrhnout minimálně hlavu! A děti z něj asi taky nebudou zrovna na větvi, co?
Vážně to bude zajímavé a já se strašně těším! Nádhera!

«   1 2