04.10.2010 [15:45], AlexCullen, ze série Slzy štěstí , komentováno 6×, zobrazeno 2023×

Další kapitolka je tu. Pokoušela jsem se teď spíš o pohled Alice a Jaspera. Ale objeví se zde, i Edward s Bellou.

Jasper:

Vrátil jsem se do hodiny zpět a myslel jsem, že tu už můj bratr bude, jenže jsem zapomněl, že chodí na noční potulky. Většinou se vracel ještě za tmy, ale objevil se až po svítání. Bylo mi to, ale jedno. Podle myšlenek mě možná pochopí. Čekal jsem, co udělá. Ale nic. Opět jsem nepřítomně nastoupil do auta a mlčky jsem s ním jel do školy. To ticho mi připadalo trapné, ale vydržel jsem to. On musí být ten, kdo začne mluvit. On za to může a musí si to uvědomit a nebo přečíst v mých myšlenkách. Nic. Jako by mé myšlenky ani nevnímal. Naštvaně jsem vyrazil do třídy a díval jsem se do země a kopal do malých kamínků. Do někoho jsem vrazil ramenem.

„Promiň,“ Řekl jsem a vzhlédl, abych zjistil koho jsem to vlastně strčil a na místě jsem se zastavil. Byla to Alice. Dívala se na mě. Poprvé za tu dobu, co jsem tady se na mě podívala. Teda podívala se na mě poprvé podle mých informací, možná se na mě podívala už předtím, ale to jsem nevěděl. Náš pohled, ale moc dlouho nevydržel, protože po pár vteřinách vzájemného pohledu rychle odvrátila hlavu a zamířila na svou hodinu.

Ach jo proč já? S batohem jsem vyrazil na první hodinu, kterou jsem dnes neměl s Edwardem. Snažil jsem se najít jeho pocity, ale nikde nebyli. Pátral jsem po celé škole a, když už jsem si myslel, že tu není tak jsem ucítil slabý náznak jeho pocitů a ani jsem je tou slabostí nedokázal rozeznat. To mě vystrašilo, jelikož, když jsem si uvědomil odkud vycházejí, tak jsem zjistil, že je jenom o jednu třídu dál než naše. To mě vystrašilo. Nikdy jsem takhle slabě pocity necítil. Rozhodl jsem se jít po hodině za ním a zjistit, co se s ním děje.

Ihned, jak zazvonilo tak jsem vystřelil ze třídy jako první a šel jsem rychle k bratrově třídě, která byla naštěstí hned vedle. Počkal jsem na něho a vycházel poslední, hned za Bellou Wolfovou.

„Můžu si s tebou promluvit Edwarde?“ zeptal jsem se naléhavě bratra a upoutal na sebe jeho pozornost. Wolfová šla dál, ale zdálo se mi, jakoby chtěla počkat. Ne to je blbost.

„Co potřebuješ?“ zeptal se mě a vypadal, že je nervózní. Poslal jsem mu v myšlenkách událost mé hodiny. Když dohrála přimhouřil oči.

„To není moje věc Jaspere. Nic se semnou neděje a nejsem v nebezpečí a ani nemám žádné problémy.“ Ale i jeho slabé pocity teď vyzařovaly velkou lež. Přečetl a pocítil v mysli své pocity.

„Neřeknu ti to. Ještě jednou, není to tvoje věc Jaspere. Možná ti to jednou řeknu, ale přestaň kolem toho čmuchat. Budeš mít míň starostí. Nic se mnou není,“ Řekl mi ostře a byl naštvaný. Hodně naštvaný. Odcházel s rozzuřenou tváří a drtil v rukou učebnici. Povzdechl jsem si. To bude těžké. Ale možná má pravdu. Nebudu kolem toho čmuchat a budu mít míň starostí. Jako, kdybych nějaké měl kromě toho, že se o něj bojím. Mám ho rád.

Trochu jsem se vzpamatoval a zamířil jsem na další hodinu, kterou jsem měl s Alice. Sedl jsem si do lavice ve, které se mnou sedávala, jelikož tu nebylo žádné jiné volné místo. Těsně před zvoněním přišla do třídy. Posadila se do lavice a obrátila se na mě.

„Jaspere. Já už to nevydržím. Proč se na mě pořád musíš dívat a stále mě musíš oslovovat? To ti nedochází, že nemám zájem?“ řekla. Byl jsem překvapený. Ona na měl promluvila! Zapřemýšlel jsem se nad jejími slova pochopil jsem je, ale neodpovídal jsem na ně. Přemýšlel jsem vlastně, co chci říct. Učitelka vešla do třídy a Alice svůj tázací pohled odvrátila a nasadila svou tvrdou masku o, které jsem už pochopil proč ji nosí. Aby se ji všichni báli a nikdo se s ní nepokoušel promluvit. Ale já se ji nebál. Skoro celou hodinu jsem přemýšlel nad svou odpovědí.

„Stále chceš znát odpověď na otázku?“ zeptal jsem se ji před koncem hodiny.

„Pokud už znáš odpověď tak ano,“ Řekla jednoduše a pak se ze předu ozval velký rachot. Všichni skoro nadskočili leknutím na židli. Ach ne. Ta stará, přísná a příšerná učitelka slyšela naše šeptání. Nenáviděla, když ji někdo vyrušil a většinou za to dělala hodiny po škole. Všichni u ní mají respekt a tak se jen sem tam někdo octne po vyučování. A já samozřejmě blbec jsem si to neuvědomil.

„Cullen a Wolfová dnes zůstanou po škole!“ vykřikla a celá třída k nám stočila pohledy. Nejspíš nás asi neslyšeli, jelikož učitelka měla naslouchátko, kterým slyšela o něco víc než slyší normální lidé. Někteří měli údivné pohledy. Uvědomil jsem si, že s nikým asi nikdy Alice nemluvila.

„A přestaňte se bavit jinak zůstane po škole celá třída,“ zakřičela jakmile se třídou roznesl šepot na téma Cullen a Wolfová zůstávají po škole. Už jsem dokonce hodiny nemohl promluvit, jelikož si nás učitelka hlídala. Bral jsem si taky za vinu, že kvůli mně bude Alice muset zůstat ve škole déle.

Po pár minutách konečně skončila ta hrozná a nudná hodina. Učitelka nám řekla ať tu přijdeme po vyučování. Jen, co se obrátila podíval jsem se na Alice. Měla naštvaný pohled směřující na učitelčina záda.

„Promiň je to moje chyba. Měl jsem počkat na konec hodiny,“ Řekl jsem a čekal jaký bude její rozsudek. Bude na mě křičet nebo mě mlátit učebnicí? Její reakce však nebyla vůbec taková, jakou jsem si představoval.

„Nic se neděje. Doufám, že dostanu po škole tu odpověď teď už ji asi nestihnu, protože musím běžet na další hodinu. Ahoj,“ Řekla když všichni byli pryč. Nikdo si ničeho nevšiml.

Sbalil jsem si věci a šel rychle na další hodinu, kterou jsem měl se svým bratrem. Když jsem přišel do třídy tak tu ještě nebyl, což bylo divné. Vždycky tu býval přede mnou. Objevil se až když zazvonilo. Učitel tu ještě naštěstí nebyl a tak mu to prošlo.

„Kde jsi byl?“ zeptal jsem se ho zvídavě.

„Zdržel mě učitel na minulé hodině.“ To tvrdil jeho hlas. V pocitech jsem rozeznal malý náznak lži, kterou jsem nakonec dostal na povrch.

„Díky, že ve mně máš takovou důvěru a jo, abych nezapomněl. Dneska na mě nečekej před školou. Zůstávám po škole s Wolfovou.“ Tu poslední větu jsem řekl jen tak, jakoby nic neznamenala a při ní taky ztuhnul. A pak se usmál.

„Copak. Snažil ses promluvit na Alice a opět se ti to nepovedlo?“ bavil se na můj účet. Teďka mi připomínal mého starého bratra. Co to? Že by se jeho osobnost najednou tak rychle změnila?

„Ne. Právě, že na mě poprvé promluvila na začátku hodiny a já jsem skoro celou hodinu přemýšlel nad odpovědí a, když jsem ji měl tak jsem ji chtěl Alice hned říct jenže nás zaslechla učitelka a tak jsme zůstali oba po škole,“ Řekl jsem mu událost hodiny. Všichni se ve třídě bavili a učitel jen tak vysvětloval látku asi dvou dívkám ve předu, které ho, jako jediné poslouchaly. Můj bratr na to reagoval uchechtnutím. Bavil se zatím, co já se trápil. Byl jsem viníkem toho, že zůstala Alice po škole.

„Dobře. Ale půjdeš domů pěšky. Myslím, že to pro tebe nebude žádná námaha,“ Řekl mi Edward a usmál se.

„Myslím, že to bude dlouhá cesta oproti tomu kolik toho naběhám na lovu,“ Řekl jsem ironicky. Edward už nijak nereagoval, protože jsem podle jeho pohledu zjistil, že hledá a nebo prozkoumává mysli. Zajímalo by mě, co hledá. Rozhodl jsem se, že zkusím prozkoumat jeho pociy. Pocitů bylo spousta a byli hodně slabé a tak jsem je opět necítil a nedokázal rozeznat.

Hodina ubíhala a já si v nudě vytvářel seznam všech pocitů na škole. Zabavilo mě to na skoro celou hodinu, ale díky mé upíří rychlosti jsem ke konci hodiny už neměl, co dělat a tak jsme jen nepřítomně zíral do prostoru.

Alice:

Jsem po škole s Jasperem. Nedávala jsem mu to za vinu. Sice jsem chtěla dneska s Bellou někam jít, ale to stihnu tak či tak. A kousek mého já bylo dokonce rádo, že zůstane po škole. S Jasperem. Na hodině mi dokonce došlo, že je upír ale nevadilo mi to. Vlastně jsem si to měla uvědomit dřív. Táta mi popisoval upíry, ale já jsem úplně zapomněla jejich popis a připomněla jsem si ho až, když jsem uvažovala nad jejich nadpozemskou krásou. Teď jsem se tím, ale přestala zaobírat, jelikož jsem potřebovala s Bellou něco probrat na hodině. A je mi navíc úplně jedno, co jsou. Nepředstavují pro nás žádnou hrozbu.

Došla jsem do třídy trochu později než obvykle, jelikož mě otravovala učitelka s tím, že jestli nepřijdu tak zůstanu celý týden po škole. Že se ji chce tam s námi zůstávat. Bella už seděla na svém místě. Ani jsme neměli čas si promluvit o tom, co dělala, když jsem tu nebyla. I když jsem spala asi jen tři hodiny, jelikož jsem přijela nad ránem, tak jsem byla plná energie. Vždycky jsem si říkala jestli nemám nějaké tajné zdroje, které mi dobíjí energii.

Posadila jsem se vedle ní a rychle spustila.

„Tak jak ti bylo beze mě? A, co jsi vlastně dělala?“ optala jsem se své sestřičky, která se usmívala a byla v příjemné náladě.

„Ale, vlastně nic zajímavého. Běhala jsem po lese, četla jsem si doma a hodně se mi stýskalo po mé sestřičce.“ Zamračila jsem se. Nebylo tam něco, co jsem chtěla slyšet.

„Co je?“ zeptala se mě zkoumavě a já jsem měla na krajíčku.

„Ty jsi nelitovala, že si nejela se mnou si užít nákupy?“ zeptala jsem se jí a zadržovala slzy. Jak mohla!

Bella v sobě zadržovala smích a pak se začala smát. A já taky. Naštěstí jsem se pokoušely o tichý smích a nikdo nám moc nevěnoval pozornost.

„Tak jo Bello. Konec legrace. Dneska mi vynahradíš to, co jsi zameškala, když jsi tu byla sama. Odpoledne budu zkoušet, jaké ti budou tvé nové oblečení, které jsem ti koupila, pak si vybereš to nejlepší a půjdeme do kina!“ řekla jsem a zářila štěstím. Už jsem byla úplně zvědavá, jak ji budou ty šaty, které stály docela dost peněz. Bella protočila oči a usmála se. Ale zdálo se mi, jako by měla v očích jiskřičku smutku, ale té jsem si nevšímala. Hlavní bylo to, že si pořádně užijeme odpoledne.

„A Bello málem, bych zapomněla. Dneska jsem po škole, takže pak pro mě doufám přijdeš. Než bych došla domů tak by bylo pozdě odpoledne a nic bychom nestihly,“ Řekla jsem ji. Vyvalila oči.

„Kdo jsi a, co jsi udělal s Alice! To musím zapsat do dějin školy. Alice Wolfová je poprvé po škole! Co jsi proboha dělala?“ úplně sršela zvědavostí.

„Jenom mě štvalo, že na mě Cullen stále hledí a mluví na mě a tak jsem se ho chtěla zeptat, co chce. Přemýšlel celou hodinu a, když mi to ke konci hodiny chtěl říct tak nás uslyšela učitelka…“ Bella vyvalila oči ještě víc a napůl se usmála a napůl ještě na něco čekala.

„Který Cullen?“ zeptala se, jako, bych s některým chtěla chodit.

„Který asi? Edward mě úspěšně ignoruje, ale Jasper si nedá. Tak jsem s ním po škole.“ Belle se něco jako ulevilo nedokázala jsem to popsat a ani jsem nevěděla, proč tomu tak je, ale bylo mi to celkem jedno.

„Možná bych s ním i začala chodit, ale nechci porušit náš slib. Svou sestru nezradím.“ Když jsem to řekla tak se mi zdálo, jako by její úžas pohasl a vypadala, jako by se nechtěla k něčemu přiznat a nebo jako by byla vinná něčím a propiskou si nepřítomně vybarvovala okraje stránek sešitu. Co to s ní je? Něco mi snad tají nebo co?

Nechtělo se mi to řešit a tak jsme od ní odvrátila hlavu a už jsem plánovala, které kousky na ni vyzkouším a vzpomínala jsem, co teď hrají v kině, ale řekla jsem si, že to nechám na doma a rozhodneme se až podle toho, co bude v nabídce.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  AlexCullen (04.10.2010 16:24)

Ewik: Ty máš ale nápad Ale myslím, že to je možné... ještě jsem nad tím nepřemýšlela Sakra teď si mi zkazila mozek a nedokážu se soustředit na upíří deníky... Asi si mě přinutila napsat další díl...

1