03.10.2010 [20:45], AlexCullen, ze série Slzy štěstí , komentováno 2×, zobrazeno 2264×

V tomhle díle jsem prostřídala všechny pohledy našich hlavních postav tak doufám, že se vám to bude líbit.

Nejdřív Jasperův pohled na Edwardovo chování, Alicin rychlý pohled na nákupy a její příjezd zpátky domů, Edwardův pohled na, krátký rozhovor s Bellou a Bellin pohled na příjezd Alice.

Jasper:

S Edwardem nebylo v poslední době něco v pořádku. Stále chodil ven a vůbec se mnou nemluvil, nechodil na lov, nevsázel si semnou, zkrátka dělá, jako, bych neexistoval a je stále zamyšlený.

Teďka jsem se s ním pohádal. Hodně mě to ranilo a má přede mnou tajemství. To ještě nikdy neudělal. V naší rodině jsme neměli tajemství. Ale on ho měl. Poslední dobou jsem jeho pocity čím dál tím míň cítil. Něco není v pořádku. Určitě má nějaký problém. Chtěl jsem ho sledovat, ale poznal by mě podle myšlenek a navíc nechci špehovat svého bratra. I, když to, jak se ke mně chová je špatné.

Co mě, ale také v tuto chvíli tížilo bylo to, že Alice se neukázala už 2 dny ve škole. Její sestra tam chodila, ale tvářila se tak, jako vždycky a nic jsem z jejích pocitů nemohl vyčíst, protože mi byly odepřeny. Necítil jsem je. Ani od jedné z nich. V tomto ohledu jsem, ale litoval bratra, který na rozdíl ode mě si musel dávat pozor, aby se nepokusil vniknut do jejich myslí, jelikož ho pak bolela hlava. Tu bolest jsem soucítil s ním a byla hrozná.

Mé myšlenky nabraly tenhle šílený směr a tak jsem se rozhodl jít ven. Šel jsem se proběhnout do lesa na úplně jinou stranu než běžel Edward. Přece mu nebudu zasahovat do života. Vůbec jsem nevnímal cestu. Jen jsem běžel. Nevěděl jsem kam, nevěděl jsem jak rychle ani jakým směrem. Všechno mi bylo jedno. Neměl jsem odcházet. Měl jsem zůstat se svou rodinou. Ti by se na mě nevykašlali. A asi to udělám. Pak zjistím jestli na mě Edwardovi záleží nebo ne. Bylo to těžké rozhodování, ale, co z toho? Užil jsem si klidu? Užil. Tak, co tady ještě dělám? Jediná dívka, která mě za celou mou existenci upoutala je Alice, ale vůbec se na mě snad ani nepodívala. Nestojí o mě. A ani, když jsem na ni mluvil tak mi neodpovídala. Celý můj život se zkazil jakmile jsem sem přijel. Rozhodnuto. Jedu domů, ale do mého skutečného domova. K milující matce a otci, praštěnému bratrovi a pyšné sestře…

Šel jsem domů a skoro jsem si začal balit, ale pak jsem si řekl, že počkám dokud naposledy neuvidím Alici. Potom se plně rozhodnu jestli tohle to místo opustit a nebo ne. Tohle bylo prozatím mé konečné rozhodnutí. Zasunul jsem tašku zpět pod postel a šel na lov.

Alice:

Chtěla jsem si trochu odpočinout od školy a tak jsem se rozhodla vydat na nákupy. Přemlouvala jsem Bellu, aby šla se mnou, ale říkala, že se přece nebude ulívat ze školy. Pche. Určitě si chtěla jenom užívat nočních procházek při měsíčku. Sbalila jsem si pár věcí a vydala jsem se Hyundaiem i ix 55 vyjet na nákupy. Vzala bych si porsche nebo letěla letadlem, ale to, bych měla málo místa a na letišti jsem se nemínila tahat s několika kufry sama. A tak jsem si sama plně svobodná vyjela užít mou nejoblíbenější činnost. Mě naopak od mé sestry tolik nezaujala naše přeměna. Měla jsem to ráda, ale nebyla jsem na tom přímo závislá.

A tak jsem si plně užila nákupů a koupila jsem mé sestře to co by se na ní pěkně hodilo. Tak zněla naše dohoda. Ona zůstane doma a já ji budu moct koupit to, co chci.

Měla jsem už plný kufr a tašky už se mi nevlezli ani na zadní sedadlo. Poslední tašku jsem položila na podlahu před sedadlo vedle řidiče a vyjela jsem se odhlásit z hotelu. Zaplatila jsem a mířila jsem konečně do Chicaga. Po Belle se mi už stýskalo. Co mi, ale víc lezlo na nervy bylo to, že se mě pokoušel oslovit stále jeden kluk. Nedávno přišel se svým bratrem na školu a nespustil ze mě od té doby oči. Ten druhý Edward mě a mou sestru úspěšně ignoroval. Bralo mě, ale svědomí, protože se mi Jasper líbil. Jenže jsme si se sestrou daly slib a já ho nechtěla porušit.

Cesta byla dlouhá a já dojela domů až k ránu. Dům vypadal klidně, žádné zvuky. Slyšel jsem jen jedno vzdálené bušení srdce, které bylo zrychlené. Neměla by Bella v tuto dobu ještě spát? Vždyť přece, každou noc přijde domů unavená z běhání a musím ji potom dlouho budit, aby se stihla obléct a nasnídat do školy. No teda alespoň se pokusit zahnat hlad.

Tašky jsem nechala ještě v kufru a vydala jsem se po schodech nahoru zkontrolovat Bellu. Když jsem vyšla schody, její srdce se ještě zrychlilo. Šla jsem chodbou až nakonec k jejím dveřím. Její srdce se najednou trochu zpomalilo, když jsem vzala za kliku a otevřela jsem dveře. Bella ležela v posteli. Balkón byl otevřený, ale zdálo se mi, jako by se otevřel teprve teď, jelikož tady bylo ještě teplo.

„Bello?“ zkusila jsem oslovit svou sestru, ale vypadalo to že spí. Tak rychle by neusnula. A navíc se mi zdá, že tady cítím ještě jeden pach. Pach, který už jsem někde určitě cítila, ale Belly nebyl.

Edward:

Bella spala sladce. Dokonce mluvila ze spaní. Nejdřív to bylo jen takové mumlání, ale pak začala zřetelně říkat mé jméno a já si myslel, že je vzhůru, ale klidně spala.

Probudila se už brzy ráno. Chtěla vstát, ale byla uvězněná v mém objetí. Rychle se na mě otočila.

„Ty jsi zůstal!“ zašeptala. Usmál jsem se.

„Ty můj blázínku. To sis myslela, že odejdu? A navíc to tvé povídání ze spaní bylo lepší než televize nebo knížky.“ Při posledních pár slovech zalapala po dechu.

„Já nemluvím ze spaní!“ řekla už hlasem. Byla asi velice překvapená.

„Asi ses o sobě dozvěděla něco nového,“ Řekl jsem s úsměvem.

„Ne,“ zaúpěla a položila si malý polštář na tvář „co jsem říkala?“ zamumlala přes polštář.

„Jen si říkala mé jméno,“ Řekl jsem ji hrdě a usmál jsem se ještě víc.

„Ne!“ řekla a položila polštář zpátky. Styděla se za to, jelikož se červenala.

„Ale no tak. Kdybych mohl taky snít tak by se mi taky zdálo o tobě,“ Řekl jsem Belle a pohladil ji po tváři. Usmála se a já neodolal. Začal jsem ji líbat na ty plné a krásné rtíky. Polibky mi s chutí oplácela. Přerušilo to až zvuk motoru odbočujíc na silnici k Wolfovi domu. Přestal jsem Bellu líbat. Špicoval jsem uši a snažil se zaměřit a prozkoumat každý zvuk, který by mi řekl o neznámém něco víc. Zaparkoval v garáži. Takže to byla Alice.

„Promiň musím jít. Je tu Alice,“ Zašeptal jsem ji skoro neslyšně do ucha a vyklouzl jsem balkónovými dveřmi ven.

Bella:

Edward rychle zmizel balkónovými dveřmi, které nechal pootevřené a zatřepala jsem se, když mi tvář ovál studený noční vzduch. Uslyšela jsem jak má sestra odemkla dveře a já jsem si rychle a potichu lehla a dělala jsem, že spím. Poslouchala jsem tiché kroky Alice jdoucích po schodech a skoro neslyšné otvírání dveří mého pokoje.

„Bello?“ zeptala se má sestra, aby zkontrolovala jestli už spím. Nezavřela okamžitě dveře jak jsem si myslela, ale stále tam stála a nad něčím asi přemýšlela. Po nějaké době, kterou jsem nevnímala šla do svého pokoje a já jsem si oddechla. Doufám, že nic nepoznala. Když jsem se, ale teď nadechla, cítila jsem zbytky Edwardova pachu. Doufám, že to nebylo to čím se má sestra zdržela v mém pokoji.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1