12.09.2010 [20:00], Amisha, ze série Němá dohoda, komentováno 27×, zobrazeno 5491×

Tak je to tu, konečně. Poslední. Mise splněna.

Zůstala s ním? Utekla? A jestli ano, jak daleko?

V tom autě jsme si ještě dlouho povídali. Za předním sklem už k nám přicházelo ráno. Po prvním návalu prudkého vzteku uznal, že jeho zbytečná smrt by Arovi udělala jenom radost. Srovnávali jsme, kdo má co rád a jakou hudbu posloucháme. Krásně se mi s ním povídalo.

Ráno už rozezpívalo ptáky v okolí a pavučiny plné ranní rosy prozářilo slunce.
Kapičky vody zářily jako křišťál.
Už tak dlouho jsem ten ohnivý životadárný kotouč neviděla. Nastavila jsem tvář a těšila se, až se jeho paprsky dotknou mé prokřehlé kůže.
Edward se na mě díval, jeho tvář se rozzářila tisícema sluncí. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího.
„Pojď pojedeme domů,“ s tím nastartoval.
Domů...


Vila Cullenových byla úchvatná. Samozřejmě. Nic jiného jsem nečekala. Esmé mi v hale sebrala tašku a položila ji.
„Ukážu ti tvůj pokoj, potom tě provedu celým domem.“
Postupně mi ukazovala dveře a pokoje za nimi, až na konci chodby se zastavila a zaťukala.
Zevnitř se ozvalo jenom „dále.“ Byl to pokoj Edwarda, který jediný zůstal s námi doma, ostatní šli na lov. Vzala jsem za kliku a ve stejném okamžiku si uvědomila, že už jsme tu sami. Esmé se vytratila.
„Ahoj,“ pozdravila jsem celkem zbytečně, viděli jsme se před chvilkou. Jenom se usmál a poplácal na sedačku vedle sebe. Opřela jsem se mu o rameno a koukala, co četl. Tolkien – Návrat krále.
Ticho v místnosti prolomil jeho hlas.

Když dny radovánek skončily, pomýšleli členové družiny na návrat do vlastních domovů. Frodo šel ke králi, který seděl u fontány s královnou Arwen, a ta zpívala o Valinoru, zatím co strom rostl a kvetl. Uvítali Froda a vstali na pozdrav. Aragorn řekl:
„Vím, co jsi mi přišel říci, Frodo. Přeješ si vrátit se domů. Ano, nejdražší přiteli, strom roste nejlépe v zemi svých předků, ale ty budeš vždycky vítám ve všech zemích západu.

Četl dál, ale mě tento odstavec utkvěl v paměti. Třeba jsem si jenom chtěla namlouvat, že by byl rád, kdybych s ním zůstala. Hřála mě naděje, že by to tak mohlo být. Chtěla jsem s nimi zůstat rok. Potom zkusit vlastní štěstí. Edward, který už zřejmě dočetl, se vedle mě zavrtěl.
„Kde jsi se toulala?“ zeptal se.
„Přemýšlím o budoucnosti.“ Myslím si, že odejít bez toho, aby věděli kdy, to bude nejlepší varianta. Aro by mohl vinit jenom mě, jim by se nic nestalo. To je dobrý plán.
„Odejdeš... brzo?“ Nezněl jako někdo, kdo by se na to těšil.
„Nevím.“ Tohle nebyla lež a navíc jsem mu víc říkat nechtěla.
Znovu jsem se o něj opřela a on mi omotal ruku kolem ramen.
„Čti mi ještě, prosím.“ poprosila jsem ho, otevřel knihu na začátku a jako náhodou mi dal jemný polibek do vlasů.
Cítila jsem se u něj tak bezpečně.

Druhý den jsme spolu vyrazili na lov. Ukazoval mi, jak chytit pumu v letu ze stromu na strom. Dokázal ji chytit a vysát ještě než dopadl na další větev. Bez kapičky krve mimo. Hodně jsme se smáli, pošťuchovali.
Takhle to šlo už pár dní, přes den jsme byli v lese, většinou sami, a večery jsme trávili u něj v pokoji a četli si ve snaze nevnímat ten hluk z ostatních pokojů.
Edward ležel na břiše a četl mi, dneska byl na řadě Hobit. Seděla jsem u něj na zemi a hlavu jsem měla položenou na kraji postele. Pozorovala jsem, jak se mu pohybují ústa, když tichým hlasem vyprávěl příběh dávno napsaný. Náhle jsem pocítila touhu ho políbit. Lehce jsem mu přejela po paži a on na mě upřel pohled. Naše tváře od sebe byly pár centimetrů.
„Chci tě políbit...“ oznámila jsem mu ve snaze dát mu možnost couvnout, jeho rychle černající oči ale o ničem takovém nemluvily.
Vzal mě za bradu a jemně mi přejel rty přes nos a posléze se jimi otřel o mé. Touha, která mě zachvátila, se nedá slovy popsat. V místnosti to jiskřilo a vzduch zhoustl a já věděla, že mi jenom polibek nebude stačit. Přitáhla jsem se k němu a nechala ho, aby si vzal moje tělo.

Ležela jsem mu na rameni a snažila se srovnat myšlenky. Musím odejít. Co nejdřív. Tohle bylo na rozloučenou. Edward se mi probíral prameny vlasů a tiše broukal.
Pohnula jsem se. Vycítil, co chci udělat.
„Neodcházej.“
Přetočil mě pod sebe.
„Zůstaň,“ zavrněl mi do ucha.
Dívala jsem se mu do očí a viděla něco, co u nikoho jiného. No vlastně jsem vídávala to samé u sebe v odrazu zrcadla, když jsem na něj myslela.
Začal mě líbat, jako by mě chtěl přemluvit. Já si ale pořád nebyla jistá. On to na mě viděl.
„Miluji tě,“ řekl a zkameněl. Vypadalo to, jako by to nechtěl říct nahlas.
Uvažovala jsem, co tím ztratím. Ne, to je špatná otázka, protože mnohem víc toho získám. To on mi dal křídla. Mlčela jsem na něj asi moc dlouho, protože jeho pohled ztvrdl a on se překulil na záda. Roztřásla mě zima.
Chtěl odejít.
„Edwarde...“ Pořád se zvedal.
„Miláčku...“ zkusila jsem. Náhle byl zase nade mnou.
„Zůstanu. S tebou. Tady. Navždy.“ Ta jistota správnosti toho rozhodnutí mě naplnila. Vlastně jsem nikdy nechtěla odejít, ne když mi on ukázal, jak je život krásný.
Jeho uvolněný smích zaplnil místnost.

Epilog.
Z domu hluboko v lese se ozýval smích a výskání. Výzdoba dávala tušit, co se tu děje. Všude bylo pověšeno na stovky bílých orchidejí. Zahrada měla dřevěný altán, ve kterém stál Carlisle v obleku kněze a před ním jeho nejstarší syn čekal na svou vyvolenou. Na mě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

27)  Jalle (01.07.2012 16:29)

krásna poviedka, som rada, že som si ju prečítala

26)  ireen (10.04.2012 22:17)

Jé, to bylo tak romantický , a tak krásný , ten happyend ! Krásný pozitivní příběh na dobrou noc zpestřený trochou intrik a násilí. Díky!!!

25)  Kamci (22.07.2011 21:07)

nádherná povídka, ke které jsem se moc ráda vrátila

24)  HMR (17.07.2011 14:32)

Krásné dokončení krásného začátku jen ta "Bellina minulost" je jako hodně ledová sprcha v parném dni, muselo to být tak kruté?

23)  kytka (25.01.2011 14:21)

Krásná pohádka. Škoda, že je konec.

20)  Linfe (09.10.2010 20:05)

Tak musím si trochu uspořádat myšlenky, abych mohla vyplodit nějakej smysluplnej komentář Ten poslední odstaveček mě úplně rozněžnil

Holky tuhle povídku jste zvládli na jedničku, obě. První kapitolky od Noth tomu daly tu správnou zápletku a dávku ironie a pokračování od Amishi mi zase dalo víru, že jakkoliv může být člověk (upír) zarmoucený životem a zklamaný, vždycky může být lépe i když to někdy začně jiným úmyslem. I z intrik se může vyklubat láska jako hrom.

Děkuji za příjemně strávené chvíle s touto povídkou.

19)  eMuska (26.09.2010 20:14)

AAAch! To bola prekrásna poviedka... Ako jej vyznal lásku... myslím, že k tomuto sa veľmi rada vrátim... Napísala si to prekrásne, ten koniec bol absolútne dokonalý... Som rada, že som to prečítala... Si úžasná autorka...

18)  Michangela (13.09.2010 23:41)

Děkuji.

17)  Amisha (13.09.2010 18:02)

Tak to se těším, zkus ale delší dílky... prosím

15)  Amisha (13.09.2010 14:29)

Michal7: To doufám, třeba by jsi mohl psát...

13)  Amisha (13.09.2010 14:16)

Všem moc děkuju za komentíky.
Noth ty jsi ale kecka viď? Tvoje podání je originální a rozhodně napsat že jsem z ničeho stvořila něco je hodně přehnané. Já jsem dostala nastartovaný příběh s krásnou dějovou linkou. Dopsat to bylo ctí a já ti děkuju...

11)  Texie (13.09.2010 11:54)

Krásná, jinak nejde ta kapitola popsat. Jako když vás něco unáší plynule dál a vy si to jen vychutnáváte...
Moc se vám povedla celá ta povídka, takže jediné co mohu ještě dodat je:

10)  Quappa (12.09.2010 22:30)

Ďakujem, bol to krásny zážitok pri každej kapitole. Škoda že je koniec.

9)  milica (12.09.2010 22:09)

Nádherný celý příběh

1 2   »