22.02.2011 [19:30], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 57×, zobrazeno 9247×

Bella vystřízlivěla a snaží se vyrovnat se s tím, že Edwarda už nikdy neuvidí.

Celou noc jsem probrečela. Nelitovala jsem toho, co se stalo, to vážně ne, jen mě mrzelo, že jsem Edwarda na první pohled tak dobře odhadla. Věděla jsem, že tou nocí náš vztah skončí. Věděla jsem to a nepochybovala o tom. Ani vzdáleně jsem si ale nedokázala představit, jak to se mnou zamává, jak moc to bude bolet.

V pátek jsem do školy opět nešla. Už jsem se ani neobtěžovala s omluvou. Místo snídaně jsem si dopřála sprchu. Čekala jsem, kdy se dostaví uvolňující účinek horké vody, ale neúspěšně. Se vzlykáním jsem se sesunula do sedu a objala si kolena. Nechala jsem na sebe vodu proudem téct. Nedokázala bych říct, proč vlastně tak truchlím, proč mě to tak moc sebralo. Když jsem někdy dříve přemýšlela o holkách, které se dostaly do podobné situace, myslela jsem si, že musí být naštvané. Na chlapa, který si s nimi jen tak, bez jakýchkoliv závazků užil a opustil je, i na sebe, že to dovolily. Já nebyla naštvaná. Necítila jsem vztek, ani na sebe, ani na něj. Jen podivnou prázdnotu.
Cítila jsem ze sebe i ze svého oblečení Edwardovu vůni. Chtěla jsem, aby nikdy nevyčichla, ale uvědomovala jsem si, že nejlepší pro mě bude zbavit se jí co nejrychleji. Čistý řez. Po hodině ve sprše a spotřebování lahvičky s mýdlem jsem si byla jistá, že jeho vůně vznášející se všude kolem mě je jen iluze. Výplod mé fantasie.

Připadala jsem si jako jiný člověk. Ne proto, že už jsem nebyla panna, ale kvůli muži, který to změnil. Dlaní jsem otřela zamlžené zrcadlo a pozorně se sledovala. Vypadala jsem úplně stejně jako před dvěma dny, ale uvnitř jsem snad ani nemohla být odlišnější. Jeden chlap, jedna noc a co to se mnou udělalo…

Po obědě skládajícím se z koupeného těstovinového salátu a hodně silné kávy jsem usnula. Spánek se zdál být milostivější než neustálé uvažování o uplynulých dvou dnech. Zdál se, ale nebyl. Zahrával si se mnou. Zajistil mi barvité a velmi živé sny. Ve všech hrál hlavní roli Edward. Předváděl snad všechny svoje tváře. Byl ke mně hodný a něžný, koupil zmrzlinu a ruku v ruce jsme se procházeli parkem. Byl vášnivý a nespoutaný, sváděl mě v jakési kanceláři a na svém pracovním stole si mě vzal. Byl namyšlený a povýšený, vyjmenovával mi všechny své úspěchy, předváděl své bohatství. Byl zlý a krutý, schválně přede mnou flirtoval s krásnou Marion a nakonec ji líbal. Byl nebezpečný a vzdálený, držel pistoli přiloženou na spánek jakéhosi muže a ač ten prosil o smilování, s výrazem pokerového přeborníka stiskl kohoutek.

Vzbudila jsem se zpocená a se srdcem zběsile bijícím. Zase jsem brečela.

Večer jsem měla sama sebe plné zuby. Chovala jsem se, jako kdyby mě zneužil. Jako kdybych se mu sama nenabídla a nechtěla ho. Moje reakce byla přemrštěná a nenormální a já moc dobře věděla proč. Jen bylo těžké si to přiznat. Zamilovala jsem se do něj. Jako ta nejnaivnější husa jsem se do něj zamilovala a i když jsem se snažila namluvit si že ne, doufala jsem, že i on ke mně něco cítí. Něco víc.

Na noc jsem si musela vzít prášky na spaní. Osm hodin tvrdého spánku beze snů bylo až moc lákavých, než abych jim odolala.

Víkend jsem měla strávit nad diplomovou prací. Měla, ale nestrávila. Nebyla jsem schopná sedět u počítače a věnovat se práci. Jako největší trubka jsem skoro každou hodinu vykoukla z okna nebo se šla projít po ulici. K parkovišti a zpátky. Kdyby tam náhodou byl. Kdybych pro něj znamenala něco víc než až příliš snadno dostupné povyražení. Kdybych mu nebyla lhostejná.

Nebyl tam. Samozřejmě. Vlastně jsem to ani nečekala, ale nemohla jsem si pomoct. Naděje umírá poslední, jak se říká. Definitivně jsem ji pohřbila v neděli večer.

Rozhodla jsem se, že ho budu brát podobně jako on mě. Partnera na jednu noc, který mě vytrhl ze stereotypu. Ukázal mi, jaké to je, cítit se na pár chvil jako královna. Užili jsme si spolu, poznala jsem dosud nepoznané. Jasně, nejspíš jsem byla jednou z mnoha, ale to jsem přeci věděla, už když jsem ho já sama zvala k sobě. Nechtěla jsem na něj zapomenout, ale nechtěla jsem ani zůstat ve stavu, v jakém jsem se od chvíle, kdy mu zazvonil telefon nacházela.

Když jsem se na to, co se stalo, podívala bez emocí a s chladnou hlavou, rozesmála jsem se. Možná trošku hystericky, ale rozhodně to bylo lepší než vzlykavé štkaní. Vlastně se ke mně zachoval docela hezky. Mohl mě taky nechat, ať se o dopravu domů postarám sama. Nic mi nesliboval a ať byl jaký chtěl, falešný určitě ne.

V pondělí ráno jsem vstala po prvním zazvonění budíku a kupodivu měla lepší náladu. Bylo mi líp. Ne že bych měla chuť culit se na celý svět, ale neměla jsem ani tendence hned po probuzení brečet. I sny ke mně byly milostivé a nezabývaly se Edwardem. Zdála se mi má stará noční můra, ale ta mi momentálně přišla vlastně docela k smíchu. Koho by sen o laboratoři mizející po hromovém výbuchu, způsobeném mou vinou, děsil a kazil mu spaní?

Na fakultě proběhlo všechno až překvapivě hladce. Nikoho ani nenapadlo, že jsem nebyla nemocná a nekurýrovala jsem se doma v posteli ve společnosti čaje s medem a citrónem a acylpyrinem. Pokračovala jsem v práci a nechala se jí zase jednou pohltit. Tady mi bylo dobře a cítila jsem se jistá sama sebou. Dopoledne jsem dodělala praktickou část své diplomky. Odpoledne jsem absolvovala jeden seminář jako asistent přednášejícího a jeden jako posluchač.

Fakultu jsem opouštěla ve čtyři odpoledne s úsměvem a opravdu dobrou náladou. Cestou domů jsem se stavila v autobazaru. Jen se pro představu podívat, jaká je nabídka. Z informativní návštěvy jsem odjela novým autem. Malý Citroen mi okamžitě padl do oka a zamilovala jsem si ho. Autobazar spolupracoval s mojí bankou. Převedla jsem peníze a stala se majitelkou nového autíčka během hodiny. Samozřejmě, zodpovědné by bylo nechat si auto zkontrolovat automechanikem a pořádně koupi promyslet. Neměla jsem ale chuť být zodpovědná. Auto jsem potřebovala a nechtělo se mi čekat dalších několik dní, než by se všechno vyřídilo.

Na Edwarda jsem myslela pořád, ale už bez jakékoliv hořkosti a tendencím k pláči. Byla jsem na sebe pyšná.

Rychle jsem zapadla zpět do svého pohodlného stereotypu. Škola, práce ve škole, práce na diplomce, v úterý jóga, tedy jediný sport, u kterého mi nehrozilo, že se zmrzačím, ve středu kafe s Ann, kamarádkou z fakulty biologie. Ve čtvrtek jsem se šla objednat ke kadeřnici, abych na pátečním večírku byla skutečně hezky upravená. Slečna stará asi jako já si mě kriticky prohlédla a oznámila mi, že mám moc dlouhé vlasy a jejich konce už nevypadají zrovna dobře a že by mi prospěl přeliv. Jedna zákaznice jí zrovna vypadla, tak jestli mám čas, může se mi hned věnovat. Vlasy jsem si posledních asi sedm let stříhala sama. Prostě jsem jednou tak za půl roku zkrátila konečky a zarovnala vlasy do roviny. Vyhovovalo mi to tak, ale najednou jsem pocítila neodolatelnou chuť na změnu. Zhluboka jsem se nadechla a nechala kadeřnici volnou ruku. Oči se jí rozzářily tak, až jsem se jí na chvilku lekla a uvažovala o útěku.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem zůstala. Vlasy s kaštanovým přelivem mi v jemných vlnách dosahovaly k lopatkám. Kolem obličeje jsem je měla kratší a postupně sestříhané. Musela jsem uznat, že mi to sluší. Jako kdyby mě nový sestřih a jasnější barva rozzářily. Kadeřnice mi ukázala, jak jednoduše vlasy sepnu do elegantního drdolu, abych už další den nikam nemusela.

Cestou z kadeřnictví jsem procházela kolem butiku s dámskou módou. Za výlohou stála figurína oblečená do tmavě zelených pouzdrových šatů. Přesně takové jsem si původně představovala na večírek. Malý stojáček, bez rukávů, délka kousek nad kolena a decentní rozparek. Byly jako na mě šité. Dokonale mi seděly. Prodavačka mi k nim doporučila náhrdelník a náušnice. Koupila jsem si šaty i doplňky. Ty fialové, které jsem vybírala s Edwardem, ty, za které zaplatil, jsem doma složila do tašky a uklidila do nejzazšího koutu skříně. Neuměla jsem si představit, že bych v nich někdy někam šla.

Večírek se konal v prostorách divadla. Nikdy jsem neměla jakékoliv oslavy ráda, ale tady se mluvilo především o práci. Každý účastník patřil mezi profesorský sbor, významné farmaceuty, sponzory nebo nejlepší studenty. Až neuvěřitelně moc mě těšilo, že mezi těch pár vybraných studentů patřím i já. Rennée i Charlie na mě byli hrdí.

Bavila jsem se. Nečekala jsem to, ale vážně jsem se bavila. Samuel Craig, předseda studentské rady, se pasoval na můj doprovod. Šeptal mi vtipné komentáře k projevům, bavil mě historkami ze svých cest po Evropě a každým svým slovem, gestem a pohledem mi dával najevo, že se mu líbím. S překvapením jsem si po čtyřech letech, kdy jsme se potkávali na chodbách fakulty a sem tam spolu prohodili pár slov, všimla, že je to docela přitažlivý muž. Krátké černé vlasy, šedé oči, ostré rysy obličeje, opálená pleť, sportovní postava. Když mi šel pro pití, se zájmem jsem sledovala jeho zadek. Musela jsem být extrémně nenápadná, protože se na mě otočil a pobaveně mrkl. Zrudla jsem až za ušima a s trhnutím se otočila jiným směrem, čímž jsem se sama usvědčila.

S díky jsem odmítla nabízené víno. Vzpomínka na to, co jsem dělala a jak na mě působilo naposledy, byla ještě příliš živá. Kolem jedenácté jsem se Samuelovi na chvilku omluvila a odešla na balkón v patře. Potřebovala jsem se nadechnout čerstvého vzduchu a taky jsem se chtěla podívat na noční město.

Když jsem se vracela do společenských prostor, hledala jsem očima Samuela. Místo něj jsem ale zahlédla někoho úplně jiného. Šokovaně jsem strnula, zírala na Edwarda nenuceně se bavícího s profesorkou Carterovou a nechápala, kde se tu sakra vzal.

Nechtěla jsem se s ním setkat. Nemohla jsem s ním mluvit. Nedokázala jsem se na něj dívat a zůstat v klidu.

S bušícím srdcem a hučením v uších jsem téměř utíkala k šatně s úmyslem nepozorovaně se vytratit. Má nešikovnost znásobená faktem, že jsem měla podpatky, mě poslala přímo do Samuelovy náruče. Překvapeně pozvedl obočí a usmál se na mě.

,,Kam tak spěcháš, Bello?“ zeptal se pobaveně a pomohl mi narovnat se. Nestačila jsem ani odpovědět, když se za mnou ozval hlas profesorky Carterové.
,,Isabello, konečně jsem vás našla. Ráda bych vás seznámila s panem Cullenem, novým sponzorem našeho výzkumného centra.“
Jak nejpomaleji to šlo jsem se otočila, Edwarda jsem rychle přejela pohledem (i ta vteřina mi stačila, abych si všimla, jak moc mu to zase sluší) a zadívala jsem se na profesorku.
,,Pane Cullene, tohle je Isabella Swanová, studentka, o které jsem vám vyprávěla. Byla by ideální adeptkou na vedoucí pozici v nadaci, o níž jste mluvil.“

Edward věnoval profesorce jeden ze svých dokonalých úsměvů.
,,Paní profesorko, měla jste Bellu jmenovat dříve. My dva se známe. To ona mě vlastně přivedla na myšlenku poskytnout vaší fakultě finanční prostředky na výzkum. Jen je moc skromná, aby přiznala své zásluhy. Že ano, lásko?“ podíval se na mě, stoupl si vedle mě a majetnicky mi položil ruku kolem pasu. Samuela důrazně ignoroval.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

17)  milica (22.02.2011 20:31)

To je ale zmetek
Teď jsem jen zvědavá jak bude Bella na něj reagovat, chudák malá, konečně se nad to povznesla a bum už v tom zase lítá
Krása, těším se na pokráčko

13)  tessa (22.02.2011 20:06)

"Plesk!" už by jí jednu měl, a netrvalo by to dlouho, jenom ten okamžik, co si mě přitáhnul k tělu... Já sice nejsem moc velký násilník, ale jednu bych mu vrazila, to aby si pro příště pamatoval, jak se má k ženě muž chovat.

Bellča to asi nebude mít lehké. A ta jeho ruka kolem pasu? No, jsem zvědavá, kde leží ta zakopaná skládací židlička . Jinak jedním slovem: NÁDHERA

11)  Nosska (22.02.2011 20:03)

Chudák holka, po tomhle výstupu musí být zralá na Bohnice
Píšeš to úúúžasně už mi začíná pomalu fungovat radar ještě tak dva, tři díly a už budu zase bez výpadků

10)  semiska (22.02.2011 19:54)

Hm, to oslovení bych mu být Bellou hezky vytmavila, jen co bych se s nm ocitla sama. Jak si to jako představuje??? Bella se hezky snažila vyrovnat se smířením a on jí její přesvědčení rozbourá tak lehce jako domeček z karet... Jsem moc zvědavá, co s Bellou chystá Edward... Nádhera, holka zlatá, já nestačím zírat.

9)  Bosorka (22.02.2011 19:53)

A už by jednu držel!!!!!

8)  sfinga (22.02.2011 19:52)

To je ale gauner, nejdřív se jí neozve - jasně čekala jsem to a pak se po pár dnech, objeví jako by se nechumelilo. Teda, mám sto chutí mu vymazat ten namyšlenej výraz z tváře zapalovačem

6)  Carlie (22.02.2011 19:47)

Strhující, tajemný, plný vášně, hořkosladkosti, nepředvídatelný, to všechno je Tvůj příběh, Evelínko, paráda!
A Edward, no je to rozhodně lotr /viz ten závěr/, ale taková ta správná odrůda, a krom toho kategorie, které prostě nejde odolat
Těším se dál

3)  Janeba (22.02.2011 19:42)

No páni, Evelynko, Ty se mnou zase hraješ! Už jsem se fakt bála, že na toho Edwarda v tomhle díle nenarazí! Chvíle klidu a samoty ji očividně prospěly, pomohly ji dospět i vnitřně! Tvá Bella je bezesporu velmi zajímavá bytost, hrdá a sebevědomá, zkrátka ŽENA! A Edward s příměsí všech naprosto možných osobností ....Zahrával si se mnou. Předváděl snad všechny svoje tváře. Byl ke mně hodný a něžný. Byl vášnivý a nespoutaný. Byl namyšlený a povýšený. Byl zlý a krutý. Byl nebezpečný a vzdálený,...... položil mi ruku kolem pasu, ...že ano, lásko?..... K tomu se nedá nic jiného dodat! Děkuji!!

2)  eMuska (22.02.2011 19:41)

Kurník, to je ale kretén!

..pardon, len som chcela preložiť prvé myšlienky, ktoré mi prišli po prečítaní na um. Ja by ho za také dačo zabila, prisámveru... ci pačky... uf, toto len tak nejako nerozdýcham! Si to u mňa to, potento!
Ale úúúžasnéééé! Ufinky!

«   1 2 3