06.12.2010 [00:01], Karolka, ze série Lost In Twilight, komentováno 36×, zobrazeno 7097×

Grace je docela obyčejná sedmnáctka. Žije v New Yorku a chodí do třeťáku na střední škole. Má kluka, ale v poslední době dost usilovně přemýšlí, proč s ním vlastně chodí. A ještě jedna zásadní věc – miluje Twilight a zná ho úplně zpaměti.

Jednoho podzimního večera se stane něco neuvěřitelného. Grace se splní sen a ona se ocitne přímo v příběhu Stmívání. Co když ale její přítomnost ohrozí příběh velké lásky?

Tolikrát použitá zápletka, které jsem se ale nedokázala ubránit. Zvu Vás! :-)

1) S Bellou ve vaně

Konečně jsem došla do naší ulice. Podzimní ledový déšť mi zatékal za límec a kalhoty jsem měla mokré až po kolena. Za tohle mi Jeff zaplatí! Kdyby se to stalo jednou. Jenže on na naše schůzky zapomínal pravidelně. Co je mi platný, že by si půlka holek ve škole nechala klidně useknout obě ruce za možnost být na mém místě.

Jeff je hezoun. Svalnatý bek školního fotbalového týmu. Asi bych měla dodat, že já nejsem kapitánka roztleskávaček. Hraju softball. Asi před půlrokem jsme se srazili v tělocvičně. Dodnes nevím, čím jsem ho zaujala a on sám mi to nikdy nevysvětlil. Prostě se usmál, tím mi odpojil mozek, a pak mě pozval na rande.

Jenže Jeff je tak trochu dřevo. Alespoň na vztahy. Romantika je pro něj neznámý pojem. Jednou jsem naznačila, že by bylo hezký, kdyby mi třeba přinesl kytku nebo nějakou drobnost, a on se mě vyděšeně zeptal, jestli jdu na nějakou operaci do nemocnice.

Jsem realistka. Vím, že nejspíš těžko můžu očekávat někoho, jako je třeba Edward Cullen.

Miluju totiž Twilight. Ságu jsem četla snad stokrát a nejspíš bych ji dokázala vyprávět i pozpátku. Jenže jediný upír, kterého znám, je náš matikář. Vysávač energie.

<<<>>>

Odemkla jsem si a pověsila mokrou bundu na věšák v předsíni. V bytě vládlo nezvyklé ticho.

„Babi?“ zavolala jsem, ale žádné odpovědi jsem se nedočkala.

Došla jsem do kuchyně a ze všeho nejdřív otevřela lednici. Našla jsem plastovou zavíčkovanou krabičku a na ní krátký vzkaz od babičky. Odjela ke své sestře a vrátí se až ráno.

Strčila jsem večeři do mikrovlnky a vytáhla z batohu ohmataný tlustý svazek. Záložku jsem nepotřebovala. Ten příběh jsem totiž měla rozečtený na všech místech zároveň. Kde jsem zrovna otevřela, tam jsem četla. Aktuálně to byl výlet do La Push a strašidelné historky Jacoba Blacka.

Četla jsem a přitom se ládovala, aniž bych věděla, co jím. Pak jsem vyšla schody, oči stále nalepené na stránkách Stmívání. Až nahoře mi došlo, že je skoro úplná tma a že na to nevidím. Zatápala jsem po vypínači. V tu chvíli venku zahřmělo.

Otočila jsem stránku a padla na postel. Ideální večer na čtení. Tohle miluju: Bella prchá před bandou úchyláků a mně do oken buší déšť. Pokojem čas od času problikne světlo blesků.

Najednou se ozvala rána. Jako když něco těžkého spadne na zem. A nebylo to venku na ulici. Ten zvuk určitě přicházel z koupelny. Dost ve mně hrklo. Pomalu jsem se posadila a napjatě poslouchala. Už jsem si chtěla úlevně oddychnout, když jsem uslyšela… kroky. Knížka mi vypadla z rukou a já v panice skočila po své pálce uložené v polici. Trenér říká, že mám vážně smrtící odpal. Budu doufat, že nekecal.

Postavila jsem se ke dveřím od koupelny a jako postava z akčního filmu prudce otočila klikou a vtrhla dovnitř. Byla tam tma a tak hned další věc, kterou jsem udělala, bylo stisknutí vypínače.

Vykřikla jsem.

Ta dívka taky.

V naší vaně stála holka asi v mém věku. Naštěstí oblečená. Vyděšeně na mě třeštila velké hnědé oči a rychle dýchala. Ruce držela před sebou v obranné pozici a střídavě se dívala na mě a na pálku v mých rukách.

Došlo mi, že nevypadá nebezpečně. Mrkla jsem nad ní, na otevřené okno do světlíku. Aha.

Zkoumavě jsem hodnotila její oblečení. Nevypadala jako bezdomovec.

„Ahoj,“ hlesla jsem a dovolila si spustit ruce trochu níž.

Pokusila se o úsměv – více méně úspěšně – a pozdravila mě.

„Bydlíš tady v domě? Zabouchla sis dveře?“ zkusila jsem to.

Nešťastně zavrtěla hlavou.

„Nechápu, co se stalo,“ vysvětlovala a přitom se ohlédla ke světlíku. „Přijela jsem k Char… k tátovi a šla se vysprchovat. Táhlo na mě z větracího okýnka, tak jsem ho chtěla zavřít.  Jenže, když jsem nakoukla dovnitř, uviděla jsem další koupelnu.“

Nechápala jsem vůbec nic, ale přikývla jsem, abych ji povzbudila.

„No, v domě mého otce je jen jedna koupelna, takže asi chápeš, že mě to překvapilo,“ pokračovala.

„V domě tvého otce?“ zopakovala jsem. Začalo se mě zmocňovat neblahé tušení, že ta holka asi nebude úplně normální.

„Jo, u táty. Charlie Swan, nejspíš ho znáš. Hádám, že v tomhle městě ho zná každý,“ řekla a nepatrně se u toho ušklíbla.

Asi jsem v tu chvíli vypadala stejně, jako jsem se cítila, tedy otřeseně, protože ta dívka se ke mně najednou vrhla a ptala se mě, jestli jsem v pořádku. Skočila jsem do chodby a zabouchla jí dveře před nosem.

Ne, ona není blázen. To já! Už mi totálně hráblo. Představuju si, že mám v koupelně Isabellu Swanovou! Hystericky jsem se uchichtla. Taky jsem mohla zešílet trochu praktičtěji a představit si Edwarda!

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a rozhodla se, že se tam musím podívat. Pro jistotu.

Stála tam.

A nejspíš si taky myslela, že mám poněkud přetížený server, protože měla ve tváři takový ten napůl shovívavý a napůl vyděšený úsměv.

„Ty jsi tady pořád,“ špitla jsem a zkusmo do ní šťouchla koncem pálky.

„Au!“ vyjekla a o kus ustoupila.

Ztěžka jsem se opřela o futra a nevěděla, co dělat. Představa, že tohle někomu budu vykládat…

„Hele, já chápu, že jsi z toho trochu vedle. To já taky! Ale pojď se na to podívat. Já si to nevymyslela,“ vyzvala mě.

Neměla jsem co ztratit a tak, když zase vlezla do vany, aby si pak stoupla na její druhý okraj a koukla do světlíku, napodobila jsem ji.

A opravdu. Žádná tmavá větrací šachta. Docela obyčejná koupelna se sprchovým koutem, pračkou a sušičkou. Stály jsme vedle sebe, přidržovaly se rámu okna a mlčky zíraly.

„Tak to je síla,“ vydechla jsem. „Předpokládám, že jsi Isabella,“ nadhodila jsem, aniž bych se na ni podívala.

„Jo. Jak to víš?“ Pak zaúpěla. „Tušila jsem to! V tak prťavým městě jako je Forks se nic neutají. Nechci vidět ten nástup do školy!“

Pár vteřin jsem mlčela a snažila se neomdlít nebo nezačít ječet. Konec konců, mohla bych mít i mnohem horší halucinace. Tohle bylo skoro jako splněný sen.

„Měla bych tě upozornit, že tady není Forks, Bello. Jsi v New Yorku,“ poučila jsem ji.

Teď pro změnu vypadala ona, že sebou sekne přímo do vany.

„To není možný!“ zakňourala. „Věděla jsem, že jsem divná, ale že až tak moc?“

Se zájmem jsem se na ni podívala.

„Chápu, jak to myslíš.“

V hlavě mi to šrotovalo, až jsem se divila, že se neozývá něco jako hučení. Vedle mě stojí Isabella Swanová a já se právě teď dívám do její koupelny. A tam, za jejími dveřmi je chodba a její pokoj a Charlie a…

„Bello?“

Tázavě zvedla obočí.

„Jsem Grace. Grace Campbellová.“

„Isabella Swanová,“ reagovala. A když se nadechla, obě zároveň jsme dodaly: „Bella.“

Vykulila na mě oči.

„Co se to děje?“ zeptala se.

„Nemám tušení. Ale je to šílený,“ odpověděla jsem a nedokázala spustit oči z těch dveří na druhé straně.

Zatvářila se zadumaně. „New York?“

Přikývla jsem.

„Páni! New York.“

Zase bylo ticho.

Nadechla jsem se, ale ona zřejmě ještě neskončila.

„A co kdyby…“ vyhrkla. „Ale ne, to je asi blbost…“

Slezla jsem do vany a sedla si na její okraj. Přisedla si ke mně.

„Hele, mně by taková věc normálně nenapadla, ale… Já Forks zrovna nemusím. Přijela jsem tam, protože jsem neměla moc nevybranou. Máma se vdala a…“

„Jo, nemají s Phillem žádný soukromí. Chápu,“ skočila jsem jí do řeči.

Zalapala po dechu.

„Jak to vlastně všechno víš?“

„Tak pojď. Něco ti ukážu.“

U sebe v pokoji jsem jí beze slova strčila do rukou Stmívání.

„Otevři to, kde chceš. Tvoje jméno je skoro na každý stránce,“ řekla jsem.

Nedůvěřivě začala listovat. Její výraz se postupně měnil. Nakonec jsem dostala strach, že dojde i na první pomoc.

„Takže… takže.. Já jsem… my všichni jsme…“ Zvedla ke mně oči.

Nenapadlo mě, co jí říct a tak jsem jen přikývla.

Dlouho pak mlčela a jen listovala. Když se dostala k pasáži s Jamesem a Victorií, rychle knihu zaklapla.

„Co kdybych tu pár dní zůstala?“ nadhodila. „Já vím, vůbec se neznáme, ale… právě jsem se dozvěděla, že mě bude chtít zabít upír a já… asi potřebuju trochu času se s tím srovnat.“

Chápala jsem ji. Jenže jsem jí nemohla zamlčet jednu zásadní věc.

„Bello, ale čeká na tebe taky láska tvého života.“

Nervózně se usmála.

„Já a kluci? To bych se fakt dost divila.“

Povzdychla jsem si.

„Ten Edward, víš? On je fakt skvělej. Zamilujete se. Bude to dost dramatický, ale nakonec to dobře dopadne.“

Nevypadalo to, že by byla dvakrát nadšená.

„Tak mohla bych?“ zeptala se znovu a upřela na mě ty velikánské hnědé oči.

A pak mě to napadlo. V životě člověk občas udělá rozhodnutí, která v tu chvíli nevypadají nijak zásadně, ale na jeho budoucnost pak mají obrovský vliv. Tohle bylo jedno z nich.

„A co kdybychom se vyměnily? Ty tu zůstaneš a já se, řekněme na tři dny, podívám k vám. Víš, strašně bych je všechny chtěla poznat. Charlieho, Jacoba, Angelu i Cullenovy.“ Ta myšlenka mi úplně rozbušila srdce.

„Koho?“ zeptala se nechápavě.

Ukázala jsem na knihu, kterou měla položenou na klíně.

„Všechno se tam dočteš.“

„A jak to uděláme?“ zeptala se. Ten nápad se jí zřejmě líbil.

Zamračila jsem se. Bude to chtít něco jednoduchého a uvěřitelného.

„Výměnný studijní pobyt!“ vyhrkla jsem najednou. „Napíšu dopis babičce a ty jí ho zítra až přijde, dáš. Dnes je pondělí a vyměnit zpátky bychom se mohly, řekněme…“

„V pátek!“ vyhrkla nadšeně. „Já nemusím do Forks!“ vydechla užasle a svalila se na mou postel.

O několik desítek minut později jsme měly napsané dva dopisy a Bella si oknem přinesla oblečení na tři dny. Naprosto předvídatelně si při prolézání světlíkem odřela koleno.

„Táta se asi bude dost vyptávat,“ varovala mě.

„Já vím, policajt,“ mávla jsem nad tím rukou. „Přinejhorším se vrátíš dřív,“ uklidňovala jsem ji.

Spokojeně se usmála.

„Jaké je to u vás ve škole?“

Pokrčila jsem rameny.

„Jako všude.“

Sebrala jsem tašku se svými věcmi a rozloučila se. Pořád jsem si někde v hloubi duše myslela, že jsem buď v nějakém deliriu nebo mě třeba cestou domů porazilo auto a mně se tohle všechno zdá. Nicméně jsem byla rozhodnutá si to pořádně užít.

Do koupelny jsem šla už sama. Přibalila jsem svůj kartáček na zuby a otevřela okno. Tašku jsem hodila dovnitř, a pak s hekáním a funěním prolezla na druhou stranu. Ve Swanovic koupelně nebyla pod světlíkem vana, takže jsem musela lézt nohama napřed, abych si nerozbila hlavu. Konečně jsem se ocitla na druhé straně.

Rozhlédla jsem se a zhluboka se nadechla.

Jsem ve Forks!

Najednou se ozvalo klepání na dveře.

„Bells? Jsi v pořádku? Slyšel jsem nějaký rány.“

Charlie!

Nervózně jsem si olízla rty, do jedné ruky vzala dopis od Belly a druhou pomalu odemkla.

„Dobrý den, pane Swane. Jsem Grace Cambellová a přijela jsem na výměnný studijní pobyt.“

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

16)  Luciana (06.12.2010 20:43)

Jaj, další povídka . Už jsem pomalu začínala smutnit a přemýšlet, kterou kapitolovku začnu číst znova. A co nevidím, překvapení v podobě dalšího příběhu.
No, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. A že to je už několikrát obehrané téma? V tvém případě - žádný problém a záruka originality

15)  Wendy (06.12.2010 19:57)

grrrr chybí mi doma zásadní věc ... světlík v koupelně
Jdu s mužem zkonzultovat, co by to obnášelo

13)  Carlie (06.12.2010 13:05)

To je vražedný nápad a vražedná kombinace slov!
To snad neeee : "Jednou jsem naznačila, že by bylo hezký, kdyby mi třeba přinesl kytku nebo nějakou drobnost, a on se mě vyděšeně zeptal, jestli jdu na nějakou operaci do nemocnice."
A představa Grace (mimochodem, hezky zvolené jméno ), jak spolehá na svůj smrtící odpal , jak šťouchá do Belly , no tohle
Takhle nevázaně jsem se dlouho nezasmála
Tady se asi budou dít věci... jen... Bella ještě Edwarda neviděla, že... aby jí ho Grace neodloudila a nepřepsala dějiny (čti: Twilight ).

12)  Pospeta (06.12.2010 12:58)

Paráda, Karolko beru to od Tebe jako předčasný dárek k Vánocům, děkuju .
A že už podobné téma bylo zpracované? Aniž bych se Tě chtěla nějak dotknout tímto přirovnáním, popíšu můj pohled na věc.
V Praze jsou stovky cukráren, ale když mně začne honit ta potvora Mlsná , zajedu si přes celou Prahu do jedné speciální, kde dělají ty nejúžasnější dorty na světě .
Tak je to u mně s Tvými povídkami.
Takže už se nemůžu dočkat, až mi předložíš další kousek "mého milovaného višňového dortu".

10)  Linfe (06.12.2010 11:32)

Velmi zajimavy napad. Tesim se jak to bude dal

9)  Bosorka (06.12.2010 10:10)

Mám podezření, že ty musíš celé dny vysedávat na divanu obklopená sloužícími, jež ti loupou hrozny, masírují nohy a jiné oudy, popřípadě přinášejí různorodé nápoje a ty můžeš psát a psát a psát a ukájet tak naše čtenářské touhy

8)  Ewik (06.12.2010 09:30)

Tak to bude ještě něco! Je to skvělý, jako všechno od Tebe. A já se strašně těším na další díl.

7)  Hanetka (06.12.2010 08:59)

No páni, Karolko! Jak tě tohle napadlo? To je úžasný a já chci taky na výměnný pobyt.... Jen dva prstíčky, jen se ohřeju a hned zase půjdu...
No teda, já jsem napnutá a teď mám sakryš pracovat? Uááááááá!!!

6)  Amisha (06.12.2010 08:10)

Zlatíčko skvělý a originální. Světlík! Musím ten náš taky skontrolovat, co kdyby, že...
Ehm, no tak nic.
Krásný já se těším na další dílek.

5)  Gassie (06.12.2010 07:09)

Karolko, děkuji. Tvoje povídky miluju a něco nového do předvánočního stresu je výborný nápad
Jak to děláš? Cokoliv od Tebe je naprosto geniální a originální. Je naprosto jedno, kolikrát to tady už bylo, protože Ty to popisuješ naprosto jedinečným způsobem.
Tahle povídka je výborná. Místy jsem měla problémy se důstojně a kulturně nasnídat
Krásně jsi to rozehrála, jsem zvědavá na Charlieho a Edwarda... Dobře, hlavně na Edwarda, jak bude na Grace reagovat. Napadá mě neskutečné množství možností, jak by se to mohlo vyvíjet
Těším se, až to bude dál.

4)  ScRiBbLe (06.12.2010 02:05)

Uááá, Karolko, další povídka? J U P Í ! Ty nás tak rozmazluješ! A tohle téma se mi starašně líbí, a to víc, když jsi se do něj pustila Ty! Pane bože, to, jak se jí zeptal, jestli nejde na nějakou operaci . No, já bych ho asi něčím majzla po hlavě , paňára jednoho . ,,Trenér říká, že mám vážně smrtící odpal. Budu doufat, že nekecal." Nevím proč, ale tahle věta mě rozesmála . ,,Věděla jsem, že jsem divná, ale že až tak moc?" . Parádní první kapitola! Jsem z toho úplně odvařená, můžu jen tleskat a klanit se . Doufám, že budou kapitolky přibývat každý den, jak to bylo i u JSBP, protože mě jinak máš na svědomí. A co ten konec? P.S.: Víš, jak jsem Ti psala, že se o víkednu vrhnu na SvE? Tak to zase nevyšlo . Já bych ty mamrdy nejraději ! A víš co? Kácím na nějaké čtení najednou, prostě poslechnu tu oprsklou opici (však Ty víš ) a každý den se dopřeju jednu a i možná víc kapitol!

3)  MisaBells (06.12.2010 00:52)

Tak a máš mě holka! Tohle bylo opět... Co ti mám říct, abych se neopakovala? Bylo to neočekávaně očekávatelně skvělé! Už jen tvůj nick je slibem dokonalosti, klaním se a těším se a áchám nad výměnným pobytem. Ještě mi prosííím prozraď - kde nakupuješ nápady?

2)  Janeba (06.12.2010 00:33)

Naprosto bezvadný nápad, tleskám a netrpělivě čekám jak z toho vybruslíš! Karolko, máš můj obdiv a očekávání k jakému že konci to dovedeš!Super!! Děkuji!

1)  plyshovymedvidek (06.12.2010 00:20)

kájo ty jsi blázínek

«   1 2