10.01.2013 [00:45], Kitsune, ze série Krevní pouto, komentováno 10×, zobrazeno 2967×

Jo, lidé se občas bojí zvláštních věcí.

Hezké čtění :)

9 Příbuzenstvo

„Alice, co máš v plánu?“

„Odvedu tě za Edwardem, kam patříš.“

Bella na ni chvíli němě koukala s vykulenýma očima, pak se nadechla a pronesla jediné slovo:

„Ne.“ Z jejího tónu bylo absolutně jasné, že za tím skálopevně stojí a nic ji nepřinutí změnit názor. Alice se na ní zamračila tak výhružně, jak jen to se svým roztomilým obličejíkem dokázala.

„Ne,“ opakovala Bella, tentokrát už lehčím tónem. „Nejde to, nemůžu… přestat.“ Její rudé oči se na Alici dívaly velice výmluvně. Ta se zase podívala do prázdna – co to sakra pořád dělá? – a najednou se šťastně usmála.

„Je to jasné, pojedeš se mnou, Carlisle ti pomůže!“ Netušila jsem, kdo je to Carlisle, ale Bella ho očividně znala.

„Nechci být na obtíž, navíc, určitě mě nenávidí za to, co jsem udělala jeho synovi,“ zašeptala… babička a mě došlo, že Carlisle bude další… praděda. I když tenhle bude mladý a krásný, jací už upíři bývají.

Tentokrát to byla Alice, kdo protočil oči.

„Isabello!“ Škubla jsem sebou při tom plném jméně. „Co ti ta krev udělala s mozkem? Pro nikoho z nás bys nebyla na obtíž, zvlášť, kdyby tvá přítomnost znamenala návrat Edwarda. Ne, a vůbec se nesnaž nahodit, že tě nenávidí! Rosalie si na tebe sice každých pár let vzpomene s pěknou nadávkou, ale ostatní ani náhodou. Taková blbost! Jako by Carlisle dokázal někoho nenávidět!“

Z ničeho nic se Alice otočila k Belle zády a podívala se přímo na mě a maminku. Ten malej skřítek mě začínal děsit.

„A vy pojedete taky, a bez debat! Víš moc dobře, drahá neteřinko, že s Bellou mladší to v poslední době není úplně normální a kdo jiný by vám mohl pomoct, než upíři doktor?“

„Upíři doktor?“ uchechtla jsem se. Znělo to hrozně… blbě. „Na co upíři potřebují doktora? Já myslela, že jste… nesmrtelní.“

„To sice ano, drahá Is, ale Carlisle je badatel, zkoumá náš druh z hlediska medicíny, kterou se živí. Je to jediný upír, který je imunní vůči kouzlu lidské krve. Myslím, že už jsi na svého pradědečka zvědavá,“ usmála se na mě Alice a já musela uznat, že má pravdu. Místo toho jsem se otočila na mámu.

„Mami, ale co škola a tvoje práce?“ Mamika se natáhla a pohladila mě po hlavě s váhavým úsměvem.

„Už jsem o tom mluvila s Alicí, miláčku. Má pravdu, pokud dojde k samovolné přeměně, měl by být poblíž někdo, kdo tomu rozumí. Já můžu pracovat kdekoli a školu by sis dodělala v Ashlandu, tam teď Cullenovi bydlí.“

„Ashland v Oregonu?“ vykvíkla jsem? To bylo okolo tisícovky mil daleko. Odpovědi se ujala Alice.

„Ne, ve Winsconsinu, je to malé město, ale vyhovuje nám. V okolí je dost přírodních rezervací a Hořejší jezero je při západu slunce vážně nádherné!“ Po zádech mi přejel mráz. Nikdy jsem oblast Velkých jezer nenavštívila, i když z mé rodné Minnesoty to bylo jen kousek. Představa té nedozírné plochy a obrovské masy vody najednou mi vůbec nedělala dobře. Už od malička jsem se šíleně bála jakékoliv vodní plochy větší než naše vana. Kdybych se nedej bože měla někdy podívat na oceán, nejspíš rovnou spáchám sebevraždu.

„Mami,“ zakňučela jsem ublíženě. Ona samozřejmě o mé vodní paranoi věděla, a i přesto po mě chtěla, ať žiju jen kousek od toho největšího a co hůř, také nejhlubšího jezera z velké pětky.

„Já vím drahoušku, že se bojíš velkých vodních ploch, ale vždyť ho ani nemusíš vidět. Cullenovi mají dům v lesích u města a střední škola je hned na kraji,“ uklidňovala mě máma. Zřejmě ale nikdy můj děs pořádně nepochopila. Co na tom, že ho neuvidím, stačí, že tam prostě je.  Jenže musela jsem uznat, že asi nemám moc na výběr. To, co se se mnou dělo, mě děsilo snad ještě víc než ta pitomá fobie z velkých vodních ploch. Jenže já jsem si to klasicky nehodlala připustit.

„Takže se budeme stěhovat.“ Vlastně jsem se ani neptala, jen jsem to potřebovala říct nahlas. Měla jsem náš domov ráda, měli jsme malý domek na okraji severního výběžku Minneapolis, v Coon Rapids. V okolí byla krásná příroda a sousedy jsme tam v té nejzazší části skoro neviděli. Pokud šlo o přátele, po mámě jsem zdědila plachost před cizími lidmi, takže jsem si bližší vztah vytvořila jen k pár spolužákům.  Nejspíš jsem vždycky tušila, že jsme jiné, já a máma, i když u ní to bylo zřejmější. Teď, když jsem znala pravdu, jsem se považoval za pěkného hlupáka, žejsem na to nepřišla dřív. Jako by už maminčina jedinečná krása, tvrdá kůže a záhadné výlety do lesa nenapovídaly, že nebude až tak normální, jak jsem byla přesvědčená.

Zatímco jsem byla myšlenkami mimo, Alice a Bella se vrátily k nějakému tichému rozhovoru. Alice byla nejspíš zase naštvaná. Okamžitě jsem pochopila Bellinu větu v lese o oblečení a zabíjení.

„Ale podívej se na sebe!“ úpěla Alice a ručkou pohodila směrem k Belliným šatům. Babička si naopak rezignovaně povzdechla.

„Co mám s tebou udělat! Tentokrát ti to projde, ale pak se budu oblíkat sama, nejsem tvoje panenka!“ Alice se usmála.

„Is? Máš tu nějaké oblečení, které by jsi mohla Belle půjčit? Takhle nemůže mezi lidi,“ pronesla Alice a přitom si se spokojeným úsměvem prohlížela moje černé šaty, které jsem si ještě nestihla převléknout.

„Jasně. To už pojedeme?“

„Není tu důvod zůstávat. Pro Charlieho jsme udělali, co jsme mohli,“ vložila se do toho maminka.

„To je pravda,“ souhlasila Alice. „Já s Bellou pojedeme do Aslandu a připravím rodinu na váš příjezd. Předpokládám, že vy se teď vydáte balit do Minneapolis, takže… “ zase se zahleděla do prázdna, „… se uvidíme v neděli navečer. Zařídím, abys mohla už příští týden nastoupit na střední. Budeme spolu v ročníku,“ usmála se na mě Alice a přitom mě objala.

„V Seattlu bude zítra ráno strašná kolona, takže to asi vezměte oklikou, jo?“ Alice objala ještě maminku a rozešla se ke dveřím. Bella se dívala na mámu a nehnula se z místa, ani když ji Alice zavolala jménem.

„Promiň,“ zašeptala mamince a trochu se usmála. Teď už nepůsobila vůbec divoce, i když se barva jejích očí nezměnila.

„Nebyla to tvoje chyba,“ povzdechla si máma a nakonec babičku váhavě objala. Přišlo mi to tak správné. Už jsem věděla jak je silná touha po krvi a Damien byl můj táta, takže i mě jeho ztráta bolela. Ale chápala jsem obě strany.

Nakonec se od sebe odtrhly. Bella se ještě na mě podívala a rozpustile mávla rukou na pozdrav. Oplatila jsem jí to. Tušila jsem, že být v místnosti s voňavým skoročlověkem pro ni muselo být těžké.

Z cestovní tašky, kterou jsem už od příjezdu nechala stát v jídelně, jsem vytáhla černé kalhoty a zelené tričko s dlouhými rukávy a černými prostřihy na ramenou a hodila to Belle do připravených rukou. Zmizela jen na dvě sekundy v Charlieho ložnici a vrátila se převlečená. Ještě jsem vytáhla staré najky, které jsem měla s sebou. Na štěstí měla stejnou velikost bot, i když kalhoty jí byly trochu dlouhé.

Když černý mercedes zmizel za rohem ulice, zůstala jsem ještě chvíli stát před domem. Ještě před třemi dny jsem měla jen mámu. Zato v neděli mě bude čekat celá rodina… upírů.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Kitsune (12.01.2013 13:17)

Další díl bude ještě dneska A děkuju, moc to potěší

8)  Kitsune (10.01.2013 19:50)

Vážně moc děkuju za komentáře, neuvěřitelně mě těší, když se někomu moje psaní líbí a jsem ráda, že vás začátek povídky, který se mi moc nezamlouval, neodradil. Teprve u předminulé kapitoly se mi vrátila ta stará chuť k psaní
Brigita: Vzhledem k tomu, že to je z pohledu Belly mladší, nevím moc, jak bych to tam mohla dostat, ale já snad na něco přijdu...

7)  Jalle (10.01.2013 17:00)

Edward bude istotne čumieť, keď spozná svoju dcéru a zistí, že je už aj dedo

5)  Marcelle (10.01.2013 08:41)

Já věděla, že Alice se nedá a všechno rozhodne. Dík, je to moc krásná povídka

4)  Bosorka (10.01.2013 07:56)

JSem ráda, že se jede dál
Fíha...zase ta Alice! Jak já tu vševědku nemusím, kamarádit se s ní je opravdu pro zlost Já bych snad dělala blbosti a kraviny, jen proto, aby ONA neměla pravdu, i když by to bylo nelogické!

3)  Linfe (10.01.2013 07:26)

Jsem ráda, že se povídka konečně vrátila. Nadělila jsem si celé tři kapitoly najednou a už se nemohu dočkat dalších. Sama jsem překvapená jak mě tahle povídka chytla, po dlouhé době zase TWL. Díky

2)  Empress (10.01.2013 01:35)

Fíha, pekne sa nám ten dej rozbieha
Tuším, že stretnutie Cullenovcov a Swanových dievčat bude veľmi zaujímavé

1