06.11.2010 [20:45], Evelyn, ze série Klavírista, komentováno 28×, zobrazeno 5939×

Tak jo, přiznávám - jsem šnek. :-)

Jinak moc a moc děkuji za Vaši přízeň, hladí mě to po dušičce :-)

Alice Cullenová. Jasně, proč ne. Půl roku jsem o nikom z Cullenů ani neslyšela a najednou během tří dnů narazím na tři členy jejich rodiny. To je přeci naprosto normální. Ještě bych zítra mohla uklouznout na schodech a ošetřoval by mě pan doktor Cullen. Extra kvůli mně by přijel do Forks.

,,Ahoj Alice,” odpověděla jsem po trapně se prodlužující chvíli ticha. Ani mně samotné nezněl můj hlas přirozeně a nenuceně.

,,Bello, Emmett mi na tebe dal číslo, ať se ti prý ozvu, tak se ozývám.” I na dálku přes telefon jsem z tónu jejího hlasu zřetelně slyšela úsměv. Měla jsem chuť sama sobě se zasmát. Nebyla to náhoda, jen já byla pitomá a na ten malý papírek s číslem a mailem, který jsem dala Emmettovi, jsem zapomněla.

,,Ano, potkali jsme se a mě napadlo, že když už nejste někde v Evropě, ale v Seattlu, mohly bychom se spolu někdy sejít.” Ani trochu jsem nechápala, kde se to ve mně bere. Alici jsem vyloženě za kamarádku nepovažovala, tak blízký vztah jsem měla jen s Angelou, ale rozuměly jsme si a ráda bych ji viděla. Ve srovnání s některými mými spolužačkami a spolubydlícími na vysoké se mi zdála být rodina Cullenů úplně běžná a její členové nijak výjimeční. Najednou jsem si nedokázala vzpomenout na důvod, proč o nich takřka bez ustání mluvilo celé město a málokdo měl odvahu se k nim přiblížit.

,,Jé, to by bylo báječné! Jsme v Seattlu teprve krátce a nikoho tu moc neznám, takže známou tvář uvidím moc ráda. Mohly bychom jít nakupovat. Nevěřila bys jaká je otrava trmácet se po obchodním centru sama a nemít s sebou nikoho, kdo by ti poradil s výběrem šatů nebo střízlivě a objektivně řekl, že ta károvaná béžová košile ti vůbec nejde k pleti,” švitořila Alice vesele. Zajíkla jsem se u její zmínky o béžové košili. Přesně takovou jsem měla zrovna na sobě a opravdu mi moc neslušela. Tyhle shody náhod mě mírně vyváděly z míry.

,,Jasně, proč ne. Teď jsem u táty ve Forks, ale někdy v týdnu klidně přijedu. Stejně si potřebuju sehnat ještě pár knížek a místní knihovna mi v žádném případě nepomůže.”
,,Tak co středa? Třeba kolem poledne. Pokud si dobře pamatuji, jezdíval tak nějak autobus. Vyzvedla bych tě na nádraží, ju.”

Domluvily jsme se na podrobnostech a po několika spíše zdvořilostních otázkách jsme se rozloučily.

Položila jsem telefon na noční stolek a ještě chvíli na něj poněkud tupě hleděla.
Dolehla na mě únava předchozího náročného dne i dnešní cesty. Bez velkého rozmýšlení jsem nepřítomně vypnula počítač a opřela se do křesla. Myšlenkami stále ještě u Alice.

,,Bells, jsem doma,” zavolal na mě Charlie a já se musela usmát. Jeho příchod se nedal přeslechnout. V tichém Forks byl slyšet i praskot štěrku pod koly asi jediného právě jedoucího auta. Bouchnutí dveří, zapípání alarmu, zachrastění klíčů, zavrzání vchodových dveří. Ne, tátův návrat bych nemohla nepostřehnout i bez jeho komentáře.

Seběhla jsem ze schodů a přes kuchyň a návštěvu ledničky došla k Charliemu a posadila se vedle něj na gauč. Podala jsem mu láhev piva a sama pro sebe otevřela plechovku se zázvorovou limonádou. Charlie pozvedl jedno obočí a pak si se mnou symbolicky ťukl.

,,Mohl jsi mi o Kate říct,” usmála jsem se na něj a zase jednou jsem si připadala já jako rodič a skutečný rodič jako mé dítě.
Táta zčervenal a tiše si povzdychl.
,,Já vím, ale nechtěl jsem, abys měla pocit, že tě s Renné odstavujeme na druhou kolej. Máma se ti vdala už před nějakou dobou. Ty ses přestěhovala ke mně, abys jí dala prostor. A nezkoušej na mě, že to tak nebylo. Renné si pořídila další dítě. Vím, že máš Carolyn ráda, ale tak nějak jsem se za tebe cítil nepříjemně. Víš, jak to myslím. No a teď si novou rodinu zakládám i já. Nechci už další malé děcko, ale Kate má syna, o kterého se starat chci a byl bych moc rád, kdyby mě bral jako tátu. To ale neznamená, že tím přestanu být tátou pro tebe.”

Při celém svém monologu upřeně sledoval své ruce svírající láhev. Dívala jsem se na něj a najednou pocítila naprosto neodolatelnou chuť ho obejmout.
Bez varování jsem se k němu natáhla, své ruce spojila za jeho zády a vlepila mu pusu na tvář. Charlie zrudnul ještě víc, ale pak mě pevně chytil a na chvilku objal. V tátově náručí mi bylo dobře. Věděla jsem, že na něj se můžu vždycky se vším spolehnout, a měla jsem ho ráda. Ani mě nenapadlo, že by mě svým sňatkem odstavil na druhou kolej a upřímně jsem se na bližší seznámení s Kate i jejím synem těšila. Vzdát se v jejich prospěch pokoje mi nedělalo problém. Jen se bude muset nějak dořešit, kde budu spát, až přijedu na návštěvu. A úplně po pravdě by se mi líbil i další maličký sourozenec. Carol jsem si moc neužila, když máma bydlela tak daleko, a Charlie taky ještě nebyl tak starý, aby si s Kate nemohl pořídit vlastního prcka. Nějak se mi ale příčilo o tomhle s ním mluvit. Bylo to jejich rozhodnutí a jen pokud by se mě zeptal na názor, což jsem si absolutně neuměla představit, vyjádřila bych se pro dalšího malého Swana.

,,Ehm, Bells, trochu špatně se mi dýchá,” zachroptěl Charlie napůl dojetím a napůl nedostatkem kyslíku. Neochotně jsem se odtáhla a zavrtala se na gauči na své místo. Nastalo ticho. Ani já, ani Charlie jsme nebyli na podobné projevy citů a emocí zvyklí a najednou jsme nevěděli, jak pokračovat v konverzaci.

,,Už ti Jake řekl tu novinku?” prolomil poněkud trapné ticho Charlie a přihnul si  z láhve.

Překvapilo mě, že se Jake s nastávajícím otcovstvím nijak netajil, ale na druhou stranu byl do Bonnie takový blázen, že byl schopný to vykřičet skutečně do celého světa.

,,Jo jo, volal mi už v pátek. Víš, na jednu stranu se mi zdá být na miminko hodně mladý, ale za se na druhou je všeobecně známo, že na věku zas až tolik nezáleží, že,” odpověděla jsem.

Táta měl zrovna plnou pusu piva, které vyprskl. Začal kašlat a dusit se. Vyděšeně jsem ho bušila do zad a snažila se mu pomoci. Po pár vteřinách se jakžtakž uklidnil. Valil na mě oči a němě artikuloval.
,,Jake čeká dítě?” vypravil ze sebe namáhavě.
,,Jake ne, ale Bonnie, tati,” opravila jsem ho s úsměvem. Nedokázala jsem se ubránit představě Jacoba s rostoucím bříškem.
,,S Jakem?” ujišťoval se Charlie. Kousla jsem se do rtu a pocítila osten provinění. Tohle očividně nebyla tátova novinka. Přikývla jsem.
,,A Billy to ví?”
Další souhlasný pohyb hlavou.
,,Je v pořádku? Neseklo to s ním nebo tak?”
,,Prý má radost a přeje jim to.”
Charlie se zamyslel, upil piva a pak se rozesmál. Srdečně a vážně vesele.
,,Jacob bude táta. Ha ha ha. To je dobré! Z Billyho bude děda dřív než ze mě.”
,,Tati, ale Billy už děda je. Rebeca má půlroční holčičku,” připomněla jsem Charliemu existenci Billyho dcery, která žila na Floridě a více než tři roky nebyla doma. Táta se zamračil.
,,No, jo, na tu jsem úplně zapomněl! Ale stejně, Jake bude mít mimino. Páni,” hvízdnul.

,,O čem jsi původně chtěl mluvit ty?”
,,No, Jake dneska nastoupil na částečný úvazek k Georgovi do dílny. Myslel jsem si, že si to rozmyslel s vysokou a chce si na poslední chvíli něco našetřit, ale ono je to jinak.”
,,Je zodpovědný,” usmála jsem se.
,,Jo, je to tele a holku s dítětem by ve štychu nenechal. Je to fajn kluk. Jen aby jim to vydrželo,” zamumlal Charlie a zadíval se kamsi před sebe. Okamžitě mi došlo, že vzpomíná na své kratičké manželství s mámou a opět hledá tu osudovou chybu, která je rozdělila. Povzdychla jsem si, popřála mu dobrou noc a odešla do koupelny. V tomhle rozpoložení se s tátou nedalo mluvit.

Až když jsem ležela v posteli a téměř spala, vzpomněla jsem si na maily od Edwarda Cullena, tajemného klavíristy z Plamenů. Chtěla jsem mu odepsat, než mě vyrušil telefon od Alice. Na okamžik jsem zvažovala opětovné zapnutí počítače, ale byla jsem příliš už příliš rozespalá a unavená, než aby to bylo uskutečnitelné. S předsevzetím, že odepíšu ráno, jsem se ponořila do říše snů.

…………………

Upír vydrží hodiny, dny a třeba i týdny bez jediného hnutí. Já nyní nedokázal setrvat na jednom místě déle než pár setin vteřiny. Pociťoval jsem takový vnitřní neklid jako snad ještě nikdy. Nechápal jsem, jak jsem mohl být tak bláhový a hloupý, že jsem neodolal té sobecké touze, aby slyšela, co ve mně probouzí, a napsal jí. Nemít v tuto chvíli mobil se ukázalo být obrovskou výhodou. Nechtěl jsem vědět, co si o mně a mé slabosti má rodina myslí. Nechtěl jsem slyšet, jak moc jsem je opět zklamal.

Přecházel jsem po místnosti jako tygr v kleci a snad každou minutu kontroloval mail, jestli mi neodpověděla. Měl jsem chuť smát se sám sobě. Vysmát se své naději, že si tu skladbu zamiluje. Ani trochu jsem nerozuměl svému pošetilému přání, aby můj email nepovažovala za spam a rovnou ho bez otevření nehodila do koše. Za celou mou existenci se mi nic takového nestalo.

Ženy po mně vždy toužily, samy se mi nabízely a někdy i dost nevybíravě vnucovaly, ale já je jakožto něžné pohlaví nevnímal. Byly pro mě jen schránkami naplněnými krví. Nenáviděl jsem se za to, ale bylo tomu tak. Neznamenaly pro mě víc než pokušení a probuzení mého krvechtivého démona. Ale tahle dívka mi vše vynahradila. Její krev mi doslova zpívala. Vábila mě k sobě a podkopávala mé sebeovládání. Zničila mou pomaloučku klíčící víru v sebe. Zadupala ji do země a mě donutila znovu zabít. Ne ji, ale opět jsem vzal život člověku. Přesto, nyní daleko od té sladké vůně jsem na ni myslel ne jako na svou potenciální oběť, ale jako na ženu.

Z myšlenek své rodiny i lidí, s nimiž jsem přicházel do kontaktu, jsem lásku znal. Důvěrně a blízce. To, co jsem cítil k ní, k Belle Swanové, se snad láskou nazvat nedalo. Použil bych spíše výraz pobláznění, okouzlení nebo omámení. Neslyšel jsem její myšlenky. Nebyl jsem si takhle zpětně jistý, jestli to nebylo tím, že jsem byl příliš ochromen její vůní a nedokázal vnímat její mysl. Fascinovala mě, nedokázal jsem se od ní držet dál.

Nešlo to…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

8)  Silvaren (06.11.2010 21:27)

Tak jsem se začetla, že mi přišlo strašně líto, když už byl konec. Stýskalo se mi po Tvém výborném stylu a atmosféře. Je to naprosto skvělé! Bella je strašně milá holka a její vztah s tátou je úžasný. Eda je roztomile zamilovaný a jsem zvědavá, jakou úlohu přisoudíš Jakovi.

7)  Lenka326 (06.11.2010 21:17)

Krásný dílek, už se těším na jejich sbližování. Jsem zvědavá na Edwarda, přece jenom jeho ovládání není nejlepší, ale láska je nejmocnější čarodějka. I když Edward si ještě nepřipouští, že to co cítí, láska je. Bella je skvělá a když tomu Alice trošku pomůže... .
Už se těším na další kapitolu

6)  julie (06.11.2010 21:14)

Hurááá,je tady!!! nádhera!!!

5)  milica (06.11.2010 21:14)

Krásné, sice jsme si musely pčkat, ale stálo to za to. Těším se na pokračování

4)  Katie (06.11.2010 21:12)

Skvélé! Nádherné, chudáček Edward. Těším se na další díl.

3)  Carlie (06.11.2010 21:11)

Krásný, Evelyn , to napětí... Bella tuší něco nadpřirozeného (Alice je drsná s tou košilí ), Edward se může ukousat nedočkavostí, jestli dostane odpověď - to mu jen prospěje, aspoň si bude Bells pak víc vážit Plné citu, nádherný styl, těším se dál

1)  Janeba (06.11.2010 21:00)

Hurá, už jsem měla strach, co se s tebou a Klavíristou stalo! Ale jsi tady a to je nejdůležitější, jinak bych ti nemohla poděkovat za vytržení z mého klavíristového absťáku! Báječné, už se těším, jak je Alice bude dávat dohromady! Bude,né?! Těším se i na Jacoba s miminkem! A co Edík, zvládne to? Držím mu palečky! Díky!

«   1 2