13.01.2011 [23:30], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 62×, zobrazeno 11124×

Takže MPREG? :-) Ree byla rozhodně pro!

Napsáno na motivy nezveřejněného drabblu od Ajjinky.

Charlie seděl na vaně a vypadal velmi, velmi vyděšeně. Byl bledý, na čele se mu třpytily kapičky potu a chvěl se mu knírek.

No tohle? To ale přece... To není... Jak se to mohlo stát? Beželo mu hlavou. Já vím, nedávali jsme si pozor, ale...
„Vzpamatuj se, Charlesi!“ řekl nahlas, ale jeho hlas nezněl moc sebevědomě. „Jsi sakra chlap! Náčelník forkské policie!“

Odmlčel se, zamračil se a podíval se na zem vedle sebe. Válelo se tam bez ladu a skladu několik totožných předmětů. Stejné bílé kousky plastu, stejné modré čárky. Dvě modré čárky. Dohromady dvacet modrých čárek. Jel pro to až do Port Angeles, aby o tom nikdo tady nevěděl!

„Panebože, Charlie,“ zamumlal a sklonil hlavu, aby si mohl prohlédnout své malinko pivní bříško s pruhem tmavých chlupů. „Já jsem v tom!“

Nešťastně zasténal a svezl se z okraje vany na zem. Fňukl. A ještě jednou. A najednou se mu chtělo opravdu moc plakat. Dvakrát škytl, jak se snažil to přemoci (je přece chlap), ale nakonec se hystericky rozeštkal.

Náhle se zarazil. Popotáhl nosem, narovnal se a lehce se pleskl pravačkou přes tvář.

„To je blbost! Uvažuj rozumně! Nemůžeš být těhotný, jsi chlap! Vyrobil jsi dceru, jako chlap! Tohle je prostě-“ Že je to omyl už nestačil doříct, protože v tu chvíli ho zastihla další vlna nevolnosti. Těhotenské nevolnosti.

Když dozvracel a opláchl si obličej, povzdechl si:

„Jak mu to řeknu? Co mu řeknu? Edwarde, mám pro tebe překvapení? Edwarde, musíme si promluvit?“

Zamračeně přemýšlel. A pak znovu zasténal a zbledl ještě víc:

„Jak to řeknu Belle?!“

Opřel se o studené kachličky na záchodě a počítal. Snažil se, seč mu síly stačily, ale vždycky se dopočítal toho samého čísla. Dva. Dva měsíce, co se to stalo. Kdyby byla tehdy ta zatracená Bella doma, rozhodně by k ničemu nedošlo.

Edward zazvonil na zvonek u dveří jejich domu. Charlie  zrovna sledoval zápas, takže jenom hlasitě zabručel, když musel převzít žezlo domovníka. To, že uviděl svého potencionálního zetě, mu na radosti nepřidalo.

„Bella není doma,“ odsekl a chystal se zavřít, ale Edward dveře zachytil.

„Já vím, rád bych na ni počkal,“ usmál se na něj a Charlie mírně zrudl. „Fajn,“ zamumlal a odšoural se zpátky na pohovku. Edward si sedl vedle něj. Těsně vedle něj.

Když na svoji noze ucítil chlapeckou ruku, zakuckal se pivem. Edward mu musel pomoct, ale i když už byl Charlie v pořádku, Edwardova ruka pořád spočívala na jeho zádech. A začala po nich pomalu přejíždět.

Na to, co se dělo mezi tím a mezi… tím, Charlie nevzpomíná zrovna rád. Nedokázala se mu však vymazat jedna vzpomínka.

Z pohovky se ozývaly steny a tiché, slastné mručení, když se jedno mručení ozvalo silněji.

„Charlie, tlačí mě tvoje zbraň,“ hlesl Edward a trochu se ošil.

„To není zbraň, Edwarde,“ zašeptal smyslně Charlie a v příštích několika minutách už nepromluvili ani slovo.

Měl tehdy popadnout služební zbraň a ukázat mu... Rychle zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal nechtěné představy o tom, co všechno by mu mohl ukázat. A pak si povzdechl. Nemělo smysl to odkládat. Odpotácel se dolů do pokoje, posadil se na gauč, na ten gauč, a vzal telefon. Dům Cullenových byl jednoznačně nejpoužívanějším číslem.

„Prosím?“ ozval se jemný ženský hlas. Charlie zabručel něco jako pozdrav a požádal, jestli by mohl mluvit s Edwardem. Připadal si hrozně. „Edwarde!“ křikla jedna z jeho sester, nebo možná paní Cullenová, „volá ti tvůj budoucí tchán!“

Charlie zase tiše zasténal. Tedy, asi ne tak tiše, protože ze sluchátka se ozvalo:

„Jste v pořádku, Charlie?“

Znovu zamumlal pár slov a pak už slyšel Edwardův hlas:

„Dobrý den, Charlie.“ Říkal mu Charlie, už ne pane Swane nebo náčelníku Swane. No, samozřejmě. Po takovém sblížení... „Stalo se něco? Je Bella v pořádku?“

„Chm, jo, no,“ začal, ale nevěděl, jak pokračovat.

„Charlie?“ Edwardův hlas zněl najednou trochu jinak. Vycítil, že se něco děje. „Jste v pořádku?“

Snažil se držet, vážně snažil. Jenže to bylo silnější než on. Zatracený hormony!
„Ne,“ vzlykl. „Přijeď, prosím. Přijeď!“

„Hned jsem tam,“ řekl Edward a ukončil hovor.

Než přijel, Charlie prozkoumal ledničku. Našel nakládaný česnek, mléko, čokoládový jogurt, lasagne od včerejška, ale přestože to všechno zkombinoval, něco tomu chybělo. Završil to nasypáním hrstky kari přímo do pusy a spokojeně mlaskl. Pak se ozvalo zběsilé zabušení na dveře.

Šel otevřít naprosto vyklepaný.

„Charlie, co se děje?“ zeptal se vyděšeně Edward. „Něco s Bellou?“ Charlie jen vzlykl a zavrtěl hlavou. „Něco s vámi?“ Tentokrát přikývl a nechal se dovést k pohovce. Sedl si a sklonil hlavu.

„Edwarde,“ zachraptěl a natáhl se pro sklenku. Vypil ji celou. Nějak mu vyschlo v ústech. „Já... My... Ty...“ Ne, nevěděl, jak pokračovat.

„Co se děje?“ zeptal se rázně. To čekání ho děsilo.

„Jsem těhotný!“ vyhrkl Charlie a nahlas to bylo ještě horší než v duchu. Edward vykulil oči, ale místo toho, aby se podivil nad jeho těhotenstvím, se jeho tvář zkřivila bolestí.

„S kým?“ zašeptal tiše a sklonil hlavu.

„S tebou!“ vyhrkl. Ne, tohle musel být špatný sen! Čekal, že tohle bude Edward řešit s Bellou, ne s ním. Jenže Edward měl na to jiný názor. Nadšeně Charlieho vyzvedl do vzduchu a zatočil se s ním. Charlieho žaludek tak tak udržel svůj obsah.

Když ho Edward položil na zem, sehnul se k jeho bříšku a pohladil ho po něm.

„Ahoj, prcku, já jsem tá-“ Zarazil se a zkoumavě se podíval na Charlieho, ten jenom pokrčil rameny a Edward dokončil svou větu. „Já jsem táta,“ zasmál se a líbl ho na břicho.

Charlie se v tu chvíli cítil jako nejšťastnější těhotný muž na světě. A cítil se tak v Edwardově něžném, ale pevném objetí ještě dvě hodiny. Pak přišla domů Bella. Charlie chtěl vstát a jít své dceři nějak vysvětlit vzniklou situaci, ale Edward mu položil ruku na rameno:

„Seď. Nech to na mě. Ty se teď nesmíš rozčilovat. Mysli na něco hezkého. Pusť si třeba zápas.“

Charlie poslechl, ale když ho za chvíli ze skvělého útoku domácích vyrušil hysterický jekot z prvního patra, celý se přikrčil. A přistihl se, jak podvědomě kryje svoje břicho dlaněmi. Zarazilo ho to, ale pak pokrčil rameny a zhrublým hlasem zamumlal:

„Ahoj, ty tam.“

O chvíli později Bella odešla z domu.

Snažil se ji zastavit, prosil, aby si to nechala vysvětlit. Nakonec na ni křičel, že on je v tom nevinně a byl to její přítel, kdo ho svedl a zbouchnul. To se Edwarda viditelně dotklo, ale Bellinu odchodu to nezabránilo. Zůstali sami dva.

Vlastně tři.

Dohodli se na tom, že nejlepší bude, když Charlie dá výpověď a zůstane doma. Jeho práce, ač většinou klidná, nebyla dost bezpečná pro těhotného muže. Edward ho ujišťoval, že se o něj postará on i jeho rodina. Byl si jistý, že ho budou mít rádi a jejich miminko si zamilují, zvlášť ta ženská část příbuzenstva. Obrovskou výhodou bylo, že Carlisle byl lékař. Mohl Charlieho vyšetřit soukromě a na veřejnost tak neprosáklo nic. A za sedm měsíců řeknou, že to dítě adoptovali, nebo tak něco.

Edward se nastěhoval do Charlieho domu. V jejich vile bylo hodně lidí a Charlie se tam necítil moc dobře, zvlášť proto, že hned při první seznamovací návštěvě pozvracel jídelní stůl a pak během bouře hormonů nařkl Rosalii z toho, že je závstivá mrcha. Edwardovi jeho obyčejný dům nevadil; hlavní bylo, že byl blízko Charliemu a dítěti.

A když jednoho dne Carlisle odtáhl na vyšetřovně plentu a za ní stál ultrazvuk, Charlie se rozplakal dojetím ještě předtím, než jejich potomka uviděl. Sice se v té změti fleků vůbec nevyznal, ale bylo mu to jedno.

Děsivé sny, které Charlieho každou chvíli provázely, byly… vážně děsivé. Edward ho před hysterickým záchvatem probral a uklidňoval ho polibky. Jednu noc však nezabraly.

„No tak, Charlie, byl to jen zlý sen,“ šeptal a hladil ho po vlasech.

„Tohle není sen. Já rodím!“ vykřikl vyděšeně. Edward ztuhl a zíral na něj. A pak se najednou probral a už stál vedle něj s připravenou taškou a pomáhal mu z postele. Tentokrát jeho rychlá jízda, kterou dřív Charlie nesnášel, nikomu nevadila. Nemocnice sice byla blíž než Cullenovic vila, ale diskrétnost je diskrétnost.

Sotva zastavili smykem před domem, byl u něj Carlisle a radil mu zhluboka dýchat. Dovedli ho do pracovny a položili na lehátko.

„To bude dobrý, Charlie!“ chlácholil ho láskyplně Edward a v očích měl slzy dojetí.

„Já vím,“ usmál se, a když Carlisle odhrnul spodek jeho noční košile, viděl nastávající rodič jen Edwarda, jak se kácí k zemi.

Chlap! Nic nevydrží!

Jenže o chvilku později začaly být bolesti vážně, vážně kruté.

„Já umřu!“ vřeštěl Charlie a Carlisleova slova útěchy a povzbuzení vůbec nepomáhala. Cítil se, jako by mu někdo zevnitř břicho propaloval rozžhaveným pohrabáčem. „Já nechci umřít!“

A právě, když si myslel, že už víc nevydrží, probral se na zemi vedle postele, zamotaný do deky. Jeho močový měchýř byl plný tak, až to bolelo.

Charlie se zmateně vyprostil z deky a první, co udělal bylo, že si vyhrnul tričko a podíval se na břicho.

Bylo ploché. Tedy tak, jak se dá čekat u chlapa v jeho věku a s jeho zaměstnáním. Ale bylo dost ploché, aby bylo jasné, že v něm není nic, co by tam být nemělo. Jediné zvuky vydával jeho prázdný žaludek.

Obrovsky se mu ulevilo.

Bellu překvapilo, že našla Charlieho v kuchyni naprosto čilého. Usrkával kafe a vypadal nevyspale.

„Špatné sny?“ zeptala se. Protočil oči:

„Ani mi nemluv.“

Poplácala ho po zádech a on se natáhl po její ruce a na chvilku ji neobratně přidržel. Byl rád, že je tu. Že neodešla.

Před domem zastavilo auto.

„To je Edward. Jedeme do Port Angeles na nákupy,“ vysvětlila, když si brala bundu. Charliemu zaskočilo kafe. Bella stihla otevřít dveře a pak mu přispěchala na pomoc.

„Jsem v pohodě,“ sípal a snažil se popadnout dech. Nakonec ale musel zvednout pohled a pozdravit se s Edwardem. Hlavou mu proběhl celý ten šílený sen a on si několikrát v duchu pořádně zanadával. To je z toho, že spolu ti dva určitě chtějí spát! Nakonec za všechno opravdu může Cullen! Ještě že mu nevidí do hlavy...

Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl.

Ree/Nebraska

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

22)  Alaska (14.01.2011 10:04)

No toto. Skvělý! Myslím, že od teď se bude Edward bát překročit práh jejich domu. Dámy, překonaly jset veškeré mé představy, netušila jsem, že na toto téma jde napsat něco tak vkusně vtipného. Jste prostě hvězdy.

20)  Evelyn (14.01.2011 09:06)

Dámy, vážně nemám ráda povídky s touhle pointou (příběh a pak bum, je ráno, zvoní budík a celé to byl jen sen). Ovšem představa, že si Charlie přehrává takový sen před Edwardem Docela chudáka Edwarda chápu, že prvně zakopl

19)  Bosorka (14.01.2011 08:19)

Máš klíku, že mi to kafe nezateklo do klávesnice!!!!!
Přiznám se, že tohle není můj šálek kávy, nějak mi to nedělalo dobře od žaludku.....

18)  magorka (14.01.2011 07:53)

ale přiznávám bez mučení, že pocity byly ze začátku docela smíšené - přeci jen mpreg v našich zeměpisných šířkách je tak trošku bílá vrána . Nicméně...BYLO TO SUPER!

17)  Gassie (14.01.2011 06:56)

Holky, skvělé

16)  Hanetka (14.01.2011 06:27)

Jste vrahové!!! Taky mi zaskočilo kafe!
Ale děkuju. Prosvětlily jste mi dnešní den.

12)  MisaBells (14.01.2011 01:52)

Vážně, ale fakt vážně se mi ulevilo. Nebýt u toho váš nick, nejspíš po prvních dvou odstavcích odcházím, ale takhle mi to nedalo a - díky bohu za to - dočetla jsem.
Ještě jedno poděkování pro boha za to, že to byl jen a jen sen a na konec - tou poslední větou jste to totálně moc zabily. Říkala jsem si, že se už můžu napít, ale představa zakopávajícího Edwarda mě málem stála život. Vrahu! Má vůbec cenu říkat, jak skvělé a úžasné to nakonec bylo? Moc se vám to povedlo, holky. Díky Ajje za nezveřejněný drabble (ráda bych ho četla), Díky za ruce Ree a Nebrasky a díky za stránky ff.

P.S.: A to jsem se těšila, že v tomhle oboru (MPREG) budu zítra první. Tak zase nebudu, chjo...

10)  Astrid (14.01.2011 00:19)

Edward poprvé zakopl , tak toto bolo veľmi dobré. Pár excelentných perál ma fakt pobavilo.

9)  Carlie (14.01.2011 00:16)

Umíráááám , ale s úsměvem na rtech
Na tomto webu se poslední dobou dějí věci...
To byl vtip na vtipu, dokonalost... být Edwardem, tak si dám na tchána pozor

8)  Twilly (14.01.2011 00:13)

„To není zbraň, Edwarde,“ zašeptal smyslně Charlie a v příštích několika minutách už nepromluvili ani slovo.... tak tady, Neb, jsem byla v křečích přímo pod stolem

Snažil se ji zastavit, prosil, aby si to nechala vysvětlit. Nakonec na ni křičel, že on je v tom nevinně a byl to její přítel, kdo ho sved a zbouchnul.... tady to samé, jenomže už po několikáté


„Ahoj, prcku, já jsem tá-“ Zarazil se a zkoumavě se podíval na Charlieho, ten jenom pokrčil rameny a Edward dokončil svou větu. „Já jsem táta,“ zasmál se a líbl ho na břicho.... geniálnííííííííííí

Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl.... úžasné


kde ty na to chodíš, děvče málem mě ranila mrtvice od smíchu

7)  Lipi4 (14.01.2011 00:12)

Au moje bránice .... co jste to chudákovi Charliemu provedly? . . Ksakru já už si snad nikdy nepředstavím nic jinýho než zbouchnutýho Charlieho a Edwarda líbajícího jeho břicho . . . příště prosím varování, že řechtací kobyly mají zákaz čtení

6)  eElis (14.01.2011 00:10)

Tak to mě tedy dostalo. Charlie těhotnej, jen chudák Edward, jak mu muselo asi být, když viděl ten Charlieho sen v jeho hlavě.

5)  Karolka (14.01.2011 00:00)

Jenom zázrakem ještě držím pohromadě. Na polibek Edwarda na Charlieho břicho nejspíš do smrti nezapomenu!

4)  AliceBrandon (13.01.2011 23:53)

Teda děvčata, já myslela, že umřu.
Když se provalilo, kdo chudáka Charlieho zbouchnul
Nasmála jsem se až na půdu. Ahoj, ty tam
A celou dobu jsem si lámala hlavu nad tím, kde v Charliem...? No, radši to neřešit, že
Závěr mě pak naprosto dostal, protože byl geniální!
A jak Edward zakopl, no tak to už byl poslední hřebíček. A já kvičela a kvičela...

3)  ambra (13.01.2011 23:50)

Nejlepší citáty vyberu zítra (DOUFÁM, ŽE ZLIDOVÍ ). Holky, jsem naprosto mrtvá mrtvá MRTVÁ!!!

«   1 2 3 4   »