29.05.2013 [14:00], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 7×, zobrazeno 2882×

Kamarád Jacob a novinky

Tři?

„Pane,“ poklonili se tři neznámí upíři. Každý byl jiný, ale i tak si byli podobní jako ostatní upíři na tomhle hradě. Jeden, který byl víc vpředu, měl černé dlouhé rovné vlasy po ramena a trochu zvedl hlavu a svoje rudé oči zaměřil na mě.

Oplácela jsem mu pohled. Stála jsem na tom místě vedle něj a cítila se v bezpečí. Neměla bych mu věřit, nikomu, ale já mu věřila. U něj mi nehrozilo nebezpečí. Proto jsem i oplácela ten rudý pohled, který mě děsil, a přesto Edwardovy oči u mě měly větší autoritu a nemuselo v nich být takové zlo jako v těchto.

Ti další dva, blonďák a černovlasý po chvíli taky zvedli pohledy. Edward si to mířil rovnou ke trůnům, před kterými se klaněli, a já ho slepě následovala. Zastavila jsem se, až když mi to Edward paží naznačil a sám stál vedle. Čekala jsem, že se posadí, ale stál vedle mě.

Všimla jsem si, jak se ten blonďatý lehce zachmuřil a přeměřil si mě i Edwarda jinačím pohledem. Nato se vedle mě ozvalo zavrčení.

„Co chcete?“ Překvapeně jsem zamrkala nad tónem hlasu, který použil, slyšela jsem ho, jenom když mluvil poprvé s Jane.

„Chtěli jsme poznat tuto dívku, když se teď zdržuje na hradě a nějakou dobu bude,“ ozval se s pokorou v hlase ten víc vpředu. „Mohl bych vyzkoušet…“ nechal větu vyznít do ztracena a natáhl jednu ruku. Nic jsem nechápala, ale podle pohledu Edward věděl, co naznačoval.

„Musíš se zeptat Isabelly sám, Aro,“ pokrčil rameny. Všichni tři se na mě podívali s ohromením. Měla jsem chuť se schovat Edwardovi za záda jako malá ustrašená holka, kterou jsem se teď cítila být.

„Isabello, směl bych vyzkoušet, zda na vás funguje můj dar?“ zdvořile se uklonil a zeptal.

„Jaký dar?“ Byla jsem obezřetná a to donutilo Edwarda potlačit úsměv, tohle čekal.

„Čtení myšlenek pomoci dotyku,“ dostalo se mi vysvětlení. Vzpomněla jsem si na to, jak mi Edward řekl, že na mě jeho moc nefunguje a byla skoro stejná jako Ara. Měřila jsem si ho pohledem a přemýšlela, jestli chce, aby se mě jakkoliv dotknul. Edward mi nevadil, ale to bylo také něco jiného.

„Rozhodni se sama,“ pobídl mě Edward, když viděl mou nerozhodnost a obavy. „Nemusíš, jestli nechceš.“ Byla jsem ráda, že mě do ničeho nenutí, ale zároveň jsem slyšela tu zvědavost v jeho hlase.

„Dobře, zkus to,“ rozhodla jsem se. Lákalo mě vědět, zda na mě nefunguje i další dar tak silných upírů.

A pokud tu byl Edward, věřila jsem, že se mi nic nestane. Nastalo chvilkové ticho, než se Aro přiblížil na dosah ruky. Automaticky ale nejistě jsem zvedla tu svou a on se mě dotknulo. Byl to stejně ledový dotek jako od Edwarda, ale přesto byl tento jiný v mnoha směrech, a rozhodně ne tak příjemný. Arovy rudé oči se na mě upřeně zaměřily a já mu bojácně pohled opětovala. Když nakonec zklamaně vydechl a pustil mě, záporně zakroutil hlavou a znovu zacouval.

Podívala jsem se na Edwarda zaměřeného na Ara. Vydedukovala jsem si sama, že určitě čte v jeho mysli vše o tom nevydařeném pokusu a možná mnohem více.

„Aro, dávej si pozor na myšlenky,“ připomenul mu po nějaké době.

„Jak toho hodláte využit, pane?“

„Zatím nijak, na to bude času dost za pár let,“ odseknul mu netrpělivě. Měla jsem oprávněný pocit, že konverzace je o mojí osobě a při zmínce pár let jsem se zachvěla. Byla jsem odsouzena tu s nimi zůstat do konce života, nedej bože věčnosti. Nevadilo mi už až tak, že tu jsem, ale představa, že tu budu na dlouho, mě děsila.

Nespokojeně jsem zamručela. Člověk by řekl, že když důvod jeho snů je ve městě a ví o něm, tak ty pitomé sny přestanou, ale opak byl pravdou. Začaly být snad ještě přesnější, jako by si můj mozek měl po znovuspatření Edwarda vybavit věci, které se pomalu ztrácely ve snech.

Nespokojeně jsem se zamračila už na tu pomalu vadnoucí růži.

Byl to víc jak týden od jejího objevení se v mém pokoji. Za tu dobu se to trochu uklidnilo. Alice si mě ve škole nevšímala jako já jí. Občas se pokusila, ale rychle zjistila, že já prostě nechci. A taky tak odpadly nákupy, které mi nabízela, a byla rozhodnutá mě přemluvit.

Při obědě si stále sedala k našemu stolu a mluvila většinou s Angelou a ignorovala Jess víc jak mě. Mezi mnou a Jess se nic nezměnilo, já byla uražená, jak na mě vyjela bez toho, aby krom jednoho pochybného svědectví měla nějaký důkaz, a ona asi, že jsem byla u jednoho stolu s Edwardem. Jen Charlie ten tichý týden trochu kazil vyprávěním z práce.

Charlie už rachotil dole v obýváku. Byla sobota a tím pádem dnes bude návštěva, jako každou sobotu, kdy jsou zápasy v baseballu.

Oblekla jsem se do pohodlných tepláků, volného tmavě modrého trika po Charliem a vlasy si svázala do culíku. Navštívila jsem koupelnu a pak se vydala dolů.

„Ahoj, Bells,“ volal táta ze svého křesla.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu a prošla do kuchyně.

Udělala jsem si vločky do mléka, když jsem zaslechla zvonek. Návštěva dorazila, dnes jsem se válela v posteli dlouho. V posledních několika dnech jsem měla problém usnout a dlouho koukala do stropu, nechtěla jsem mít sny, už ne. Dříve jsem za ně byla trošku i vděčná, bylo to moje pojítko, teď už je vše jinak.

„Ahoj, Bells,“ nakouknul do kuchyně Jacob.

„Jakeu,“ usmála jsem se na něj a pokynula mu na protější židli. „Přivezl jsi Billyho?“ ověřovala jsem si. Jacob byl o rok mladší než já. Jediný syn Billyho Blacka, nejlepšího kamaráda mého táty, co si pamatuju. Nejmladší sourozenec, má ještě tři starší sestry, které jsem si spíš pamatovala po mém příjezdu, bohužel ani jedna z nich tu už nežije. U Jacoba je už od pohledu jasné, že pochází z místní rezervace La Plush na západ od Forks. Rudohnědá pokožka, černé vlasy a tmavé oči, silné lícní kosti. Od doby, co jsem přijela, se dost změnil, ne jako obyčejný puberťák, co dospívá, moc rychle vyrostl do skoro dvou metrů, jeho tělo teď tvořily především svaly budící respekt od pohledu.

„Jako vždy,“ zasmál se a posadil. Na stůl položil pytlík s obědem v podobě smažené ryby a plechovky s pivem. „Nemůžu tu být ale dlouho, přijedu pak, mám jisté záležitosti,“ mrknul na mě. Tiše jsem mu přikývla na srozuměnou. Přesně jsem věděla, co se děje.

„Je ale klid, ne?“ ověřovala jsem si tiše, tak aby mě nemohli vedle v pokoji slyšet, tohle bylo vysoce tajné.

„Naštěstí, přesto je lepší je hlídat, i když mají dohodu,“ mluvil znepokojeně.

„Dohodu, kterou uzavřel tvůj praděda?“ ověřovala jsem si. O žádné jiné jsem neslyšela v jejich historkách a nikdy jsem netušila, jak může mně zkomplikovat život, že se vztahuje zrovna na ně.

„Nikdy mu to nezapomenu. Ve škole všechno dobré?“

„Jo, v pohodě. Ohledně ní, zapojila se do kolektivu,“ podala jsem mu hlášení.

„Super.“ Nebyl spokojený. „Jsou tři, jeden u tebe ve škole, druhej s Charliem v práci a o tom třetím nic nevíme, to mě štve nejvíc,“ bručel si nespokojeně. Asi to potřeboval říct ještě někomu a já byla ten někdo, kdo ví. Překvapeně jsem ale zamrkala nad číslicí, kterou vyslovil.

„Tři?“ špitla jsem tiše.

„Jo, cítíme tři pachy a hlavně ten jeden, co pracuje s Charliem, se přišel na hranice nahlásit a řekl, že jsou tři.“ Zodpovědný a vůdcovský Edward.

„Alice se nezmínila o dalším,“ zamumlala jsem nespokojeně. Kdo může být ten nebo ta třetí?

„Nelíbí se mi, jak jsou okolo vás,“ zašeptal svoje obavy.

„Neměj strach, my to s Charliem zvládneme.“ Byla jsem si tím jistá.

„Nemusíte nic zvládat, od toho tu jsem já a kluci. Musím pádit, Bells, vyzvednu si tátu později a ještě pokecáme, zatím,“ rozloučil se a zmizel tak rychle, jako přišel.

Dojedla jsem svou snídani, na kterou jsem málem zapomněla při konverzaci. Uklidila jsem po sobě nádobí a pak do lednice i donášku Jacoba.

Pořád jsem ale musel myslet na číslo – tři. Znepokojovalo mě, že o tom nic nevím, a ne protože by to byli upíři. Věděla jsem moc dobře, že chci vědět, kdo je ten další s nimi kvůli tomu, že tu je s Edwardem.

Isabello! okřikla jsem se několikrát.

Šla jsem do patra posbírat prádlo na praní.

Věděla jsem, Jacob šel na hlídku kvůli tomu, že ve městě byli upíři. Jacob byl indián ze starého kmene, který měl své legendy o studených, a já už při prvním poslechu jejich historek věděla, že to nejsou jen povídačky. Šlo tu o upíry a o to, jak se jejich kmen s nimi uměl vypořádat pomocí svých válečníků, kteří se přeměňovali ve vlky, obrovské vlky. Nikdy jsem to neviděla naživo, ale podle změn u Jacoba jsem pochopila, kdy se to stalo.

Tehdy jsem se před Jacobe ukrývala několik dní, a překvapivě mu došlo, že vím pravdu. Neřekla jsem mu proč, tvrdila jsem jen, že za to může to vyprávění, uhádla jsem to díky tomu, o upírech jsem mlčela.

A já byla už ten první večer, kdy to vyprávěli, zasvěcená do upíří existence. Jeden z důvodů proč jsem se Jacobovi vyhýbala, další nadpřirozená bytost v mém životě, chtěla jsem tu žít klidný normální život, ale prostě se to dál nepovedlo.

Pustila jsem pračku, prádlo roztříděné a první várka v ní. Podívala jsem se z okna na les za domem.

Někde tam je Jacob, ne, tady ne, on smí být jen na svém území v La Plush, tady v lese můžou být jen oni. Po skleněné výplni okna stékaly kapky deště. Znovu pršelo a obloha byla zatažená do šedé barvy, les vypadal temnější. Dokonalé prostředí pro upíry.

Proč vůbec nebydlel král tady místo v Itálii, kde je stále slunečno a je tam riziko?

Na co to zas myslím, rozhodně bych tu nechtěla mít ve městě nastěhované i ostatní z hradu, bez některých se obejdu do konce života.

Povzdechla jsem si a odtrhla pohled od lesa a šla do obýváku.

„Zdravím, Billy,“ usmála jsem se.

„Ahoj,“ otočil na mě hlavu a pak se hned věnoval zápasu.

„Volal mi Edward,“ prohodil Charlie. Málem se mi zastavilo srdce. Neměl o něm vůbec mluvit před Billym a vlastně ani přede mnou. Proč začal? „Prý Alici nebereš telefon, tak se bála, zda jsi v pořádku. Uklidnil jsem je. Byla jsi akorát vedle s Jacobem.“

„Aha.“ Netušila jsem, kde na mě mohla vzít číslo, proč by mi volala, když spolu nemluvíme. A proč se bát o mě? Oni jsou ti nebezpeční v tomhle městě.

Billy se na mě podíval dlouze a zkoumavě.

„Měla bys jí zavolat,“ prohodil ještě táta. Jasně, sestra tvého nového kamaráda, chceš, abych se s ní kamarádíčkovala. Řekni to rovnou.

„Jasně,“ souhlasila jsem rychle a pádila do svého pokoje. Našla jsem svůj telefon na stole. Popadla jsem ho. Žádný zmeškaný hovor.

„Co?“ špitla jsem si. Proč říkal táta, že mi volala? Proč volal Edward tátovi?

Zadívala jsem se na růži na mém stole.

„Kontroluješ mě?“ mluvila jsem ke kytce, jako by to byl on. Odpovědi jsem se ale dočkat nemohla, jen své spekulace.

Odešla jsem uklidit do kuchyně a koupelny, obývák zabírali milovníci baseballu, a pak přišel na řadu můj pokoj, kde toho tolik nebylo. Na moc dlouho to celkem práce nebyla.

V pokoji jsem otevřela okno jen trošičku, škvírka, do které jsem sotva strčila prsty, aby se mi v pokoji pročistil vzduch. Lehla jsem si do postele a popadla rozečtenou knihu.

Za hodinu a půl jsem šla vyměnit už třetí pračku a dala prádlo sušit. Ohřála jsem rybu, aby se publikum v obýváku najedlo, a zase si šla po svých.

Jacob přijel až za tmy, a když jsem ho uviděla mezi dveřmi, došlo mi, že to byl dlouhý den. Vypadal, že usne na místě. Žádný další rozhovor se rozhodně konat nebude. Stejně by se jen zajímal o to, co vím, a já mu to říct ani nechtěla.

Billy se rychle rozloučil, aby mohl jeho syn jít co nejdřív spát. Charlie vypadal spokojeně a šel taky brzy do postele a já nemohla opět usnout. Musela jsem se stále koukat na tu růži a okno. A po dnešku i na ten divný telefonát a neexistující zmeškané hovory.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Dennniii (31.05.2013 19:07)

Úžasná kapitolka!!! Moc se těším na pokračování!!!

3)  alice (29.05.2013 18:36)

mooooc pekna povidka

1