Taková básnička o Belle a jejím pohledu na realitu po odchodu Edwarda.

Snažila jsem se vymyslet nějakou poezii a vzniklo z toho tohle. Je to báseň od Emmetta pro Rosalii. Snad se bude líbit...

Rosalie se často jeví jako bezcitná, ale všichni známe její (asi) největší přání.

Tato báseň by mohla být vyjádřením její touhy.

Náhodou jsem zaslechla jednu známou dětskou říkanku a má hlava si s tím poradila po svém. Výsledek je tato parodie.

První souboj vlků a upírů. Kdo za to může a kdo to vyhraje?

Edit: Po poradě s Hanetkou jsem upravila některé verše.

Hanetko, moc děkuji za pomoc.

Tak jsem tu s další veršovanou parodií. Doufám, že mě za ten výplod choré mysli nezabijete...

Po dlouhé době můj pokus o poezii.

Ranní probouzení z pohledu dospělé Nessie.

Věčná inspirace Novým měsícem... a zase verše. Doufám, že mě s nimi už nevyženete.

Přináším vám něco z mé ranné tvorby. Je to hodně dávno, co jsem tuhle básničku napsala, tak doufám, že se vám bude aspoň trošku líbit. Jak už název napovídá, je to parodie. Pojďme nakouknout do soukromí Cullenovic rodinky:

P. S: Berte to prosím s rezervou... Vaše Ivanka

Tolikrát omýlané téma - odchod Edwarda. Tentokrát jsem to zkusila pro mě nově, a to ve formě poezie. Prvotní nápad vzešel z písničky od Verony - Ztracená bloudím, takže se tak básnička i jmenuje.
Je to moje první poezie na těchto stránkách, tak, prosím, přimhuřte očko. :) Snad se bude aspoň trochu líbit a věnujete mi komentář. Užijte si to. ;)

Nová básnička... tentokrát nechť se bratři Grimmové moc neobracejí v hrobě. Doufám, že se spíš zasmějí.

made by Alice Cullenová - přednes Bella Cullenová - věnováno Renesmé Cullenové - čekatelce Blackové ;-)

Asi každý už spracoval tému odchod Edwarda od Belly, tak som si povedala: Prečo nie aj ja? :) Tak vznikla moja básnická twilightistická prvotina. Bella tuší, že jej chce Edward povedať niečo zlé, preto sa ho snaží presvedčiť, že ona dokáže a chce žiť v jeho svete.

Báseň o někom, kdo už není mezi živými. Je o duši, která má ze svého činu tak špatný pocit, že prostě nemůže jít dál. Kdo je ona duše a dostane se do nebe?

Pokračování (a závěr) básničky Sama.

Zase jednou New Moon, no...

Pod mnohými povídkami zde čtu často komentáře tak procítěné, že se skoro stydím přidat svůj, který mi pak připadá tak neobratný a málo výstižný… Před pár dny se ale pod jednou kapitolkou jedné povídky odehrálo něco tak neuvěřitelného, že když jsem se k tomu s několikadenním odstupem vrátila, zjistila jsem, že tentokrát už to není jen o poděkování za krásné komentáře, tentokrát by tam v prachu zůstala ležet dílka, která si zaslouží světla ramp…

A tak snad moje laskavé čtenářky prominou, když – aniž bych je předtím žádala o svolení – zde uveřejním jejich vyznání lásce, smutku a snad i malé naději…

Vezměte tedy prosím na vědomí, že já jsem jen vkládající, autorkami jsou (a já jim ještě jednou s láskou děkuji): Hanetka, Rosalie7, Popoles (vždy jsem milovala básně v próze) a Bye. A jako bonus samozřejmě Hanetčino dílko ze včerejška…

Bella je mrtvá. Jacob nepřišel v čas, Rosalie nevolala Edwardovi a Edward neodjel do Itálie. Bella se utopila. Poslední přání je vidět Edwarda, splní se?

Báseň o upírovi, který žije ve Volteře. Můžete si sami rozhodnout, který z nich je ten, bez kapky naděje...

Tahle básnička vznikla jako reakce na koment, ve kterém se jedna věrná čtenářka sháněla po další kapitole.
Ta již byla na světě, ale já, hlava skopová, jsem zapomněla uvést odkaz do shrnutí.

S jejím svolením jsem komentík zneužila a zveršovala pro všeobecné pobavení.

Vaše, jako vždy, šílená Popoles.

Také vás rodiče nutili nosit si do školy svačinu? A co když si do školní lavice přinese svojí baštu upír? Myslíte si, že znáte příběh Edwarda a Belly? Cha!

Popadla mě nostalgická nálada a pak to takhle dopadá...

Kdysi  a kdesi... to jsem ještě sama nepsala žádnou povídku a jen četla a četla. A hrozně mě frustrovalo čekání na další díly, navíc, když některé autorky měly tendence končit kapitoly v infarktových situacích. Chtěla jsem se zbavit negativních emocí a výsledkem bylo toto dílko.

Poté, co jsem začala s vlastní povídkou na pokračování, došlo mi, že ty useknuté konce někdy nejsou naschvál. Jen Múza kamsi odfrčí a zoufalý autor pak píše podobné veršíčky jako jsou tyhle a v zubech drtí jadrné kletby...

Po Bellině pláči mě napadlo, že by nebylo špatné dát slovo taky Edwardovi a nechat ho, aby nám nabídl svůj úhel pohledu a otevřel nám okýnko do své duše. Hudba je stejná jako předtím - Hallellujah od Leonarda Cohena.

Písnička k poslechu ZDE

Tahle básnička mě napadla, když jsem nedávno poslouchala písničku Hallellujah od Leonarda Cohena. Najednou mi začala naskakovat slova a já zjistila, že se to dá na to zazpívat. Vlastně jsem napsala text, i když s originálem to nemá nic společného. Jen ta melodie je tak smutná, že se mi to spojilo s pocity Belly, která teskní po ztracené lásce.

Písnička k poslechu ZDE

Toto je volné pokračování mé prvotiny Cesta do zatracení.

Může upír onemocnět? A jak se pak léčí? Bella přišla na zajímavou terapii...

(poznámka: Nevhodné do 12ti let)

Tuto osobní zpověď věnuji čtyřem osobám, které mě postupně uvrhly do níže popsaného srabu: Karolce, Nebrasce, Popoles a Hanetce.

Kdo mi chodí radit při psaní? Múza nebo někdo jiný? Pojďte se podívat, zvu vás!