Sekce

Galerie

31.01.2011 [20:15], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 76×, zobrazeno 11111×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

20) Dvě tvrdé palice aneb Berany berany duc

Vydržela jsem to asi tak čtvrt hodiny. Pak už mi bylo tak zle, že jsem si přestala hrát na hrdinku.

„Rose…!“ hlesla jsem o vteřinu dřív, než jsem se jí svezla do klína. Asi se to zase dělo. Moje prsty nejspíš srůstaly, jak je napadlo, a dávaly o sobě vědět. Můj choulostivý mozek na to reagoval zbabělým stažením rolet a cedulkou PROVOZ DOČASNĚ PŘERUŠEN.

Vnímala jsem, že leknutím vyjekla, i prudké zabrždění auta, které mě málem poslalo přímo na zem.

„Emme!“ pokárala ho.

Jo, Emme!

Ucítila jsem čerstvý vzduch, jak se dveře auta otevřely. Spolu s ním vnikla dovnitř jeho vůně. To byla jediná záchrana, jinak bych krásné blondýnce asi nazvracela do lodiček.

„Co se děje?“ Moc ráda bych mu odpověděla, ale mé ruce se momentálně nejspíš měnily v ploutve nebo křídla, takže jsem jen zasténala.

„Já nevím, Edwarde!“ odpověděla Rose. Panika v jejím hlase mě, coby pacientku, příliš neuklidnila.

„Vylez!“ poručil.

Chtěla jsem namítnout, že z toho auta můžu maximálně vypadnout, ale když se tělo pod mou hlavou pohnulo, pochopila jsem, že to bylo na Rosalii. Než jsem dopadla na čalouněné sedadlo, místo žerzejového kostýmku jsem čichala kůži.

„Otočím tě na záda,“ řekl laskavě a o chvíli později už jsem mu koukala do obličeje.

„Potřebujeme Carlislea,“ ozval se Emmett.

Jestli to bude bolet ještě o trochu víc, nejspíš se s ním i Esmé za chvíli setkám, napadlo mě. V nebi.

„Na to nemáme čas. Než dojedeme domů, srostlo by to,“ odporoval Edward a pak už mi co nejjemněji začal sundávat zakrvácený obvaz.

„Já mizím,“ zavrčel Emmett a klidil se z auta.

V hlavě jsem cítila zmatek.

„Carlisle…?“ zasténala jsem. Jednu svou ruku jsem už viděla bez fáče a udělalo se mi pěkně špatně.

„Je v pořádku. Teď nemluv!“ přikázal Edward. Jeho hlas zněl divně. Když se mi na něj podařilo zaostřit, pochopila jsem, že Emmett nebyl jediný, s kým vůně mé krve v uzavřeném prostoru zamávala.

„Vypadá to, jako by ti ty prsty někdo přejel autem,“ zavrčel zlostně.

Rozbaloval mi druhou ruku a i když se snažil být opatrný, strašně to bolelo.

„To jsem si udělala sama,“ hlesla jsem a neubránila se výkřiku, když strhával poslední vrstvu obinadla a s ní i sotva zaschlou krev. Znovu to začalo krvácet a odkapávat na moje pyžamo.

Edward vykopnul dveře na druhé straně. Udělal se průvan.

„To se dalo čekat. Kam jsi je strkala?“ Neřekl to nijak naštvaně. Připadal mi napůl v transu. Zdálo se, že se snaží udržet konverzaci, aby zas tak moc nemusel myslet na to, co vidí a hlavně, co vdechuje.

„Jsem nepoučitelná. Snažila jsem se zmlátit upíra.“ Chtěla jsem se zasmát, ale místo toho jsem zavyla. To křupnutí a následná agónie se z mého ukazováku rozletěla do všech buněk v těle.

„Nepoučitelná... To sedí…,“ syknul. Měl teď zavřené oči a nedýchal. Podívala jsem se na ten prst. Kromě černo fialové barvy vypadal celkem dobře. Byl rovnější než ty ostatní.

„Můžu pokračovat?“ zeptal se Edward a konečně se mi na chvíli zahleděl do očí. Ta vteřina mi úplně stačila, abych navzdory rozbitým kostem cítila to příjemné vytržení. Pomalu jsem přikývla.

Zvláštní. Připadalo mi, že v těch prstech snad nemám už žádný cit, ale když zapraskal prostředníček, zjistila jsem, že to byl omyl. Zařvala jsem a prohnula se jako luk. Kdyby dveře naproti už před tím nevykopnul, udělala bych to teď já. Bolest mi pumpovala slzy do očí a ty v nevysychajících stružkách stékaly z vnějších koutků do mých vlasů. Konec legrace. K slzám se přidala rozklepaná brada a vzlyky. Štvalo mě to. Pořád jsem měla pocit, že nemám nárok takhle vyvádět.

Sklonil se až ke mně a položil se tváří na moje čelo. Jako bych dostala chladivý obklad. Ten pocit v kombinaci s tím nečekaným intimním gestem na chvíli odvedl mou pozornost jinam. Vydechla jsem úlevou.

„Nenávidíš mě,“ zašeptala jsem a přitom vdechovala jeho vůni.

„Jo,“ odpověděl. Pořád zůstával přitisknutý ke mně. Ta krátká slabika obsahovala hořkosladkou náplň.

Popotáhla jsem.

„Tak pokračuj.“ Zhluboka jsem se nadechla a zadržela dech. Další křupnutí. Zase jsem se rozbrečela.

Vydal podivný zvuk. Něco jako bolestné zasténání. Tentokrát se mi na čelo přitiskl ústy. Klepal se snad víc než já. „Tenhle musím ještě jednou, Bello. Je… nadvakrát.“

Jen jsem zavřela oči a čekala. Další lupnutí mě konečně poslalo do mdlob.

 

+++++

 

Probrala jsem se a bála se otevřít oči. Opatrně jsem se nadechla nosem a ochutnávala vzduch. Spousta slábnoucích vůní, včetně Edwardovy, ale jedna silná, aktuální, kousek ode mě. Pomalu jsem otevřela oči.

A zalapala po dechu.

Donovan seděl v kolečkovém křesle, do pasu přikrytý dekou a hlavu měl celou ovázanou. Když se naše pohledy střetly, rozzářil se jako sluníčko.

„Dobré odpoledne, slečno Kriegová!“

Musela jsem se hodně snažit, abych se nerozbrečela. Dostala jsem hrozný strach. Co když jsem mu nějak ublížila? To křeslo a ten obvaz by tomu nasvědčovaly.

„Donovane…“ Chtěla jsem si zvednou ruce k obličeji, ale nešlo to. S překvapením jsem zjistila, že jsou přikurtované k posteli. Zafuněla jsem.

„Příkaz doktora Cullena, slečno. Prý byste si při bezděčných pohybech mohla ublížit. Kvůli těm otevřeným zraněním vám nemohl dát sádru, takže vám prsty znehybnil jen dlahou.“

Přikývla jsem. I když ve mně hlodalo podezření, jestli mu ta pouta třeba nenavrhnul Edward.

„Jak je vám?“ odvážila jsem se konečně zeptat. V puse jsem cítila sucho.

Sklopil oči ke kostkované dece a uhladil ji rukama.

„Není to tak zlé, jak to vypadá.“

„Je mi to líto,“ kvíkla jsem a rozbulela se. Zase jsem chtěla zvednou ruku, ale popruhy mi to nedovolily.

Začal se podivně otřásat. Nejdřív jsem myslela, že bude třeba kašlat. Nakonec vybuchnul a rozesmál se. Vyjeveně jsem sledovala, jak pomalu odkládá deku, odmotává obvaz z hlavy a nakonec vstává z křesla. Celou dobu se řehtal.

„Donovane!“ Chtěla jsem se ozvat mnohem ostřejším tónem, ale kombinace úlevy, zahanbení a zlosti mi stáhla hrdlo do velikosti klíčové dírky.

„Promiňte, slečno Isabello. Bylo to silnější než já.“

Co se na to dalo říct?

„Jste nebezpečný soupeř, Donovane. Mám asi kliku, že jste - jak jste to říkal? – za všech okolností na mé straně.“ Už jsem se dokázala usmát. Úleva zvítězila, i když jsem pořád pokukovala po jeho levém spánku a hledala stopy zranění.

„Učím se rychle,“ prohlásil. Ještě pořád mu trochu cukaly koutky.

Na moment jsem zavřela oči a vychutnávala si ten pocit, že alespoň tahle jistota se z mého života nevytratila. Donovan se na mě nezlobil.

„Budete si něco přát, slečno?“ zeptal se.

Zadívala jsem se na něj a pak na své zafačované ruce.

„Chtěla bych vědět… co se dělo. Ale nejdřív… mám velkou žízeň a teď nemluvím o vodě,“ řekla jsem a upřela na něj významný pohled.

„Rozumím, hned jsem zpět.“ Jemně mi pokynul hlavou a odešel.

Až teď jsem měla čas se zabývat tím, že nejsem ve svém pokoji. Druh nábytku, tvary oken, všechno nasvědčovalo tomu, že to není ani dům Cullenových. Stáhl se mi žaludek. Už mě u sebe nechtějí?

Uslyšela jsem tiché kroky a následovalo klepání na dveře. Tohle určitě nebyl Donovan. Rozbušilo se mi srdce. „Dále.“

Když se Esmé objevila, zůstala jsem v naprostém šoku. Zachvátila mě hotová smršť myšlenek a pocitů. Byla živá! Alespoň tak, jak se to o upírovi dá říct. Hlavou mi běžely obrazy našeho posledního setkání. Velmi hořké vzpomínky.

„Ahoj Bello. Můžu dál?“ Vypadala zase tak křehce a nesměle, jako by ta žena, co líbala Dagrosse a ohnivě obvinila Carlislea ze smrti svého dítěte, byl někdo úplně jiný.

Dokázala jsem jen přikývnout.

Přešla místnost, odsunula Donovanovo křeslo a pak si sedla na kraj mé postele.

„Jsi v pořádku,“ začala jsem, protože ona se zjevně topila v rozpacích.

Přikývla a zvedla ke mně oči. Obvykle mám ohledně barvy upířích očí velmi vyhraněný názor, ale jí slušely i ty rudé duhovky.

„Ano. Zázrakem. Bylo to…“ Zachvěla se a několikrát prudce zamrkala a rozháněla neexistující slzy. „Asi bys chtěla vědět, co se stalo. Musela ses hrozně bát.“ Jako by ji starost o mě pomáhala vyrovnat se z hrůzným zážitkem.

„Když jsem tě viděla naposledy…“ Nedopověděla jsem to. Na její tělo roztrhané na kusy nikdy nezapomenu.

„Já vím.“

„Ty jsi nezradila Carlislea. Ani Cullenovy.“ Jak jsem mohla pochybovat? Dívala jsem se na ni. Zosobnění obětavosti a lásky.

Zavrtěla hlavou.

„Ten čip, který ti dal Donovan, brzy odhalili. Naposledy ukazoval vaši polohu někde mezi Seattlem a Tukwilou. Předstírat zradu byl jediný způsob, jak se k vám dostat. Ten čip jsem měla nějak umístit na tebe, ale…“ vzdychla, „jak víš, trochu se to zvrtlo a nezbylo mi nic jiného, než ho dát na Dagrosse.“

Vydechla jsem úžasem. Ten absurdní zuřivý polibek! Teď už to dávalo smysl. Pak jsem se ale zachmuřila.

„A co Carlisle? To, co jsi řekla, ho úplně zdrtilo.“

Smutně se podívala na své ruce.

„Byla to nejhorší věc, jakou jsem kdy musela udělat. Ale nic menšího by neznělo dost uvěřitelně. Když jsem viděla, jak se na mě podíval, málem jsem se k němu rozběhla. Bože! Měl na sobě kanystr s benzínem!“ Zakryla si tvář rukama.

„Ale jak jste se z toho dostali? Chci říct… viděla a cítila jsem kouř a taky… zápach hořících těl!“

„Jak říkám, bylo to jen tak tak. Dagross měl v té budově příliš mnoho lidí, než aby se Edward s bratry mohl dost rychle dostat dovnitř. Čekali ukrytí asi sto metrů od toho komplexu. Proti větru, aby je upíří část té jeho armády nemohla cítit. Čekali až většina odjede zničit Carlisleův dům.“

Málem jsem se zakuckala.

„Edward tam byl?! A dům je zničený?“ Srdce mi bušilo a náhlá úzkost mě donutila položit se zpátky na polštář.

Esmé vzhlédla a jemně se usmála.

„Ten dům byl snesitelnou obětí. Kromě toho, upozornili jsme policii. Pochytali drtivou většinu.“

Vešel Donovan s půllitrovou termoskou a šálkem.

„Nechám tě odpočívat,“ řekla honem Esmé a vstala.

„Mezi vámi je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se ještě.

Zářivě se usmála a přikývla.

 

+++++

 

Donovan mi přidržoval hrnek s červenou tekutinou a já pomalu usrkávala. Nenápadně jsem po něm pokukovala.

„Klidně se ptejte na cokoli, slečno.“

„Zlobí se na mě? Cullenovi?“

„Ptáte se na někoho konkrétního slečno? Nebo to zase vezmeme postupně?“

Nervózně jsem si skousla ret.

„Tentokrát asi postupně.“

Přikývl.

„Myslím, že většina rodiny, včetně doktora Carlislea, je vám vděčná, že jste byla ochotná se obětovat.“

Odmlčel se.

„A dál?“ zeptala jsem se netrpělivě.

„Mohu mluvit otevřeně, slečno?“

Zasténala jsem.

„Někdy bych chtěla zažít, že byste otevřeně nemluvil, Donovane.“

V obličeji se mu nepohnul jediný sval.

„Jako váš komorník jsem na vás velmi hrdý. Ovšem…“ Zatvářil se nezvykle nejistě.

„Jen do mě,“ povzdychla jsem si.

„Pokud bych se odvážil zneužít toho, že jste mě ve slabé chvilce nazvala svým otcem a vžil se do toho…“ Upřel na mě téměř rozzuřený pohled. „Pravděpodobně bych vás ohnul přes koleno a uštědřil vám lekci.“

Cítila jsem, že rudnu. Neměla jsem potřebu se s ním přít o svých důvodech. On jim rozuměl líp, než kdokoli jiný.

„A jako váš otec, bych vám potom řekl… že jsem na vás hrdý.“ Hlas se mu zlomil. „Bylo to tam hodně zlé?“ zeptal se.

Stejně jako on jsem z posledních sil bojovala s pláčem. Odkašlala jsem si a zadívala se z okna.

„Žiju.“ Kdybych mu řekla, že to zlé nebylo, stejně by mi nevěřil.

Ucítila jsem vůni skořice a pak polibek na temeni.

„Měla byste si odpočinout, slečno Kriegová.“

Přikývla jsem. Pak jsem ho nechala dojít až ke dveřím, než jsem si troufla položit doplňující otázku.

„Říkal jste většina rodiny, Donovane. Většina je mi vděčná. Ale ne všichni.“

Otočil se a vypadal velmi zamyšleně.

„Znám jen jednu jedinou osobu, která vám může svou tvrdohlavostí konkurovat. Shodou náhod je tou osobou právě ten muž, na kterého se mě celou dobu chcete zeptat.“

Zamračila jsem se.

„Neodpustí mi to,“ řekla jsem spíš sama sobě.

„Asi byste si o tom měli promluvit,“ navrhnul vážným hlasem. „On… byl na tom opravdu špatně, slečno.“

„Copak to nechápe?!“ vybuchla jsem.

Donovan zvedl ruce, jako když se vzdává. „Na mě si to, prosím, nezkoušejte. Tyhle náboje budete muset vystřelit rovnou naostro. Jenom při vysvětlování svých motivů nezapomeňte na ty jeho.“

Zavřela jsem oči. Ráda bych se nechala ovládnout hněvem a pocitem hořkosti. Sebelítostí. Vlastně čímkoli, co by zahnalo to nepříjemné dloubání v oblasti žaludku. Pocitu viny.

„Donovane?“

„Stále jsem tady, slečno.“

„Potřebovala bych, abyste pro mě něco sehnal a… Je v tomhle domě nějaká nevyužívaná místnost?“

Přikývl. „Spousty slečno. Doktor Cullen tentokrát zakoupil skutečný palác, smím-li to tak říct.“

Pak jsem mu vysvětlila, co bych od něj potřebovala.

Usmál se.

„Rozumím. Bude to stačit zítra? Přeci jen nebude snadné to dostat do domu bez povšimnutí. Pan Edward se sice tváří tak, že se ho bojí oslovit i paní Alice, pravdou ale zůstává, že se odsud odmítá vzdálit. Dokonce ani nejel na s ostatními na lov. Proč asi?“ Významně zvedl jedno obočí.

Snažila jsem se tvářit úplně normálně, ale ta informace ve mně vzbudila sotva potlačitelné puzení začít skákat na posteli. Kdybych ovšem neměla přivázané ruce.

„Zítra to stačí, Donovane.“

„Výborně, hned se do toho pustím.“

„Jste poklad, Donovane.“

Otevřel dveře a ještě z chodby zavolal: „Já vím, slečno!“

 

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

Twilly

56)  Twilly (01.02.2011 01:12)

Slavnostně příjimám!!! *smajlíkklečícípokorněunohouvladaře*

Karolka

55)  Karolka (01.02.2011 01:04)

Páté poděkování:
jeanine: To jsem moc ráda. Děkuju!
Janeba: Já děkuju! A za vypomáhání si citáty, se rozhodně neomlouvej, to bylo moc milé. Mám radost. Juch!
chaton: Díky!
nikolka: Děkuju. Jsem taková dobře naladěná. Ještě i z kapitoly a hlavně z toho optimismu a radosti. Krásně mě nabíjíš energií.
eElis: Děkuju. Oni se nám všichni krásně vybarvili, takže teď už zbývá jen čekat, jak se zachovají a doufat. A máš pravdu. Ostatní o tom, že to byl její otec, nevědí.
jenka: Tak to je prima. Děkuju a má moooc dobrý pocit.
Estampida: Děkuju.
Ewik: Veliké díky!
Twilly: Tímto tě slavnostně jmenuji strážkyní oltářové pizzy! A podpora z mé strany je veliká! Píšeš úžasně!!!
krista81: To věřím. Ušetřila sis nervy. Moc děkuju a i za to, že neprozrazuješ.

Karolka

54)  Karolka (01.02.2011 00:47)

Čtvrté poděkování:
mary: V tomto ohledu Dagross lhal. On už ten fakt, že Zoominu maminku po TOM nezabil, svědčí o tom, že se odehrálo něco zvláštního. Ale on se prostě na nic víc nezmohl. City šly dost mimo něj a to, co prožíval, nedokázal uchopit a svým způsobem ho to rozčilovalo. Snad sem ti odpověděla dostatečně. Ještě děkuji, protože mám radost, že se ti kapitolka líbila.
LostriS: Děkuju!
Nosska: Děkuju, to jsem ráda.
Fanny: Vůbec se neomlouvej. Nacházíš se zhruba uprostřed „pole“ takže to rozhodně pozdě nebylo. ;) Děkuju, jsi hodná.
kytka: Moc se mi líbí tvůj laskavý přístup k postavám. Jsi sluníčko. Děkuju a budu se moooc snažit, aby všechno klaplo, jak má.
Linfe: Úplně jsi mě dojala, děkuju! Sdílet příběh je velmi osobní a silná záležitost (to tobě ostatně nemusím povídat), takže se stejnými myšlenkami chodím spát taky. A i já jsem ti vděčná.
Dennniii: A ty jsi taky úžasná. Strašně krásně a trefně jsi shrnula Edwardovy i Belliny pocity. Děkuji. Udělala jsi mi radost.
Ashley: A kurnik! Zase jsem si to slízla! No dobře, uznávám, tentokrát zbytek komentáře s přehledem vyvážil to vrčení na začátku. Takže díky. P.S. Ty na tom smajlu opravdu vidíš nějakej zadek???!!!
Pospeta: Ty jsi fakticky dokonalá! Já už se minule svěřovala, že tady div nemetám kozelce, když objevíte nějaký detail. A to se ti právě povedlo. Ano, lodičky, žerzejový kostým a ehm… lehce rozcuchaná. (viz konec minulé kapitolky). Edwardovu hlavu ti na zítřek určitě slíbit můžu. On se nám svěří, s tím jak mu je. Naplno. Nedokážu ani říct, jakou mám díky tobě radost. Děkuju!
Bye: Jo, jsem klidná. Už jo. Všechno je, kde má, protože jsi to našla. Děkuju!!!

krista81

53)  krista81 (01.02.2011 00:26)

Tak jsem se zase dostala na internet a můžu opravdu říct, že jsem ráda, že jsem si ty poslední čtyři kapitolky přečetla najednou, protože každou zvlášť bych asi nerozdýchala.
Bylo to neskutečný, po té 17 a 18 jsem vážně nemohla ,
ale teď už je to lepší.

Esme a Carlisle jsou v pořádku a snad už i spolu

Donovan je pořád stejný zlatíčko i když dostane pažbou do spánku.

A Edward - ten to teď bude ještě rozdýchávat a doufám, že se už chystá velké usmíření (jen mě tak napadlo, že Bella poslala zařídit Donovana něco pro tuto příležitost ). Snad se jí to povede.

Strašně moc se těším na další úžasnou kapitolku.

Twilly

52)  Twilly (01.02.2011 00:13)

Tak pizzu, Hnědulko, tak jo... jenomže neručím za to, že tam u toho oltářku zůstane dlouho :D ... a ty vlastně dobře víš, že ta podpora je vzájemná.. bez tebe a pár tobě podobných bych to už nejspíš dáááááávno zabalila

Karolka

51)  Karolka (01.02.2011 00:08)

Třetí poděkování:
HMR: V tomto ohledu radši zůstávám nestranná. Jednak je to při psaní jednodušší a jednak by se vždycky našel někdo, kdo mě utluče čepicí. V tomto příběhu to platí obzvlášť, protože se nám krásně vyrýsovaly dva tábory. Vlastně tři, když budu počítat ty, kteří se nemůžou rozhodnout, kdo má pravdu. Jen jsem nepochopila za co se mi omlouváš?
Twilly: Cha chá! A co kousek pizzy? Já vím, hloupě žertuju. Když já moc nevím, co ti na to napsat. Amisha, Bye a ambra by ti potvrdily, jaký jsem po dopsání labil! Takže chvála se mi nepřejí. Mě ty pochybnosti asi nikdy neopustí. Takže děkuju, Redbulle, neskutečně mi pomáháš psát!
Michangela: Víc netřeba. Veliké díky!
Baruu: Bacha, poloupírky mají docela tvrdou kůži. Děkuju.
sakraprace: Asi takhle. Její plán by měl tvořit jakousi záchrannou síť, když všechno ostatní selže. Jsem sama zvědavá, jak to zítra poskládám. ;) Moc děkuju!
hellokitty: Díky!
AMO: Moc děkuju, strašně moc jsi mě potěšila. Koukám, že se s Hanetkou shodnete na usmiřovací metodě. No, uvidíme. Jestli ona vůbec v takových věcech umí Zoom chodit.
dorianna: Moc si toho vážím. Děkuju. Jako obvykle v tuto hodinu mi lehce ujíždějí myšlenky na scestí, tak přemýšlím,jak by takové vzájemné pozabíjení mohlo probíhat.
emmettka: Děkuju. A to víš, že to je vlastně jedno. Aspoň to bude překvapení i pro tebe.;)
Jarusinka: Já se mezi ně taky radši plést nebudu. Osobně si myslím, a vzhledem k tomu, že jsem starší než oni dva dohromady (to ale zní strašně!!!), že v tomto případě by se to nemělo zase tak moc pitvat. Dokážu pojmenovat jednu zásadní chybu na každé straně a pak bych od toho běžela pryč. Tedy, do jeho náruče. Uvidíme.;)

Karolka

50)  Karolka (31.01.2011 23:51)

Druhé poděkování:
kamčí: Z toho tvého komentáře čiší taková radost, že se tu teď usmívám od ucha k uchu. Děkuju.
semiska: Bude to jen taková drobnost. Napadlo mě to už x kapitol zpátky. Myslela jsem, že to napíšu až v epilogu, ale do zítřejší se to bude hodit víc. Děkuju.
MaiQa: Děkuju. Je krásný pročítat radostné komentáře. Moc moc krásný. Tvoje radost, moje radost.
PeTi: Děkuju. To je od tebe moc hezký. Jsem ráda, že tě to potěšilo a vděčná za tu poslední větičku.
janett: Upřímně, nevím zatím, jak to zítra proběhne. Vím jen, že Bella není jediná, kdo má něco v plánu. Děkuju.
Lucie: Už to tak vypadá. ;) Díky.
milica: Trvalo mi skoro hodinu než jsem se rozhodla, jak pojmout dnešní kapitolu. Myslím, že líčení celého dramatu z druhé strany (tedy ze strany Edwarda) by mohlo být zajímavé. Dokonce jsem půl stránky napsala. Ale zjistila jsem, že to prostě není ono. (Je mi jen líto okamžiku, kdy se Esmé ehm… poskládala dohromady a konečně měla možnost být s Carlislem. Ta chvíle se mi tam při nejlepší vůli nevešla, protože u ní Zoom nebyla, takže si ji budeme muset jen představovat). Děkuju!
Jesska: Tedy, nejdřív děkuju, že sis dala takovou práci s tak dlouhým komentářem. Moc si toho vážím. A těší mě, že to tak prožíváš. Cítím to stejně. Díky!
Pája: Děkuju za důvěru, tak krásný komentář i za to, že si to necháváš pro sebe.
nathalia: Děkuju. Moc moc moc!

Ewik

49)  Ewik (31.01.2011 23:31)

Tak jsou v pořádku, uf.
Bella si prošla peklem, vlastně i Edward. Držím jim palce v usmiřování.
Bylo to dokonalé.

Abych nezapomněla - Donovan je super!

Karolka

48)  Karolka (31.01.2011 23:28)

První poděkování:
Anna s číslem: Děkuju. Jsi zlatá.
Texie: Cítím to stejně. On byl úplně bez srdce a přesto prožil něco jako lásku a hned dvakrát. Ale podobně, jak to řekla Bella, to množství bylo k nepřežití malé. Děkuju.
bb: Děkuju! Já ho miluju, berana jednoho. Ale dospěl nám chlapec. Teď víc, než dřív, emocionálně určitě. A krásně se to v něm mele. Ách! Vášnivej chlap! No a samozřejmě miluju Donovana, to ani jinak nejde. On mi strašně moc pomáhá udržet balanc. A když už jsme u toho, miluju Zoom. Ne, že bych ji chtěla mít doma, ale občas se s ní sejít, to by nemuselo být špatný.
Lenka: Příště už dojde k velkému třesku a mně osobně se z toho klepou ruce už teď, protože vím asi tak tři repliky, které tam rozhodně chci dostat, ale jinak to nechám na nich, tak doufám, že se mi nezabejčej.
eMuska: Teď se ulevilo mně, že jsi už ok a máš radost. Děkuju.
lucka: Děkuju. Taky se na zítřek těším.
Hanetka: Nejdřív ti musím ještě jednou poděkovat za tu minulou básničku, protože mnoha čtenářkám pomohla pochopit Edwarda ještě dřív, než se dostane ke slovu on sám. A s tou zdí máš pravdu, i když v jeho případě jde spíš o odstup. Ale možná dobře, že ho zatím udržuje. Aspoň trochu vychladne. Děkuju!
EDIT: Ach, Hanetko. Já jsem zase na maděru. Někdy mám pocit, že by moje povídka byla bez tvých básniček neúplná a tahle je jedna z nich.
sfinguško, to mě mrzí. Ony ty věty opravdu jsou bolavé. Ale nepojmenovávají zdaleka všechno, co k ní cítí. Ale to ty přece víš. Vzpomeň si, co mu před svým útěkem řekla Bella: Nevím, jestli tě víc nenávidím nebo miluju. No a tohle je něco podobného. Neboj se. On ji miluje, strašně moc. Ale i tohle určitě víš.
Lenka326: Děkuju. Mám velikou radost, že tě to potěšilo. I pro mě bylo moc příjemné opustit tu hrůzu. A na zítřek se strašně moc těším, ale zároveň mám pochopitelně trému, protože to bude velmi zásadní kapitola.
MisaBells: Děkuju. Teď mě tak napadlo (velmi kulhající) přirovnání. Kamarádky dcerka jednou málem přímo před jejíma očima vtančila pod auto. Kamarádka jí strašně seřezala a pak tam s ní půl hodiny seděla na chodníku, mazlila ji a brečela. Tahle emoce bude asi ze stejného soudku.

Estampida

47)  Estampida (31.01.2011 23:01)


Esme, Esme, Esme!!! Já ji miluju!!! :)
Já věděla,že to nemůže zůstat tak černý, že o musejí přežít!!!
A Donovan forever!!

46)  jenka (31.01.2011 22:49)

DÍKY! Jsem vážně ráda, že to dopadlo dobře, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Odlehčení v podobě Donovanova vtípku bylo osvěžující, on je prostě nejlepší. Strašně mě zajímá, co že to vlastně Bella po Donovanovi chtěla. A pořád ještě se nemůžu zbavit toho uklidňujícího pocitu z dnešní kapitoly (asi proto, že ani nechci )

eElis

45)  eElis (31.01.2011 22:49)


Carlisle s Esmé žijí!!! Ze začátku jsem nechápala, proč to Esmé udělala, ale ty víš, že i tato možnost její chování mě napadla a jsem moc ráda, že to tak bylo.
Edward umí být teda pěkně tvrdohlavej , ale zase na druhou stranu pohledu se mu člověk nemůže divit. Chudák jeho to rovnání prstů muselo, bolet snad víc než Bellu. Donovan, je prostě Donovan, ale nemusel ji takhle trápit. A copak to chystá Bella na zítřek, že by se odehrálo sladké usmíření. Jen mě tak napadlo, jestli vůbec z nich tuší, že ten hnusnej Dragos byl její otec? To asi ne, co?
Jako vždy naprosto fenomenální kapitolka, a já se už nemůžu dočkat na další, kdy se dovíme, copak to má Bella zalubem.

nikolka

44)  nikolka (31.01.2011 22:47)

všetko je v poriadku!!!, teda z určitého uhla pohľadu...
Bella je v poriadku, uzdravuje sa, Esme s Carlislom žije, človek si nemohol viac priať...
no až na Edwardov hnev... postupom času ho trochu začínam chápať... hnev áno a to veľký a zároveň starosť o milovaného človeka... Bella to MOŽNO (ne)bude mať ľahké, aby si ho udobrila,
a Donovan, zlatíčko moje veľké starostlivé

43)  chaton (31.01.2011 22:46)

Janeba

42)  Janeba (31.01.2011 22:27)

Karolínko, já Ti věřila!!! Zlatá Karolínka! Je to divné, ale jsem hlavně moc ráda, že je Zoom už u Edwarda a snažila jsem se celou dobu myslet na to její první napravování kosti!.... a položil se tváří na moje čelo. Jako bych dostala chladivý obklad. Ten pocit v kombinaci s tím nečekaným intimním gestem na chvíli odvedl mou pozornost jinam. Vydechla jsem úlevou.... Alespoň nějaká náplast!
Tys mě vyděsila s Donovanem, uf! .... „Promiňte, slečno Isabello. Bylo to silnější než já." ..... Co se na to dalo říct?
;) :D
Esme, .... Zosobnění obětavosti a lásky. Myslím, že to komentář nepotřebuje!
A Edward?! To vysvětlení v podobě Hanetčiny básničky bylo naprosto vystihující! Já v tom viděla obrovskou bolest a utrpení a stejně tak i odhodlání se ve jménu lásky nechat trhat na kousíčky! Jak nádherně mi zněla Tvá věta ... „Znám jen jednu jedinou osobu, která vám může svou tvrdohlavostí konkurovat. Shodou náhod je tou osobou právě ten muž, na kterého se mě celou dobu chcete zeptat.“

Karolko, moc se omlouvám, ale já si dnes musela vypomoct Tvými naprosto nezaměnitelnými písmenky a slovíčky, ale jsem dojatá, že to takhle dopadlo a Bellinka už má další nápady, které ji Donovan pomůže uskutečnit!
... Jako váš komorník jsem na vás velmi hrdý. Ovšem…“
„Jen do mě,“ ... „Pokud bych se odvážil zneužít toho, že jste mě ve slabé chvilce nazvala svým otcem a vžil se do toho…“ ... „Pravděpodobně bych vás ohnul přes koleno a uštědřil vám lekci.“ ..„A jako váš otec, bych vám potom řekl… že jsem na vás hrdý.“ Hlas se mu zlomil. „Bylo to tam hodně zlé?“ zeptal se ........
Děkuji!!!

jeanine

41)  jeanine (31.01.2011 22:09)


Oni žijí! Nezbývá než ti za ně poděkovat. Bylo to přesně takové, jaké to mělo být. Nevím jestli opětovné lámání prstů bolelo víc Bellu anebo Edwarda. Esmé byla moc milá a Donovan mě pobavil svým výstupem s vozíčkem, ale nakonec jsem přeci jen uronila pár slz.
Krásné!

Bye

40)  Bye (31.01.2011 22:03)

Ufuf, Karolko, to lámání prstů - to bylo jako lámání chleba mezi Edwardem a Bellou. S každým křupnutím bylo jasnější, že nenávist se konat nebude. A zároveň míň a míň jasný, koho to vlastně bolí víc...
„Promiňte, slečno Isabello. Bylo to silnější než já.“
Áááááááááá, měla jsem pravdu! Esmé dala Dagrossovi štěnici! A mezi ní a Carlislem je všechno v pořádku...
„Ptáte se na někoho konkrétního slečno? Nebo to zase vezmeme postupně?“ Donovan si koukám stihnul nabrousit břitvu! Je děsně vostrej
A zároveň je to ten nejlepší táta na světě
A určitě tu věc, co udělá Edwardovi radost sežene...

Pospeta

39)  Pospeta (31.01.2011 21:58)

Karolko, tušíš, že nemůžu dnešní komentář začít jinak, viď?
Jen tak tak, ale zachránili Esmé a Carlisle a vše je mezi nimi v pořádku
To jsem prostě musela. Já ti snad samou radostí dojedu do Belgie pro ty jejich pravý a jedinečný čokoládový pralinky :)
Ještě než došlo na rychlooperaci v autě, mě dostala další věc. Při představě, že Rose vyrazila na v podstatě vojenskou záchrannou akci v žeržejovém kostýmku a lodičkách, jsem málem spadla pod stůl. A zdaleka ne naposledy.
Smích mi ale rychle zmrzl na rtech při dalším lámání rychle se hojících poloupířích kostí. Ale při vší účtě k Belle, tuším, ne, jsem si docela jistá, že Edwarda to bolelo mnohem víc. :'-(
A pak už sólo pro Donovana. Kolečkové křeslo a obvaz. Jaj, ta pomsta byla sladká. Je to miláček.
Adoptivního tatínka poté nahradila adoptivní maminka (prosím,prosím ) a popsala průběh událostí, ke kterému jsem se upínala posledních 24 hodin. Pocity z úspěšné akce viz. úvod komentáře.
A nakonec výslech Donovana plný nejistoty. Já si asi nedokážu dostatečně představit řádění a bolest Edwarda, necháš nás zítra nahlédnout do jeho hlavy? Ale muselo to být zlé, když i ten skořicový anděl v livreji byl rozzuřený a zároveň dojatý. :(
Proč lidé, kteří Bellu milují nejvíce, mají potřebu ji plácat přes zadek?
Ta objednávka u Donovana mně ale nenechá spát. Copak asi chystá?
První část mostu přes rozbouřenou řeku už stojí, ke stavbě té druhé bude muset přiložit ruce k dílu Edward i Bella.
Držím Karolko palce, ať se Ti podaří dát ty dva berany zase dohromady s minimálním počtem boulí.
Už podvacáté můžu s čistým svědomím říct, že jsem si dnešní dílek užila. Od začátku do konce, od prvního do posledního písmenka. Nádhera, paráda, krása. Slzy smíchu i dojetí.
Děkuju.

38)  Ashley (31.01.2011 21:49)

Karolko!!!! AAAA nesnáším tě!!!! Už zase to děláš!!!! Zase nám naprosto cíleně odepíráš detaily!!!!
No, nebudu tu zbytečně chudinku trápit, probírat se jejím utrpením. Ale bože to bylo...aaaach, já teda nevím, jak ostatním, ale mě to přišlo romantický! On byl tak sladkej
Donovan - já z toho chlapa jednou umřu!!! Už ho klonuješ? protože tohle MUSÍM mít!!! Ten jeho humor!!! uááááá
Esme nějak narůstá /ánteližánc/ jak by řekli francouzi;) líbí se mi, ta moje holka!
A ten konec!!! Ať si Donovan Bellu adoptuje! Moc by jim to spolu slušelo i na papíře! To jak se k ní chová, a jak je na ni hrdý jako na dceru, lepší než mnoho jiných otcovských prototypů!
A na čem se to domlouvali?! Já to chci taky vědět!!!! *dup* *dup* *dup* (asi napíšu washovi, ať mi zařídí dupající smile...)
A kde mám ty talíře?! Doufám, že budou hned příště!!!
P.S. Božínku, nebude Volterra! Juuuupííííííí!!! (akorát škoda, že moje pozadí při nadskakování nepůsobí stejně krásně jako to smajlíkovo, hned bych natočila svůj oslavný taneček )
P.P.S. - Neboj, tvůj koment byl naprosto srozumitelný, asi víc, než ten můj;)


Dennniii

37)  Dennniii (31.01.2011 21:48)

Uff Karolko, tak teď mi teda spadl obrovský šutr ze srdce. Carlisle i Esme jsou v pořádku, Donovan taky. Teda ten Donovan to uměl zahrát, normálně si z ní vystřelil, ten je prostě bezkonkurenční a nejúžasnější komorník na světě.

Ta část v autě byla na spotřebu celýho balení kapesníčků.:'-( :'-( Edward jak lámal Belle znovu prsty, to bolelo, hodně.:( Ale věta:"Nenávidíš mě." "Jo" ta bolela ještě víc.:'-( :'-(

Edwardův postoj chápu musel strašně moc trpět, myslet si že pro ní nic neznamená, že ho dobrovolně opustila a on bude zase sám, teď když konečně našel lásku. Když se jeho život konečně začal ubírat tím správným směrem. Bella asi netušila jak moc pro Edwarda znamená a kolik si toho vytrpěl a jak moc se o ní musel strachovat. Ale Bella je holt naše hrdinka, která musí všechny zachránit, ikdyby jí to stálo život. Ale Ed je nadruhou stranu taky pěknej paličák, což je Bella taky, ty dvě hlavy dubový. Těším se na jejich rozhovor.

Jsem strašně moc napnutá co si Bella připravila pro Edwarda za překvápko. Hmmm přemýšlím a přemýšlím a nic mě nenapadá. Doufám, že se příště dočkáme toho důležitého rozhovoru mezi nimi. A mám tušení, že to bude bouře, která skončí vášnivým polibkem.

Karolko bylo to absolutně dokonalé a neuvěřitelné. Jsi jedinečná spisovatelka!!!!

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still