04.04.2012 [16:15], Estampida, ze série Žena, růže, píseň, kost, komentováno 13×, zobrazeno 2342×

Kapitola 3 - Hysterie

Bella se po prohýřené noci probere u Edwarda a moc dobrotu to nedělá. Ale jí jedno, jak s ní jedná. Je jí sedmnáct a je do něj bláznivě zamilovaná. A když nevyšel jejich plán, rozhodne se, že se bude raději snažit na celého Edwarda zapomenout. Ale osud chce něco jiného. A tak třaskavou, emoci a hormony nabitou Bellu trochu popíchne. :)

Vypadá to, že tenhle plán vyšel. Skončila jsem u něj v posteli. Ale mělo to být opravdu takhle? Nemyslím si. Stojí totiž naproti mně, probodává mě svým vražedným pohledem a já se marně pokouším přijít na to, co tady vlastně dělám. Na vteřinu mě napadne, že by se mohl přestat tvářit jako bůh pomsty a vrhnout se na mě. Tak jako ve filmu. Ale toho se asi nedočkám. Z něj sála vztek a ze mě strach. To není dobrá kombinace. Škoda.

„Já… nevím,“ vykoktám úplně strachy bez sebe. Problém je, že vůbec nelžu. Nemohu si prostě vybavit, jak jsem se sem dostala. Pamatuji si, jak jsem pila tu hnusnou zelenou, pak zvracela venku. Pane Bože, u nich na zahradě! Do jejich záhonků! A pak jsem se vracela s Emmetem zpět do kuchyně, cestou jednu natankovala tady Edwardovi a pak… Pak mám prostě jedno velké okno. Asi jsem musela pokračovat v pití, jinak si to nedokážu vysvětlit. Místo paměti mám teď akorát velký bolehlav, a ještě k tomu je to to nejmenší, co by mě mělo trápit. Edward je totiž celý rudý vztekem a já se bojím, že mu co nevidět uletí hlava, tím přetlakem, který v sobě očividně dusí. Prohlížím si jeho celkem svalnatou hruď, jak se prudce nadouvá pod skvěle padnoucím tričkem a sleduji jeho mužné paže, které mě však pravděpodobně chtějí na místě uškrtit. Možná to není zas takový propadák, když mám příležitost si ho prohlédnout takhle z blízka.

„TAK-TY-NEVÍŠ?!“ odsekává hlasitě jedno slovo od druhého a já se bázlivě krčím v té jeho obrovské posteli, protože mám doopravdy strach. Vypadá hrozivě a začínám mít pocit, že je to ten typ člověka, co pro sprosté slovo nebo ránu nejde nijak daleko. Dobře, je to propadák. Ne, je to přímo kolosální průser o rozloze padajícího asteroidu jako v Armagedonnu.

„Přísahám… Omlouvám se,“ pípnu a je ve mně malá dušička. Co bude dál? Najednou se mi zdá, že kdyby mě beze slova chytil za límec a vyhodil ven, bylo by to nejlepší řešení této situace. Jeho hrozivý zjev ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Moje racionální já se správně bojí, ale to druhé, hormony zmítané já, je celé vzrušené z tohohle vzezření. Sleduji, jak má napnutý každý sval v těle a přijde mi to neodolatelně přitažlivé. Pravý muž. Chlap jak má být.

"Kdo jsi vůbec zač?“ utrhne se na mě vztekle a vytrhne mně z mého transu.

„Denise, kámoška od Emmeta“ lžu okamžitě, jako když tiskne. Nemohu v tom nechat přeci Alice, která nemůže za to, že mě Emmet opil a dovolil, abych se nakýblovala tady k Edwardovi do postele. Moje zblázněné libido, které jsem pustila ze řetězu teprve nedávno, se zrovna zabývá myšlenkou, co všechno by se v téhle posteli mohlo odehrát. A co by se tu vlastně mohlo odehrát?

„Zabiju toho pitomce!“ frkne si spíš pro sebe. „A ty konečně vypadni ven! Nebo ti mám pomoc?!“ oboří se už na mě. Jeho očividně nenapadá nic, co by se mnou mohl ve své posteli dělat. I když se mi nelíbí, jak se mnou jedná, jsem prostě zklamaná. Zpropadená fantazie, ta už mu sundávala tričko.

Nemusí mě popohánět víckrát. Bleskurychle se rozhlédnu po pokoji, zafixuji do hlavy pár detailu, které mě zaujaly, seberu, co mi patří a vypadnu dřív, než stihnu říct Edward Cullen.

Z baráku se snažím vypadnout stejně rychle, kdyby se náhodou ten můj vyvolený rozhodl přemístit například do kuchyně. Nerada bych ho ještě dneska potkala. Cestou ven zahlédnu v kuchyni Emmeta, tak na něj jenom křiknu, že ho zabiju, když v tom si všimnu oné blondýny, kterou celý večer bavil Edward. Hladí Emmeta po ruce a probodává mě stejně vražedným pohledem jako ten-jehož-pokoj-je-mi-navždy-zapovězen. Chvíli mi trvá, než mi to dojde.

***

Když jsem dorazila domů, zalehla jsem do postele a snažila se zapomenout, že se včerejšek vůbec stal. Naštěstí téměř okamžitě upadnu do blahodárného, ničím nerušeného spánku. Tentokrát se mi nic nezdá.

„Ty jsi ještě v pyžamu-v kolik jsi odcházela-páni, já ti toho musím tolik říct-a jak vlastně dopadl náš plán-vyprávěj!“ vychrlila na mě okamžitě Alice, když na večer opět vtrhla ke mně do pokoje.

„Strávila jsem noc u Edwarda v posteli,“ řekla jsem a Alice údivem málem nespadla na zem. „Má to však jeden malý háček,“ dodala jsem. Alice nemohla být napnutější. Jenom na mě kývla, abych pokračovala.

„No, napřed jsem se totiž totálně zbořila s tvým druhým bratrem, pak jsem vám pozvracela zahrádku a nakonec dala Edwardovi pěstí. A jak jsem se dostala k němu do pokoje, nemám vůbec ponětí,“ vypálila jsem na ní všechno na jednou. Asi půl minuty na mě jenom nevěřícně koukala, než ze sebe byla schopna dostat jediné slovo.

„Hovno!“ vyhrkla nakonec.

„A abych nezapomněla, řekla jsem mu, že jsem Denise,“ dodala jsem. Z Alice vyprchal prvotní šok a teď to pro změnu vypadalo, že se smíchy počurá. Naštěstí, když viděla můj nešťastný obličej, okamžitě nasadila vážný výraz.

„Co budeme dělat?“ zeptala se zúčastněně. Nevěděla jsem, co jí odpovědět. Nechtělo se mi podnikat vůbec nic. Všechno jsem pokazila jenom proto, že si můj mozek dělal, co chtěl. Protože si myslel, že ta nádherná blondýnka patřila k Edwardovi, zatímco patří k Emmetovi. Malichernost! Zatracená malichernost. Jak jsem se mohla nechat rozhodit něčím takovým, jako je jedna hezká baba. Mě to přeci včera taky hodně slušelo a já jsem tuhle příležitost absolutně zazdila. Teď už se nemůžu Edwardovi podívat do očí, a jako šedé myšky si mě nevšimne, takže jsem absolutně ztracená. Ztracená a nešťastná. Žádný dokonalý plán neexistuje. Z trudných myšlenek mě vytrhla Alice, když mě soucitně objala.

„Neboj, něco zase vymyslíme,“ mrkla na mě. „Něco lepšího, kde nebude figurovat tolik alkoholu, jasný?“ pokouší se mě rozesmát. Bohužel, marně. Cítím, jak se propadám na duševní dno. Propásla jsem svoji první lásku, jenom proto, že jsem hloupá. Vůbec mi nevadí, že je to nadutý pitomec, já ho přeci miluji!

„No tak, nesmíme se vzdávat. Hm,“ drkne do mě a pořád se usmívá. Zajímalo by mě, kde se v ní bere pořád tolik pozitivní energie. Je jako kapitán Kirk, nikdy nevěří na bezvýchodné situace. Když se zvedá k odchodu, musím se na ní prostě usmát. Přenesla tu energii i trochu na mě. Pak mě něco napadne.

„Hele, neříkala si, že mi toho musíš hodně vyprávět?“ vzpomněla jsem si.

„To je dobrý, řeknu ti to někdy příště,“ mávne na mě ode dveří a mě napadne, že jsem nejhorší kamarádka pod sluncem.

***

Je nový týden, ve škole sedím jako duch, vůbec nevnímám, co se děje kolem. Nešťastná láska, slyším říkat Alici kdykoli, když se na mě někdo ukáže nebo se ptá, co se se mnou děje. Vypadá to, jakoby se mnou všichni soucítili. Celá škola, bohužel, protože tady se nic neutají pod pokličkou. Ještěže měla Alice tolik rozumu, aby nikomu neříkala, o koho jde. Nechtěla jsem poslouchat posměšné narážky, ani povzbudivé komentáře. Nechtěla jsem o něm slyšet nic. Nemyslet na něj. A osud jakoby věděl, po čem touží. Edward si ani jednou za tento týden nepřijel pro svoji ségru. Ani jsem se neptala proč. Chtěla jsem, aby mi to bylo fuk. Sice nebylo, ale předstírat jsem to mohla.

Zrovna jsem se v pátek vracela domů ze školy a plánovala těžce studijní víkend, na rozdíl od toho minulého. Zahýbala jsem zrovna do uličky, kterou si vždycky zkracuji cestu a psala si do mobilu úkoly, které musím udělat, když jsem do někoho prudce vrazila. Ani jsem se nepodívala do koho, protože mi mobil vypadl z ruky a na chodníku se rozložil snad na prvočinitele. Honem jsem se vrhla po všech součástkách, abych nějako neztratila. Telefon, baterka, kryt…

„Ale. Ale. Ale. Kdopak to tu je?“ zazněl mi nad hlavou až moc jasně známý hlas právě, když jsem vkládala baterku na své místo. Prudce jsem vyskočila na nohy a chtěla se dát na útěk. Místo toho jsem zůstala přikovaná jako socha a vyděšeně koukala do těch očí. Tentokrát se na mě nedívaly hněvivě, nýbrž vysloveně pobaveně. Každopádně bylo znát, že mě hodně dobře poznávají, i když nemám na obličeji silný nános make-upu.

„Vypadá to, že žiješ dvojí život, Bello,“ pokračoval a mě bylo jasné, že se mi posmívá. A že mě Emmet, ten jeden zrádce, pěkně podrazil. Ale co jsem mohla čekat? Že bude hrát se mnou tuhle hru, když o ní ani nevěděl?

„V noci divoká a sexy společnice Denise. Ve dne vlezlá, absolutně nenápadná kamarádka mojí sestry Bella. Koho máš za manžela? Předpokládám, že minimálně Batmana,“ rýpal do mě, až mě to fyzicky bolelo a nakonec se zasmál vlastnímu vtipu. Byl trapnej. Trapnej, ale strašně sexy. Jak to ten chlap dělá, že je za každou cenu tak dokonalý. Všiml se, že na něj doslova zírám, skoro s pusou otevřenou a ušklíbl se.

„Na co asi myslí malá holka, hm?“ pokračoval v pohrdání mnou. Nechápala jsem sama sebe. On mě tu ponižuje, vysmívá se mi a já jsem z něj stejně pořád na větvi. Co to jako má být?

„Co kdybys mě pozval třeba na drink?“ vyletělo ze mě dřív, než jsem si vůbec uvědomila, že se nějaká taková myšlenka blíží. Účinek to mělo perfektní.

„A co bych s tebou asi dělal?“ rozesmál se na celé kolo a mě puklo srdce. Bolelo to. Že mě odmítá, že mě vidí jenom jako malou holku. A pak se ve mně něco zlomilo. Možná za to mohla Alicina slova, abych se nikdy nevzdávala, ale já si najednou nechtěla tuhle šanci ujít.

„Co ty víš, třeba tě dokážu překvapit,“ řekla jsem a myslela si, jak to nezní svůdně a přitom napínavě. Zahodila jsem za hlavu všechny Aliciny zákazy, a připadala jsem si naprosto odvázaná. Takové holky mají kluci přece rádi, ne?

„Nemám ani v nejmenším zájem se kdekoli promenádovat s malou holkou. A pochybuji, že je v tobě víc, než v mojí sestře. Znám vás, všechny náctiletý holky. Jediný co dokážete, tak být praštěný a pořád se jenom chichotat. To fakt nemám zapotřebí. Jenom jsem ti přišel říct, ať už za prvé, nikdy nelžeš a za druhé, že jestli tě ještě někdy uvidím u nás, tak nebudu tak milý, jako minule,“ absolutně pohřbil moje představy o tom, co mají muži rádi. S každým slovem se mi víc a víc zabodával do duše, kterou se rozhodl tak ponížit. Pak se otočil a odešel. Chvíli jsem stála, dívala se za ním, na tváři výraz zarputilého odhodlání a vzteku. Co si to o sobě vůbec myslí, blbeček jeden? Jak, že nebude milý, to měl být jako vtip? Haha, tak vůbec nebyl vtipnej! Pak jsem zapnula telefon a vytočila číslo.

„Ahoj, musíš mi říct, kam se tvůj pošahanej bratr chodí bavit! A taky mi musíš pomoct, abych už nikdy nevypadala, jakože jsem zrovna vylezla z popelnice. Já ti říkám, ještě bude litovat, že mi kdy řekl, co mi řekl, nadutec jeden nevychovanej, namyšlenej parchant. Zasranej bastard!“ vychrlila jsem na nic nechápající Alice.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  julie (05.04.2012 13:06)

Arogantní debil,bohužel neodolatelnej,ach jo

12)  Nosska (04.04.2012 22:05)

Ať mu dá, co proto!!!

10)  Twilly (04.04.2012 20:28)

Bože Kris, ta perla

9)  eMuska (04.04.2012 20:20)

zapovězenej pokoj bol úplne perfektný!
kým Bella stála ako soľný stĺp, napadlo mi asi tristo výrazov a viet, ktoré by som mu povedala. čo je chvályhodné. je pekné, že keď píšeš, čitateľ je natoľko zaujatý, že uvažuje o tom, čo číta
Teším sa na pokračovanie!

8)  ireen (04.04.2012 19:46)

Úžasná kapitolka a bořská Bellinka!
Konečně se pořádně nas...(namíchla). Teď čekám teprve HRU!

UKAŽ MU TO, BELLI!!! ..EDÍČKOVI NAFULENÝMU!!!

7)  Kristiana (04.04.2012 19:15)

Teď si říkám, že být Bellou vybodla bych se na něj, ale když si vzpomenu na svých 13 a celkově pubertu... Krásným chlapcům se prostě odpouštělo i idiotský chování.

6)  Sabienna (04.04.2012 19:09)

Tohle je na mašli Edward je blbec, Bella to ví, ale nevadí jí to natolik, aby se na něj vykašlala... Ach, ty hormony Ale to by jinak nevznikaly ty směšné situace, kterým se po pár letech tak hezky zasměje Nebo se příšerně stydíme Bello, Bello, Bello Dostaň ho!

5)  Estampida (04.04.2012 18:39)

Twilly: Hele, taky si říkám, že bych se na něj vyprdla! Ale pak si vzpomenu na sebe, když mi bylo 17 a úplně Bellu chápu! Ona ta nevědomost k tomu asi prostě patří!
Jinak děkuji za komentáře!

3)  Twilly (04.04.2012 17:38)

Vyprdla bych se na něj, být tak na Bellině místě, ale to by asi nebyla zápletka, co?

2)  Marcelle (04.04.2012 16:54)

Edward je teda hustej

1