


20.08.2013 [01:15], Twilly, Poezie, komentováno 18×, zobrazeno 3175×

Tohle je takové moje soukromě-veřejné rozloučení se se Sfin a s jejím vybájeným světem vlků. Její nick mi bude navěky připomínat jedinou a úžasnou osobu - Ivušku, a taky jejího Jacoba (promiň Ness, ona Ivuška k němu tak nějak patří víc, víš?)
Sbohem, Sfin ♥
Vzbudil se plný nadšení a zmatku.
Čím to bylo, že bez dodatku
vyplnil rázem kandidátku,
ve které žádal o azyl.
Před ním se skvěla,
nádherně celá rozechvělá,
hrdá jak výstavní karavela,
již příliv ještě nepodmyl.
Když zavřel oči malinko,
myslí mu něžně zacinklo,
to jméno, které málem uniklo
v jedné z nestřežených chvil.
Sfin, šelma obdiv budící,
jak předloha její sedící
u vrat zajištěných petlicí,
čeká, až do skonání sil.
Azyl byl záhy vyslyšen.
Zřel nejkrásnější ze všech žen
a podlehl. Nebyl připraven
čelit kouzlům mocných víl.
Laskavý čtenář promine,
že Jacob víc nestojí o jiné.
Když ji zří, je to… jémine!
… už vidím na svatebních šatech tyl.
Vysnila si ho, on ji vlastně taky.
A přesto, jsou jak míjící se vlaky.
Střílí svými kouzelnými praky
přímo na svůj cíl.
Najednou snesl se fatální error,
jenž v životě vlků nastolil teror,
když zjevil se odnikud bezvěký doktor
a zprávu svou oběma dí.
Konec je běhům ve dvojici,
neběží vlci líc při líci.
I smečka má strach cokoliv říci,
přestože všichni ví…
U vrat už Sfinga nesedí více.
Nestřeží srdce ni petlice.
Nic nezůstalo po ní, jen jediná svíce,
Jacob a spousta pamětí.
13) hela (20.08.2013 20:21)
11) Anna43474 (20.08.2013 17:59)
18) Alda (29.09.2013 14:40)