08.02.2011 [09:45], sfinga, ze série Blackovi IV. - Trable s pumou, komentováno 29×, zobrazeno 6896×

Jsem naštvaná na všechny v domě.

Povídání s Bellou. Kruci, proč si takhle nerozumím s mámou?

Návštěva ze všech nejmilejší.

Stonání v domě plným upírů je fakt na pytel

Zbytek noci jsem už spala naprosto klidně. Probudila jsem se v Edwardově náruči.

„Asi ses hodně nudil, že jo?“

„Ani bych neřekla,“ ozvalo se z křesla. Seděla v něm Bella. „Podědila jsi po mě ještě jednu vlastnost. Hádej jakou?“

„Netuším.“

„Mluvíš ze spaní, miláčku,“ vysvětlil mi něžně Edward.

„Ne!“ vyjekla jsem.

„Neboj, bylo to mládeži přístupné. Zdálo se ti o boji dvou pum. Asi máš toho svého Cainea plnou hlavu,“ uklidňoval mě Edward.

„Kruci, ale já přece nikdy ze spaní nemluvila! Jestli to zjistí kluci, no potěš pánbůh.“

„Pokud nemíníš se svými synovci spát, nevím, jak by se to mohli dozvědět. My jim to rozhodně říkat nebudem.“

Najednou mi něco došlo.

„Bello, já myslela, že jsi večer odešla?“

„Jsem tu jen chvilku. Pomůžu ti do koupelny. Od Edwarda bys asi pomoct nechtěla.“

Zrudla jsem. To asi opravdu ne.

„Belli, co myslíš, dovolil by mi Carlisle, abych se vykoupala?“ zeptala jsem se.

„Určitě. Jdeme na to.“ Bella mě zvedla jako pírko, odnesla k WC a nechala mě samotnou. Jakmile jsem na ni zavolala, byla zpět a už napouštěla vanu. Potom mi pomohla se svlékáním. Když mě viděla nahou a pomlácenou, její zlaté oči dostaly soucitný výraz. Pomohla mi do vany a nařídila, ať ležím, že mi s mytím pomůže, abych se nemusela předklánět a namáhat se. Bolelo mě to, ale voda mi alespoň dodala pocit uvolnění. Bella mi ze šatny donesla nové pyžamo. Když ho před časem Alice kupovala, určitě musela vědět, co se stane, protože spíš vypadalo jako mikina a tepláky. Prostě bylo vhodný na celodenní povalování.  V pokoji mi zatím Edward perfektně ustlal postel, takže mě tam Bella mohla hned uložit.

„Miláčku, teda páru pořád ještě máš,“ řekla mu naprosto nelogicky Bella.

„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě Edward.

„Tak pomordovaná jako Mibel, jsem já nebyla ani po svatební noci.“

Edward se zatvářil provinile, ale já zařvala smíchy.

Aúú.

Blbej nápad, smát se, když máte břišní svaly jednu velkou modřinu.

„Můžu?“ strčil hlavu dovnitř Carlisle.

„Jestli se jdeš na mě podívat jako děda, jsi tu vítán, ale doktor Cullen má vstup zakázán.“

„Doktor Cullen konstatuje, že jeho pacientka projevuje velkou dávku drzosti, takže i bez vyšetření si je naprosto jist, že je jí lépe. Jak se ti spalo, Mibelko?“

„Nevalně, budila se bolestí,“ odpověděl za mě Edward.

„Trochu jsem s tím počítal. Večer ti dám prášek na spaní.“

„Myslím, že to nebude potřeba, máme jinou metodu, viď?“ mrkl na mě Edward.

„Přece tě nemůžu takhle zneužívat,“ zastyděla jsem se.

„Lehni, než ti dám náhubek.“

„Hajííí,“ přisvědčila jsem jako vzorná pacientka.

„A mě se nezeptáš, jestli ti půjčím svůj soukromý polštář?“ šklebila se Bella.

„Proč? Vždyť stejně nespíš.“

„Páni, v noci to byl zkroušenej uzlíček, který se omlouval i za to, že dýchá a ve dne je to hotová čertice.“

„Hele, kde jsou vůbec ostatní?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Je sobota osm ráno, hádej,“ usmál se Carlisle.

„Vlci jsou ještě v posteli, teta Alice a teta Rose se chystají vykoupit město, strejda Jasper a strejda Emmett honí sportovní kanál v televizi a babi Esmé… Mmm,“ nasála jsem vzduch. „Vaří snídani.“

„Výborně, holčičko.“

Jako by čekala jen na to, otevřely se dveře a dovnitř plula Esmé s tácem.

„Dobré ráno,“ pozdravila usměvavě.

„Dobré ráno, babi.“

Edward s Carlislem mě opatrně zvedli a Bella mi pod záda strčila velký naducaný polštář, takže jsem měla oporu pro sezení. Esmé čárymáryfuk, dvěma pohyby vyčarovala u tácu nožičky a byl z něj stolek do postele.

„Jé, Esméiny vafle,“ zajásala jsem a můj žaludek souhlasně zakručel. Rozesmála jsem je. A smáli se ještě víc, když jsem se pustila do naprosto úžasných, křupavých vaflí, politých medem, posypaných jahodami a štědře ozdobených šlehačkou. A k tomu můj zamilovaný ananasový džus. Moment!

„Kde se tu vzal ten džus? V lednici včera nebyl, protože jsem před lovem řvala na kluky, že mi ho vypili.“

„Esmé ti pro něj dojela do města, prcku,“ Edward mě lehounce cvrnkl do nosu.

„Předepsal jsem ti celodenní rozmazlování. Tak co se divíš?“ řekl Carlisle.

Tak takovouhle péči si dám líbit.

V sobotu večer jsem té péče měla už plný zuby a v neděli vrčela na všechny kromě Edwarda a Belly. Když jste po léta tak trochu ve stínu ostatních a nemáte žádný speciální schopnosti, každá pozornost vás zahřívá jako sluneční paprsky. Jenže, moc slunce škodí. Nejdřív to bylo fajn, sotva jsem na něco pomyslela, okamžitě mi to přinesli, opatřili, pustili, vypnuli, podali… podle toho, o co se jednalo. Ale ono se to rozmazlování dalo snést jen chvíli. Věčně se kolem mě motali, máma se mě každých pět minut chodila ptát, jestli něco nepotřebuju a táta mě dokonce chtěl krmit. Tak jsem se ho zeptala, jak se bude sám sobě líbit bez prstu, protože jestli toho nenechá, tak mu ho ukousnu. Couvnul a ani mě neseřval, že jsem drzá. Emmett mi říkal, neteřinko, teta Alice mě zase pochválila za to, jak jsem si zařídila pokoj, přestože jsem věděla, že jí svrbí ruce z toho, jak touží všechno přeorganizovat. A když i Charlie a Billy do mě neryli, ale ve všem se mnou souhlasili, byla jsem na zhroucení. Jak já byla vděčná za Edwardův dar. Zjistil, v jakým jsem duševním rozpoložení a všechny vypakoval dolů.

Zůstala u mě jen Bella. Ta mi vůbec nelezla na nervy, naopak. Chápala, jak mi to leze na nervy. Vyprávěla mi, že když byla ještě člověk a hrozilo jí nebezpečí, jak ji všichni hlídali. Šíleně jí to štvalo. Všechno. I její kamarádka, kterou už tenkrát brala jako sestru. Dokonce i Edward.

„Mibel, znáš mě a víš, že ani dnes se nijak zvlášť neparádím,“ začala a já ji skočila do řeči.

„Ani nemusíš, protože jsi krásná.“

„Kuš, lichotnice,“ usmála se a pokračovala. „Tak si představ. Edward na lovu a já poprvé spím u nich. Alice pro mě uspořádala pyžamový večírek. Italské jídlo, romantické filmy, pedikura. Ta divoženka mi dokonce krvavě rudým lakem nalakovala nehty na nohou. Pak jsem měla jít spát do jeho pokoje. Věděla jsem, že je tam jen pohovka. Jaký bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že pro mě koupil obrovskou zlatou postel. Páni, já byla naštvaná. Připadalo mi to děsně přehnané a pokrytecké. Kvůli dvěma nocím koupit postel. A tak jsem z trucu lehla na pohovku.“

Usmívala jsem se. Jo, já fakt byla po babičce.

„Spala jsi v ní vůbec?“ zeptala jsem se.

„Před svatbou jen párkrát.“

„A po svatbě?“ zeptala jsem se zvědavě, protože jsem věděla, že nedlouho poté se Bela s Edwardem vzali.

Zakroutila hlavou.

„Přímo ze svatby jsme jeli na líbánky, a když jsme se vrátili… hm, to už jsem čekala tvou mámu a neustále byla pod dohledem Carlislea. Ale to odbočuju. Prostě vím, jak je to protivný. Jenže chápej ty je. Chvilku to s tebou bylo opravdu špatný. A mohlo to dopadnout zle. Navíc, uvědomila sis, že tě obdivují?“

„Mně?“

„Tebe, zlato. Všichni vědí, že upír v zápalu boje je neovladatelný. Nikdo by si neriskl to, cos udělala ty.“

„Hm, já to beru jako obrovskou kravinu. Spíš… no… stýská se mi…“

„Po něm?“ zeptala se tiše.

„Po něm.“

„Vydrž, miláčku. Dneska večer si s ním naši zajedou popovídat.“

„Cože????“ málem jsem vylítla z kůže. Teda, kdyby mě to nebolelo.

„Neboj, Edward se s Cainem domluvil. Zajede za ním s Jacobem a Ness a zasvětí ho. Mluvil o tom s Farrannem a ten to odsouhlasil. Musíme zjistit, co je ten tvůj milovaný zač.“

„Belli, já mám strach. Co když mě nebude chtít? Piju krev a…a…jsem příšera.“

„Pokud tě má rád, vezme to stejně, jako jsem já dokázala skousnout Edwardovo upírství. A když nemá, ať jde k čertu. A jestli se nemýlím, tak on je také příšerou, ne?“

Hm, ať jde k čertu. Jí se to povídá, když má Edwarda jistého. Já Cainea miluju. Nechci ho ztratit.

Celé nedělní odpoledne jsem byla jak na jehlách. Jako na potvoru za mnou nešel ani Edward, ani Jacob, ani Ness. Jako by se báli, že jim to budu rozmlouvat. Po páté bouchly dveře od domu a oni odjeli. Snažila jsem se zabavit četbou své oblíbené Betty McDonaldové, ale marně. Ze zdola jsem slyšela škorpení kluků s Emmettem, Jazzem a Sethem, smích Rosalie, Belly, Eli, Alice a Esmé, Carlisleův hlas, který je mírnil, ale jinak nic. Až kolem půl osmé jsem najednou zaslechla řev všech přítomných, potom hlasité pst a kroky po schodech. Byla jsem rozčílená na nejvyšší míru. Kroky se přibližovaly k mým dveřím, ty se rozletěly a… na prahu stál pobledlý Caine!

Chtěla jsem se vymrštit, jenže jsem zapomněla na svý pomlácený tělo a to zaprotestovalo hned při prvním prudkém pohybu. Se zaúpěním jsem padla zpátky.

„Mibel, co blázníš?“ Caine skočil ke mně a položil mi ruku na čelo.

„Caine, co tu děláš?“

„Asi mě tu nechceš, co? Nedivím se ti.“ Caine sklonil hlavu a poodstoupil dál od mý postele.

„Ne! Opovaž se, odejít, Caine Woode Cougare!“ pohrozila jsem a proklínala svý podlitiny. Kdybych tak mohla se mu pověsit na krk a přitáhnout ho blíž.

Zvedl hlavu a na rtech se mu objevil nesmělý úsměv. Došel zpět ke mně a potom udělal něco tak… absolutně romantickýho, že mi vyhrkly slzy do očí. Caine si totiž u postele klekl a řekl:

„Odpustíš mi to?“

Nevím, co to do mě vjelo, ale já najednou zařvala.

„Nemám ti co opouštět, ty troubo jeden. Kdybych před Edwarda neskočila, tak seš na hadry. Miluju tě, jestli ti to nedošlo.“

Ve stejné vteřině se staly dvě věci. Za prvé, Caine se začal z plna hrdla smát a za druhé, dveře se rozrazily a dovnitř vpadli naši, které přilákal můj řev.

„Ven, všichni, tady se řeší soukromý věci,“ zaječela jsem znova, a kdyby mě to nebolelo, hodila bych snad po nich polštář.

Zatvářili se omluvně a vycouvali. Dveře zavřela Bella, ale ještě před tím na mě stačila mrknout.

Caine dál klečel u mě a koukal na mě jako na svatej obrázek.

„Co je?“ zeptala jsem se nejistě, když už to trvalo docela dlouho.

„Přemýšlím, kdo tam nahoře mě má rád. Já se zamiluju do holky, který nevadí, že jsem zrůda.“

On mi vyznal lásku!

A tobě nevadí, že ses zamiloval do zrůdy? Řekli ti naši, co jsem zač?“ zeptala jsem se a skousla si rty.

„Řekli,“ přisvědčil.

„A co všechno?“

„Hele, Isabelko, já ti to povím pak, ale teď musím udělat něco, co jsem chtěl udělat už dávno, ale bál jsem se, že bych ti mohl ublížit.“

Sedl si ke mně, naklonil se a pak se jeho rty dotkly mých. Tohle nebyla jedna z těch lehkých opatrných pus, kterými mě častoval poslední týdny. Caine mě doopravdy líbal. A já? Já líbala jeho. Zaútočila jsem na jeho rty, a když mě pozvaly dál, propletla jsem svůj jazyk s jeho. Čas pro nás přestal existovat. Až když nám hrozilo, že se z nedostatku vzduchu udusíme, dokázali jsme se od sebe odtrhnout.

„Páni,“ řekli jsme oba najednou a usmáli se na sebe. Svýma krásnýma rukama chytil můj obličej a vdechl mi do úst.

„Miluju tě a je mi jedno, co jsi zač.“

Miluje mě!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

9)  Nosska (08.02.2011 16:46)

Jééé to byla správná romantika

8)  Marketa (08.02.2011 16:06)

7)  sakraprace (08.02.2011 15:20)

Romantika jak vyšitá
Sfin, nádherně napsané a já se těším na další. Jen doufám, že to pro změnu nebude hned na infarkt

6)  CatherineCullen (08.02.2011 15:11)

To je tak romantické. Rychle další kapitoly!!!!!

5)  Ivanka (08.02.2011 14:09)

Tohle je tak krásná náplast na bolavý srdíčko a den na nic. Umíš vytvořit tak dokonalou pohodu, až se bojím, co se se mnou stane, až tady ta pohoda nebude... Moc krásná kapitola plná úžasných perel. Děkuju!

4)  Michangela (08.02.2011 12:03)

1)  Linfe (08.02.2011 10:01)

Začátátek perfektní, přesně jako napoprvé a ten cukrkadnlovej konec? Nic jinýho jsem ani nečekala Bravurní.... lepidlo, ale bravurní Od depresivních povídek jsem tu já, že Těším se na další mail

«   1 2