02.02.2011 [22:39], sfinga, ze série Blackovi IV. - Trable s pumou, komentováno 33×, zobrazeno 6647×

Můj návrat z prvního rande. Babička Bella a její rady.

Je Caine normální?

Lov.

Druhý Edward? Jen to ne!

Vběhla jsem do domu a zabouchla za sebou dveře. Z pokoje se na mě upíraly pohledy všech členů naší rodinky. Bezva! Viděla jsem, jak se táta nadechl a předběhla ho.

„Ahoj, já vím, jdu o deset minut později, omlouvám se, zapovídali jsme se, ne, k ničemu nedošlo, jo, je fajn, jo, líbí se mi, další otázky vám zodpoví Edward, který si to jistě vytáhl z mý hlavy. Hlad nemám, jdu se učit.“

První se rozesmála máma a ostatní se k ní přidali. Za všeobecnýho řehotu jsem vylítla k sobě a zaplula do koupelny. Tam za mnou zaručeně nepůjdou. Ve sprše jsem se zklidnila. Umyla jsem si vlasy, vysušila je a v županu si sedla na terasu. Bylo ještě pořád krásně teplo. Trochu jsem lhala, nešla jsem se učit, to co jsme brali, jsem znala z předchozí školy, prostě jsem jen tak seděla s knížkou na klíně a koukala do údolí. Setmělo se a noc převzala vládu. Z lesa se ozýval šum a hodně z dálky bylo slyšet zvuky zvířat. Blíž si zvířena netroufala, měla z nás respekt.

A pak mi to došlo. Já si tu sním o bezvadným klukovi, ale můžu s ní být? Jsem poloupír, i když před ním utajím chuť na krev, nestárnu. Jak dlouho mu bude trvat, než si toho všimne? Pět – deset let? A i kdybych mu směla říct, kdo jsem a on to překousl a vzal mě takovou, jaká jsem. Dokážu snést, že vedle mě bude stárnout a jednou mi odejde? Mohla bych ho přeměnit, teda ne já, ale třeba Bella. Edward určitě ne, znám jeho názory. Jenomže… mohla bych mu to udělat? Vzít mu šanci na normální život? Chtěl by vůbec nesmrtelnost? Nebo si mám užít, co se dá a až skončím střední, předstírat odstěhování a rozejít se s ním? A není po dvou dnech vůbec brzo na tyhle otázky? Začala jsem brečet. Život je tak složitej.

Ozvalo se zaklepání a do pokoje vplula svým ladným krokem Bella. Dolšla až ke mně na terasu a omluvně špitla: „Smím?“

„Ty vždycky,“ přisvědčila jsem.

„Edward mi říkal, na co myslíš,“ překvapila mě. Děda si přece moje myšlenky většinou nechával pro sebe. Asi na mě byl vidět údiv, protože Bella pokračovala.

„Normálně by to nikomu neřekl, ani mě ne, ale tohle je něco jiného. Trápí se s tebou, ale nechce ti radit. Má dojem, že v téhle otázce je trochu předpojatý. No a tak jsem ho radši vyhnala na lov, ať se uklidní. Pak mě napadlo, že bych si s tebou mohla promluvit. Víš přece, že jsem to zažila. I když to bylo z druhé strany barikády. Chceš?“

Popotáhla jsem nosem a posunula se, aby na lehátku bylo místo i pro ni.

„Bello, co mám dělat?“

„Holčičko, na tohle si musíš odpovědět sama. Nikdo to za tebe nerozhodne. Když mi bylo jako tobě, právě jsem prožila otřes z rozchodu s Edwardem. Tehdy se mi zhroutil celý svět. Nešlo o to, že Edward byl můj první skutečný přítel, to by asi brzy přebolelo, ale já měla tehdy pocit, že jsem ztratila budoucnost. Neuměla jsem si představit, že vystuduju, vdám se, budu mít děti a jednou zestárnu a zemřu.  Nešlo mi o věčnost, šlo mi o věčnost po boku milovaného. Nevytáhnout mě z toho tenkrát tvůj táta, asi bych skončila někde v blázinci. Když jsem už za rok byla vdaná upírka a navíc ještě matka malé Nessie, byla jsem šťastná. A to štěstí ze mě dodneška nevyprchalo. Od té doby jsem jen jedinkrát zalitovala toho, že jsem upír.“

„Kdy?“ zeptala jsem se, protože o tom Bella nikdy nemluvila.

„Před lety, když jsem viděla svou dceru v podzemí Říma, zaprášenou, zničenou ze ztráty svého milovaného. Mého přítele Jacoba. Říkala jsem si, že kdybych se s Edwardem nikdy nepotkala, mohl Jacob žít. Tahle kacířská myšlenka mi jen prolétla hlavou a už jsem se za ní styděla. Jak to dopadlo, víš. Ness jsme osvobodili a Jacoba zachránili, i když to bylo jen o chlup. Ale proč ti to říkám. Mibelko, stejně jako je blbost si říkat, že kdybych v minulosti něco udělal jinak, dopadlo by to líp, zrovna tak je pitomost vzdávat se něčeho jen pro to, že to nemá budoucnost, rozumíš? Jestli i po tak krátké době ho máš ráda, jdi do toho. Dej mu svou lásku a přijmi tu jeho. Věčnost je příliš dlouhá na to, aby žil člověk sám. Edward to zažil a mohl by ti o tom vyprávět své.“

„Děkuju,“ poděkovala jsem tiše.

„Pojď ke mně, ty moje malý neštěstí.“ Bella mě objala a přitiskla k sobě.

„Stýská se mi po dědovi a babi Cullenových,“ řekla jsem.

„Mě taky a hlavně po Alici. Za posledních padesát let jsme byly téměř vždy spolu,“ povzdechla si Bella.

„A nechcete si o víkendu k nim zajet?“ ozvalo se pod námi.

Pod terasou stál Edward.

„Šmíruješ, Edwarde?“

„Nene, jen poslouchám dvě dámy mého srdce.“

„Takže šmíruješ, lásko,“ konstatovala Bella.

Ve vteřině se Edwardova rozcuchaná hlava objevila nad okrajem terasy. Vyhoupl se nahoru a zakřenil.

„Takže já jsem šmírák, jo?“

„Jasně, a ze všech šmíráků ten největší. Lezeš lidem do hlavy, dědo,“ vyplázla jsem na něj jazyk. Jenom zakroutil hlavou.

„Takhle mladá a už tak drzá.“

„Jo, co si táta s mámou udělali, to mají.“

„Přesně tohle říkávala Eli. Vy jste opravdu sestry. A celej tatínek.“

V tu chvíli strčil do dveří hlavu Jacob.

„Kdo je celej tatínek?“

„Tvoje drzá dcera, vlku,“ usmála se Bella.

„Ještě aby byla cizí,“ odfrkl si. „Počkej, jak to myslíš, drzá?“

„Řekla mi, šmíráku,“ stěžoval si Edward.

Jacob se usmál, došel ke mně a pohladil po tváři.

„Hodná Mibel. To není drzost, to je jen holej fakt.“

„Panebože a tomuhle jsem kdysi svěřil naši dceru,“ hraně zaúpěl Edward.

„Spíš se mi pověsila na krk, ostatně byl jsi rád, že ses jí zbavil. Kdo jinej by si takový třeštidlo vzal,“ šklebil se táta.

„Jacobe Blacku, já tě slyšela,“ ozvala se zezdola máma. „Přijdeš se mi omluvit, nebo ti mám přenýst peřiny na gauč?“

„Nessie, nedělej to. Já se chci vyspat a ne poslouchat celý noci zoufalý vlčí vytí,“ prosil Seth.

„Hele, jdi vrtět ocáskem ke svý Alfě,“ houkl táta pobaveně dolů.

Normální večer, ach jo.

K našim se nakonec nejelo. Ona nám totiž volala Alice, že celý víkend bude slunečno a přeprava našich dvou upírů by se lehce zkomplikovala. Domluvili jsme, že přijedeme až koncem měsíce. Před tím jsme si měli ještě zajet na velký lov. A já se těšila na to, až bude škola a já uvidím Cainea. Čekal na mě před školu a mně se při pohledu na něj zase rozbušilo srdce.

„Mazej za ním,“ slyšela jsem za sebou Bellin hlas a potom ještě Jacobovo zavrčení.

Trhni si prackou, táto. Pomyslela jsem si a rozeběhla se.

Stál a usmíval se. Došla jsem k němu a najednou nevěděla co říct, co dělat. Vyřešil to za mě.

„Ahoj,“ řekl a sklonil se ke mně. Zase ten lehký polibek. Jen… něco bylo proti včerejšku jiné. Aha!

Zmizelo několikadenní strniště, které mě ještě včera jemně píchalo do dlaně. Caine byl hladce oholen a voněl nějakou pánskou kolínskou. Naštěstí pro mě, nepřehlušila jeho osobní vůni. Tu nádhernou a sladkou.

„Jak ses vyspal?“ zaskřehotala jsem, protože moje hrdlo bylo náhle vyprahlé. Co bych v tu chvíli dala za kapku vody.

„Krásně. Zdálo se mi o jedné roztomilé slečně.“

„Hm, škoda že se ti nezdálo o mě,“ zatvářila jsem se rádoby zklamaně, ale v nitru se radovala.

„Kecko,“ usmál se, vzal mě kolem ramen a zamířil si to se mnou do budovy školy.

Když jsme si porovnali rozvrhy, zjistili jsme, že kromě té zatracené deskriptivy spolu nemáme ani jeden předmět. Do háje.

„Tak v jídelně, jo?“

Zaskučela jsem, ale on se jen usmál a v mžiku byl pryč. Dovlekla jsem se do lavice k Peggy.

„Tak co?“ zeptala se, sotva jsem dosedla.

„Co, co?“

„Mibel, nedělej se. Včera tě odvážel hned po škole a dneska ráno, když jsem na tebe volala, jsi mě vůbec nevnímala, letěla jsi rovnou za ním,“ řekla káravě, ale oči jí svítily zvědavostí.

„No jo, měli jsme rande,“ zabručela jsem.

„A? Dostali jste se za první metu?“

„Za první metu?“ opakovala jsem nechápavě.

„Panebože, Mibel. Líbali jste se?“

„Ne. Teda jo.“

„Tak jo, nebo ne?“

„Dali jsme si pusu…teda dvě…tři,“ přiznala jsem.

„Wow! A jak líbá?“ Peggy měla oči navrch hlavy.

„Nevím. Říkám ti, že jsme si dali tři pusy. Obyčejný, žádný velký líbání. Stačí?“ Přiznám se, byla jsem už trochu podrážděná.

Peggy ztichla a usmála se.

„OK, přestávám vyzvídat, spokojená?“

Spokojená? Snad. Maximálně spokojená budu, až zase uvidím Cainea.

Hodiny se vlekly jako šnek. Angličtina s Peggy, dějepis s Edwardem a Bellou, fyzika, matematika a po nich biologie zase s Peggy. Konečně oběd. Caine byl zase zábavný společník a my se smály a naši nás pozorovali od blízké stolu a my se cpali a smáli a všichni se po nás ohlíželi a nám to bylo jedno a Caineovi to děsně slušelo a… strašně rychle to uteklo.

A zase hodiny k nepřečkání. Až nakonec mě od smrti nudou zachránil zvonek oznamující konec. Tedy alespoň pro dnešek. Čekal na mě. Už zdálky se na mě usmíval a s naprostou samozřejmostí mi otvíral dveře od auta. Koukla jsem po našich. Táta se mračil, ale pak neznatelně kývl. A znovu se opakovalo předešlé odpoledne. Jen jsme se tentokrát šli projít do lesa. A znovu si povídali. O jeho dětství, skvělém nevlastním tátovi, o mém životě v Anglii, samozřejmě patřičně upraveném. Opakovalo se vše… i ten krátký polibek. Byla jsem dost nervózní. Čekala jsem, že kluk s jeho pověstí se pokusí o víc. Nepokusil. Ani toto odpoledne, ani to zítřejší. Ani za dva týdny. Jen jedna až dvě pusy a dost. Jako by se ostýchal, nebo snad bál. Den ode dne jsem chodila domů podrážděnější. Vrčela jsem na všechny, nesnášela vtipkování a zavírala se v pokoji. Nepouštěla jsem k sobě ani mámu ani Edwarda. A když jednou táta, mimochodem náramně spokojený, pronesl vtip na téma Caine = druhý Edward, prohodila jsem ho oknem. Byl tak vyplašenej, že mi ani nevynadal, ale omluvil se. Zato na mě pěkně ječela máma a já musela shánět sklenáře.

Byl pátek, končilo vyučování. Hned odpoledne jsme měli vyrazit na rodinný lov. I když vlci vlastně lovit nemuseli, jezdili s námi a přeměnění lítali v lese. Dokonce nám občas pomohli skolit kořist. Řekla jsem Caineovi, že jedeme na turistickou výpravu do rezervace a v jeho tváři se objevilo zděšení. Chápala jsem ho, jeho maminka při podobné výpravě zemřela, ale přece mu nemůžu říct, že si musím cvaknout krve. Rozloučil se se mnou zase tím supercudným polibkem a já si umínila, že hned jak se vrátíme, se ho zeptám, co má za problém.

Lov probíhal jako obvykle. Dala jsem si dva jelence a pomalu se vracela. Při lovu jsme se většinou rozdělovali. Upíři jsou hnáni svým loveckým pudem, a ač rodina, snadno by se mohlo stát, že bych v zápalu mohla zaútočit třeba na Bellu. Byla jsem už skoro na místě srazu a tehdy se to stalo…

Ucítila jsem nádhernou vůni dravce. Naproti mně, asi třicet stop vzdálená, stála nádherná puma. Byla větší, než obvykle bývají a její modré oči se na mě dívaly naprosto klidně, jako by se nechystala zaútočit. Hleděla na mě, já na ní a celé mé tělo obestíral nádherný klid. Náhle se za mnou ozval Edward.

„Je moje.“

Pak už jsem jen slyšela, jak se přibližuje. A právě v ten moment jsem pochopila, čí oči na mě hledí z tváře pumy.

„Dědo, ne!“ vykřikla jsem a skočila před ni, abych ji ochránila. Pozdě. Edwarda už ovládal upíří instinkt. Ucítila jsem příšernou ránu do hrudníku a po vteřině ještě jednu.

A potom už nic.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

13)  Linfe (03.02.2011 09:38)

Jako výýýýýýýýýýýýýborná kapitolka. Trochu ohranej úvodní duševní monolog, ale co bychom asi chtěli, když je Mibel tak podobná Edwardovi, že? Naprosto skvělá stčřední část rozhovorů, kdy jsem doslova padala ze židle. Ve škole jsem se nudila společně s ní a podlední odstavec mě z tý židle zase zvednul. PERFEKTNÍ To se nedá jinak říct a další kapitolka bude ještě lepší, jen doufám, že bude fakt brzo.

12)  Lipi4 (03.02.2011 02:22)

Sfin, že jsi poslouchala pod oknem (nějaký víkend v srpnu)? ... Jelikož část o snech byla na víkendovém pořádku - to kecko jsem slyšela mockrát . . . . . .. . Druhý Edward jak by ne , když ho našel Mibel zbožňuje . .. . . .Jsem říkala, že Puma je Puma . .Snad to to naše pískle ( ), střeštiprdlo , přežije ve zdraví a pumě se nic nestlo . .. . . . .Že by dorazil pradědeček v další kapitolce? . . .. . . . .. Krásná kapitolka se Ti povedla.... jsem napnut8 jako k3andz, jak to dopadne

11)  Dennniii (03.02.2011 00:58)

Co to je proboha za konec?????? Okamžitě další díl, prosím, prosím!!!! Jsem strašně napnutá!!!! Co se stalo???? jinak dokonalá kapitolka

9)  Abera (03.02.2011 00:20)

6)  MisaBells (02.02.2011 23:37)

Teda ale - auvajs! ( )
Jelikož mám občas spojler, tak se nemusím rozčilovat a mohu přistoupit rovnou k líbání rukou a ácháním nad skvostně vyvedenou kapitolou! Já tě žeru!

5)  Fanny (02.02.2011 23:36)

Aha, takže problém je oboustraný a jméno doslovné... To jsem opravdu nečekala, ale je to příjemné zjištění jistým způsobem, jen doufám,že se Mibel nic vážného nestalo.

4)  Lenka326 (02.02.2011 23:26)

O-ou, tento způsob odhalení pravdy zdá se mi poněkud nešťastný, jak by pravil klasik.
Tak nějak jsem (asi jako většina čtenářek) tušila, že Caine má s pumou něco společného, měniči nejsou jen vlci, ale že se to semele zrovna takto, tak to jsem nečekala. Edward se žene za kořistí, kterou jeho milovaná vnučka brání vlastním tělem. Prosím honem další dílek, co se stalo a jak moc vážné to je. Doufám, že to všichni přežili.

3)  Michangela (02.02.2011 23:14)

Tak tím odpadá i velká část vysvětlování!

1)  Gassie (02.02.2011 22:52)

Tak rachle další

«   1 2