22.01.2011 [14:30], sfinga, ze série Blackovi IV. - Trable s pumou, komentováno 37×, zobrazeno 7641×

Konečně jsme se nastěhovali do Carlisle. Čeká mě první den ve škole.

Kdo je Peggy? A kdo je Caine?

Puma

Ten dům byl prostě ááách. Fotky a videa, které jsem viděla, ani zdaleka nevystihovaly skutečnost. Stál na samotě za městem a původně patřil nějakému podnikateli, který ho dal postavit pro sebe a svou atraktivní manželku. Bohužel, pro nás bohudík, jeho manželka byla až příliš atraktivní a tak mu utekla s jiným, méně nudným mužem. Dům prodal.  Nám.

Když jsem ho poprvé viděla, rázem jsem se do něj zamilovala. Byl plný světla, které pronikalo ohromnými tabulemi skla. Za sebou jsem slyšela tátu, jak mumlá cosi o Esméovském vkusu. Neposlouchala jsem ho. Jak znám Jacoba, nejradši by žil ve stanu. To asi dělají ty indiánské geny. Vešli jsme společně do haly a Bella vzdechla.

„Jsme doma, Edwarde.“

„Lásko, já si myslel, že ten dům znáš z fotek a proto sis ho vybrala, “ pronesl udiveně a prohlížel si interiér.

„Holky, to se vám teda povedlo,“ řekl uznale táta.

„Hej, co se děje?“ dožadovala jsem vysvětlení. Proč jsou rodiče a prarodiče tak naměkko?

„To nic, Isabelko,“ objal mě Edward kolem ramen. „Víš, ač nevědomky, koupily jste téměř přesnou kopii naší vily ve Forks.“

Zavazadla zůstala v hale a my procházeli domem a postupně si rozebírali pokoje. Na mě čekal splněný sen. Můj pokoj v Cairngorms byl velký a pohodlný, ale… byla to místnost v gotickém hradě. Silné zdi, malé okno a výhled na nádvoří.  Naproti tomu tady budu bydlet v krásné světlé ložnici s francouzskými okny přes celou jednu stěnu. Těmi se dalo vyjít na malou terasu, ze které byl výhled do údolí.  Jedním slovem nádhera. V tomto pokoji, jako jediném, nebyl nábytek a já se nemohla dočkat, až si to tu zařídím. Byl to dárek od našich k mým osmnáctinám. Věděli, jak mi udělat radost.

„Mami, pojedeš se mnou, prosím do města?“ zeptala jsem se hned, jakmile jsem se nabažila výhledu.

„Nessie, pozor, ať nám zbyde něco na účtu,“ smál se Edward.

No jo, tak netrpím odporem k nakupování jako Bella. Jsem normální ženská. Pomyslela jsem si a obrátila oči v sloup.

„Nechcete jet s námi?“

„Nechceme,“ ozvalo se sborově.

Mamka se jen usmála a zavolala taxík. Domů jsme se vrátily až pozdě odpoledne.

V nových autech a v doprovodu nákladního auta patřícího místnímu obchodu s nábytkem.

Dva maníci vyložili nábytek z vozu a chystali se ho nanosit dovnitř.

„Díky, pánové, zvládneme to sami,“ zarazil je táta a vsunul jednomu z nich do kapsy velkou bankovku.

„Jasně, šéfe a díky.“

Sotva auto odjelo, obklopili mužští auta.

„Nessie, ty jsi poklad.“ Tátovi se rozzářili oči při pohledu na to jejich. Ford mustang. Jeho oblíbený typ. V něm prý kdysi vezl mamku na svatbu. Já si vybrala Lexus. Poprvé jsem si kupovala auto. V Cairngorms jsem jezdila s kluky anebo s našima. Ono to bylo bezpečnější. Přece jen nám hrozilo pár útoků od nespokojených upířích klanů. Až v posledních letech se situace zklidnila.

„Tak hej rup, bando. Hoďte sebou, nebo bude Mibel spát na zemi.“ Zavelel táta a se Sethem se chopili prvního kousku. Co by normálním lidem trvalo kolik hodin, upíři a vlci měli hotovo za půl hodiny.

„Tak ségra, ale něco za něco. Půjčíš nám auto. Teď si pro nějaké přibližovadlo odskočíme my a s našima se do Forda nevejdem,“ obrátila se na mě Eli potom, co poslední zásuvka zapadla na své místo v prádelníku.

„Jasně, Eli. Jen nepouštěj k volantu svý synátory. Ráda bych, aby mi z něj nezbyla hromada šrotu. Vím, jakým stylem jezdí.“

„Srabe,“ houkl Charlie, ale smál se.

Hodila jsem Eli klíčky a pak už jen poslouchala postupně utišující se zvuky v domě. Nakonec dvojí nastartování aut a potom… klid. Najednou jsem se cítila nejistá. Za celý svůj dosavadní život jsem nebyla ani chvilku sama. Abych zahnala ten podivný pocit osamění, dala jsem se do vybalování a za minutu to pustila z hlavy. Naši se vrátili večer s dalšími třemi auty. K tátově a mámině Fordu a mému Lexusu, přibyl Edwardův Aston Martin a dva vozy Jaguár, které si vybrali Charlie a Billy. Jeden si pořídil coupé, druhý kabriolet. Jasně, prima lapače na holky.

Další dny byly zaplněny zařizování detailů. Musela se nakoupit elektronika, zařídit připojení na internet, satelit, dozařídit kuchyň, naše pokoje. Uff, zabralo to pár dní, i při naší přirozené rychlosti. Ale potom jsme si už konečně mohli říct – tady jsme doma.

Můj pokoj byl nádherný. Já vím, samochvála smrdí, ale vážně se mi povedl. V Cairngorms jsem měla starožitný nábytek, na stěnách originály od slavných malířů a tak jsem teď chtěla něco úplně jiného. Celý pokoj byl laděný do béžových a hnědých tónů. Místnosti vévodila obrovská postel, ve které se to náramně snilo. Na druhé straně jsem měla stolek a křesla, která vypadala jak z počátku šedesátých let dvacátého století. Znovu to přicházelo do módy. No a u protější stěny pak psací stůl s počítačem. Na okna jsem si nechala ušít závěsy a záclony. Sice proti nám nebyl žádný soused, který by nám nahlížel dovnitř, ale mně se líbí světlo, které skrz ně proniká do místnosti. Vedle pokoje byla šatna, dost velká. Zatím jsem tam měla jen pár věcí. Na terasu jsem si dala křesla a malý stolek a tenhle koutek se stal mým nejoblíbenějším. Trávila jsem tam hodiny a popíjela ledový čaj. Někdy jsem četla, ale většinou jen tak seděla, poslouchala hudbu a přemýšlela.

Prázdniny skončily.

Byl první den školy. Skopové hlavy a jejich rodiče mířili na Dickinson School Law, pátou nejstarší právnickou fakultu ve Státech. My ostatní na Hidden Valley School.

Oukej, nádech, výdech, jde se na to.

Na předchozí škole jsme povinně nosili uniformy, ale dnes poprvé jsem si mohla obléknout, co jsem chtěla. Vida, další poprvé.

Jako by mi něco našeptávalo, co si mám vybrat. Nějaký ďábelský hlásek připomínající Alici, protože jsem tenhle outfit rozhodně neměla v plánu. Krátká tmavě zelená minisukně, smaragdové strečové tričko s velkým výstřihem a přes něj, i když bylo ještě teplo, bolerko ve stejné barvě jako sukně. Místo obvyklých tenisek jsem vklouzla do lodiček. Svou záplavu vlasů jsem pročesala a sepnula zlatou sponou. Dokonce jsem se lehce nalíčila.

Když jsem sešla do obýváku, přivítaly mě solné sloupy.

„Co je?“ zeptala jsem se poplašeně. „Je to moc?“

„Hej, čarodějko, kams uklidila naši tetu, co?“ zavtipkoval Charlie se širokým úsměvem a rentgenoval mě od hlavy až k patě.

„Kruci, jak se dává čelist k sobě?“ přidal se Billy.

„Isabelko, já žasnu. Moc ti to sluší, fakt. A nejsem rád, že s tebou budu chodit do školy,“ řekl naprosto nelogicky Edward. V reakci na můj udivený obličej, dodal. „Ono by mi úplně stačilo, že uslyším reakce místních kluků na mou ženu a dceru, ale to ne, já teď budu poslouchat neslušný myšlenky i o své vnučce.“

Začervenala jsem se.

„Já si tě ohlídám,“ vyhrožoval táta, teda Jacob. Abychom si s kluky zvykli, že na veřejnosti našim musíme říkat jménem, začali jsme je tak oslovovat i v soukromí. Klukům to problém nedělalo a klidně rodiče oslovovali Eli a Sethe, ale mě - Jacobe a Nessie, nešlo z pusy. Naštěstí jsem si pomalu zvykala a tak jsem mu odsekla.

„Hele, Jacobe, a to tě Edward taky tak hlídal, když jsi chodil s Ness?“

„Ještě hůř, drzounko,“ odvětil Jacob.

„Já bych ani neřekl,“ ozval se Edward.

„Jó? A kdo mi vytáhl Jacoba z postele, co?“ podkecla se Ness.

„A kdo tě s ním poslal na dovolenou?“ odporoval.

„Nehádejte se. Ony to mají všechny holky v naší rodině stejný,“ vložila se do hádky Bella a pokračovala. „ Mě táta zakazoval Edwarda. Edward hlídal Ness a ty, Jacobe, jsi jen těžko rozdýchával Elino chování. Takže nikdo nikoho nebude hlídat, nikdo se nebude zaobírat tím, na co případní nápadníci myslí a budeme se chovat jako normální lidi. A jedem, nebo nestihnem‘ začátek školního roku.“

O pět hodin později

Tak v téhle škole se mi bude líbit. Není tak sešněrovaná, všechno je uvolněnější. Jo okukují nás, ale s tím se počítá, ne? Když do místního vzdělávajícího institutu napochodují dva nádherní kluci a dvě krásky…

„Tři krásky,“ šeptl Edward a mrkl na mě, když si ze skříňky bral knížky na další hodinu. Neměla jsem s ním ani jednu hodinu. Já chodila do třeťáku s Ness a Jacobem a Edward a Bella do druháku. I když Edward mumlal, že je potupné, aby byl níž než jeho zeť, nešlo to jinak. Ness se vydávala za jeho sestru, Bella za mou a tím pádem jsme nemohli být ve stejným ročníku. A Jacob na druháka nevypadal.

První hodinu jsem měla angličtinu. Sama, bez našich. Sedla jsem si do zadní lavice a předstírala, že tu nejsem.

„Ahoj, můžu si vedle tebe sednout?“ ozval se nade mnou nesmělý hlásek. Zvedla jsem hlavu. U lavice stála mile vyhlížející holka. Blonďatý rozčepýřený mikádo, modrý oči, drobná. Něčím připomínala Alici.

„Jo, jestli chceš,“ vybídla jsem ji. „Jsem Mibel Cullenová.“

„Já se jmenuju Peggy Starková,“ špitla.

„Peggy jako zdrobnělina od Margareth?“

„Hm,“ kývla a pak se zeptala. „A Mibel?“

„Michaela Isabella. Strejda si to zkrátil a už mi to zůstalo,“ vysvětlila jsem.

„Hezký jméno, mnohem hezčí než moje. Pasuje k hezké holce, jako jsi ty.“

„Ale, prosím tě.“

Do třídy vešel profesor a my se ztišily. V rozhovoru jsme pokračovaly po hodině. Když jsme si porovnaly rozvrhy, zjistily jsme, že máme téměř všechny hodiny společné.  Na další hodině jsme si automaticky sedly zase spolu. A vyprávěly si. Já jí vymyšlenou legendu o nás, nad čím kulila oči, ona mi popsala svou nádherně obyčejnou rodinu. Táta stavební inženýr, maminka v domácnosti, starší brácha u mariňáků. Jak já jí v tu chvíli záviděla. Když jsem pátou hodinu měla společnou s Ness a Jacobem, byly jsme už s Peggy kámošky. Naši jen kulili oči, takovou mě neznali. I já se sama divila tomu, jak jsem se rychle dokázala s Peggy spřátelit. Ale byla jsem tomu ráda, Peggy se stala mou první kamarádkou.  Další dny jsme se od sebe nehnuly. Seděly jsme spolu ve třídě, seděly jsme spolu na obědě, párkrát jsme si odpoledne vyrazily ven. Chechtaly jsme se, špitaly si… náhle jsem měla pocit, že jsem obyčejný teenager a ne poloupír, který musí občas pít krev a nestárne.

Uběhl týden.

Seděly jsme s Peggy na obědě a obě se cpaly pizzou, když se najednou ruch v jídelně nepřirozeně ztišil. Od dveří k pultu s jídlem mířil kluk. Jenže jaký kluk.

Vysoký, štíhlý, ramenatý. Černé lesklé vlasy a dokonale mužná tvář, zarostlá několikadenním strništěm. Šel pružným krokem šelmy a nedíval se napravo ani nalevo. Svaly na stehnech se mu napínaly a já jen vzdychla. Nabral si jídlo, zaplatil a pak se odklidil do kouta k nejvzdálenějšímu stolu. Seděl sám.

„Peggy, kdo je to?“

„To je Caine Cougar,“ šeptla.

„Cougar? To jméno se k němu hodí. Opravdu se pohybuje jako puma. Co je zač a proč sedí sám?“

„Žije s nevlastním tátou. Svýho pravýho prý nezná. Do loňska byl fajn. Hvězda fotbalovýho týmu, holky mu padaly k nohám. Jenomže pak došlo k neštěstí. Jeho mámu na turistické túře rozsápalo nějaký zvíře. Jemu se nic nestalo, ale sesypal se z toho a musel se léčit. Když se vrátil do školy, změnil se. S nikým se od tý doby nebaví, sport nechal a holek si nevšímá. Asi se ještě léčí, protože občas chybí. Je mi ho líto.“ dokončila lítostivě Peggy.

Caine jako by vycítil, že se o něm bavíme, náhle zvedl hlavu a zadíval se na mě. Při pohledu do jeho modrých hlubokých očí mě zasáhl blesk.

Caine Cougar. Caine Puma.

Můj osud.

Peggy Starková

Caine Cougar

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

17)  Lia (22.01.2011 22:51)

moc pěkně napsané s tím Cainem Cougarem bude něco zajímavého, že by patříl do upířího světa? už se těším na další kapitolku

16)  Michangela (22.01.2011 19:33)

13)  Jula (22.01.2011 18:00)

Krásná kapitolka
Caine je úžasný Jsem zvědavá, co se z něho vyklube

12)  Fanny (22.01.2011 17:52)

Peggy je moc fajn, jen mě mrzí, že s nimi upíři či poloupíři po nějaké době musí "rozloučit". Začínám se v tom občas trochu ztrácet, ale jinak krása jako vždy a Caine? No, uvidíme...

8)  Nosska (22.01.2011 16:40)

Jééé, že by další měnič a následný otisk??

7)  MisaBells (22.01.2011 16:06)

áááááááááááááááááá hííí uhhhhhhhh heeeeeeeeeh... Tak teď to rozjedeme na plný pecky! Kámoška Peggy se mi líbí! Pokoj je dokonale luxusní a písmenka v kapitole dechberoucně uchvancoucňujícně sfingovská! Já tě prostě miluju!!! Super díl

6)  eMuska (22.01.2011 16:02)

Ach jéminé! Tak to je úžasné! Krásne si to napísala, tešáám na pokráčko! Vyzerá to fakt skvelo!

5)  Lenka326 (22.01.2011 15:48)

Moooc hezké!!! Tak už teda víme, proč "Trable s pumou", teda spíš s Pumou . A moc se na ně těším, protože Caine je opravdu fešák a k tomu jeho tajemný pohled, ajajaj .

Díky za pohodový dílek a vyhlížím ty trable

4)  Ivanka (22.01.2011 14:59)

Tak tohle je moc i na mě! Ty jsi sem dala mého oblíbeného herce, který je v mém žebříčku nejkrásnějších herců do desátého místa. Miluju tě! Takže, mám svoji vlastní teorii, co je vlastně Caine zač. Podle jména bych odhadovala, že se asi mění v pumu či co... No a minulý rok rozsápal svoji maminku při první proměně... Možná ( spíš určitě) se pletu, ale tohohle se budu držet, dokud mi to nevyvrátíš. Pokojíček se mi moc líbí. Super oddychová kapitola.

3)  Dennniii (22.01.2011 14:45)

Aahhh tak ten Caine teda je kousek . Už se nemůžu dočkat na nějaký setkání s ním, ale něco mi říká, že má určitě nějaký tajemství, co? Je takovej záhadnej, tajemnej. Už se moc těším na pokračování

2)  Hanetka (22.01.2011 11:49)

Sfinguško, slintám! Caine se ti povedl. A příště se už určitě seznámí osobně, že jo? Nemůžu se dočkat!

1)  Gassie (22.01.2011 11:03)

Hm... Caine Zajímalo by mě, co je zač. Co se mu stalo? Proč chybí...
Vyrojilo se nějak moc otázek. Ale u záhadného fešáka to rozhodně neškodí.

«   1 2