04.05.2011 [22:15], sfinga, ze série Blackovi IV. - Trable s pumou, komentováno 22×, zobrazeno 6800×

Ředitelka a Obhájce

Stephen Jackson

Při každém zazvonění telefonu jsem doslova nadskočil. Měl jsem strach, že mi zavolá Edward Cullen, nebo Jacob Black a oznámí mi, že Caine… Ne, nebudu na to myslet. Oni mu pomůžou, musí!

Nikdy jsem nepátral po tom, co byl zač Jennifeřin bývalý muž, který si z ní s oblibou dělal boxovací pytel. Byl jsem v sedmém nebi, že tu vzácnou bytost můžu nazývat svou ženou. Že si vybrala mě, o dost staršího, usedlého, nudného chlápka, který nadto ani nemůže dát ženě dítě. Byl jsem nevýslovně šťastný, když měsíc po svatbě mě malý Caine oslovil tím krásným slůvkem, táto. Osud nám dopřál jen deset společných let. Nejdřív mi surově vyrval z náruče Jennifer a teď mi bere i syna. Jaké prokleté dědictví předal skutečný otec Caineovi? A co jsou zač ti podivní teenageři, kteří se o něj teď starají? Tuším, že mi neřekli celou pravdu, ale vlastně ani nestojím o to, ji znát. Strávil jsem u nich Díkuvzdání a tolik smíchu, pohody a vzájemné lásky jsem dlouho nezažil. Ať jsou tyto podivné bytosti kýmkoliv, můj syn je v dobrých rukou.

Pět dní potom, co ho uprostřed noci odvezli, se u mě objevil Edward se svou ženou Bellou. Stále jsem si nemohl zvyknout na to, že ti dva mladí lidé jsou ve skutečnosti prarodiči. I když… jakmile Edward promluvil, bylo na něm znát, že je na světě o mnoho déle, než sedmnáct let, které oficiálně přiznával. Byl velmi rozumný a měl přirozené charisma. Navrhli mi, že Cainea na pár týdnů odvezou ke svým známým do Evropy. Prý mají s podobnými případy zkušenosti.

Byl jsem kategoricky proti. Protestoval, že je to daleko, že ty lidi neznám, že mu můžou ublížit, že…

Bella si sedla ke mně, vzala mé ruce do svých chladných dlaní a zadívala se mi hluboko do očí. Topil jsem se v tom zlatém pohledu.

„Stephene, věř nám, chceme mu pomoct.  Co ho čeká tady? Bude se trápit on i Mibel a za pár týdnů, nebo měsíců se může situace opakovat. Jestli máš strach z našich přátel, tak se bát nemusíš. Jsou stejní jako my, jen jsou na světě o trochu déle, než my. Ostatně tam nebude sám, pojede s ním Mibel a já s Edwardem. A nám přece věříš, ne?“

Pohladil jsem ji po tváři a pokusil se usmát.

„ Já ti tedy budu věřit, Bello. Na jak dlouho to bude?“

„Mysleli jsme tak na měsíc. Tvůj syn potřebuje vypadnout z prostředí, kde mu to všechno připomíná,“ odpověděl mi Edward.

„Fíííí,“ hvízdnul jsem. „Jak to provedeme se školou?“

„Neboj, Carlisle má mezi lékaři dost přátel. Caine dostane omluvenku, že podstupuje léčení. Vlastně ani lhát moc nebudeme. No a my tři přerušíme školu, třeba z osobních důvodů. A abych tě ještě víc uklidnil. Odvezeme ho do Skotska ke spřátelené rodině. Žije s nimi i Isabelčin bratr, náš nejstarší vnuk. Se svým synem budeš denně ve spojení, jen se kvůli časovému posunu musíte domluvit, kdy ti bude volat, aby tě nebudil,“ uklidňoval mě Edward.

„Víš, co? Já znám ředitelku vaší školy. Kdysi jsem s ní chodil na střední. Zajdu za ní a domluvím se s ní. Nebojte, nic ji neprozradím, jen se domluvím na uvolnění vás čtyř. Stejně by se to obtížně zařizovalo, když jsou vánoční prázdniny,“ nabídl jsem. „A co Mibel? Jak se má?“

Edward se zatvářil zmučeně.

„Proboha, co se jí stalo?“ vyděsil jsem se.

„Nic,“ usmála se Bella. „Mibel se má dobře. Jen se kvůli Caineovi chytla se svým tátou. Jacob jí nechtěl dovolit, aby za ním chodila, ale prosadila si svou.“

„Statečná holka. Tak proč se Edward tváří jak boží umučení?“

„O jeho schopnosti číst myšlenky přece víš. No a tvůj syn a naše vnučka…“ Bella se významně odmlčela a zdvihla své dokonalé obočí.

„Na tom by nic nebylo, ale víš, jak mi bylo trapně, když jsem musel přede všemi vysvětlovat, že ji neškrtí, že se jen rozhodli si trochu užít?“ vybuchl rozhořčeně Edward.

Rozesmál jsem se. Caine! Rošťák jeden. Holky se na něj lepily pomalu už od školky. Ale Mibel ho vodí na hedvábné šňůrce. Vzpomněl jsem si, jak za mnou před Vánoci přišel a řekl, že pod stromek nechce nic jiného, než nový nábytek do pokoje. Došlo mi, proč. Nejsem ani hloupý, ani starý. Vím, že můj syn není žádný andílek a že si sem v mé nepřítomnosti vodil holky. Na tomhle děvčeti mu musí moc záležet, když kvůli ní nově zařizuje pokoj.

Edward měl ještě něco na srdci.

„Máme ještě jednu prosbu. Nemohl by ses podívat po dokumentech, které se týkají tvé ženy? Chceme zjistit, co je Caine zač a k tomu potřebujeme vědět, odkud vlastně pochází.“

„Podívám se po tom a zítra vám to přinesu,“ slíbil jsem a potom jsem se nejistě zeptal. „ Budu ho moct vidět?“

„Jistě. Je už v pořádku,“ uklidnila mě Bella.

S tím jsme se rozloučili a já šel najít číslo na Natálii. Neviděl jsem ji už fůru let. Jen jsem zaregistroval, že jí před pár lety zemřel manžel a je sama jako já. Když slyšela, že se týká Cainea, pozvala mě navečer k sobě.

***

O půl sedmé večer jsem zazvonil u jejích dveří. Otevřela mi dívka sedící na invalidním vozíčku.

„Ahoj, já hledám Natálii Torryovou, jmenuju se Jackson.“

„Dobrý den, já jsem Claire,“ pozdravila. „Maminka už na vás čeká. Pojďte, prosím dál.“

Gestem mě pozvala dál, bravurně vozík otočila a rozjela se k pootevřeným dveřím.

Vykuleně jsem ji následoval. Netušil jsem, že má Natty postiženou dceru. Všiml jsem si, že nikde nejsou prahy, které by znesnadňovaly pohyb kolečkového křesla. V obývacím pokoji seděla má dávná kamarádka. Ze zdvořilosti někomu, koho jste dlouho neviděli, říkáte, že se vůbec nezměnil. Natty jsem to nemusel říkat, ona se opravdu nezměnila. I když jí bylo stejně jako mě dvaapadesát, vypadala jako dobře udržovaná třicátnice.

Vstala a natáhla ke mně ruku.

„Vítej, Stephene, vůbec ses nezměnil.“

„Totéž jsem chtěl říct, já tobě, ale na rozdíl od tebe bych nemusel lhát.“

Usmála se a kolem očí se jí objevila drobounká pavučina vrásek.

„Tys‘ byl vždycky džentlmen.“

„Já vás tu nechám si navzájem lichotit a jdu něco dělat,“ ozvala se Claire a zavřela za sebou dveře. Díval jsem se za ní a v duchu ji litoval. Taková mladá a krásná holka.

„Netušil jsem…“

„Že mám dceru mrzáka?

„Netušil jsem, že máš dceru, ale… zajímá mě, co se stalo. To má od narození?“ zeptal jsem se.

„Následek bezohledné jízdy jednoho zfetovaného chuligána,“ povzdechla si Natty. „Claire je vymodlené dítě. Narodila se mi, když už mi bylo šestatřicet. Carl se v ní viděl. Sportovala, tancovala, chodila do zpěvu. Tenkrát, když se to stalo, ji vezl na krasobruslařský trénink. Napálil to do nich sedmnáctiletý kluk, který se před jízdou posílil drogou. Carl byl na místě mrtvý a Claire skončila s přerušenou míchou.  Paradoxně ten syčák vyvázl jen s několika odřeninami.

„To je mi líto a mrzí mě, že jsem vám nemohl pomoct, když se to stalo.“

„To nic, ty na tom taky nejsi zrovna nejlépe, co? Tvá žena… před rokem. Vlastně jsem si na tebe a Cainea vzpomněla, když jsme ve zprávách slyšela o té nové oběti. Jak to nese?“ zeptala se s účastí.

„Špatně, znovu se sesypal. Proto jsem vlastně přišel. Natty, on už to tady sám nezvládne. Přítel mi nabídl, abych ho poslal do sanatoria v Anglii, prý mu tam pomohou. Bude pryč měsíc.“

Natálie pokývala hlavou, že chápe. A já na ni vybalil celou prosbu. Že potřebujeme uvolnit Bellu, Edwarda a Michaelu Cullenovi. Že ten přítel, je jejich otec a v tom sanatoriu pracoval a že doporučil, aby s ním jel doprovod. A já kvůli škole nemůžu. Cullenovi tam ještě před půl rokem bydleli, znají to tam a jsou natolik rozumní, aby Cainea ohlídali. A na Michaele, že je až nezdravě závislý. Sám jsem se sobě divil, jak lekce dokážu lhát, ale šlo o dobro Cainea.

Dívala se na mě a bylo vidět, že přemýšlí.

„Kdyby za mnou přišel kdokoliv jiný, asi bych ho vypakovala s tím, ať ti si příště vymyslí něco důvěryhodnějšího.  Tobě ale věřím. Samozřejmě, že vím, že tvůj chlapec chodí s tím Cullenovic děvčetem. Párkrát jsem na ně sama narazila, jak se někde v koutku muchlují. Víš, když k nám nastoupili, trochu jsem se bála. To víš, teenageři bez dozoru, navíc tak zamotané rodinné vztahy. Dnes si říkám, že kdybych měla na škole víc tak slušných a odpovědných mladých lidí, byl by požitek učit.“

„Já vím. Znám se i s jejich rodiči, proto se nebojím s nimi Cainea pustit. Natty, prosím tě, dalo by se to zařídit? Carlisle Cullen samozřejmě pošle omluvenku z rodinných důvodů, učení doženou.“

„Vydrž,“ řekla Natty. Vzala z pracovního stolu notebook a přihlásila se do databáze jejich školy.

„To máme… Edward Cullen, Isabella Cullenová… Michaela Cullenová… Caine Cougar. Hmm… Prospěch všichni výborný, žádné kázeňské přestupky. Dobře. Oceňuji, že jsi za mnou přišel a řekl to na rovinu. Tak ať mi jejich otec pošle omluvenku. Vybavím to po prázdninách sama. Ale, Stephene, ať počítají s tím, že po návratu je čekají zkoušky ze všech předmětů. A to i Cainea. U něj samozřejmě záleží na tom, jaký bude jeho zdravotní stav.“

„Díky,“ řekl jsem s úlevou.

„Nemáš zač, Obhájče.“

Měl jsem pocit, že špatně slyším. Ne, neměl jsem halucinace, ona mi opravdu řekla mou přezdívkou ze školy. Bůh ví, kdo ji tenkrát vymyslel. Jednou jsem se kdysi zastal spolužáka, kterého nespravedlivě obvinili, a už mi to nikdo neodpáral.“

„Už tenkrát jsi chtěl hájit nevinné lidi,“ poznamenala, když viděla můj údiv.

„Bohužel po škole to ze mě vyprchalo, soudní systém mě prostě semlel a vyplivl. Proto dneska učím a nedělám advokacii.“

„Třeba ve skrytu duše doufáš, že vychováš novou generaci právníků, kteří změní náš nedokonalý systém,“ řekla.

„Třeba.“

Zvedl jsem se a rozloučil se s tím, že ty omluvenky donesu sám. Ve dveřích mě něco napadlo.

„Natty, nechtěla by sis někdy někam vyjít? Třeba na kafe?“

Co mě to proboha napadlo?

„Ráda,“ odpověděla k mému údivu a já se cítil náramně dobře.

***

Edward

Seděl jsem s Bellou v křeslech v letadle směr Edinburgh.  Ne, nezbláznil jsem se. V letadle, v křeslech. Neletěli jsme první třídou, kde bychom měli dost pohodlí, ale soukromým letadlem Cessna Citation X, patřícím královské rodině. Dali nám ho k dispozici. Mnohokrát jsem s ním už letěl. Jenže vždy to bylo takříkajíc pracovně.  To jsme s Bellou byli ještě členy královské gardy a hasili upíří vzpoury po celém světě. Jak jsem Jacobovi záviděl, že Ness zůstává doma v bezpečí. Já měl Bellu vždy sebou. Její štít nám mnohokrát pomohl, ale já se o ni pokaždé nesmírně bál. Naštěstí to pokaždé dopadlo dobře.

Dnes poprvé jsem si let vychutnával. Moje láska seděla vedle mě a naše vnučka a její milý se k sobě tulili na protější pohovce a spali bezesným spánkem. To jejich objetí nemělo v sobě nic erotického, spíš byli jako dvě malé děti. Díval jsem se na ně a vzpomínal na dobu už dost vzdálenou, kdy jsem seděl v Bellině pokoji a pozoroval, jak spí.

Vzpomínáš, lásko?

Usmál jsem se na svou ženu, vzal ji za ruku a přitiskl si ji ke rtům. Měla mě dokonale přečteného.

„Edwarde, myslíš, že mu to pomůže?“ šeptla a bradou ukázala na Cainea.

„Doufám. Víš, že já vidím jen to, na co dotyčný v tu chvíli myslí. Farranův dar je dokonalejší, dokonce i Aro se mohl jít schovat. Je tu něco, co jsem raději nahlas neřekl. Když Caine myslí na to napadení, je to jako by mu dolů sjížděla nějaká opona. Poslední, co si v obou případech pamatuje, jsou žluté oči svítící z křoví.“

„Ale to znamená…“ vyhrkla nadšeně Bella.

„Klid, lásko. Nedělej předčasné závěry. Ostatně to je také důvod, proč jsem to nikomu neříkal. Když budeme mít štěstí, Farrann mu to z hlavy vytáhne. No, a jestli ne, odpočinek mu neuškodí. Stephen se mezitím doma podívá po dokumentech, které by nám řekli, odkud přesně byla jeho žena. Představ si, že mu to nikdy neřekla. Divné, co?“

„Jestli ji její první muž opravdu týral, nedivím se jí, že za sebou chtěla zamést stopy. A tady našla hodného muže, přátelé, klid. Je mi líto, že tak dopadla.“

„Víš, co mě napadlo, paní Cullenová?“ zeptal jsem se a zadíval se na Bellu s veškerou láskou, jaké jsem byl schopen.

Zavrtěla hlavou.

„Poprvé, co tímhle letadle letíme, nemusíme plánovat strategii boje. Ti dva spí… nechceš vstoupit do Mílového klubu?“ ušklíbl jsem se a světácky přimhouřil oko.

„Ty jsi blázínek, Edwarde Cullene, ale asi proto tě miluju,“ vydechla má láska.

„Znamená to, ano?“

Kývla.

Vzal jsem ji za ruku a potom tu nejkrásnější ženu na světě odváděl směrem k umývárně.

Tam rozhodně budeme mít kýžené soukromí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!