29.05.2012 [10:30], Sheela, Povídky na pokračování, komentováno 14×, zobrazeno 2150×

Bella, která žije ve Volteře, poznává krásného Aleca, do kterého se zamiluje a později se s ním i fyzicky sblíží. Poté, co Bella otěhotní, ji Alec opustí ze strachu, že by se o ní mohli dozvědět vládcové. Bella se vydává na vlastní cestu života, kde potká Edwarda a jeho rodinu, ale dovolí její mateřský pud sblížit se s nimi? A co malá Elizabeth, jak se vypořádá se svojí jedinečností?

„Pšt, zlatíčko, spinkej,“ tišila jsem svoji holčičku, která plakala v posteli. Její bledé tvářičky pokrývaly slané kapky vody a hnědé oči byly zarudlé od neutichajícího pláče. Vyndala jsem ji z postele a pevně ji objala. Mému malému zlatíčku rostly zoubky, takže to s ní nebylo k vydržení. Ani kapky, které nám dala doktorka, nezabíraly a ona pořád trpěla bolestmi. Strčila jsem jí prst do pusinky a nechala ji, aby křečovitě kousala a plakala. Věděla jsem, že se musí vybrečet.

„Zlatíčko,“ zavzlykala jsem a pohladila ji po vláskách. Nenáviděla jsem, když moje holčička brečela. V této chvíli jsem si připadala bezmocná. Prošla jsem se s malou Elizabeth po hotelovém pokoji a z kufru vylovila kousátko, které by jí údajně mělo pomoct. I s Eli jsem se musela odstěhovat z města a od své rodiny. Všimli by si, že na mé holčičce je něco divného. Není se čemu divit. Je to poloupíří dítě, které jsem zplodila s upírem, kterého jsem potkala ve Volteře. Myslela jsem, že spolu budeme navěky. Tedy aspoň tak to původně říkal, ale když jsem otěhotněla, odešel a nechal mi jen kreditní kartu s penězi. Ano, byla jsem za ty peníze vděčná.

Já i moje holčička jsme cestovaly do Forks. Malého zapadákova, kde skoro pořád pršelo a sluníčko skoro nikdy nevysvitlo. Zatím jsem ještě nezjistila do jaké míry je si Eli podobná se svým otcem. Alec byl opravdu úžasný muž, krásný, chytrý a hlavně zábavný. Ráda jsem s ním trávila volný čas, a když došlo na sblížení, po fyzické stránce nebyla jsem vůbec nervózní. A to i přesto, že jsem věděla co je zač. Zabijácký upír s vražednou schopností. Každý večer, když se vloupával do mého okna, mi vyprávěl, jak to chodí ve světě upírů. Docela mě překvapilo, že mají i své zákony, které by se neměli porušovat, a on porušil jeden z nich. Prozradil člověku o jeho existenci.

„M-m,“ dostávala ze sebe během breku Elizabeth a já se na ni usmála.

„Zítra už budeme ve Forks. V našem malém domečku,“ zašeptala jsem jí a ona jako kdyby mi rozuměla, přikývla a přestala plakat. Byl jí jen týden a ona už se chovala jako mnohem starší dítě. Nepřekvapilo mě to. Přece jen je z části upír, takže její vývoj je zrychlený.

„Pa-pa,“ zaskřehotala Eli a já se zasmála a rozepnula jsem si pár vrchních knoflíčků u košile, kterou jsem měla na doma. Moje holčička si automaticky našla cestu k mému prsu a přisála se k bradavce.

„Pij, zlatíčko,“ zašeptala jsem k ní a jemně ji pohladila po tvářičce. Nemohla jsem se dočkat, až dojedeme do Forks a zabydlíme se v našem domě. Alec nám na kartě nechal opravdu hodně, hodně peněz takže jsem si mohla koupit velký, útulný dům a nechat si ho rovnou vybavit.

Elizabeth během papání usnula a ze snu jen automaticky pila. Já jsem si byla stoprocentně jistá, že krásnější dítě na světě není.

***

Brzy ráno jsme opustily hotel a naším autíčkem se vydala do Forks. Cesta od motelu k Forks trvala hodinu a půl a já se modlila, aby to moje holčička vydržela. Chápala jsem, že to neustálé cestování ji už přestalo bavit.

„M-m,“ zamručela a vyndala si dudlík z pusinky, aby se na mě následně usmála. Sundala jsem jednu ruku z volantu a pohladila ji po tmavých vláskách.

„Za chvilku tam budeme,“ informovala jsem ji, ale ona už mě ignorovala a hrála si se svými prsty. Nikdy jsem nevěřila tomu, že budu šťastná, když porodím dítě tak mladá, ale kdykoliv jsem se podívala na Elizabeth, věděla jsem, že bych nikdy čas nevrátila zpátky a nic nezměnila.

***

„Tak tady jsou klíčky od domu a od garáže. Garáž má také dálkové ovládání, které vám umožní parkování. Doufám, že vám vše vyhovuje,“ řekl mi realitní agent, když mě provedl po domě a já podepsala smlouvu.

„Je to tu perfektní,“ pochválila jsem a nadechla se čerstvého vzduchu. Náš dům se nacházel kousek od lesa, za což jsem byla vděčná, protože po narození Elizabeth se mé tělo změnilo a já někdy musela na lov, abych si chytila srnku nebo jelena. Navíc jsem měla tušení, že i El bude potřebovat později krev. Zatím ji stačilo mé mléko, v kterém byl upíří jed, ale pro normální vývin bude chtít i krev. Počítala jsem s tím.

„Kdyby něco tak mi zavolejte a já hned přijedu. Myslím, že ale žádný problém by tu být neměl. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí, kdy se opravily plynovody, elektrické vedení a potrubí. Vše by mělo být nové,“ informoval mě agent a já jen přikyvovala. Ten dům jsem se zamilovala na první pohled, a i kdyby zde tekla špatně voda, neuměla jsem si představit, že bych toto místo opustila. Dokonce mi připadalo, že i El se tu líbí. Když jsme se proházeli po zahradě, živě jsem si představovala, jak tu nechám postavit hřiště a vykopat bazén.

„Tak to by mohlo být vše. Přeji vám hodně štěstí do života, slečno Swanová,“ popřál mi agent a nastoupil do naleštěného Mercedesu. S úsměvem na tváři jsem odemkla branku a poté dveře do domu. Připadala jsem si jako malé dítě na Vánoce.

„Tak co, El, líbí se ti dům?“ zeptala jsem se, ale ona jen plácla rukou a něco zabrblala.

„Budu to brát jako souhlas,“ zasmála jsem se a nesla ji nahoru do patra, kde měla dětský pokoj hned vedle mé ložnice.

„Andílku, ty si teď půjdeš lehnout a maminka zatím vybalí všechny věci, abychom to tu měli pěkné, dobře?“ El jen zažvatlala a začala si cucat palec. Položila jsem ji do postýlky, která v pokojíku byla a přikryla ji peřinkou.

„A teď spinkej, andílku,“ šeptla jsem jí a políbila ji na čelíčko. S posledním pohledem na moji krásnou holčičku jsem vyšla z pokojíku a zamířila si to do přízemí k autu, abych vytáhla krabice, které jsem stihla sbalit při rychlém odjezdu. V kufru bylo kolem šesti krabic a dvě velké tašky, které byly hozené ještě na sedadle. Všechno bylo moje oblečení a pár věcí, které jsem stihla koupit El, těsně předtím než se narodila.

Všechny krabice jsem donesla do domu a začala z nich vyndávat věci. Byla tam fotka mě a Aleca, když jsme spolu byli na výletě, pak tam byla fotka mámy a táty a ultrazvuk El. V jiných krabicích bylo nádobí, ozdoby, sošky a různé kraviny z mého pokoje. Třetí krabice obsahovala můj notebook a knihy. Zbytek krabic a tašek obsahovaly moje oblečení a výbavu pro El. Různé flaštičky, odsávačky a podobně. Docela mě překvapilo, že jsem sebou měla tolik věcí.

Z kapsy riflí jsem vyndala mobil a vytočila číslo domů. Ozval se záznamník a já si oddychla. Nedokázala bych s nimi normálně mluvit poté, co jsem utekla.

„Ahoj, mami a tati, jsem v pořádku, právě jsem se nastěhovala do bytu a všechno je super. El je také v pořádku. V klidu spí. Někdy se zase ozvu. Bella.“ Nemělo smysl jim vykládat, že mám velký dům, který jsem koupila za peníze, které mi dal můj ex kluk – mimochodem upír – hned poté co zdrhl. Ne, opravdu všechno vědět nepotřebují. S pocitem únavy jsem se posadila na pohovku a zavřela oči.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Diosa (29.05.2012 14:15)

Tak jenom doufám, že se v téhle povídce neobjeví Jacob, asi bych to nevydýchala (neberte si to špatně, ale myslím si , že chlapů bude až až) Těším se na další

1)  Marcelle (29.05.2012 11:34)

Vypadá to zajímavě

1