19.04.2011 [17:00], Kristiana, Povídky jednorázové, komentováno 46×, zobrazeno 7700×

Parodie. Stmívání naruby. Prostě Svítání!

Pokud mě budete chtít ukamenovat (a věřím, že budete chtít), vybírejte prosím větší a hezčí kameny. Udělám si z nich skalku :-).

Vždycky jsem věděla, že je Edward jiný než ostatní. Výjimečný. Teď jsem se konečně měla dozvědět pravdu.

„Jsem upír,“ vydechl a tvářil se jako by ode mě čekal ránu.

„Vážně?“ vypískla jsem nadšeně. Zdá se mi to? Musím snít! Přece bych nemohla mít takové štěstí. Zajímá se o mě upír!

„Ano,“ přikývl.

„To je bomba.“ Šťastně jsem mu skočila kolem krku a dala mu pusu na tvář.

„Že jo,“ zdál se najednou mnohem nadšenější. „Počkej až ti ukážu, jaký mám super zuby a jak dobře běhám. To teprve něco uvidíš!“

Může být něco lepšího než mít přítele upíra? Určitě nemůže.

Najednou se Edward zarazil. „Víš, je tady ještě něco, co bych ti měl říct. Má rodina není jako ostatní upíři. Neživíme se zvířecí krví jako ostatní, ale pijeme lidskou. Nechceme být zrůdy, co zabíjí malá nevinná zvířátka, která ani nemají možnost se bránit. Není to vůbec fér! Lidí po světě běhá přes šest miliard, zatímco zvířátek je od každého druhu jen několik tisíc. Bohužel ostatní upíři se na náš životní styl dívají dost skepticky,“ mluvil a přitom máchal rukama.

„Já to chápu. Musí být těžké odolat. Hlavně pro Carlisla, když je veterinář.“

„Proto ho tolik obdivuju. Jeho odolnost vůči zvířecí krvi je fascinující.“ Horlivě jsem přikyvovala. Carlisle je hrdina.

„Možná by jsme mohli zajet k nám. Alice tě ráda uvidí a Esme se nemůže dočkat až tě pozná.“

„Dobře. Už se moc těším. Vyrazíme hned?“

„Pokud ti to nevadí, tak hned.“

„Fajn, jedeme,“ pokrčila jsem rameny.

Chytl mě za ruku a společně jsme se vydali k jeho Volvu zaparkovanému na školním parkovišti vedle mé plechovky. Teď když můj náklaďáček stál vedle jeho nablýskaného fára, jsem se za něj styděla. Možná bych ho mohla nechat umýt a natřít, bude potom vypadat líp.

Sotva jsme vystoupili z auta před jejich domem, vyběhla Alice a padla mi kolem krku.

„Jsi skvělá Bello. Vzala jsi to tak dobře.“ Chytla mě za ruku a táhla dovnitř, kde mě okamžitě začala seznamovat se členy rodiny, které jsem zatím neznala. Až na Rosalii neměl nikdo s mou přítomností problém.

„Edwarde, co tě to napadlo?! Dotáhnout sem člověka!“ zavřeštěla hned po tom, co nás Alice konečně představila.

„Mám ji rád,“ namítl.

„Rád bys mohl mít klidně i někoho jiného. Třeba Tanya nebyla špatná.“ Mrcha! Už teď mi bylo jasné, že s ní nikdy vycházet nebudu.

„Nesnášela jsi ji. Vlastně jsi nemohla vystát všechny moje partnerky!“ zvýšil hlas Edward.

„Náhodou Jacoba jsem si oblíbila. Takové malé slaďoučké štěňátko. A náramně jste se k sobě hodili.“ Ztuhla jsem. Edward a Jacob? He?

„Říkal jsem partnerky,“ připomněl jí a na poslední slovo dal důraz. „Jake byl omyl. Potřeboval jsem jen utěšit a on mi ochotně nabídl svou náruč.“

„Ale…“

„Rose, nech to plavat. Je to Edwardova volba. Všichni jsme doufali, že mu to s Jakem vydrží navěky, ale bohužel. Třeba Bella nebude špatná. A když budeš chtít pořídím ti hlídacího psa nebo klidně i vlkodlaka,“ skočil ji do řeči Emmett a chlácholivě ji pohladil po rameni.

„Velkýho huňatýho vlkodlaka?“ fňukla dojatě Rosalie.

„Jakýho jen budeš chtít, lásko.“

„A může s námi spát v posteli?“ zeptala se a Emmett zbledl. „Neboj, když budeme dělat TO, půjde za dveře,“ snažila se ho Rose uklidnit.

„Ale vždyť TO děláme pořád,“ reagoval zmateně Emm.

„Holt TO budeme muset omezit,“ rozhodla nekompromisně Rosalie. Emmett vypadal, že ho každou chvíli klepne, ale jeho slovní obrany jsme se nedočkali. Pozornost všech přitáhla Alice, která strnula v půli pohybu a zůstala zírat před sebe.

„Co jsi viděla?“ zeptal se Edward, když se vzpamatovala.

„Něco strašného,“ vykoktala. „Šla jsem po chodníku, někdo do mě vrazil a já spadla do kaluže. Moje nádherné šaty od Diora byly úplně zničené!“

„Kdy?“

„Před dvanácti lety.“

Všichni se tvářili soucitně a postupně milou Alici objímali. Úplně jsem nechápala, co se děje. Podívala jsem se na Edwarda a očima ho prosila o vysvětlení.

„Víš, někteří z nás máme dary. Alice vidí minulost,“ na moment se odmlčel a naklonil se blíž ke mně, aby ho ostatní neslyšeli. „Mezi námi dvěma, mám pocit, že si Alice vymýšlí a minulost nevidí. Ona je hrozně sklerotická a pravděpodobně si jen občas na něco vzpomene. Jako třeba včera viděla jedny svoje staré boty, jak v nich jde na ples a pak obrátila dům vzhůru nohama, aby je našla. Že je v minulém století vyhodila, už neviděla.“

„Má ještě někdo další dar?“ vyzvídala jsem.

„Jasper pracuje s emocemi ostatních. To mi připomíná Jaspere, mohl bys Alici nahodit do lepší nálady? Zdá se, že ji to vidění dost vzalo.“

„No problem,“ souhlasil jmenovaný. Zvědavě jsem se na něj dívala a čekala, jak bude uklidňování Alice probíhat. Jasper zašátral v kapse a vytáhl několik papírků a sáček s trávou.

Jointa ubalil nevídanou rychlostí. Asi má praxi.

Podal ho Alici, která se okamžitě pustila do jeho kouření. Jasper se rozhlídl po místnosti.

„Carlisle, vypadáš nervózně. Nedáš si radši taky?“ Nakonec jsme si dali všichni a světe div se, měli jsme skvělou náladu.

„Budeme se stěhovat,“ vykřikla najednou Rosalie.

„Do Číny,“ navrhl Emmett.

„Skvělý nápad, Emme, Číňanů je hrozně moc. Potřebují trochu zredukovat počet,“ zapojil se do plánování i Carlisle.

„Esme, jdeme balit,“ řekla Alice a už tahala kufry ze skříně.

„Můžu mít otázku, Carlisle? Nejsem rasista, ale nebude mít jejich barva pleti a tvar očí vliv i na chuť krve?“ zarazil nadšení všech Jasper.

„Ach, na to jsem nepomyslel, ale snad v tom nebude problém. Rose, mám pocit, že na škole máte několik dětí z Asie. Nezaběhla bys mi pro jedno? Uděláme ochutnávku, ale vyber prosím nějaký starší ročník.“

„Můžeme balit?“ zeptala se nejistě Alice.

„Samozřejmě, plány měnit nebudeme. Vždycky se přece můžeme živit turisty nebo si na jídlo zaběhnout do vedlejšího státu,“ reagoval okamžitě vždy klidný Carlisle. Alice s Esme se vrátili k přetahování o ty největší kufry.

„Proměním Bellu, aby mohla jet s námi,“ rozhodl za mě Edward a hned na to mě odvedl do svého pokoje. Položil mě na postel a zakousl se mi do krku. Moje tělo pohltili plameny.

Odcházející Edward se zarazil ve dveřích. „Zapomněl jsem se zmínit, že to trochu bolí. Ale neboj, přežiješ to a pak budeš jako já.“

Shrnutí

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

6)  NoName (19.04.2011 17:21)

Nenávidím paróde na Súmrak ale ako povedala Ajjinka, bola to jazda, viem si predstaviť Jaspera ako balí joint a Carlisle, ktorý chce ochutnať no wow... v každom prípade príjemné prekvapenie
P.S. Tie kamene už boli nachystané, ale nápad so skalkou sa mi zdá celkom sľubné

4)  ambra (19.04.2011 17:20)

Alice vidí minulost . Jasper a jeho práce s emocemi . Ovšem Edward plus Jake a Rosalie smutná z jejich rozchodu - to jsem se málem udusila .
Díky, Kristy, je to nápadité, skvělé, svěží!!!
Ne, ještě musím tohle: Proměním Bellu, aby mohla jet s námi,“ rozhodl za mě Edward

3)  Ajjinka (19.04.2011 17:14)

Byla to jízda
Originální a nepřehnaný, to se mi líbí

2)  Nebraska (19.04.2011 17:11)

Dostalas mě
Když mi Ajjinka poslala úryvek se stěhováním do Číny, neodolala jsem a pustila se do čtení - a Alice s Jasperem mě totálně rozsekali

«   1 2 3