03.12.2010 [07:30], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 28×, zobrazeno 6969×

Tonyho kocovina.

Rozhovor s Jacobem.

Nessie a Edward.

Ukolébavka

Jacob

Ráno jsem Bellu s Ness vypakoval z baráku. Nechtěl jsem, aby můj rozhovor s Tonym měl svědky.  Potom jsem šel do jeho pokoje. Jakmile jsem otevřel dveře, praštil mě do nosu pach alkoholu. Fuj, to je síla, pomyslel jsem si a šel toho násosku vzbudit.

„Vstávej, mladej.“

Jenom něco zamumlal a převalil se na druhý bok.

Tak to ne. Na hrubej pytel, hrubá záplata. Popadl jsem ho a odnesl do vany. A pustil na něj studenou sprchu.

„Whaúúúú!  Jaku, ty ses snad zbláznil!“ zařval Tony a hrabal se z proudu ledový vody. Neřekl jsem ani slovo a přidal trochu teplý.

„Už ses probral? Fajn. Vysprchuj se, ohol, převlíkni a švihej do kuchyně. Chci tě tam vidět do patnácti minut.“ Přikázal jsem mu, otočil se na patě a nechal ho samotného.

Netrvalo mu to sice patnáct, ale dvacet minut, ale došel. Voněl sprchovým gelem a vodou po holení a oblékl si čisté džíny a triko. Zase to byl ten starý Tony, jen oči měl zakalené a okolo jednoho se mu vyjímal monokl. Následek mého včerejšího úderu. Posadil se na židli a podepřel si rukou hlavu.

„Hlavu mám jak střep a žaludek jak na vodě,“ zasténal.

Postavil jsem před něj sklenici.

„Vypij to!“

Nedůvěřivě k tomu přičichl, ale napil se. Během pár vteřin v něm zmizel celý obsah.

„Co v tom bylo?“

„Životabudič. Rajský protlak, syrové vejce, worcester, pepř a minerálka.“

„Fuj.“ Zašklebil se.

„Pomohlo ti to, ne?“ usmál jsem se.

„Jo,“ připustil. „Je to lepší.“

„Tak fajn, můžem si promluvit. Tony, nevím sice proč, ale včera ses příšerně opil. To by tak nevadilo, každej chlap to aspoň jednou za život provedl, mne nevyjímaje, ale cos měl za řeči, to byla sprosťárna.“

Vykulil na mě oči.

„Ty si to nepamatuješ?“

Zavrtěl hlavou a zasténal, protože ho ten pohyb zabolel.

Zopakoval jsem mu jeho včerejší urážky. Díval se na mě vyděšeně.

„J… aku, to to si děláš srandu, tohle jsem přece nemohl říct?“

„Řekls to. Mě to mrzí víc, než Bells. Myslel jsem, že jsem z tebe vychoval slušnýho chlapa, ale asi se mi to nepovedlo.“

Vstal, šel ke dřezu, roztočil naplno kohoutky a strčil pod ně hlavu. Po chvíli je zavřel a šel ke dveřím.

„Kam jdeš?“

„Sbalit se. Nezasloužím si s vámi bydlet. Tohle mi ani ty, ani máma, nemůžete nikdy odpustit.“ řekl tiše.

„Neblbni, ty ochmelko jeden. Mámě se omluvíš a já už si to s tebou vyřídil.“ usmál jsem se, když jsem viděl, jak tam kajícně stojí.

„Vyřídil?“ Tony si přejel po monoklu a sykl.

„Jo, to máš ode mě.“ Přisvědčil jsem a pokračoval. „ Hele, nech to bejt, vyřídili jsme si to a já nejsem zvyklej se zbytečně patlat v citech. Jen bych od tebe rád slyšel, proč nejsi u Tanyi a jak to, že ses tu objevil v tomhle stavu.“

Sedl si zpátky ke stolu.

„Vykopla mě. Definitivně.“

„A sakra. A důvod?“

„Můj povedenej tatínek,“ řekl hořce.

„Do háje, snad ti v intimní chvilce nevzdychla do ucha jeho jméno?“

Podíval se na mě a zakroutil hlavou.

„Ona ho brání. Vždycky ho bránila. Před lety ve Volteře mi řekla, že to je čestnej chlap a že se s mámou rozešel jen kvůli nedorozumění. Tenkrát jsem to nechal bejt. Jenže tentokrát… prostě když jsem přijel, poznala na mě, že se něco děje. Před ostatníma se neptala, ale po… po milování to ze mě dostala. Strašně se zaradovala, když slyšela, že se zde objevil. Myslel jsem, že kvůli tomu, že ho chce a cejtil jsem se strašně, že mě chce vyměnit za vlastního tátu. Jenomže, ona už ho nechce. Dělá se naději, že se dá s mámou zase dohromady. Řek jsem jí svůj názor na toho parchanta a ona se strašně rozzuřila. Řekla, že jsem nevděčnej hajzl a že už mě v životě nechce vidět. Vyhodila mě z domu a věci za mnou vyházela oknem. Ještě, že ostatní byli na lovu, protože bych to asi nerozdejchal.“

Představil jsem si nahýho Tonyho, jak se oblíká před barákem a začalo mi ho být líto. Nedivím se, že to chtěl spláchnout.

„Tony, neber si to tak. Upřímně. To tě tak žere, že jste se rozešli?“

„Já nevím, Jaku. S Tanyou to bylo fajn, i když jsem věděl, že má jiný chlapy. Já spal taky s jinýma. Nechtěli jsme po sobě věrnost. Jenomže ona byla moje první, to přece víš. Všechno co vím o sexu, jsem se naučil od ní. Seš taky chlap, takže to nejspíš chápeš.“

Zakroutil jsem hlavou.

„Promiň, kamaráde, ale v tomhle ti neporadím. Sám víš, že já měl jen jednu ženskou, tvou sestru a doufám, že to tak i zůstane. A co se týče milování, oba jsme byli naprostí jelimánci. Takže se dá říct, že bys měl učit spíš ty mě.“

Rozesmál se.

„Jsme my to ale rodinka.  No nic. Jak říká přísloví. Pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Ještě jednou, promiň, Jaku. Přísahám, že už se nikdy tak neopiju. A hele, kdes vzal vůbec recept na ten vyprošťovák?“

„Tenkrát, když jste odjeli do Volterry, jsem se příšerně opil. Měl jsem pocit, že mě Bella zradila, že za vás víc nebojovala. Druhej den jsem se probudil u Sama a Emily s bolestí hlavy. V puse jsem měl jak v polepšovně. Emily mi chtěla uvařit kafe a dát aspirin, ale Sam řek, že to není na kocovinu dobrý, že to ještě víc vyrajbuje žaludek. No a pak mi namíchal tohle.  Znal to od jednoho známýho, kterej dělal barmana. Dodá to prej tělu vitamíny a zklidní zažívací trakt. Nezkoumám, proč to funguje, ale hlavně, že to funguje. Tak co, dáš si snídani, synu?“

„Jo, rád.“

Umíchal jsem pro oba vajíčka, udělal topinky a nalil čerstvej džus. Zatímco jsme se cpali, řekl jsem mu o nevítané návštěvě, a o tom, že Ness se asi bude chtít s Edwardem vidět. Vzal to kupodivu klidně.

„Hm, ať si dělá, co chce, ale já ho teda vidět nechci, a hlavně ne po tom, co mi kvůli němu dala Tanya kopačky,“ zamumlal s plnou pusou a napil se džusu.

No já bych byl taky radši, kdyby se s ním moje Nessie nevídala, ale co můžu dělat.

Nessie

Špatně jsem spala. Jacob spokojeně pochrupoval, ale já nemohla usnout, jak jsem byla rozrušená z Tonyho. A taky trochu z toho, že jsem viděla tátu. Byl úplně jinej, než jak nám o něm vykládal Jacob. No, ono se není vlastně čemu divit, když ho ten můj plyšovej vlček nemá rád.

Když nás ráno poslal pryč, dala si mamka spicha s tetou Alicí. Číslo jejího telefonu měla od jejich společného lovu.  Teta nás vzala na nákupy. Mamka mě sice varovala, že je Alice nákupní maniak, ale nebylo to tak hrozný. V poledne jsme vyšly ověšené taškami, já na sobě nové hadříky. Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla, že Alice považuje oblečení za jednorázovku.  Prostě to svlékne a dá do charity. Tak se u nás nikdy neplýtvalo. Jo, máme peněz dost, ale to neznamená, že si jich nevážíme.

„U nás se pere a žehlí, Alice,“ vysvětlila jí mamka. „oblečení se vyhazuje, jen pokud je roztrhané, nebo vyšlé z módy.“

Teď zase kroutila hlavou Alice. Zábavná teta, fakt.

„A co teď?“ zeptala jsem se, když jsem v autě slupla hamburger.

Teta se zatvářila tajuplně.

„Nessie, nechceš zajet k nám? Bella asi nebude chtít, protože je tam Edward, ale tobě přece nevadí.“

„Mami, můžu?“ obrátila jsem se na mamku.

Jen vzdychla.

„Tak jeď, ty trdlo. Alice, dáš mi na ní pozor, rozumíš?“ varovala tetu. Ta zavýskla a vytáhla mě z auta. Ve vteřině mě nacpala do porsche, kterým přijela, a vyrazily jsme.

Dům Cullenů stál na samotě za městem. Byla to velká vila, světlá, samá skleněná plocha. Sotva jsme dorazily, vyhrnuli se všichni ven a já se málem stala první poloupírkou udušenou láskyplným objetím. Když jsem se konečně vymotala z houfu svých nových příbuzných, zjistila jsem, že na schodech stojí ještě někdo. Edward, můj otec. Stál tam, opíral se o zábradlí a nejistě se na mě usmíval.

Došla jsem pomalu k němu a chtěla ho pozdravit. Místo toho jsem mu najednou visela kolem krku. Tiskl mě k sobě a jenom opakoval: „Moje Nessie, moje dcera.“

Nevím, proč jsem se mu rozhodla tak rychle důvěřovat, když nás tolik let neviděl, ale něco mě k mému neznámému otci táhlo. Za námi se ozvaly dojaté vzlyky Esmé, Alice a Rosalie.

Edward mi ukázal celý dům. Kuchyň, kterou měli zařízenou kvůli lidem. Velkou obývací halu, jejich pokoje. Zůstala jsem u něj. Jeho místnost byla přecpaná knihami a cédečky. Od mamky jsem věděla, že má rád hudbu a rád čte. Posadila jsem se na pohovku a chvíli si jen tak povídali. Ptal se mě, co mě baví, co studuju, ale ne na Jaka, ani na náš předchozí život. Asi se bál. Já mu to v hlavě neukázala. Kvůli Tonymu jsem se naučila své myšlenky skrývat, takže mu byl jeho dar k ničemu. Najednou někdo zaklepal na dveře a dovnitř strčil hlavu Emmett.

„Hej vy dva, nechcete jít k nám? Edwarde, nemůžeš si dceru syslit jen pro sebe.“

Táta se usmál, vzal mě za ruku a spolu jsme sešli do haly k ostatním. Teprve teď jsem si všimla, že tu stojí koncertní křídlo. Něco mě napadlo.

„Můžu?“ zeptala jsem se a prstem ukázala na klavír.

„Ty hraješ?“ vyjevil se Edward.

Kývla jsem. Hru na klavír mě začal učit Marcus ve Volteře. Bavilo mě to a Marcus tvrdil, že mám absolutní hudební sluch a paměť. Stačilo, aby mi jednou přehrál skladbu a já ji okamžitě zahrála. Sedla jsem na stoličku a položila prsty na klávesy.

Zahrála pár prvních tonů, když jsem na svých ramenou ucítila ledové otcovy ruce. Otočil mě na židličce k sobě a roztřeseným hlasem se zeptal.

„Odkud to znáš?“

„Z cédéčka, které má mamka. Jednou v noci si ho pouštěla, a já to odposlouchala,“ vysvětlila jsem.

„Nessie, to je ukolébavka, kterou jsem složil pro tvou maminku. Neříkej, že ona to CD pořád má.“

Přikývla jsem.

„Asi tě má pořád ještě trochu ráda, tati.“

Poprvé jsem na jeho tváři viděla šťastný úsměv. Byl nádherný. A tenhle krásnej chlap je můj táta.  Přitáhl si ke klavíru obyčejnou židli a vybídl mě.

„Hraj dál, prosím.“

Znovu jsem začala hrát ukolébavku a po chvilce se vedle mých objevily otcovy ruce. Začali jsme hrát čtyřručně. Ladilo nám to, jako bychom si to secvičovali mnoho týdnů.

Nakonec jsme spolu hráli celé odpoledne.

Večer táta nedal jinak, než že mě on odveze domů. Slíbil, že mě jen vysadí před domem. Jenže když jsem vystupovala z auta, objevila se přede dveřmi mamka. Za mnou se ozval vzdech a táta vylezl ven. Stáli proti sobě, nic neříkali, jen se na sebe dívali.

Prokristapána, jak jen tohle dopadne?

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

8)  semiska (03.12.2010 10:59)

NO, Tony bude asi pěkně zabejčenej než Edwardovi odpustí jeho rozchod s Tanyou. Nessie byla báječná. Jak hrála na klavír mě dojalo stejně jako Edwarda. Ten konec je malinko v napětí. Očekávala jsem, kdy nastane tahle chvíle, a proto jsem na ni velmi zvědavá.
Kapitolka nádherná. Sfingo, moc se ti to povedlo. Jsi skvělá spisovatelka.

7)  sakraprace (03.12.2010 10:51)

Jo tak to muselo být pořádný množství alkoholu, když si Tony nic nepamatoval Ovšem Jake je jednička. A Ness s tátou a klavír, jsem dojatá až na půdu
Krásné, naprosto krásné

6)  Linfe (03.12.2010 10:38)

Uaaaaaaaaaaaaaa tohle byl zase dokononalej díl. Tohle jsou ty správné střípky Jake s Tonym byli kouzelní, Jake byl správnáckej, je vidět, že se na svůj věk chová jako opravdovej dospělej a táta. A Edward s Nessie, klavír? ... dokonalý a ten konec áááchací konec.Těším se na další dílek. Fakt vážně moc

5)  Lipi4 (03.12.2010 10:35)

Sfinguško , . .. já nemám slov, jelikož tohle je naprosto krásná, úžasná, nádherná kapitolka . .. . Já už se nemůžu dočkat dalšího dílku . .. Ano, vím, že to nejspíš bude trvat hodně dlouho, ale to snad nějak zvládnu

4)  Ewik (03.12.2010 10:16)

Krásný díl!

3)  Lenka326 (03.12.2010 10:01)

Děkuju za krásný dílek, že jsi se pustila do psaní, bylo to úžasné . Úplně s nimi prožívám všechny jejich emoce, naději všech Cullenů, ale samozřejmě nejvíc Edwarda, jeho radost ze setkání s dcerou, která ho chce mít ve svém životě. Bylo mi líto Tonyho, ale on se z rozchodu s Tanyou asi brzo vylíže, víc se bojím jeho reakce na otce. A Bella? No skončila jsi v nejlepším, takže moc moc prosím, nenechávej nás dlouho čekat, jak zareaguje.

2)  Hanetka (03.12.2010 08:27)

JO, prokristapána, jak jen tohle dopadne? Sfingo, zlatíčko, neříkej, že zásek už povolil! Anebo ne! Říkej a opakuj to pořád dokola a piš! Takhle napnuté nás nemůžeš nechat dlouho.... prosíííííííííííííííím.

1)  Eleanor (03.12.2010 07:53)

Utrhne mu hlavu Ne, dělám si srandu, ale asi bych mu nakopala. Já jen tak lehce neodpouštím

«   1 2