27.11.2010 [09:15], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 33×, zobrazeno 6831×

Kapitola plná rozhovorů.

Příjemných i nepříjemných.

Na to zapomeň, Nessie!

Alice

Ty dva dny ve společnosti Belly utekly jako voda. Lovili jsme a povídali si a lovili a škádlili se… Nemůžu říct, že by byla zpět Bella, kterou jsem znala před patnácti lety. To by ani nešlo. Tenkrát to byla křehká lidská dívka se srdcem na dlani. Dnes byla jiná. Ale nádherně jiná. Nemyslím jen její krásu, ale jako by upíří život vykrystalizoval její skrytou stránku. Stala se rozhodnou, silnou, nezávislou. Všimla jsem si toho už u nich. Hlavou rodiny byla ona, nikoliv Jacob. Přesto si uchovala svou laskavost a dar rozdávat lásku všem kolem sebe.

Ano, zůstávala v ní stopa hořkosti a hněvu, o tom nebylo pochyb, ale já měla pocit, že si to vybíjí při lovu. Vypadala jako bohyně, když se hnala za svou kořistí. Když skolila a vypila pumu, neměla na svém oblečení ani trhlinku, ani malinkou kapku krve. V tu chvíli mi připomněla Edwarda. Taky on byl pokaždé jako ze škatulky, na rozdíl od Emmetta, který vždy domů přicházel orvaný jako samice. Ty dva musíme dát znovu dohromady, prostě musíme. Já vím, že si ji můj bratr, za to co provedl, nezaslouží, ale vidět ho, jak se ta léta trápí, bylo nesmírně bolestné.

Bellu jsme vysadili u nich a vraceli se domů.  Emmett a Rose se od nás odpojili, prý ještě nemají lovu dost.

Já ti dám lovu, nenasyto.

Už, když jsme se blížili k domovu, měla jsem dojem, že slyším klavír a čím víc jsme se přibližovali, tím jasněji tóny zněly.

Ale to přece… Edward už dávno nehraje. Prakticky na klavír nesáhl od vlastní svatby, a to že jeho křídlo putuje s námi, je už jen čistě ze zvyku. Ale nebylo pochyb, někdo v domě hrál. Ostatní to taky zaregistrovali.

K domu jsme se připlížili jako duchové a opatrně vešli do pokoje. U okna stálo křídlo a zpívalo pod prsty mého bratra. Edward se zavřenýma očima hrál naprosto neznámou skladbu. Byla jásavá, hravá a plná radosti. Hladila po duši. Nejvíce mě ale dojal Edwardův výraz. Ten tam byl bolestínský výraz, který od zjevení Belly a jejich dětí, neopouštěl jeho tvář. Najednou byl zpátky můj milovaný bratr. Jemně se usmíval a hudba mu z prstů přímo tryskala. Ještě posledních pár tónů a nastalo ticho. Probral se z vytržení a otevřel oči.

„Edwarde, synu, co se stalo?“ zeptal se opatrně náš otec.

„Mluvil jsem se svou dcerou, Carlisle. Nezlobí se na mě.“ Zašeptal a na tváři se mu usadil úsměv.

„A co Jacob Black, nepokusil se z tebe udělat sekanou?“ zeptal se můj Jasper.

Edward jen zakroutil hlavou. Viditelně byl mimo a Jasper mi to kývnutím hlavy potvrdil.

„Ještě jsem u nikoho necítil takový pocit štěstí a otcovské lásky, jako u něj.“

„Z Renesmeiných myšlenek jsem se dozvěděl, že Bella byla s vámi, ale nic nevím o Anthonym.“

Ajajaj, tak jak mu tohle říct. Sotva jsem na to pomyslela, vyskočil.

„To si snad děláte všichni blázny,“ vyhrkl a těkal očima po nás všech. „Tanya?!“

Dopadl zpátky na stoličku. „Mě už nepřekvapí nic.“

„Ale tys překvapil mě, synu.“řekl Carlisle a přistoupil k Edwardovi. „Čekal jsem, že z faktu, že Tanya uhnala tvého syna, budeš minimálně naštvaný.“

„Nemám právo být naštvaný. Já ho nevychoval, nejsem jeho skutečný otec. To oslovení si musím teprve zasloužit a něco mi říká, že s Anthonym to půjde podstatně hůř, než s jeho sestrou.“

Zvedl hlavu a zadíval se přímo na mě. „Když mi v sobotu Renesmé řekla ve svých myšlenkách – táto, cítil jsem se jako nejšťastnější bytost na světě.“

Sedla jsem si mu na klín a objala ho kolem krku.

„Neboj, Edwarde, pomůžeme ti. I my chceme, abyste byli rodina.“

„Anthony tě nemá rád, cítil jsem to z něj, ale mohla by ti pomoci jeho schopnost číst myšlenky. Když uvidí, jak na ně myslíš, možná, že ho to obměkčí,“ přidal se Jasper. „Největší boj svedeš asi s Bellou. To, žes jí ublížil, ji paradoxně velmi zocelilo. Stala se z ní silná osobnost a na medové řeči asi nedá. Asi dvakrát na tebe padla řeč a já pokaždé hlídal, jaké emoce to u ní vyvolá. Cítil jsem z ní naprostou lhostejnost. To není dobré.“

Edward mi zabořil hlavu do ramene.

„Jo, hochu, co sis rozlil, to si sám musíš uklidit. Myslím, že právě ta okolnost, že ji miluješ jako nikoho na světě, zapříčinila tu tvou přehnanou reakci. Kdybys ji tak neměl rád, nebál by ses o ní a nežárlil tak. Tak a teď pusť mou ženu, nebo začnu žárlit ještě já.“ Dodal s úsměvem můj milovaný.

„Jazzi, Bella je štít, co když vědomě kryje své emoce?“ zeptala jsem se a slezla Edwardovi z klína.

„Ale na ni přece nepůsobily jen mentální schopnosti, emoce jsem z ní cítil naprosto zřetelně.“ oponoval můj manžel.

„Tenkrát byla ještě člověk. S upíří podstatou mohl její dar zesílit.“

„Kde bereš tu jistotu, Alice,“ zeptala se mě Esmé.

„Já sama nevím, asi jsem si ze střípků poskládala obraz jiné Belly, než jak jí vnímáte vy. Asi je to tím, že je pro mě víc, než jen přítelkyně. Mám pocit, že si tak trochu před námi chrání své skutečné pocity. Určitě jí Edward není lhostejný. A navíc je to upírka. V okamžiku přeměny zamrzla ve stavu, v jakém byla, tedy i se svými city a tehdy přece ještě čekala, že se k ní vrátíš, ne Edwarde?“

Smutně se usmál, ale neodporoval mi. Škoda že, díky tomu vlčkovi, nevidím jejich budoucnost.

Bella

Doma mě přivítalo hrobové ticho. Podivné… Jasně, Tony se od Tanyi vrátí až v úterý, Jacob ho ze školy omluvil, ale doma mají být Jake s Ness a mělo by se ozývat jejich obvyklé pošťuchování. V obývacím pokoji seděla na gauči Nessie a četla si. Když mě uviděl, sklapla knížku a pozdravila.

„Kde máš Jaka?“ zeptala jsem se.

„Jel se projet na motorce.“

„Bez tebe? Copak jsi mu provedla, uličnice?“

„Nic, spíš tobě, mami.“ Nessie vstala a s nejistým výrazem ve tváři přistoupila ke mně. Přísahám, že první co mě napadlo, bylo, jestli není těhotná. Na mou přímou otázku, odpověděla rozhodným zavrtěním hlavy. Potom mi přitiskla ruku na tvář.

Jejíma očima jsem viděla, jak se nad ní sklání Jacob, jak ji objímá a líbá. Tak tohle vidět nech… Najednou se Jacob zarazil a vyhrkl: Vylez, pijavice.

A pak jsem pochopila Nessiiny rozpaky. Za mými zády se setkala se Edwardem a co hůř, byla při něm. Strhla jsem jí ruku dolů a napřáhla se. Přikrčila se a dívala se na mě pohledem vyplašené laně.

Zarazila jsem se. Co to proboha dělám? Já chci bít svou dceru? Proč? Že nemá srdce okoralé jako já? Že to její dokáže milovat? A to nejen svého snoubence, ale i muže, díky kterému je na světě?

Zhroutila jsem se do křesla a tupě zírala před sebe. Nevnímala jsem nic kolem sebe a jenom přemýšlela. O pravdu jsem se tak změnila? A může za to skutečně jenom on? Proč nedokážu minulost hodit za hlavu? Jsem tu přece na věčnost, tedy pokud mě nezabije nějaký upír, a nemohu takhle žít dál. Vždyť já do té své nenávisti zatahuju i lidi, kteří jsou mi bližší než vlastní život. A opravdu Edwarda tak nenávidím? Nebo se jen bojím chvíle, kdy ho opět spatřím a neodolám mu?

„Nessie… já…promiň,“ vykoktala jsem.

„Ty promiň, mami. Nevěděla jsem, že se budeš tak zlobit,“ řekla vyplašeně a opatrně si sedla ke mně do křesla. Vešly jsme se tam obě.

„Nessie, asi jsem zapšklá ježibaba a ten celibát mi leze na mozek.“ Vysvětlila jsem a Ness na mě koukala s otevřenou pusou. Takhle otevřeně jsem s ní nikdy nemluvila. Jenže já najednou zjistila, že si potřebuju s někým promluvit. S přítelkyní, kterou jsem už léta neměla.

A tak jsme si začaly povídat. Vyprávěla jsem jí, co jsem cítila k Edwardovi, jak mě k němu přitahovalo jeho otevřené nepřátelství a jak jsem zjistila, kdo vlastně je. O tom, že jeho ke mně vábila moje krev, ale po čase, že vábení ustoupilo do pozadí a proměnilo se v lásku. Naprosto iracionální, ale o to víc nádhernou. Jak jsem se s ním po jeho prvním návratu chtěla milovat a on mě ze strachu odmítal. A potom jak náš vztah vyvrcholil svatbou a nádhernými líbánky.

„Tohle všechno chápu, ale proč ses rozhodla zůstat sama? Já nejsem slepá a moc dobře jsem si všimla, že se ve Volteře okolo tebe točila spousta krásnejch chlapů.“

Tahle otázka mě dostala.

„Já, sama nevím. Asi ve mně zůstal pocit, že mu musím zůstat věrná, jako by moje tělo nechtělo porušit slib věrnosti, když mě obvinil z nevěry.“

„Mami… jestli nechceš, abych se s ním stýkala, nebudu.“

„Ne, Ness, to je jen a jen tvoje volba. Jen tě prosím, abys ho nevodila sem a nedávala nás dohromady. Na to zapomeň, Nessie.“

„Slibuju, maminečko.“ Ness se mi vrhla kolem krku. Seděly jsme si v objetí hodnou chvíli, když jsem ucítila vůni lesa. Jacob se vrátil. Opatrně strčil hlavu dovnitř.

„Neboj, k boji nedošlo, Jaku.“

„Bells, jestli chceš, tak já ho zakousnu,“ řekl nejistým hlasem a jako odpověď se mu dostalo dvojího zavrčení. Koukal na nás, jak spadlý z višně.

„Nic se kousat nebude.  A jestli mermomocí chceš něco zakousnout, tak je ve špajzu pizza, teda, jestli jste jí přes víkend nezblajzli.“

Usmál se a zmizel v kuchyni.  Slyšela jsem vrznutí dveří, pak cinknutí dvířek mikrovlnky a její hukot. Vrátil se, v jedný ruce talíř a v druhé dílek pizzy, ze kterého horlivě ukusoval.

„Chcech?“ zahuhňal s plnou pusou a natáhl talíř k Ness.

Zavrtěla hlavou, přitáhla si jeho ruku a kousla do dílku, ze kterého jedl on. No jo, zamilovaní.

„Mami, pamatuješ, jak jsme jako malí hráli Monopoly a Jacob podváděl?“  Zeptala se Ness, když se oba navzájem nakrmili.

„To víš, že jo. Proč? Chceš si zahrát?“

Kývla hlavou a vyskočila, aby přinesla krabici s hrou.  Jacob si zamnul ruce.

„Připravte se dámy, parádně vás oberu.“

Právě jsem se hádala s Jakem, že mu padla čtyřka a ne pětka a tudíž má skončit v městským vězení, když se z haly ozvala hlasitá rána a pak sprosté zaklení.

„Doprdele, kdo sem dal tu blbou skříň?“

Tony.  Ale jak to? Měl přece přiletět až pozítří.

Vyběhla jsem ven z pokoje. Seděl na zemi u skříně a hlavu měl skloněnou.

„Tony, co ti je?“

Zvedl hlavu a ke mně se donesl závan alkoholu.

„Tys pil!“

Vrávoravě vstal.

„No a co? Seš snad můj strážnej anděl, nebo bachař, že mě hlídáš?“

„Anthony!“ Zahřměl za mnou Jacob. „Takhle s matkou mluvit nebudeš.“

„Á pán si hraje na tatínka. Co ti je potom? Nejseš můj táta. Já nemám tátu. Jen nějakýho chlapa, kterej mě zplodil.  Jděte oba do háje s tou vaší morálkou.  Co jste zač? Máma si ani nedokázala udržet chlapa, kterýmu vlezla do postele, a ty jsi s náma byl stejně jen kvůli tomu blbýmu otisku.“

„Tony,“ vydechla jsem zoufale. Tohle přece není můj chlapec, můj ochránce. Tenhle muž mi je naprosto cizí.

Než jsem stačila něco říct, Jacob zareagoval s neobyčejnou prudkostí. Skočil k němu, chytil ho pod krkem a vytáhl do stoje. Potom se mihla jeho pěst a Anthony dostal ránu. Bezvládně se sesunul k zemi. Jacob si ho beze slova hodil přes rameno a odnesl ho do jeho pokoje. Vrátil se zpět.

„Nech ho bejt, Bells. Vyspí se z toho a zítra z něj vytáhnu, proč se tak ztřískal.“

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

13)  Amisha (27.11.2010 13:02)

Tedy ty jim dáváš. Moc pěkně popsané! Miluju tvoje psaní a ty to víš. Netrpělivě čekám na další...

12)  milica (27.11.2010 12:54)

Juj Tony, tak ten byl hustej. Se s nim asi Tanya rozešla ne?? No těším se na pokráčko

10)  lied (27.11.2010 12:22)

tak ten Tony to pěkně přehnal jsem zvědavá na ráno jak se bude chovat určitě v tom má prsty Tanya

9)  sakraprace (27.11.2010 10:53)

No to se nám to vyvíjí Edward začíná být moc spokojený, ale s Tonym má pravdu. To tak hladce nepůjde Jsem strašně zvědavá, co se stalo, že se Tony takhle opil Takže, máš už další kapitolku nachystanou??? Cože, dnes ne?? Až zítra
Sfin, nádhera

5)  Lenka326 (27.11.2010 10:14)

Nádhera, skutečná nádhera. Je mi jich všech tak strašně líto, ale oni si to musí prožít. A to je vlastně to, na co se nejvíc těším už od začátku. A Tony , vypadal jako tvrďák, ale... Jsem zvědavá na pravý důvod toho, co ho tak rozhodilo a vůbec, těším se jak malé děcko na Ježíška na další kapitolku

4)  Hanetka (27.11.2010 09:39)

Co mu Tanya provedla? To bych ráda věděla... Sfingo, neskutečně se ti to povedlo, ale já se stejně nějak nemůžu dočkat, až si to začnou řešit Edward s Bellou... Začnou, že jo? Já se tak tešííííím!!!

3)  nathalkasimova (27.11.2010 09:35)

1)  Evelyn (27.11.2010 09:17)

Tak to by mě taky moc zajímalo
Skvělé, Sfin

«   1 2