23.01.2014 [19:30], anamor, ze série Skrytá pravda, komentováno 12×, zobrazeno 2814×

Přesunula jsem pozornost na jídlo, abych si nevymýšlela pohádky.

Nenáviděla jsem pozornost a nenáviděla jsem Teylera a jeho dodávku díky které se na mě všichni upnuli. Teta Sára vypadala na omdlení a doma jsem se nemohla zbavit její přítomnosti byla pořád se mnou. A já chtěla mít klid, abych si mohla udělat ve své hlavě pořádek, který tam chyběl.

Jistotou bylo, že Culleni něco tají.

Zvláštním způsobem jsem se těšila další den do školy, chtěla jsem vidět Edwarda Cullena a ověřit si, že je skutečný a nevysnila jsem si ho. Nespokojeně jsem se vrtěla na sedadle auta.

„Neboj se, bude to v pohodě,“ uklidňovala mě Angela. Dnes se jelo autem Charlieho, protože Angelino auto se muselo po včerejší nehodě opravit. Odkývala jsem jí to, nebylo to přesně ten důvod, proč jsem se vrtěla. Jen co jsme vyjeli na parkoviště, měla jsem obličej skoro připláclý ke sklu a sledovala jsem, kdo tu je. Hledala jsem to jedno jediné auto.

Jenže jsem stříbrné Volvo nemohla najít. Třeba ještě přijede. Připomínala jsem si. Popadla jsem věci a vydala se na první hodinu. Připadala jsem si jako blázen, když jsem se těšila na trigonometrii a hledala ho po chodbách. Neměla jsem ale to štěstí. Zahlédla jsem jen Alice v davu, takže ve škole jsou.

Do učebny trigonometrie jsem div neběžela. Potřebovala jsem ho vidět a napsat mu i jisté věci, které mě zajímaly. Přišlo ale zklamání, nebyl tu a on byl v učebně vždy první. Zamračila jsem se na svou opuštěnou lavici. Přeci jsem si ho vážně nevymyslela.

Posadila jsem se do lavice a čekala na hodinu s tím, že jsem si tajně pod lavicí četla knihu. Někdy prostě nešla odložit a dnes byl ten příklad. Přestože jsem se nemohla moc soustředit na text, protože jsem kmitala pohledem na místo vedle mě a na zavřené dveře učebny.

Přeci se nevypařil přes noc. Před jídelnou na mě čekala Angela a vedla mě opět ke stolu s ní a ostatními. Asi mě měla za úkol hlídat. Posadila jsem se, otevřela knihu.

„Edward Cullen není ve škole. Nemohlo se mu včera něco stálo při té nehodě?“ strachovala se Jessica. Zvedla jsem oči a uviděla jsem její upřený pohled. Krčila jsem rameny, v nemocnici vypadal při plné síle ihned po nehodě, rozhodně ne na to že by se mu něco stalo. Zamračila jsem se, byl v plné kondici, tím jsem si byla jistá.

Otočila jsem se přes rameno na stůl, kde sedával s rodinou. Oni tu byli ale on ne. Tohle nebylo nic dobrého. Zamračila jsem se, ale nakonec svůj pohled opět stočila ke knize. Chtěl jít určitě jen za školu, nic se mu nestalo, jen toho zneužil. Šla jsem na další hodinu, kde jsem ho už také neočekávala a nenastal zázrak.

„Dnes máme volný dům máma s tátou jeli k babičce. Pustíme si film?“ vyzvídala nadšená Angela. Souhlasně jsem to odkývala, něco normálního by se šiklo. Převlékla jsem se do domácích tepláků a šla udělat popcorn, zatímco film vybírala Angela. Nechtěla jsem to na ní,  mně nevadilo se koukat na cokoliv,  když je to dobré, za to Angela byla vybíravější.

Zaujaly jsme polohu na sedačce, nohy jsem si natáhla stejně jako Angela na konferenční stolek a mísu s popcornem jsem dala mezi nás.

Netušila jsem, že bude mít dnes Angela svůj hororový den a pustí nám zrovna Draculu. Dobře krev sající mrtvoly mě zrovna nikdy nebraly. Sledovala jsem film a nabírala si u toho slaný popcorn stejně, jako to dělala i Angela.

„Tenhle film mám ráda,“ zamlaskala na jeho konci spokojeně. Protočila jsem oči, já sama jsem tento film vydělá víckrát, než bych sama chtěla. Příště budu vybírat já, komedie bude nejlepší.

Pustili jsme si ještě televizi,. Bylo jasné, že se dospělí vrátí pozdě, hodně pozdě, u babi Swan se vždy zdrželi dlouho. Já tam nejezdila. Už jakou malou mě k babi nemohli dostat.

Neměla mě ráda a je, nevěděla ten důvod, já nic neudělala to její druhý syn. Mark můj otec a bratr Charlieho. Já jen musela žít s následky.

Zvedla jsem se, když už byla venku tma a celkem i pozdě, jít se osprchovat a do postele. Nechala jsem Angelu, aby si pustila další film, který nemusím. Zalezla jsem si do postele a usnula jsem během chvilky, to se mi tak často nestávalo.

Trhla jsem sebou a byla vzhůru. Byla jsem vyděšená. Ztěžka jsem dýchala a rozhlížela se okolo sebe v tmavém pokoji. Nikdo tu nebyl. Tiskla jsem k sobě deku a nemohla si vzpomenout, co se mi zdálo, že jsem tak vyděšená, věděla jsem jen to, že to není z mého dětství.

Došlo mi, že jsem si ani nevzala před spánkem prášky. Lehla jsem si a přikryla se až po krk. Nechtělo se mi spát. Převalovala jsem se z jedné strany na druhou a jen koukala do tmavého pokoje.

Nemohla jsem usnout, a když se mi to povedlo, musela jsem vstávat do školy. Takže jsem nic nestíhala a motala se po domě. Sáhla jsem do police s knihami po mé oblíbené knížce, neměla jsem čas přemýšlet, co si vezmu.

Hvězdy mi nebyly nakloněné, strhla jsem z police další knihy a dopadly na zem stejně tak i ta, co jsem měla v ruce. Povzdechla jsem si a sklonila se pro ni.

„Izí," křikla na mě Angela. Rychle jsem popadla vrchní knihu a pádila dolů.

„Konečně," vydechla spokojeně sestřenka a my vyrazily do školy.

Ani mě nepřekvapilo, že jsem neviděla na parkovišti stříbrné Volvo. Uviděla jsem jeho sourozence. Asi se rozhodl zatáhnout školu na delší dobu. Při první hodině jsem zjistila, že v tom raním spěchu jsem nakonec z té hromady popadla jinou knihu, než jsem chtěla, Indiánské legendy.

Nevěděla jsem, kde se tahle kniha vzala v mé knihovničce. Vzpomněla jsem si, že se Angela jeden čas zajímala o legendy a kupovala vše na co přišla, ale nevím proč skončila v mé knihovně. Jak jsem hned na začátku knihy zjistila, byly to rovnou legendy z místního kmene v rezervaci La Push.

Jinou knihu jsem neměla, tak když už jsem ji popadla, proč se nedozvědět něco o místních. Četla jsem si o hodině jako většinou a musím připustit, že mě to zaujalo. Skoro jsem to knihu hltala. Byla jsem za polovinou, když jsem začala číst zajímavou legendu o studených. Bylo to celkem i napínavé. Přečetla jsem to u oběda jedním dechem.

„Izí,“ drcla do mě Angela, aby mě odklonila do čtení. Zmateně jsem se po ní podívala. „Snad taky něco sníš,“ zamračila se. Strašně mi v tuhle chvíli neuvěřitelně připomínala moc tetu i to, jak se na mě koukala. Odkývla jsem jí to a začala jsem zobat salát.

Očima jsem si prohlížela přečtenou legendu. Když jsem si začala něco uvědomovat. Zlaté oči… zarazila jsem se a podívala se přes rameno do vzdálenějšího kouta jídelny, kde neomylně seděli Culleni. Vybavila jsem si Edwarda a jeho zlaté duhovky, když byl tak blízko při mém zachraňování před dodávkou.

Studení…. Ucítila jsem, jak mi přejel mráz po zádech. Zaklapla jsem knihu a jen zakroutila hlavou. To mám určitě z toho filmu, co jsme včera viděli s Angelou. Přesunula jsem pozornost na jídlo, abych si nevymýšlela pohádky.

Té knihy jsem se nedotkla raději do konce dne. Po škole jsme jely s Angelou do nemocnice, bylo slavnostní sundávání mé sádry. Těšila jsem se na to. Sestřička mě hned navedla k doktoru Cullenovi, i když se mi k němu nechtělo.

„Rád tě vidím, Isabello konečně bez nehody,“ usmál se na mě. Kývla jsem a posadila se automaticky na bílé lehátko. Došel ke mně a prohlédl si mě.

„Cítíš se dobře?“ ověřoval si a já mu s úsměvem přikyvovala. Prohmatal mi spánky, jako bych dnes měla za sebou další nehodu. Cítila jsem ten chlad. Bylo to jako by přes chvíli v rukou držel kostky ledu. Byla jsem tu kvůli sádře, ale stejně mi poslechl plíce a ještě se ptal na jiné věci, než mě konečně zbavil té bílé věci. Nemohla jsem se zápěstím skoro pohnout, jak bylo ztuhlé.

Nechal udělat ještě kontrolní rentgen, a pak jsem konečně plně zdravá a při síle mohla jít domů.

ŁŁŁ

Edward Cullen se nedostavil do školy po zbytek týdne a už vůbec ne dnes v pátek. Jeho rodina jezdila jako by se nic nestalo. Doktor Cullen taky nic při sundávání sádry neříkal, taky co on by mi měl říkat.

Přistihla jsem, se jak čím dál častěji pozoruju Culleny při obědě a kdykoliv jsem je viděla na chodbě, byla jsme jak posledlá. Opravdu bych měla přestat tolik číst, asi mi to už leze na mozek. Jenže dnes mě to už přestalo bavit. Od mojí nehody s dodávkou, kde byl přítomen i Edward se neobjevil, začínala jsem mít opravdu strach, že se mu něco kvůli mně může stát.

Při hodině jsem si napsala jasný čitelný vzkaz pro jednoho z jeho sourozenců a přemýšlela, koho a kdy si odchytím. Tu blondýnu určitě ne, měla jsem z ní divný pocit stejně jako z toho hromotluka. Blonďák taky ne, nerada jsem mluvila s kluky, zbýval poslední člen rodiny, který byl přítomen. Alice, ta vypadala i nejmíň zvláštně, abych z ní byla nejistá, prostě i od pohledu byla ona dost sympatická.

Nosila jsem ten vzkaz tři hodiny než jsem na chodbě zahlédla Alice Cullen jak jde pomalu mým směrem. Měla jsem prostě štěstí. Spokojeně jsem s usmála a šla jí naproti tak, aby mě nepřehlédla. Zastavila se včas, abychom do sebe nenarazily.

„Ahoj,“ usmála se. Kývla jsem a vytáhla z kapsy přeložený papír. Rozložila jsem ho a podala jí vzkaz.

Kde je Edward? Nestalo se mu něco?

Přečetla si to a podívala se na mě se zvláštním úsměvem. Pak jako by ztuhla a chvíli místo na mě koukala skrz mě. Zmateně jsem čekala co to je.

Pak se její úsměv rozšířil, nevěřila jsem tomu, že by to šlo. Usmívala se záhadně ale vřele.

„Nic mu není. Jen musel na pár dní odjet. V pondělí tu bude,“ slíbila. Naklonila se ke mně blíž.

„Bud na něj hodná,“ zašeptala s tajemným úsměvem a odešla. Zmateně jsem zírala s pootevřenou pusou na její záda a nechápala ten dodatek o tom být hodná.

E.C.M. - I věčnost může být krásná, Edwarde - je už dávno dokončena celkem 23. kapitol, jinak bych nezveřejnovala tuto povídku. Když tak se podívej TADY.

Moc děkuju za komentáře, je jich tolik, že jsem to ani nečekala. Snad po téhle pochvale se to nezmění. ;-) Díky <3

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Volturijovna (24.01.2014 23:12)

Mé nadšení povídkou neopadá, ba naopak, stoupá! Díky!

1)  Kate (23.01.2014 20:12)

A Bella něco tuší! Uvidíme, co vymyslela. "Buď na něj hodná..." A není snad? Děkuju za kapitolu.

1