


25.05.2010 [14:00], Karolka, Poezie, komentováno 28×, zobrazeno 5402×
Zase jednou New Moon, no...
Sama
Noci jsou osamělé a den je strašně krátký
(Když nejsi se mnou)
Své srdce dal jsi mi, tak neber si ho zpátky
(Zloději)
Vím, pouze polibky jsou přijatelné splátky
(Nic víc)
Tak vrať se mi, vezmi mě do pohádky
(Ještě na ně věřím)
Když bránu zavřeli, zkusíme jít vrátky
(Nebo přes zeď)
A něžným dotykem zažeň všechny zmatky
(Čekám)
6) Ivanka (25.05.2010 14:43)
Ty a tvoje psaní je nezapomenutelné. V člověku zanechá tisíce dojmů a neví jaký si má vybrat. Nejde udržet se na hladině, vždycky se do svých pocitů pomořím až po uši. Ani tahle básnička není výjimkou. Super![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
4) ambra (25.05.2010 14:26)
Nepřestává mě udivovat
(a doufám, že nikdy nepřestane),
kolik lásky, bolesti, něhy, opuštění
(i odpuštění)
se může vejít do malého počtu
(zdánlivě)
malých slov...![]()
Karolko, tvrdý alkohol a neředěné emoce by měly být povoleny až v nějakou večernější hodinu...![]()
![]()
3) misulinka21 (25.05.2010 14:18)
K.R.Á.S.N.Ý. ![]()
8) krista81 (25.05.2010 22:55)
Krásné ač trošičku smutné pohlazení po dušičce

