25.12.2010 [11:57], Yasmini, Povídky jednorázové, komentováno 23×, zobrazeno 5919×

Takový malý poštědrovečerní dárek.

It is little bit hot. Be careful.

+15

(první a poslední odstavec je okopírován z knihy pro navození atmosféry)

Ten večer jsem usoudila, že půjdu brzo spát. Charlie se na mě pořád úzkostlivě díval a mně to šlo na nervy. Cestou jsem se zastavila v koupelně, abych si vzala tři tylenoly. Pomohly, a jak bolest polevila, ponořila jsem se do spánku.

Procházela jsem chodbou ke své skříňce, ruce plné knih. Nedívala jsem se kolem ani pod nohy, a tak se nebylo čemu divit, že jsem zakopla na rovné podlaze o vlastní nohu. Už jsem slyšela trhání mých knih při dopadu na zem a viděla nově nabyté modřiny.

Nikam jsem nedopadla já, ani mé knihy. Sevřel mě pár silných rukou. Byla jsem uvězněna v jeho objetí a karamelové oči na mě shlížely s té nejmenší možné, společensky únosné, blízkosti.

Jeho pohled mě hypnotizoval. Vpíjela jsem se do jeho očí. Pomalu tmavly a já se v nich chtěla utopit. Zvedal mě z té podivné skorotaneční figury, v které jsem byla nedobrovolně uvězněna. Přesto bych v ní vydržela být hodiny. Rozvířený vzduch z našeho pohybu mi vnikl do chřípí a s ním i drobné částečky té opojné vůně. Každá jednotlivá buňka reagovala. Dotyk se prohloubil a jeho ruce se propalovaly přes mé oblečení. Skrz něj do mého těla a ještě dál. Z toho sladkého srdcebolu nás vyrušilo odkašlání. Alice.

Prudce odstoupil. Byl stejně utopený ve svých pocitech jako já. A právě ta vzdálenost mě dráždila a já mu chtěla být blíž. Nebyla jsem však schopná ani udržet se na nohou. Jeho ruka mě podepřela, ale jeho tělo udržovalo bezpečnou vzdálenost. Pro mě, pro něj a pro okolí.

Zazněl zvonek někde v podvědomí mého mozku. V mém životě přestal reálný svět existovat.

„Zvoní.“ Ten nepříjemný řezavý hlásek mi zněl u ucha. A čísi ruka mě zatahala za rukáv.

Najednou se odnikud objevil Jasper. Zaregistrovala jsem ho je pro ten syčivý zvuk, který byl nepříjemnější než zvonění a Alicino doléhání. Oči měl temné jako noc. Nedočkavě vzal svou drobnou přítelkyni kolem pasu a něco jí pošeptal. Mrkla jsem a byli pryč. Než jsem si uvědomila jak zvláštní to je, cítila jsem Edwardův dech na své kůži.

„Půjdeme?“ Jeho rty se letmo dotkly mé obnažené klíční kosti. Jen jsem vzdychla, správně si to vyložil jako souhlas.

„Kamkoli.“

A byla jsem tam v kouzelném pokoji jen s ním. Najednou se nezdál tak odvážný. Oči měly karamelovou bravu. A on se ostýchavě podíval na flíček u klíční kosti. Tím roztomilým pohybem si prohrábl své nazrzlé vlasy. Zase ta vůně. Jako jemný závan z otevřeného okna a já byla jeho.

Překonala jsem vzdálenost mezi námi nadzvukovou rychlostí. Posunula jsem své rty k jeho. Pomalu něžně jako motýlím křídlem jsem se otřela svými ústy o jeho. Ten mručivý zvuk mě uspokojil. A ruce, které byly ještě před vteřinou podél jeho těla, mě objaly. Se stejnou intenzitou jako jsem jej políbila. Něžně.

Jemný pohyb jeho konečků prstů po páteři. Konejšivý pohyb vytvořil husí kůži na mých rukou. Letmo jsem se oklepala a zvonivě se zasmála. Šimral vzrušivě, dlouze, hřejivě a konejšivě zároveň. Krátkým pohybem spojil naše ústa v jedno. Ta elektřina byla cítit i ve vzduchu. Začal mi okusovat spodní ret. Rukama mi vjel do vlasů a odtáhl můj obličej od svých úst.

Nesouhlasně jsem zamručela.

Pokračoval s mým oždibováním. Pomalu líbal cestičku od mých úst přes hranu obličeje až k mému krku. Začal přejíždět jazykem po tepně a každý její kousíček líbal. Přitáhl si mě blíž, aby dosáhl svými ústy na každou část mého krku. Veškeré neurony mé páteře byly v extázi a já s nimi.

Vrátil se k mým ústům jako by se omlouval, že je dlouho zanedbával a já se přidala k tomu sladkému boji. Objela jsem jazykem jeho ústa, nenechal se zahanbit. Mé naběhlé rudé rty chtěly víc, ponořit se do něj hlouběji.

Napětí se ve mně hromadilo a on pokračoval ve své cestě směrem na jih. Líbal mou klíční kost a postupoval směrem k výstřihu. Když se dostal k prvnímu knoflíčku a odkousl jej zuby. Knoflíček odletěl na druhou stranu pokoje a cinkl do vitríny. Následovali je i ty ostatní. Košile se rozevřela a mě se klapal každý kousek mého těla nedočkavostí. Klekl si, ovinul mé boky a přivinul svůj obličej k mému břichu. Jen ten jemný dech, který mě při výdechu ovanul, mě rozechvěl.

Chtěla jsem víc. Mít ho blíž. Proto jsem se na chvilku odtáhla. Klekla jsem si na koberec za ním. Políbila ho nejprve do vlasů a pokračovala přes líčka krk a klíční kost. Začala jsem roztřesenými prsty rozepínat jednotlivé knoflíčky jeho černé košile. Černá šmouha letěla do kouta. Stál přede mnou jako socha boha Apolla. Měl dokonale vypracované svaly. Chtěla jsem pohladit každý z něj. Políbit ho. Laskat. Milovat.

„Edwarde.“ Vydralo se mi z úst místo stenu. Když se mi znovu přisál na ústa.

Probudila jsem se. Dech jsem měla přerývavý a na ústech ještě Edwardovo jméno. Sten jsem nezadržela a vzrušení ze mě jen sálalo. V křesle seděl můj vysněný princ v celé svojí kráse. Promnula jsem si oči a rozsvítila. Světlo mě oslepilo víc než tma. Zamrkala jsem a křeslo bylo prázdné. Jen židle se dál houpala ve stejném rytmu.

Byla to první noc, kdy se mi zdálo o Edwardu Cullenovi.

Povídky od Yasmini

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

3)  Evelyn (25.12.2010 14:12)

Yasmini, já se přiznám, že jsem si ten sen tak nějak představovala . Krása

2)  Janeba (25.12.2010 14:08)

Aáách, právě mi odjela rodinka na chalupu a já se tady oddávám čtení tvé zdrcující povídky! Yasmini, báječné, skvělé a nakažlivé, já chci takyýýýýý! Děkuji!!!

1)  Gassie (25.12.2010 12:01)

Tak tohle je opravdu hodně žhavé.
A ta kraťoulinká mezihra s Jasperem je moc dobrá

«   1 2