22.02.2011 [08:45], Estampida, Povídky jednorázové, komentováno 27×, zobrazeno 5607×

Carlisle a Esmé nejsou žádní starci na chmelu. A i oni mají svůj milostný život. A ten musel nějak začít. Což ovšem pro Esme po prožitých událostech nemohlo být rozhodně lehké.

Tahle povídka je inspirovaná úžasným počinem od Ambry - Na západ od ráje !!! :))) Děkuju moc za inšpiraci! :))

 

Rozhodně 15+ , ale nikoliv 18+! :))

Prožít to jako člověk...

Doufala jsem, že po proměně a ve vztahu s Carlislem, mužem mých snů, mým idolem, mou tajnou láskou, kterou byl po několik let, mne moje minulost s Chesterem nedožene. Mýlila jsem se. Přestože mi Edward pomohl za celým tím šílenstvím jménem lidský život, udělat tlustou čáru, a i přesto, že mne Carlisle miloval tak, že tomu bylo těžké uvěřit, jsem v sobě stále cítila ten neochvějný strach z nevyhnutelné intimity mezi námi dvěma. Když Edward po tom, co jsem srovnala účty s pozemským životem, odjel na delší čas pryč, aby nám dal prostor, propadla jsem doslova panice.

Carlisle mne vzal do náruče a přenesl mne přes práh našeho domu. V nitru duše jsem doufala, že mne postaví na zem a začne náš manželský život. Diskuse o tom, kam dáme květiny či nepřemalujeme-li koupelnu. Doufala jsem, že si spolu sedneme a budeme si dlouhé hodiny povídat, jako vždy. Ale věděla jsem, že před tím vším se musí stát něco jiného. Musí se stát TO, ať jsem na to připravená nebo ne. Nebyl tu strach z bolesti. Od doby, co jsem se stala upírem, mne nic nebolelo. Bála jsem se opovržení. Naprosto neracionálně, neboť jsem věděla, že mne Carlisle miluje a nikdy by neuděl nic proti mé vůli. Přesto, když mne položil, velice opatrně a něžně na postel, ucítila jsem, jak tuhnu. Před očima se mi zatemnilo a hlavu mi naplnilo očekávání té hrůzné povinnosti. Mohla bych ho přeprat, kdyby se na mne vrhl. Jako novorozený jsem byla mnohem silnější než on. Ale já takové věci přeci neměla ve zvyku.

„Jsi v pořádku, lásko?“

Otevřela jsem oči a zjistila, že i přesto, že já ležím bezbranná a naprosto odevzdaná na posteli, připravená poskytnout mu veškerou rozkoš, kterou by si přál, on stojí stále dva metry ode mne. Hlavou mi blesklo, že pro něj asi nejsem dostatečně přitažlivá, když ze mne stále ještě nestrhává nedočkavě oblečení. V očích jsem musela mít naprostý děs a hrůzu, neboť i Carlisle stál jako přimrznutý k podlaze a ve tváři se mu zračil strach. Myslel si, že mi něčím ublížil a usilovně přemýšlel, co to mohlo být. Za vteřinu byl ten výraz pryč. Rozhodl se udělat první krok. Přisedl si na okraj postele a opatrně mě vzal za ruku. Teď už jsem v jeho očích viděla zase jen lásku.

„Nechceš si o něčem promluvit?“ zeptal se chápavě. Věděla jsem, že mu můžu důvěřovat a pokud to chci překonat, musím se mu svěřit. Co bude dál, se uvidí.

„Víš…“ jen těžko jsem hledala slova. Kdyby to bylo možné, velmi bych se červenala. „… já neznám, jaké to je… z lásky.“ Mít slzy, teď by mi tekly proudem po tváři.

Mám obrovské štěstí, že jsem si vzala tak chápavého a citlivého muže. Pevně mi sevřel ruku a i tenhle malý signál mi napověděl, že pochopil, o čem mluvím. Nemusela jsem už nic vysvětlovat.

„Mohu Ti to nějak usnadnit?“ zeptal se. A já věděla, že ho miluji, a že po něm toužím.

„Buď něžný“ odpověděla jsem s výmluvným výrazem, i když jsem věděla, že o toto ho prosit nemusím. Ale v té větě se skrývalo vše, čeho jsem se obávala a co jsem již nechtěla prožít.

Chvíli jsme si hleděli do očí a pak jsem pochopila, že čeká na můj první krok. Na signál, že jsem připravena. Za ruku, kterou mě stále držel, jsem si ho přitáhla k sobě. Lehl si vedle mne a prstem mi napřed pomalu přejel po nose, pak po rtech. „Jsi neuvěřitelně krásná. Krásnější ženu jsem nikdy neviděl“ šeptal a jeho slova mne hladila na duši. Opětovala jsem mu pohlazení. Dlaní jsem mu přejela po tváři. Byla tak dokonalá. Nyní už jsem neviděla toho doktora Cullena. Světce, který mne zachránil. Ale mého muže. Krásného a dokonalého. Viděla jsem v jeho očích, že po mne touží. Jako po ženě. A tady se mísila právě vášeň se strachem. Ale strach se musí překonávat. Zavřela jsem oči a odvážila se ho políbit. Jen lehce, aby náhodou neztratil kontrolu. Nebo spíše, abych já neztratila kontrolu. Věděla jsem, že jsem schopna udělat vše, co si bude přát, aniž bych o tom přemýšlela. Ale tak jsem to nechtěla. Chtěla jsem to prožít jako člověk. Správně. Když už jsem nemohla změnit to, co se stalo s Chesterem a jeho bratrem. Měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu tuto noc. Chuť jeho rtů mi připomínala chuť sladkých broskví. Měla jsem je kdysi ráda. Jako většina vzpomínek, i tahle byla zapadlá někde hluboku v mém mozku. Tak proč to nejde, zapomenout na to utrpení? Carlisle si uvědomil, že se nesoustředím na něj, neboť jsem opět strnula a přestala svými rty úplně pohybovat. Něžně mě přetočil z boku na záda. Uvolnila jsem se a pomyslně se nadechla z plných plic. Najednou jsem si uvědomila pravdu. Pokud chci všechno překonat, musím mu důvěřovat. Lehce mi přejel dlaní přes oči. Chtěl, abych je zavřela. Stálo mě velké úsilí soustředit se pouze na něj a nevidět za svými víčky Chestera a jeho hrubé ruce, držící mne silou za krk nebo za vlasy. Když ruka mého novomanžela sjela přes zbytek obličeje a krk až ke klíční kosti, tiše jsem sykla. Prostě ze strachu. A ze zvyku. Počkal chvíli, než pokračoval. Udržela jsem své oči zavřené. Za všechno na světě jsem toužila překonat tu hrůzu a radovat se z jeho doteků. Teď políbil on mne. Opět ta sladká, krásná chuť. Jeho rty byly tak měkké. Jazykem obkroužil má ústa a pak jím vnikl dovnitř. Líbání s ním mi přišlo jako ta nejpřirozenější věc na světě. Cítila jsem, jak napětí pomalu ustupuje. Líbal mne jemně, přitom vášnivě. Podlehla jsem té chvíli a rukou zajela do jeho světlých vlasů. Když ucítíl reakci, trochu přidal na intenzitě. Jemně jsem vzdychla, což bylo určitě dobré znamení. Najednou jsem chtěla, aby nepřestával a pokračoval. Jednu ruku jsem měla v jeho vlasech a druhou jsem mu začala přejíždět po zádech. Zvedl hlavu tak, aby na mne viděl a současně jsme si podívali do očí. Usmál se na mne a začal lehce svými polibky zasypávat můj krk. Nikdy jsem netušila, že něco tak malicherného může být krásné. Nikdy jsem to nezažila. Pomalu se přesouval níž, jeho ruce, do té doby na mých ramenech, okopírovali přesně tvar mé hrudi a začali mi svlékat svršek. Bylo to tak ... napínavé. Tak vzrušivé. Žádný spěch. Nechtěla jsem zůstat pozadu, tak jsem pomalu, knoflík po knoflíku, rozepínala jeho košili. Přišlo mi směšné i smutné zároveň, že to dělám poprvé. Než sme se nadáli, něměli sme na sobě zhola nic. Zvlášní pocit, moci si prohlédnout jeho perfektní tělo nahé. Najednou jsem se zastyděla jako malé děvče. Leželi jsme vedle sebe a pouze na sebe hleděli. Ještě trochu jsem to chtěla oddálit. Abych si mohla užít tuto chvíli naprosté intimity. Zvedl ruku a prsty mi přejel přes rameno až k boku. Bylo to nádherné. Pak chytl moji ruku a nežně ji zulíbal. Ruku v ruce jsme si hleděli do očí. Přitiskla jsem své tělo na jeho. Naše chvíle přišla. Chtěla jsem ho cítit u sebe. Objal mne a na rtech jsem opět ucítila jeho polibek. Zavřela jsem oči a nechala se unášet svými pocity. Po zádech mi kroužily jeho ruce. S naším vzrušením se stupňovala i intenzita doteků. Vše jsem cítila pouze ve své hlavě. Vnímala jsem jen jeho vůni, jeho chuť, jeho dotyky. A pak se svět okolo rozplynul. Naše těla i mysl se spojila. Probudil ve mne nezkrotnou vášeň upíra. A především, probudil ve mně ženu!

Vše bylo nádherné. Svět opět nabyl svojí rovnováhu. Vzpomínky na onoho muže, který mi jen ubližoval a zraňoval moji duši, jsem s konečnou platnostní odsunula k ostatním, hluboko uloženým vzpomínkám na život před přeměnou. Nyní jsem už věděla, že mým jediným a právoplatným manželem je a vždycky byl pouze on, Carlisle Cullen. Můj idol. Můj zachránce. Můj přítel. Má láska.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

26)  SestraTwilly (26.10.2013 21:01)

Kate spomínala túto poviedku ako výbornú a nemýlila sa.
Krásne si to opísala,ten strach Esme a nakoiec podvolenie sa tej chvíli. Veľmi pekné.

25)  Kate (10.08.2013 00:55)

Já ty dva prostě miluju! Vlastně nenacházím slova, kterými bych tento skvost popsala. Ukazuješ nám tu Esme jako citlivou, jemnou, nežnou, krásnou, i když s trochu pochroumanou dušičkou a Carlisle se k ní skvěle hodí jako milý, milující muž, který není hrubý a záleží mu na ní a především, probudil v ní ženu. Prostě takhle nějak si představuji dokonalý pár. Tohle je nejlepší a nejdokonalejší povídka, jakou jsem kdy četla. Naprosto mě to ohromilo. A musela jsem si hned přečíst: Na západ od ráje a pak si tuhle povídku přečíst znovu.

24)  kajka (06.05.2012 11:05)

Estampido, velmi jemně a citlivě jsi tak náročné téma zpracovala. NZOR jsem ještě nečetla, teprve se chystám, protože ambřiny povídka mám tuze ráda. Nevím sice, jak dalece tě její povídka a psaní ovlivnilo, ale každopádně píšeš krásně, s velkou empatií. Esme zatím příliš neznám, mám ji zafixovanou jako "matku rodu" a je pro mne tak trochu záhadou. Děkuju ti za to zajímavé přiblížení její něžné, trochu pochroumané duše.

20)  krista81 (22.02.2011 23:22)

krásně napsané

19)  kytka (22.02.2011 21:58)

Krásné, jak pohlazení peříčka.

18)  Twilly (22.02.2011 20:49)

Hele holka, přestaň nám tu rudnout a piš

17)  Estampida (22.02.2011 20:46)

Holky, holky, já umřu na červenání se !!! Takové chvály, to si snad ani nezasloužím!! Děkuju moc!!

16)  semiska (22.02.2011 20:10)

Nádherné. Povedené. Bylo mi jí líto, ale Carlisle věděl moc dobře, jak své milované ukázat krásný manželský život.

14)  Nora (22.02.2011 17:36)

13)  Janeba (22.02.2011 13:51)

Estampido, žel Ambřinu povídku jsem si ještě nestihla přečíst, ale tahle Tvá jednorázovka k tomu naprosto vybízí! Krásně a naprosto empaticky jsi vykreslila sblížení dvou krásných bytostí i s tou hrůzou, kterou si Esme do nového života přinesla! Krásné, citlivé, něžné!
Děkuji!!

12)  morningstar (22.02.2011 12:18)

10)  Twilly (22.02.2011 11:20)

Estampido, taky jsem ohromný nadšenec Ambřiných výtvorů a nezáleží na tom, jestli se jedná o prvotinu, nebo současnou tvorbu... je prostě dobrá a ty??? Ty ses poprala s touto jednorázovkou tak neskutečně, že zírám ... je to citlivé, smutné, krásné, něžné.. je v tom vše co se dá k tomuto tématu říct... udělala si mi moc velkou radost, že si to mezi nima takhle urovnala a že Esme je ZASE plnohodnotná žena

9)  Evelyn (22.02.2011 11:17)

Estampido, to bylo jako pohlazení po srdíčku

8)  Estampida (22.02.2011 11:10)

Děkuju za komenty Vůbec jsem nevěděla, jak se tohle téma ujme, když jsou Carlisle a Esmé vždycky v roli dospělých, spíše "stárnoucích" rodičů!
Jinak, Ambřičko, Ambřičko - vím, že všeho moc škodí, ale pravda je taková, že tvé NZOR je jedna z nejhezčích povídek, které jsem zde četla - prvotina neprvotina!!

1 2   »